• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Změna v chování po pobytu v nemocnici

23. září 2008 
ahoj holky chtěla jsem jen prokonzultovat s těma, které byly s malýma dětma kolem dvou let v nemocici ať už krátce nebo delší dobu jejich chování po návratu domů...my tam byli jen den, na kapačce, ale teď jak jsme doma, zdá se mi že, mi snad vyměnili dítě...samozřejmě chápu, že je to pro dětičky strašný zážitek, ale z mého hodného chlapečka je normálně vzteklounek, co si všechno nutí pláčem...miluju ho, samozřejmě jsem ráda, že je všechno v pořádku ale zajímalo by mě jestli to je jen přechodný stav :dizzy_face:
15. zář 2008 ve 20:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Drago! Téma jak stvořený pro mě :confounded: Byla jsem s prckem týden v nemocnici, když mu bylo osm měsíců..zrovna minulý vánoce. A to kvůli zánětu průdušek. Více jak dva měsíce poté se mi Štěpánek noc co noc budil v hysterickým pláči, kde nepomáhalo ani pochování, zpívání, povídání..byl vždycky úplně v šoku..ječel a ječel a byl vzteklej. Byli jsme z toho všichni hotový..moje Mudra říkala, že je to tutově z pobytu v nemocnici, protože to začalo už v nemocnici a pak pomalu časem mizelo. Byla jsem i u homeopatičky, tak jsem byla bezradná, bylo mi ho líto a ta říkala totéž..že i jeden hloupý den v nemocnici může zapříčinit trauma..protože jsou miminka citlivý a cítí intenzivně nejen bolest svojí, ale i bolest ostatních :frowning2: Takže vydrž, jistě to brzo přejde. Zapomene na to, to je u dětí úžasný :wink: Já to mám horší o to, že za měsíc máme jít na operaci varlátka..už teď mám noční můry :frowning2:
15. zář 2008 ve 21:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Opravdu pobyt v nemocnici na děti působí. Já byla se synem jen přes víkend, když mu bylo 2,5 měsíce. Kvůli zácpě po průjmu, který paradoxně způsobili oni sami týden před tím. Tvrdili, že má špatný svěrač :rolling_eyes: Cpali tam do něj klistýry 3x denně, až jsem nad ním brečela - (zcestná léčba, málem mi to kojeňátko fakt zabili klistýrama, říkala mi má dětská. Nic mu nebylo.) Celou dobu tam prospal, což doma by bylo neslýchané a když jsme se vrátili, byl jakoby apatický, vyprchal z něco zájem o okolí i o nás, stáhl se do sebe a nekomunikoval ze světem. A to to bylo a je velice otevřené dítě se zájmem o vše okolo. Byla jsem z toho v šoku, jak jsem ho viděla ležet apatického v postýlce. Asi za týden normálního režimu, se vrátil do starých kolejí. Ta změna byla ale otřesná. Dodnes , po 12 letech, mám pořád vztek, že bych nakopala tu doktorku v Motole, co nás takhle zbytečně vyděsila, že jsem málem přišla o mlíko a moje dítě utrpělo šok.
15. zář 2008 ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Byly jsme v nemocnici před měsícem den, noc a půl den a malé trvalo měsíc než se srovnala - spaní a všechno okolo. Od té doby musí mít večer rozsvíceno a otevřené dveře. Nicméně už po příchodu z nemocnice jsme se snažili být důslední, protože děti rychle vycítí a zneužijí situaci ve svůj prospěch.
15. zář 2008 ve 22:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak my byli v nemocnici 5 dní, z toho den a půl na jipce, kam jsem za ní mohla jenom přijít a pak mi ji dali na pokoj. Návštěvy za náma moc nemohli, leželi jsme na infekčním a protože řádily virozy, tak jsme byli v nemocnici 30km od Ostravy, takže nikdo ani neměl šanci, občas nás na chvíli navštívil manžel.
