Začátky ve školce, jak to zvládaly vaše děti?
Ráda bych si přečetla o vašich zkušenostech se zvykáním si na školku a děti. Můj syn (3,5 roku) začal chodit od ledna do školky. Dlouho před tím se strašně těšil. Hlavně myslím na hračky. Od malička si víc rozumí s dospělými, tak jsem se docela těšila na to, že si ve školce najde kamarády a naučí se komunikovat i s dětmi. První dny se mu ve školce líbilo. Kvůli adaptačnímu období nastoupil do třídy nejmenších dětí (2,5 - 3,5 roku). Nejdřív jsem ho vyzvedávala před obědem, po 14ti dnech po obědě. První dny jsem si všimla, že venku na hřišti se pošťuchuje se staršími dětmi. Několikrát mu bylo vysvětleno (mnou i učitelkami), že tudy cesta nevede. Asi po 14ti dnech začal plakat, že do školky nepůjde. Občas plakal při předávání do třídy. Jindy zas vypadal, že se do školky i těší. Asi před týdnem mi začal říkat, že nechce chodit do školky, když tam jsou ty starší děti. Učitelka mi řekla, že pokaždé, když se potkají na svačině s dětmi z jiných tříd, že je jak vyměněný, zaražený, plačtivý. Dokonce minulý týden nechtěl jít na masopustní průvod, protože se najednou shluklo víc dětí (i ty starší) a on zase začal plakat, že nikam nepůjde. K šikaně určitě nedošlo. Podle pozorování učitelek prostě nemá rád více dětí pohromadě. Zvykl si na těch pár dětí ve třídě, i když jsou mladší a on s nimi moc nekomunikuje. Zabaví se sám. Od pondělí byl ve školce do odpoledne (i se spinkáním) a dneska proplakal celý den ☹ Jsem z toho špatná, vůbec nevím, co dělat. Už měl dávno přejít mezi stejně staré děti do jiné třídy, ale to asi jen tak nebude, protože se jich zřejmě bojí. Učitelka mi dnes doporučila, abych ho vyzvedávala hned po obědě, že si myslí, že je to den ode dne horší, že si to ve školce neužívá. Samozřejmě, že bych nejradši, aby byl se mnou doma, ale vím, že školku potřebuje (už i kvůli tomu, aby se nějak socializoval s dětmi), taky se mu už nestíhám (kvůli druhému dítěti) věnovat tak, jak se mu věnují ve školce (lepení, vystřihování, malování....)
Jak jste to u svých dětí měly vy?
a co zkusit udělat pauzu a na nějaký čas ho nechat doma? Syn šel do školky ve 4,5 a bylo to akorát (naštěstí jsem též měla možnost ho nechat doma). Také mě napadá docházka 2-3x týdně, aby se dostal do kontaktu s vrstevníky?
U nás to bylo stejné :( Dcera se do školky hrozně těšila (šla ve 3 letech) a prvních 14 dní tam byla štastná, spávala tam, byla zlatíčko, ale pak se něco zlomilo a začala ráno plakávat a do školky nechtěla. Tak jsem ji trubka začala brát domů po obědě a na nátlak rodiny dala na 2 týdny "pauzu" od školky a to bylo to nejhorší co jsem mohla udělat ☹ Zhoršilo se to pak rapidně, rána byla katastrofa, vydržela tam hodinu brečet. Byla jsem z toho hotová. No a najednou jako když utne to přetalo. Letos nastoupil (v listopadu) do školky její bráška a ten je naprosto jiný, je v pohodě a se školkou nemá žádný problém, dcera ještě dnes občas ráno pláče.
Asi nezbývá než vydržet. Já jsem chodila na dopoledne do práce a tak jsem byla štastná, že hledám hlidaní jen pro jedno dítko a ono to nakonec bylo složitější než jsem čekala.
Dcera se bojí velkého množství lidí, besídky,kam se nahrnou rodiče, probrečí. Je to prostě náš malý uplakánek. Ale lepší e to.
