Už jsou z nás batolata, aneb pokec o dětech.

tak jsem zkusila Anet kouknout do krku, nevypadá to, že by měla angínu, teplotu taky nemá, tak snad dobrý a budou to jen zuby. Jakmile jsem jí znovu dala do postele, usnula behěm 5ti minut kolem půl 10.
Normálně chodí spát mezi 7 a 8hod po Večerníčku, někdy v 6, když si třeba odpoledne nezdřímne. Takže tahle hodina je pro nás hooodně pozdě. Jak jsem tak mohla vysledovat, hodně rodin v okolí to tak má, jsme jedni z mála, kde roční dítě chodí tak brzy spát. Což mi teda přijde divný, ale což. Ale Anet si to tak nastavila sama tak proč bych to násilím měnila. Bohužel díky tomu je pro nás zatím nemožný jít večer do divadla nebo do kina, všechno začíná v tuhle hodinu 🙂 zatím mi to moc nechybí, ale doufám, že časem se to upraví tak, aby malá dokázala usnout s někým na hlídání i bez nás (resp. beze mě)
Jinak s tím koupáním to bylo podobný u nás, Anet jako malá nesnášela koupání a teď jí nemůžeme z vany
dostat 😉 🙂

ahoj holky 😵
to koukáte, že zrovna já jsem tu tak pozdě, co?? 😀 Byli jsme na bowlingu a hlídala babi..měla zaplej net, tak jsem hned kukla, ptz přes den vůbec nemám čas ☹ Chiwi a Lucince přejeme brzké uzdravení. Já měla ze čtvrtka na pátek strašnou bolest v krku, ani polykat jsem nemohla, tak jsem se v noci cpala coldrexem a ráno uplně v pohodě jakoby nic. Dneska se malá rozkašlala, tak jí dávám hedelix tak snad bude dobrá. Zítra musíme jít koupit zimní boty, nějak se nám ochladilo 😲 tak jsem zvědavá co koupíme, to už jsou za poslední 2 měsíce čtvrtý boty pro malou 😠 Tak dobrou a klidnou noc 🙂 😵

jo, pokojíček bude do vánoc 😵 😵 tak se moc těšíme 😵 😀

ahoj holky tak jsem tu s další várkou našich životních peripetií.nechce se mi spát a tak toho využiju.naším dalším trápením byl porod Leničky. 3týdny před termínem jsem dostala horečky a opuchly mi šíleně nohy.taky jsem měla vysoký tlak.gynekolog mě ale poslal domů s tím že si mám chodit k praktikovi každé ráno na měření tlaku.já ale pořád študovala knížky ,ikdyž jsem byla už 3násobná zasloužilá matka 😝 a tam psali o premklapsii|nevím jestli to píšu úplně správně|a tam ty příznaky byli úplně stejné a navíc tam bylo,že při tom bývá ohrožen plod a matka může upadnout do komatu.strašně jsem se vyděsila a jela hned ještě ten večer s manžou přímo do porodnice.už mě tam nechali.ještě jsem zapoměla napsat,že můj |ted už bývalý|ambulantní gynekolog měl ordinaci přímo v nemocnici a je zástupcem primáře.v nemocnici se mnou vůbec nic nedělali,pořád jsem je prosila at mi vyvolají porod nebo udělají císaře.nic.nastupovala jsem tam v úterý a v pátek se rozhodli pro císaře.zavolala jsem rychle manžovi a najednou jsem si nedovedla představit,že za pár hodin budu mít tu potvůrku u sebe.byla jsem samá legrace ,to jsme ještě nevěděli,co nás čeká.púvodně jsem chtěla jen lokální umrtvení,abych malou hned viděla,ale doktorovi se nedařilo napíchnout kanylu.byla jsem šíleně zmordovaná,ale pořád jsem doufala.nakonec mě uspali úplně.porod proběhl celkem bez komplikací a manža se štěstím zalykal když malou vytáhli z břicha ven.a pak to začalo.pořád jsem silně na pokoji krvácela.věděla jsem že se to stává ale tohle bylo opravdu moc,při kontrole ultrazvkem mi můj doktor řekl.že jsou komplikace a že mě musí vyčistit.samozřejmě pod narkozou,ale slíbil mi,že to bude jen ta půlhodinková a že mě to udělají spodem.manža byl u mě a pořád jsme to ještě brali,že se to může stát.jenže když mě dovezli na sál tak mě kurtovali nohy rovně na lůžko.doktor se vedle mě vesele bavil s asistentkou a já mu povídám,že mi slíbil krátkou narkozu||mám z ní fobii|a spodem.on mi řekl že si to rozmyslel a já byla vyděšená.naštěstí tam byla strašně hodná anestezioložka která mě utěšovala.to jsme ještě netušili jak často se uvidíme.doktor mi řekl,že nebude jizvu otvírat celou.když jsem se probudila bylo mi hrozně.