Propouštěli nás zrovna v den Ivančiných 2. narozenin, takže docela na prd narozky :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Od té doby byla na mě víc fixovaná, moc nechtěla ostatní lidi, jen furt maminko maminko, první týden po propuštění se občas i počůrala, přestože bez plínek byla už několik měsíců, ale jak byla na jipce, tak tam nikdo neřešil, jestli se jí chce čůrat, prdli ji plínu a bylo, čůrat jsem ji dávala akorát já, když jsem za ní byla. Takže z toho měla takový zmatek asi.
15. zář 2008 ve 23:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
holky díky moc já jsem z toho úplně hotová, ale vidím, že to je asi opravdu tím traumatem...jen jsem teď vystreslá pořád ho kontroluju, zdá se mi unavený (asi z té virozy) pořád koukám do plínek jak čůrá, kaká, sleduju každej pupínek...a to jsem byla doteď taková normální matka...
16. zář 2008 v 09:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Drago klídek, tím akorát dítě stresuješ, když sama nejsi v pohodě. Snaž se zavést zase normální režim. Všechno se časem srovná :wink:
16. zář 2008 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
moje kamarádka lítá s oběma dětma po nemocnicích, jiné už taky byli ať s kýlou, nebo s mandlema, nebo s teplotama...vzteklé období u nich začalo jako u nás kolem 2 roku..u některého jindy.ale myslím, že nemocnice v nich chování nezměnila, jedno dítě bylo víc ufńukané, ale jinak spíš vzteklí zaČALI BÝT OBDOBÍM,které prostě jednou přijde a jindy odezní...ale třeba to na některé děti působí...co já vím, tak okolo mě byli všichni stejní
16. zář 2008 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jj, ta změna byla spíš ve větší závislosti na rodičích, pořád chtěla být u mě a problémy s usínáním. Vzteklost bych taky spíš přičítala k věku.
16. zář 2008 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
určitě máte pravdu, že jsem víc úzkostlivější ale snad se brzo všechno vrátí do normálu :slight_smile: a díky
16. zář 2008 v 19:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, my sme tiež vymetači nemocnice. Už keď prídeme na príjem, tak nás poznajú. Staršia Emka zvládala návraty domov úplne v pohode, mladšia Tamarke, ale hrozne. Ona je celkovo na mňa veľmi naviazaná a po každej hospitalizácii to bolo oveľa horšie. Pri každej infúzke som si ju priložila na prsník a ona v podstate ani veľmi necitíla, že ju napojili, ale pri jednej, to bola vizita, ju nasilu dali do tej úžasne kovovej postele, ona chúďatko revala ako tur, keď som namietala, tak mi sestrička povedala, že to musí vydržať, lebo chodí primár. :angry: Keď sme prišli domov, tak sme postielku obchádzali na kilometre, po čase sa to upravilo. :wink: Dúfam, že už nás nič podobné nečaká :wink:
18. zář 2008 v 08:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte tak nas operovali ked mal maly 5mes. a narusil sa nam potom spanok ale inak to zvladol v podode.A problemy so spankom mame az do teraz.Caka nas onedlho dalsia operacia a ja mam uz teraz strach aby to nebolo este horsie.Dufam ze sa to napravi.