Mně učitelky říkaly, že každé dítě si to odpláče. Někdo hned, někdo po týdnu... na Agi to přišlo po cca 3 měsících. Chodila tedy do soukr. jesliček, 2 dopo v týdnu, takže trochu jiná situace. Pak mi radily, že hlavně nepřestat.
Nám pomohlo hodně o tom mluvit a chodit denně. V pondělí šla jen na chvíli - cestou autem jsem jí v krátkých větách opakovala, co jí čeká. Že přijdeme, v šatně ji převléknu, dáme pití, nachystáme gumi méďu do pytlíku. Pak že půjde s tetou za dětma, sní svačinku, já mezitím nakoupím a po svačince že pro ni přijdu a sní si toho méďu. Takhle jsem jí to omlela za cestu třeba 20x, ptala se jí, co bude po šatně, kdy pro ní přijdu... A po sváče jsem tedy přišla. Pak jsem to natáhla, že po sváče si chvilku pohrajou vevnitř a pak že přijdu. Pak jsem to natáhla o chození ven - sváča, hraní vevnitř, převlíknout a ven, že si pro ní přijdu. Každý den jsme pořád opakovaly, co jí čeká... Pomohlo to. Samozřejmě bylo důležité opravdu přijít a dodžet slovo. Neříkat, že za chvilku přijdu, když to mám v pláu až za hodinu...
Vydržela bych, motivovat ho tam hračkama, které doma nemáte... Říct učitelce, na čem jste se dohodl, aby mu říkala to samé - že přijdeš po sváče, po kreslení, po hraní venku, po obědě...
A jemu říkat, že jsi ráda, že to zvládnul, že sis mezitím např. uklidila, takže teď budeš mít víc času na něj.
Džím palce, aby to brzy přešlo.
@janette82 ahoj, nas chodi normálně od září. Ted mu byly 4.roky. chodi tedy od 3,5.
1.den byl tak nadšený, ze ani nechtel domu.
Další dny to bylo příšerne. Brecel a brecel. 14 dni jsem tam byla s nim skoro celé dopoledne (jak to vydržel). Nemohla jsem ani do druhé místnosti, hned začal brečet. Za tech 14dni se prakticky nic nezměnilo. Zkusili jsme ho tam tedy nechat. Pořád brecel. Po dalších 14ti dnech jsem si rikala, ze uz to vzdám. Ani ja ani muž jsme do skolky moc nechodili.
Snažili jsme se to jeste vydrzet. Hodne jsme si s ním povídali. Zavedli notysek a dostával tam razítka a samolepky za odměnu. Gumového medvídka na cestu, bonbónky při vyzvedavani (no, samy hnus se kterým v jádru nesouhlasím) ale snazila jsem se hodne vsechno napodobit, jak to dělají ve skolce. Začal se sam oblékat, uklízet atd..
Asi po 4mesicich si trochu zvyknul a ted uz je to celkem v pohodě. Chodi tam docela rád. Ale pochopila jsem jak je důležitý tesim a pravidla. Doma před uklizenim zvonime na zvonek a pak se uklízí, jidlo se ji pouze u stolu atd. Delala jsem hrozne chyby. Krmila je, běhala za nimi se lžičkou apod. Mladšího 2,5 r ted dávám 1x týdne do soukr. Ten plakal asi 3x kdyz jsem odcházela, jinak to zvládá dost dobre. Je fakt, ze ten kolektiv je tam menší a je tam hodne zvířat a je to takove domacke. Kdyz si ho vyzvedávám tak ke me běží a hned me obejme a klepe se mu bradicka, jak je na mekko, ale dává to.
S tim kolektivem je to těžký. Ten starší by taky lepe zvladal mensi kolektiv (je jich tam 28). Az ted po půl roce začíná poznávat kamarády jménem. Do ted žádná jména neznal. Pravděpodobně taky moc nekomunikoval..