ležela jsem tam 14 dnů,dna sál jsem musela ještě dvakrát.to už bylo zanedbané.při poslední zákroku jsem ještě večer prosila sestru aby to dali vědět manželovi,došel mi totiž kredit a neměla jsem drobné na automat.řekla mi že se mu nemůže dovolat .šla jsem ráno na další operaci a on tam ani nebyl.bylo to hrozný další narkoza a pitvání jizvy,myslela jsem na všechny doma ,na Leničku ,bála jsem se že už se z té narkozy neprobudím.ale to vědomí,že manža dělá zrovna dětem snídani a nemá o operaci tušení to mě ubíjelo nejvíc.nikdy nezapomenu jak přišel na klasickou návštěvu.pooperační pokoj byl přesně naproti mýmu a měla jsem na pooperáku pootevřené dveře.slyšela jsem ho přicházet ale nemohla jsem na něj houknout,protože tam se mnou leželi nějaké ženské a dospávaly.kdyby ale přišel o něco dřív tak by viděl rozruch.oni mi totiž dávali s krví i plazmu a když se na mě sestra přišla podívat tak najednou odběhla a volala doktora.strašně jsem se vyděsila.kdyby aspon přišla a řekla stalo se to a to ale nebojte doktor je hned tady,ale ona nic a já holky myslela že umírám,že už je konec.pak jsem sepodívala na ruce ,na nohy a do výstřihu tak jsem uviděla šílené pupence.doktor přilít a rychle vysadil plazmu,prý ji tělo nepřijalo.pupeny se začali pomalu ztrácet a já se pořád pozorovala.chvilku na to přišel manža.koukl do pokoje a já nikde.začal tam lítat a protože tam nikdo nebyl tak se postavil k sesterně kousíček od našich dveří.tak jsem na něj houkla a on když mě viděl tak nechápal.holky kdybyste ho vidělí jak tam stál oči plné slz a na rtech plno otázek,ale nešlo mu mluvit.

zato se rozmluvil když přišla sestra a on si žádal doktora.prý nemá čas.a manža že ho to nezajímá že s ním chce okamžitě mluvit.přišla mladá důležitá doktorka a začala rozumovat.to si ovšem naběhla.tatka řval na celé oddělení,že tohle si někdo šeredně odskáče.že jsou tam řezníci a že mu nikdo nedal vědět že jdu na operaci,to jsem byla v šoku.asi po třech nebo 4dnech mě pustili domů.měla jsem ruce samou modřinu ,nemohla jsem mít ani krátký rukáv abych nevyděsila děti.doktorka mi při propouštění řekla že je vše v pořádku vyšetřovala mě i ultrazvukem.prý v poho.byla jsem štastná že se vracím domů.večer asi v deset jsem ještě nakojila Leničku mléko že jsem měla ašli jsme spát v pět hodin ráno jsem měla pocit jakoby mi odtekla další plodová voda.ležela jsem v kaluži krve a další se ze mě řinula.budila jsem tatku a brečela že umírám.byl k smrti vyděšený.prosila jsem ho,že už nechci do nemocnice,že už nechci narkozu ,brečela jsem jak malé dítě.když manžel volal aro brečel do telefonu.báli jsme se že vykrvácím.děti naštěstí spali a ani doktoři je nevzbudili.Leničku odvezli se mnou.trápila mě představa že se ráno poženou za námi a my nikde.Navíc s Bobem mám dost silné pouto taky to trápení hodně prožíval.v nemocnici mi malou hned odnesli na dětské a mě místo na sál dali ještě na pokoj.nechali mě tam ještě hodinu a půl.už jsem neměla pojem o čase.najednou se tam objevil tatka,prý odvezl děti a po operaci to pojede domů uklidit.naštěstí si ráno ničeho nevšimly do koupelky je nepustil a v ložnici to překryl.byly ale v šoku,že tam zase nejsme.operovat mě měl přímo primář.ještě před operací manžu uklidnoval,že je to pouze důkladné vyčištění,záležitost na půl hodinky.kiosek byl zavřený a tak se manža vydal do města koupit si cigára.zhruba na půl hodinky mu to dalo.