18. zář 2008 v 10:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
my jsme byli s malou v nemocnici když jí byli 3měsíce v nemocnici byla v pohodě, ale když jsme se vrátili domu bylo to jiný miminko cca 14dní pak se vrátila do normálu, ale po návratu byla plačtivá vůbec neměla o nic zájem neusmívala se věřim tomu že malý dětičky maji z toho trauma já z toho tam byla taky na mrtvici
18. zář 2008 ve 20:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
kočky díky moc už se to pomaličku lepší...já jsem ty první dny byla z toho taky taková jiná a hlavně jsem to asi blbě vnímala...všem díky za postřehy vážně jste mi pomohly...ještě že toho koníka máme :wink:
19. zář 2008 v 19:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, my sme boli v nemocnici pred dvomi týždnami a malý sa strašne zmenil.. začal byť mamičkár, viac sa bojí ludí, často sa pýta na ruky.. predtým taký vobec nebol :pensive:
19. zář 2008 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
katika to je přesně ono ...on byl vždycky strašnej raubíř utíkal mi, bylo mu jedno kde jsem a teď za ručičku, mamama...ale je fakt že už dneska zase běhal kilometr ode mě a bylo mu fuk, že na něj volám :wink:
19. zář 2008 v 19:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte. August bol pre nás mimoriadne zlým mesiacom. Najprv som bola hospitalizovaná s malou (vtedy 10 mes.) Miškou na infekčnom oddelení - mala salmonelózu a koncom mesiaca s Luckou (5 rokov), tá mala nejakého bacila, čo jej spôsoboval vnútornú otravu. Lucka to znášala veľmi dobre a zmenu som takmer nezbadala, v B.Bystrici na detskom oddelení boli skutočne veľmi zlatí, snažili sa, sestričky boli milé a videla som, že aj k detičkám, čo tam nemali rodičov sa správali naozaj veľmi dobre - žiadne celý deň zatvorené, plačúce dieťatko. Tam by som nemala výčitky nechať malú aj samú, ak by som nemohla ísť s ňou... Aj prostredie pekné, deti s laryngitídou dostávali zvlhčovač, televízor na izbe je samozrejmé, nové kúpeľne, WC... Sú vytvorené bunky pre 1 osobu a dieťa a potom aj izby, kde je viac detičiek. Steny sú sklenené, tak sestričky vidia, čo sa deje na izbách... Nemôžem povedať jedno krivé slovo. Iba jednu maličkosť by som vytkla, že ke´d prvý krát vošla izbová doktorka, tak by som čakala vetu: ja som tá a tá a budem vás liečiť...takto som nevedela, kto je lekár, kto je sestra...ale je to fakt iba drobnosť. Ale na infekčnom s Miškou som si zažila svoje. Bol to des, ktorý už nechcem zažiť. Malá došla totálne vystresovaná, zmenená po fyzickej aj psychickej stránke. Prvý týždeň doma nevedela chodiť ani po štyroch, ale to potom hravo zvládla ...ale tá psychika... Prvý deň dostala flexku do ruky + dlahu + ju priviazali o posteľ. Malá sa xcela otočiť, nedalo sa, dvihnúť, nedalo sa...iba plakala, zlostila sa, slzy ako hrachy... Nikto sa ma nepýtal, napichli ju bez toho, aby som tam bola...do ruky, ktorá nám o5 narobila problémy. S malou som cvičila Vojtu pre predilekciu na jednu stranu...práve tam o5 posilovala len tú zlú stranu, tak keď začala piť, prosila som sestry nech zavolajú doktorku, že jej xcem nechať zložiť ihlu, aby konečne mohla byť voľná, vyspať sa, otočiť sa, zdvihnúť sa...Nakričali na mňa ... potom aj doktorka, že budem mať malú na svedomí...nechcela ani počuť, že malá už 2 dni poriadne nespala...dokopy tak 2 ho´dky, ani to, že ak, tak nech ju rán, ak to bude nutné, prepichnú pre predilekciu do druhej ruky... Odišla, ani ma nevypočula, to isté aj sestra, čo prišla ihlu vybrať, pozerala na mńa ako na krkavčiu mater...už som nevydržala, všetko im vykričala...na to povedala, že majú kopec inej roboty..aj papierovačiek, že je ich málo.... jasné, že ma to vtedy zaujímalo... Našťastie ozaj už nebolo treba malú ráno pichať, vyspala sa, trochu ukľudnila...Druhá vec, ke´d zaspala, tak došla vždy nejaká sestra..mali sme merať teplotu, potom keď o5 zaspala došla upratovačka a búchala jak divá...potom vizita...na izbe sme mali ešte živé 3 ročné dieťatko, ktorému sa dá ozaj len veľmi ťažko vysvetliť, že malá Miška potrebuje ticho 3 x denne, lebo musí spinkať, že nemôže spievať, pozerať telku, kričať a búchať...bol to skutočne teror, tak sa robia výsluchy v zajateckých táboroch, že nenechajú zajatca zaspať... Našťastie malá jedla, pila, tak nás pustili domov, bolo toho kopec, čo by som musela napísať, čo všetko sa tam stalo, ale malú to ozaj zmenilo...Bola plačlivejšia, stále, keď sa niečo doma dialo - len na ruky a hlavu zložila na plece, chcela sa stále túliť, mojkať, spánok nemala pokojný... Z toho všetkého ju trochu dostala Lucka, ktorá sa vrátila od starkej - potom Miška začala ožívať a spamätávať sa... Jedno však musím napísať, aby som bola spravodlivá - aj napriek prístupu na infekčnom, musím napísať, že čo sa týka odbornej starostlivosti doktorky, čo mala na starosti izbu, bola perfektná - dieťatko denne RIADNE vyšetrila, ohmatala, ak som sa pýtala, tak vysvetlila. Nedá sa to povedať o ostatných, čo chodili "akože" na vizitu, ke´d tam ona nebola....alebo tí, čo slúžili poobede....
