První den v jeslích brečel, stýskalo se mu. Co zítra?
Tak první dvouhodinovku v jesličkách máme za sebou. Ráno mi dal pusu a utíkal mezi děti. V 9 přišla svačinka a začal být problém, chtěl maminku. V 10 jsem si pro něj přišla a hrál si s dětmi v domečku a vzlykal. Učitelka ho vzala a ukázala mu mě a rozplakal se a chtěl domů ☹. Zítra jdeme zase. Mám obavy, že tam nebude už chtít ☹
Jak jste to měli vy s dětmi? Moc děkuji za každý příspěvek.
Neni to tak dlouho co jsem zakládala podobnou diskusi. Malej sel v jeslich v roce a pul. Trvalo to asi 14 dni, nez si zvykl a bylo to rano bez slzicek. Ale i tak treba rano slzy, pak sem si volala kolem desate a rekli mi ze v pohode, krasne si hraje. Takze pokud te to uklidni tak si zavolej, me to pomohlo, vetsinou deti rano vyvadi, ale jak mamka zajde tak jsou v pohode.
Urcite se to srovna. Malej to tam ted miluje, nechce kolikrat ani domu. A to je tam od osmi do ctyr.
@misi78 Ahoj, no první den jsem už popsala, včera (druhý den) se tam hrozně těšil a dokonce tam ani neplakal. Dnes (třetí den) byl hrozný. Ráno vstal s tím, že tam nechce. Oblékla jsem ho a fňukal. Pak jsem ho nalákala na auto, ale přes jeho nevůli šel. Před jeslemi spustil a nemohla jsem ho ani svléknout. Pak po převlečení jsem mu dala pusu a učitelka ho vzala řvoucího do náruče a šla. Po 1min. zamnou vyběhla ven s tím, že si hraje. Po příjezdu domů jsem tam volala a ještě jednou se ujistila, zda je v pohodě a řekla mi, že si hraje. Cestou domů jsem si pobrečela. Prostě tohle nedávám. Je mi ho hrozně líto, ale zároveň vím, že když povolím, tak už ho nedostanu pak nikam. Hodně jsem četla, že některé děti musí mít odklad, jen nevím, kdy zvolit období, že to nezvládá??
Chudacek, tak at se brzo uzdravi. Ale bude mit zase zvykani jak na zacatku :(
ahoj,petr chodí do jesliček od svých dvou a čtvrt roku, od října. ty začátky jsou ...no...o trpělivosti. určitě to má každé dítě jinak, ale podle tet v jeslích je to hodně podobné. nejdřív nadšení - nové hračky, nové podněty, maminka přijde...všechno ok. a pak najednou pochopí, že se to bude opakovat a maminka každý den odejde a nechá ho tam. ten moment je nepříjemný, to se odchází těžko...petr to měl stejně, tři dny byl nadšený, pak zjistil, že doma to bylo lepší a nějaké dva týdny jsme fakt měli oba hodně zamotanou hlavu...nechtěla jsem v žádném případě, aby ho s pláčem odnesli a on měl v hlavě zmatek. ale snad už se to dneska nikde nedělá...nakonec jsem se s nimi dohodla. dovedla jsem ho ráno a každý den tam byl jen tak dlouho, dokud nezačal fňukat a smutnit. pracuji "za bukem", zavolali mi a já ho vyzvedla. když sám přišel na to, jak to funguje, jaký je tam systém , jak se tam jí, spí, že máma zase přijde, přestal to řešit, má jistotu, že přijdu a je tam rád.
potřebovala jsem ho dávat do jeslí jen jeden den v týdnu, ale na to přivykání jsem si udělal čas a chodili jsme denně, po dvou měsících chodí jen každou středu...zrovna pro nej pojedu. 😉
chce to opravdu trpělivost a nepřemáhat jeho smutnění, spíš mu to uznat že na to má nárok, ujistit ho, že se vrátíš, být nablízku. a jeden postřeh - když jsem byla nervozní já, plakal i peta. když jsem to začala brát v klidu, i on se uklidnil.
zkus se domluvit, aby ti dali vědět, až začne třeba plakat, at ví, že tam jsi, že pro něj přijdeš. oni neumí zvládat nejistotu, nevědí, co je čeká.
tak at to zvládnete, za pár týdnů z něj bude zkušený jesličkář...neboj.