když se vrátil tak mu bylo divné že se nic neděje.za chvíli ze sálu vylítla sestra a utíkala na aro pro kyslíkovou bombu.spolu s ní se vraceli na sál ještě doktoři z ára.manžel byl na zhroucení,prý mu bylo do breku a chtěl tam vlítnout.za chvíli mě vyvezli ven s kyslíkem na lůžku.vypadala jsem prý hrozně.na sále jsem byla necelé 2hodiny.manžl se jich ptal co se děje ale prý museli pospíchat,tak že mu to řekne primář.pak si spolu sedli a primář mu řekl,že jsem se ztratila,že mě museli oživovat.

na áru když jsem se probudila tak u mě seděl manža.už ho nechtěli pustit bylo asi sedm večer ale uprosil je.první věta kterou mi se szami v očích řekl byla"kdybys umřela umřel bych taky"pak mi kromě jiného řekl,že mi vzali dělohu,jinak bych vykrvácela nemohli zastavit krvácení.na áru jsem byla dva dny.pak mě dali na gyndu.když přišel primář na vizitu tak mi říkal"maminko vy jste byla strašně moc anemická koho máte jako gynekologa,že to nedokázal zjistit?"a já na něj "stojí vedle vás"muselo tam být pěkný rušno ,protože se ke mě doktor už ani nepřiblížil.při každé vizitě mě primář zdravil dobrý den naše bojovnice a taky často mluvil s manželem.bylo prostě vidět že mají strach.to jsem ještě nevěděla že budu muset ještě bojovat.

dostala jsem totiž do břicha infekci.museli mi rozdělavat už i místama srostlou jizvu a bez tlumení mě břicho čistili nějakou kyretou vyloženě mi tam rejdili a já myslela že se zblázním.jizvu mi střídavě šili a párali.byla jsem psychicky na dně.i manža to psychicky nezvládal a jednou mi volal asi v deset večer,že už nemůže,že beze mě nemůže být že je toho na něho moc.vařil,žehlil,uklízel a ještě jezdil denně za mnou.nikdo z jeho rodiny se nezajímal jestli by potřeboval s něčím pomoct na vše jsme byli sami.v nemocnici jsem byla dalších 14dnů.pak mě pustili domů a jezdila jsem denně na převazy.manža už byl 5týdnůdoma.pak jsem jezdila obden a jednou si zavolal primář tatku a ptal se ho jestli by mi to zvládl čistit sám,abysme nemuseli stále jezdit.tak jsme nafasovali tampony,živou vodu na vyplachování a stříkačku.a doma jsme čistili.já vždycky brečela všechno se mi při tom čištění vracelo jak film.ptala jsem se ho jaké to mám a on mě utěšoval,že lepší a lepší.

já ale věděla že to vypadá hrozně.jizva na břiše se zahojila ikdyž mě dost často pobolívá.ale ta na duši zůstává.
a ještě poslední věc na konec asi ta nejbolavější.když byla Lenička na dětském tak se pořád ptali jestli by si ji mohl vzít tatínek domů.nechápala jsem jejich necitelnost,vždyt věděli že doma lítá kolem tří dětí.jak se mi udělalo jen trochu líp poprosila jsem sestru at zavolá na dětské a malou mi přivezou.tak jsem ji měla vedle sebe v kočárku a pořád se na ní dívala a říkala ji holčičko moje to jsme se natrápili.jednou když už bylo úplně po všem jsme s manžou seděli a povídali si o tom co jsme prožili.a on se najednou rozbrečel a povídá"víš já bych se o Leničku určitě postaral ale já jsem ji nechtěl.a tenkrát kdybys umřela tak bych ji tam snad býval nechal.když jsem viděl co všechno sis vytrpěla,já toho litoval."vím,že by ji tam nenechal.kdybych umřela postaral by se o všechny naše děti.a Lenička?to je jeho mucinka,neřekne ji jinak než beruško.není to tak dlouho tak se s malou mazlil ona ho těma ručičkama objímala kolem krku a já nevím co mě to napadlo z legrace povídám"no vidíš a to by tě tenkrát táta nechal v porodnici".holky kdybyste viděly jeho oči.to byla bolest.a já už vím,že tuhle větu už nikdy nevyslovím.