19. zář 2008 ve 22:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
no u nás to bolo velmi podobné..len čo sme prišli, dala som postielku k mojej posteli - sestrička na mna nevrieskala, že ako si to predstavujem. malého napichli na infúzku do hlavy a bez toho, že by sa ma opýtali.. podla mna to nebolo nutné, vracal len 5hodín. dostal 12hod a potom dalších 12 mal dostať. tiež ho uviazali o postel. Som revala ako besná :pensive: on tiež. tak som ho odviazala, dávala som pozor, aby si to nevytrhol.
O5 prišla tá istá sestrička a zas krik, že on musí byť uviazaný..
len čo odišla, ja som ho zas odviazala :zipper_mouth:
po 12hod - o 1nej v noci mu prišli vymeniť infúzku ale asi po pol hodke som si všimla, že mu netečie. Zistili, že má príliš napuchnutú hlávku :pensive: tak som zakázala dalšiu infuzku. Sestrička poslúchla.. tá bola normálna. Potom také veci ako trieskanie, búchanie, krik sestričiek to ani nehovorím.. otras. na druhý den bol malý ok, behal, smial sa a podobne..
na 3tí som povedala, že chceme ísť domov a dr na mna spustila krik, že či chcem aby zomrel a podobné kraviny
nechápala som, kedže malý bol ok, žiadne horúčky, hnačka, vracanie, nič
potom som volala známej- sestričke a ona vravela, že to majú príkaz udržať ludí 3 a viac dní, lebo len to prepláca poistovna :rolling_eyes:
tak som požiadala o revers..
dr zistila, že to so mnou nemá zmysel a prepustila nás :zipper_mouth:
a detičky bez rodičov? no comment.. prišli o hlas aj o nervy :pensive:
19. zář 2008 ve 22:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, my byli v nemocnici 4 dny, když malému bylo 1rok a 8 měsíců. Měsíc jsme se z toho dávali dohromady, psychika vzala za své, přijeli jsme domů, malý nemluvil, bledý, zaražený, nehnul se ode mě. Já nevěděla kde jsem, prostě nic, čůrání na nočník přestalo a prostě dostat se s malým dítětem do nemocnice nikomu nepřeji a už bych si znovu hodně rozmyslela, zda na tu pohotovost pojedu. Tenkrát byla neděle, nemohli jsme tedy kontaktovat naši dětskou dr., malý od rána zvracel,neměl tepltou ani průjem, jen zvracel, odpol. už omdlíval, tak jsme jeli na pohotovost. Nechali si nás tam, že ho dají na JIP, tak jsem to obulela, ale věděla, jsem že druhý den bude ok a kapačky mu pomohou. Hned na té pohotovosti nám pak řekli, že vlastně nemají na JIp místo, takže ať si ho dám pěkně sama dokupy na pokoji a po lžičkách čajíčkujeme. Nejhorší bylo, že čaj zvldáal, vše ok, dokonce chtěl víc a já jako kojící matka a on závislák na mě visel a to mlíko mu nedělalo dobře a vždycky to vyzvracel. Jedna dr. řekla, ať mu to