holky nezlobte se že jsem to psala takhle po odstavcích ale předtím jsem napsala román a Bob už si šel lehnout a já to neuměla zkopírovat a ono se mi to vymazalo.tak proto jsem to psala po troškách abych toho kdyžtak při repete neměla tolik.

Leni, nemám slov 😔 já jsem to ani nemohla dočíst, mám knedlu v krku a brečím jak želva. To sis teda prožila peklo. Obdivuju tě, jak jsi silná. Je moc dobře, že ti je manžel tak velkou oporou, to je nejdůležitější. A klobouk dolů, že se zvládl starat o 3 děti a ještě o tebe. Je zvláštní, když člověk prožije (někomu- mě- stačí jen o tom číst nebo slyšet) jak pak přehodnotí myšlenky a nějaký starosti o bydlení, penězích,zlých lidech atd..hodí za hlavu a opravdu si váží rodiny a zdraví. To je totiž to nejdůležitější co máme 😔 a někdy si toho nevážíme 😔

Původně jsem dneska chtěla být naštvaná na Jirku ptz udělal zas klukovinu, ale po přečtení na to kašlu a pojedeme někam všichni na výlet 🙂 Hezkou neděli

Leni a měla jsi teda tu preklampsii nebo ne?? Kamarádka ji měla už v 30tt a bohužel miminko nepřežilo a ona málem taky ne, naštestí ted už má další 2 zdravý kluky a je taky v pořádku 😵

Leni nemám slov co bych řekla!!!Vaše trápení je teda hrozné 😢 to co jsis prožila společně s manželem je strašné ☹ ,ale zvládla jsi to jsi statečná!Někdy se ti doktoři chovají jako zrůdy když se tak k lidem chovají 😠 Leni já měla preeklampsii ☹ měla jsi ji taky??aky jsem s tím měla velké potíže ale jsem ráda,že je to zamnou

holky díky moc.fakt mi to zase pomohlo když sem to hodila na "papír"
dzej jo to opravdu přehodnotíš vše.a jsem moc ráda že na Jirku nejsi naštvaná.napiš o výletu.jinak dzej to s tvou kamarádkou to je právě ono.já jsem měla štěstí,že jsem se nenechala odbýt,že jsem ty doktory pořád otravovala,ale stejně jim to trvalo.
ivu a jak to bylo u tebe? 😒

Ahojky holky
Leni-to je fakt strašný co se dá za tak krátkou dobu prožít špatného 😔 ,ale věřím,že jste si to už všechno vybrali a bude jen a jen líp 😉 .Opravdu není nad takovou podporu manžela,určitě si taky zkusil a měl o vás asi hrozný strach ☹ .Hlavně,že jsi Ty i Lenďa v pořádku a mezi námi 😉 .

Jani-tak to je super,že budete mít pokojíček tak brzy 🙂 !hlavně ať je Sabinka brzy bez kašle 🙂

Chiwul-naše Adélka chodí spát taky po 19 hod a mě to úplně vyhovuje a užívám si pak klidu a mám čas pak ještě třeba přečíst Adamovi,což s ní zatím nejde 🙂

Hezký zbytek neděle,my razíme za chvíli na hřbitov a na procházku.Pa

ahoj holky užíváme si hezkou neděli, i když je venku hnusně a taťka musí pracovat a tak je zavřenej v pracovně a robotuje, ale máme pohodu, mě už je o moc líp a Anet je veselý sluníčko. Teď si šla odpoledne lehnout, jsem původně myslela, že s ní půjdu ven, ale vůbec se mi nechce, tak pak až se vzbudí jen skočíme na chvíli kolem baráku a pro pečivo do Alberta, stejně je tam hnusně a zima, brrr...
Jinak jsme si dneska po obídku dali kafíčko a ten sacher co manža přivezl z Vídně, holky, to vám byla mňamka, lahůdka báječná, ještě máme půlku na zítra - je to malinký dortík, i tak byl drahý jak hrom...
jdu kouknout po netu když je chvíli klid, tak zatím páček

Leni, zase ani nemůžu psát, přes slzy nevidím na monitor. To je neskutečné jak dokážou byt doktoří s prominutím svině!!!!! Jsou tady od toho aby člověku pomohli, a ty ses musela pomoci tak dožadovat. Obdivuju tě jak jsi to zvládla, a že máš tak super manžela. Jo přesně jak psala Janča, taky jsem si zase uvědomila jak je život moc krátky na hlouposti.
Včera v noci byla u nás v obci hrozná nehoda, polský řidič srazil dva lidi, na místě mrtví, píše se o tom i na internetu. Přímo je neznám ale znám jejich děti. Byli to moc hodní lidi, šli z oslavy narozenin, chtěli přejít přes cestu, měli to domů pár kroků, ten zmetek musel jet hrozně rychle, je to přehledný úsek, určitě ho museli vidět. No prostě i když už nebyli nejmladší, zůstali po nich děti a spousta vnuků, kterým kvůli nějakému idiotovi, co nerespektuje dopravní značky, budou moc chybět. Navíc jsou dušičky, no děs.
Jaji dort určitě zmákneš, fakt to není nic težkého. Jinak super stránky a sposta rad je na stránkách dortomanie a myslím, že i tady na koníkovi jsem našla v receptech návody na potahované dorty.
My jsme včera s manžou konečně dodělali i poslední dodělávky a teď už si budeme užívat nového bydlení. Za chvilku mají dorazit známí s 8týdenním Filípkem tak jdu nachystat nějakou mňamku ke kávě, pak nás chtějí vytáhnout někam na večeři, brzkou samozřejmě, s dětma 😀 . Tak se těším, že na chvilku vypadneme.

Leni, není co dodat, za svůj život jsi toho prožila už víc než jiní nestihnou nikdy. Nejhorší asi je ta bezmoc, kdy je člověku zle a je závislej na druhých lidech - doktorech, který bohužel někdy fungují jak popisuješ. Zvládli jste to báječně, klobouk dolů. Taky mám pár podobných zkušeností s doktorama, naštěstí se to nikdy nezvrtlo až do takovéhle podoby, vždycky ale stačilo velmi málo, aby bylo všechno jinak a mnohem horší. Jen asi díky náhodě se tomu tak nestalo...Jediné co člověk musí doufat, aby se to neopakovalo, protože moc tomu zabránit asi nemáme nikdo z nás...

Leni já jsem s tím měla potíže když jsem byla ve 38tt.moje gynekoložka mi zjistila naděrně vysoký tlak,byla jsem strašně oteklá jak na nohou,rukou tak i v obličeji a měla jsem bélkovinu v moči!poslala mě tedy do nemocnice na prohlídku,ale tam podle jedné doktorky bylo vše v pořádku tak mě poslala domů.Za týden jsem šla opět ke své doktorce,a té se to vůbec nelíbilo a opakovaně mě poslala zase do nemocnice na kontrolu zase jsem šla domů.a zase za týden jsem šla ke své doktorce a ta mě už poslala s prosítkem aby mě tam nechali a pořádně vyšetřily!!venku na mě čekal manžel já mu vše řekla,ale pořád jsem si nic neuvědomovala a hlavně jsem nevěděla co bude...Jeli jsme ještě k mojí mamce do práce aby ch jí to řekla a ta začla plakat a já potom taky.Když jsem přijely do špitálu šla jsem na příjem,dali mi košily a šla jsem se sestrou na 6.patro-gynekologie.tam si přečetli zprávu od mojí doktorky a začlo to!!!!!!Byl pátek 25.1.2008 ptaly se mě na různé věci,pak mě vyšetřily,vše bylo pořád podle jedné sloveské dr.v pořádku.Když zamnou přišla mamka tak ta doktorka taky říkala,že je vše OK,ale nebylo.Na druhý den v sobotu ráno jsem šla na ozvy¨,sestra mě poslala zpět na pokoj tak jsem šla.Pak přišla asi za 10 minut at jdu s ní tak jsem šla atam už byla doktorka která mi znovu dělala ozvy a tam se přišla na to ,že nemám skoro žádnou plodovou vodu a malá se dusí,takže šlo o minuty!!!!!Zavolali doktora,který mi každý měsíc dělal ultrazvuk u mojí dr.a řekl,že se musí rychle operovat!A vysvětlil mi,že nemůžu rodit normálně,protože bych dostala šok a umřela bych a navíc mi odcházely ledviny.Vzaly mě na sál,mladá hodná sestřička mi řekla at se nebojím,že bude vše v pořádku,ale na doktorovi,který mě operoval bylo vidět,že je nejistý jestli to přežiju!ještě na sála se mě ptal co to bud jak se malá bude jmenovat,apka už jsem dotala celkovou narkozu a pak jsem se vbudila na JIPce.Ráno v 10hod.a26min.se narodila Adélka a já se probrala až o půl 4 a to mě budila sestra.Pak přišel doktor a řekl mi,že Adélka už neměla kyslík a hrstku zakalení plodové vody.Chtělo se mi hrozně brečet,ale bolelo mě to.Ruce jsem pořá měla oteklé jako balon a nohy taky....Manžel a moje maminka ,kteří viděli Adélku jako první říkali,že byla bílá jako stěna a malinká.vážila 1900g a 44cm ☹ jo a ještě mi doktoř řekl,že jsem jim málem odešla na onem svět...Po 2dnech mě dali na normální pokj tam jsem byla týden a Adélka ubírala na váze protože jsemneměla žádné mlíko.Takže Nutrilon!!!!šli jsme domů,a pak jsem chodila jen po špitálech,protože jsem půl roce po porodu měla pořád bílkovinu v moči-byl to děs.Pak jsem nakonec skončila kde se dělají dialízi a tam mi dr.řekla,že se to musí hlídat a bych neskončila na té umělé ledvině JÁ!!!!!a to už jsme si s manželem řekli,že druhé dítě nechceme. Není to takové jako jsi to měla ty Leni,ale každý kdo něco tkového prožije si pak raději všechno rozmyslí

Leni, ta kamarádka byla ve švýcarsku, takže péči dobrou měla, ale přišla do porodnice pozdě, nestihli miminku píchnout injekci na dotvoření plící, aby neumřela maminka museli hned na sál, narodilo se, ale vážilo jen něco málo přes kilo a svůj boj po týdnu prohrálo 😔
Na výletě jsme byli jen kousek za Brnem u rybníku, kde jsme nakrmili kačeny a koníčky. Je dost zima a malá kašle, tak nechci pokoušet, aby nebyla nemocná. Ale i tak to bylo moc fajn 🙂
Holky vy máte teda fakt špatný zkušenosti, snad už budou jen dobrý 🙂

holky díky moc jste opravdu hodný.
sajmon ta tragédie to je něco hrozného je hrozné jak se může ve vteřině změnit život.já takhle musím vědět o manžovi vždy když dojede tak mi píše nebo volá.v cizině to ale bylo ještě horší.tu rodinu těch dětí lituju,navíc ztratili najednou oba rodiče.
chiw jo ženský fakt vydrží hodně.
ivu koukám že jste taky těžce zkoušeli,to je teda síla,co jste si i vy vytrpěli.ale co nás nezabije to nás posílí.no ale je to těžký.
dzej to je dobře že jste si výlet užili,tady bylo protivné počasí.zajeli jsme jen na nákup a hned domů.Kubu povezeme do školky až ráno.včera hrozně brečel,už si navykl zase doma.ach jo.

Leni díky.jj prožili jsem si to a navíc Adélka jak byla malinká tak ve 4měsích měla bronchitidu a hned na to zápal plic,tak jsme 14dní leželi v nemocnici a pořád se to vracelo ☹ pak dostala Rybomunyl na posílení imunity a musím zaklepat,že od dubna je klid 😉 takže nemoci jsme si taky užili,a i když to není to samé co jsis prožila ty,ale každého znás trápí nemoci svých dětí a zvlášt když musí být v nemonici

Ahoj holky, teda to jsou zivotni story. Dobre, ze uz je to za vama. Nekdy fakt musite udelat v nemocnici bordel aby se o vas postarali. Jednou jsem to zazila s dedou, bylo mu hrozne zle, kolaboval v cekarne a oni porad brali nekoho kdo prisel po nas, pak jsem jim tam ztropila mensi hysterickou scenu a to jste meli videt jak to litalo.Pak si me doktorka pozvala do ordinace a osobne mi sdelila dedovo vysledky. Je to prkotina proti tomu co tu popisujete vy,ale ten pristup je teda vsude porad jeste hroznej.

Lenko
v jake nemocnici ze jsi to byla?

ahoj Moni.nevím jestli neporuším pravidla ale klidně to napíšu .byla jsem v Jičíně.jedinný porod tam bez komplikací tam jsem měla při porodu Klárky.to bylo fajn.
víš možná to tak vypadá že příhoda as tvým dědou je proti tomu co bylo u nás nicotná ale v podstatě je to v principu stejné.navíc ted je každou chvilku případ zanedbané lékařské péče.navíc já když přišla z nemocnice tak jsem týden nato četla v regionálních novinách ,že bude probíhat soud s právě s těma doktorama ale i primářem.něco tam zanedbali u starší paní po operaci a ona pak na pokoji zemřela.měli ze mě strach protože kdybych s tím něco dělala tak bych jim ještě asi víc zavařila.ale to jsem ,že něco takového majíí tenkrát nevěděla.
ivu Adélka si teda pěkně taky vytrpěla.ani si nedovedu představit že by něco bylo ještě s leninou.to už bych asi neunesla. ☹

Teda holky, jak tak koukám tak každá máte zlé zkušenosti, Ivi teda taky čumím. Je fakt, že člověk si to neuvědomuje nikdy v plné míře, co je to zdraví, až když se stane něco takového. Holky držím pěsti, ať už je to jenom dobré.
Jinak nám se ten náš malý rarach hrozně rozmluvil, všechno opakuje a nekdy jsou to takové zkomoleniny, že si smíchem až sednu na zadek. Ale taky se hrozně začíná vztekat. Nedávno jsem mu něco zakázala a od zlosti začal tlouct hlavou o stůl, a taky mě třeba štípe a už jsem si všimla, že taky začínám poměrně často zvyšovat hlas. Jak bylo to špatné počasí, tak jsme doma nemohli vydržet. Jezdili jsme kvůli přestavbě ˇpo velkých obchodech, tak to bylo jediné vyvenčení. Navíc můžeme ven jen dopoledne. Jak se změnil ten čas, tak po odpoledním spánku je už venku tma. Dneska jsem ho musela budit, spal přes 3 hodiny a večer pak nechce, usnul až po superstar 😀 . Ale musím odklepat upravilo se nám spaní v noci, budí se maximálně jednou, ráno v 7 mlíko a ještě pak na chvilku zabere.
Jo a zítra jedem koupit botičky na zimu, tak snad se nám bude dařit. Taky potřebuje nějaké teplejší oblečení nějak teď ze všeho vyrostl.

V podstatě jsem taky byla zanedbané tou sloveskou doktorkou,a nikdo se k tomu nechtěl vyjadřovat!!!!!manžel si chctěl jakože stěžovat a každý od toho dával ruce pryč a moje gynekoložka měla pravdu a každý se ji jen smál 😖 fakt hrozné.

Víš Leni nejhorší na tom všem bylo se na Adélku dívat jak týden leží na JIPce a je upoutaná na lůžku s dýchacím přítrojem,napojena na monitor a k tomu ještě zavdenou kanylu 😢 už nikdy víc.segra když ji viděla tak se rozbrečela a můj tatka taky 😢

dneska jdu poprvé co mám angínu ven, po týdnu. Ani nevím, co si obléct na sebe... Musím nakoupit...