nedávám, druhá viděla, jak vyvádí a ať mu to dám, sestra si každá říkala co chtěla, takže chaos totální. První den jsme aspoń občas zašli na chodbu a druhý den bohužel měl řídou stolici, tak nás dali na izolaci a to si neumíte představit, visel na klice od dveří, hlasivky vyřvaný, nebo chtěl pít ode mě, já už ho ani neudržela, svaly mám doteď jak rambo. Naštěstí to byla jenom viróza, ale tři dny po přijetí pořád zvracel. Takže jsem vyslala manžela, ať to jde říct dětské dr.,že jsme v nemocnici, vzal tam starší dcerku jako maskovací manévr :slight_smile:, aby se na ni dr. podívala, páč jí už nebylo taky dobře a manžel dr. řekl, že jsme v nemocnici. Ta se málem zhroutila, že nás tam psychicky odrovnají a začaly se dít věci, do hodiny tam volala, aby nás pustili domů, že ona si nás bere na starosti a čajíčkova po lžičkách můžeme doma. ještě ten den těsně před propuštěním se pozvracel a dva dny na to doma taky. Moje nervy nechtějte vidět, já snad ani nespala, pořád jsem ho sledovala a on tak dvě noci prořval, určitě se mu zdálo o těch sestrách, co tam řvali, že málo pije a vyháněli mě pryč z pokoje, že oni mu teda dají napít sami, když já to neumím atd. No kdyby htěl pít čtyři dny neslazenej čaj, uznejte sami. No, ted už jsme ok, snad už pořád budeme zdravoučký, nic jiného si nepřeji, od té doby se na vše dívám jinak, vše moc beru, sleduju, bojím se a taky už víme, že rozhodně bychom si nenechali vetřít, že pro něj nemají místo, měli jsme se hned ohradit, ať si to místo udělají.
19. zář 2008 ve 22:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
A jak tady píšete, malý chodil spávat po obědě, byl jsem ráda, že aspoń na půl hodky usnul a oni ty sestry měly největší pilno courat, vyptávat se, zapisovat. Přitom za celé dopoledne, kdy on vyváděl, tam ani jedna nepřišl,a přtiom já bych byla ráda, kdyby přišli, promluvili by na něj a on by jen tak koukal, takhle celé dopol. prořval a když jsem potřebovala jít za nima na sesternu, tak prý ho mám dát do postýlky. Ndokáu si představit, co tam dělají s dítětem, když je tam samo bez rodičů, takhle se o malého nemuseli starat a dost času prokrafali na sesterně, v létě tam bylo totiž málo dětí. do nemocnice raději nechodit. Ale musím tedy pochválit primářku, ta jediná byla milá, hodná, mluvila naJuráška, všechno tak nějak chápala. Ty ostatní si asi spletli povolání a nebo nemají dělat na dětském oddělení a jít někam, kde se nemusí tvářit příjemně a mile, aspoň ty děti by si to zasloužily, vždyť přeci oni ty nemoci taky nechtějí mít. Z tohohle je mi hodně úzko, jaké ty sestry dokáží být.
19. zář 2008 ve 23:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jituška
katika
já právě taky podepsala revers...koukali na mě jako na nejhorší matku na světě, že co kdyby mu zase museli znovu píchat ruku...a chtěli mu ještě dát druhou kapačku což jsme odmítla, bo Dalí už nezvracel a lítal po nemocnici jako divoch...nechápu...teda pochopila bych to v případě kdyby mu fakt něco hnusnýho bylo ale když vidím, že moje dítě je už relativně ok...no naše dětská mudra, museli jsme se u ní hned po propuštění hlásit, mi říkala, že jsou v těch nemocnicích hodně aktivní...a že řádí viroza což by mu pomohlo dávat po lžičkách čaj nebo kulíška, kdyby pořád zvracel...víceméně jsme do té nemocnice jela, že mi doktor poradí co a jak (ať mu dávám ledový čajík po lžičkách) a kdyby se to nelepšilo ať přijedeme...ale to se nestalo...ani nevěděl že ten čaj má být studený a na příjmu ho nalil teplým čajem...a pak se divím že to chudák vyblinkal ale sestřičky ty byly moc hodný :dizzy_face:
20. zář 2008 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
raga a kdo Vás tam ošetřoval? mě to kladenský dětský dost děsí tím že jsou tam samý doktoři hnedle po škole až na primářku(a ta zas byla na mě dost nepříjemná)a já v ně prostě nemám důveru. nás tam ošetřoval takovej milej zrzavej pan doktor(jméno nevim,ale jak řikám důvera v léčbu 0)
20. zář 2008 v 09:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
A ešte niečo - malé dieťatko je naučené z domu na denný rituál a to mu nemocnica úplne poruší. My sme z domu napr. naučené piť prevarenú vodu alebo nesladený čaj. Tam dávali iba totálne sladený čaj a malá to nechcela...tak som si musela dať "prepašovať" 1,5 litrové fľaše prevarenej vody, lebo keď som si prosila o ňu tam, tak na mňa pozerali...že akože to si myslím, že nemajú čo robiť iba mńa obskakovať. To isté platí aj o blivajzi mrkvy s ryžou - malá to doma ako polievočku miluje a úplne v pohode by ju zjedla, ale tam do toho dali toľko glukózy alebo cukru, že keď som to ochutnala, tak naplo aj mňa...fuj totálne presladené...doma malú nezvykám na sladké, žiadne sladkosti, sladené čaje, tak to bolo riadne utrpenie... Jedlo žiadne svoje na infekčné nosiť nemôžete, návštevy len cez okno a sieťku, z izby nemôžete ani vykuknúť....des des a to som tiež podpísala reverz...na pohotovosti sme boli v Poprade a tam my ju akčná doktorka brala s tým, že ja mám ísť domov...tak hohooo, samé 10. mes. dieťa? nikdy! a dobre som spravila, lebo potom v správach dávali, že popradské infekčné je zaplnené rómami s infekčnou meningitídou. Xcem vidieť tú doktorku, že by tam poslala samé svoje dieťa!!! A to s tým preplácaním poisťovňou máte pravdu, aj tam sa o tom hovorilo...a ešte že keď nás pošlú domov a nám sa zhorší stav a budú potrebné náhodou antibiotiká, tak ich poisťovňa nepreplatí....a podobné drísty...vyslovene drísty, lebo nikoho vtedy, keď je v izbe 2x3 metre a nesmie ani von, nezaujíma, čo poisťovňa možno nepreplatí a preto musí ostať napr. dlhšie ešte aspoň deň...dva...
20. zář 2008 v 19:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
cazadora na příjmu byl jakýsi MUDr. Rada... :wink: jinak co vím je na dětském primář ale to je fuk taky byl na mě protivnej, že chci domů :grinning:
21. zář 2008 v 09:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
draga tak ta ženská byla asi zástupkyně, no na příjmu radši nemluvit :unamused:
21. zář 2008 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
no ona tam je pak taková starší mudra ta byla i na vizitách v porodnici ale jak píšu je to fuk...jeden jako druhej ale sestřičky ty mi přišly moc fajn :wink:
21. zář 2008 v 10:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
sestřičky byli super to jsme dycky pokecali :wink:
21. zář 2008 ve 20:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
No kočky, normálne ma oblieva studený pot. Ja mám ísť s ročnou dcérkou na budúci týždeň na Kramáre. Majú jej podstrihnúť jazýček a nechce jej to nikto robiť ambulantne, lebo to má veľmi prirastené. Ja sa hrozne bojím anestézy. :frowning2: Neviem ako vydrží nepiť už od polnoci, keď je tiež závislák na mojom mlieku a v noci si cucká aj 4x. Neviete ako to tam chodí? Ja som po pôrode jedla také homeopatiká na ľahšie hojenie rán Arnica montana 9 CH - 5 granúl 2x denne. Neviete, či by to mohlo pomôcť aj malej, keď ich budem jesť a ona niečo dostane cez mliečko?
23. zář 2008 ve 14:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek