• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

3. dítě. Bojím se, že starším dětem uberu kus pozornosti

20. května 2014 
Upozornění
Uživatel je nedůvěryhodný. Je možné, že nejde o reálnou osobu, ale o účet vytvořený za účelem propagovat konkrétní výrobky/služby nebo účelově manipulovat diskuzi. Podívej se na příspěvky od sabulili.
Ahoj, asi mě odsoudíte, ale utápím se v hrozné depresi. dneska jsme zjistila, že čekám třetí dítě. mám doma už 2 a čtvrt letého, a 4 letého chlapce. vždycky jsem chtěla 3 děti, ale jak mám tu nezvratnou jistotu, tak je mi hrozně, bojím se, že tím ošidím své syny, tím že jim přivedu sourozence. že miminko až se narodí převezme místo mladšího, a tomu uberu kus lásky..ještě několik věcí..prakticky stejné pocity jsem měla u druhého těhotenství, trvalo to až do porodu, skoro nenávist, která se ihned po porodu změnila v neskutečnou lásku. Jenže když na to koukám zpětně, tak moc jsem se malému snažila vynahradit to odmítání, že jsem asi staršího až moc odšoupla..a bojím se že to teď čeká mladšího, který je pro mě vším(stejně jako starší, ale bude naprosto upřímná, mladšího mám o chlup radši :frowning2: strašně se to ve mě celé zmítá, ještě podstatná informace-jsem opičí matka, která se bez dětí nehne na krok..zejména bez mladšího.)to je asi hlavní problém u mě) Starší chodí na dopoledne, asi 3 h do školky, a to už půl roku zvládám, ale bez mladšího nedokážu být dýl jak 1,5h..opravdu hodně trpím, když nejsem se svýma dětma, nepotřebuju od nich odpočinek :frowning2: a teď strach, že budu muset ležet v nemocnici, to bych nezvládla, strach že ze 3 dětí bude z větší pravděpodobností občas některé nemocné, že bude potřebovat do nemocnice..a co já, když tak zoufale chci být se všema svýma dětma :frowning2: synové jsou moje všechno, miminko až do porodu budu vnímat jako vetřelce,jak to bylo s mladším. já jsem tak zoufalá...už jsem si na internetu hledala psychologické poradny, doufám že mi konzultace pomůže :frowning2: vím že po porodu bude dobře, jako bylo po druhém porodu, ale do té doby se budu moc trápit :frowning2: podívám se na syny, jak se smějí, a brečím s myšlenkou, že jim zase uberu kus pozornosti :frowning2: omlouvám se za zmatený text, muselo to ven, jsem opravdu na dně :frowning2:
19. kvě 2014 v 00:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Upozornění
Uživatel je nedůvěryhodný. Je možné, že nejde o reálnou osobu, ale o účet vytvořený za účelem propagovat konkrétní výrobky/služby nebo účelově manipulovat diskuzi. Podívej se na příspěvky od sabulili.
autor
ještě pokračování výlevu..nebylo by lepší jít na potrat? sice vím že pokud nepůjdu, tak miminko milovat budu, ale stojí mi to za těch 8 měsíců zoufalství? :frowning2: i když je mi jasné, že to asi nedokážu, jít na potrat, ale v zoufalství mě napadá všechno. sakra já chci být dobrá máma,a mít šťastný děti, a trávit v nima alespoň první 4 roky života veškerý čas, 24h denně 7 dní v týdnu..to chci tak moc? :frowning2: :frowning2: kdyby bylo možné mít v případě hospitalizace všechny děti u sebe, a mít je u sebe před porodem, a hned po porodu, tak asi není co řešit, ale takhle? :frowning2:
19. kvě 2014 v 00:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@sabulili já jsem podobnou smršť negativních pocitů, ale z jiných důvodů, při zjištění třetího těhotenství taky prožila. A i když jsem našla mraky důvodů, proč třetí dítě nemít, věděla jsem, že ho chci. Nemám pocit, že bych kluky nějak ošidila, a to byl mladšímu necelý rok, když jsem na to přišla, nebo že bych byla hrozná máma. Prostě budete všichni pohromadě. Miminko nepotřebuje nic extra, starším se můžeš věnovat i s ním na rukách nebo je zapojit do péče. Nemoci se u nás samozřejmě točí, pobyt v nemocnici jsme zažili 2x, pokaždé se to operativně vyřešilo, ale myslím, že o takových věcech je zbytečné uvažovat dopředu. A k porodu - já jsem byla moc ráda, že se to povedlo doma. Když to tak vezmu, vůbec jsem neměla pocit, že bych porodila, jen jsem si jednou k večeru přinesla z koupelny mimino a všechno fungovalo dál jako kdyby nic. Pokud budeš dostatečně rozhodnutá a vše bude ok, můžeš porodit ambulantně, za pár hodin se s miminkem vrátíš domů a nebudeš muset nikde trávit dny v nemocnici.
19. kvě 2014 v 00:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Upozornění
Uživatel je nedůvěryhodný. Je možné, že nejde o reálnou osobu, ale o účet vytvořený za účelem propagovat konkrétní výrobky/služby nebo účelově manipulovat diskuzi. Podívej se na příspěvky od sabulili.
autor
@schnek děkuji za chápající reakci. mladšího jsem rodila ambulantně. měla jsem oba porody naštěstí bezproblémové, takže je teoreticky předpoklad, že by mohl být i třetí..já vím, že je to dopředu, ale mě to děsí :frowning2: nesnáším nemocnice..ale hlavně neskutečně trpím, kdykoliv jsem od svých dětí oddělené..od staršího už dny zvládám(noc byla jednou nuceně-právě nemoc, a to bylo utrpení. já netuším, proč jsem taková, všechny maminky co znám jsou v pohodě, roční i mladší dítě dají k babi klidně na několik dní..ale já opravdu cítím až fyzickou bolest, pokud u sebe nemám svoje děti..zejména v kojeneckém a batolecím věku.jsem typ, který by měl mít děti tak 6 let po sobě, ale zatím to vypadá, že budou 3 do 5 let :frowning2:
19. kvě 2014 v 01:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Upozornění
Uživatel je nedůvěryhodný. Je možné, že nejde o reálnou osobu, ale o účet vytvořený za účelem propagovat konkrétní výrobky/služby nebo účelově manipulovat diskuzi. Podívej se na příspěvky od sabulili.
autor
a nejhorší je, že vím, že kdyby byl problém, tak já v nemocnici nebudu za žádnou cenu..jsme odporná, že to takhle napíšu, ale kdyby život miminka v bříšku závisel na tom, ležet několik týdnů v nemocnici, tak to prostě ani tak nedokážu...doma ležet, to bych zvládla, ale v nemocnici ne, i kdyby to znamenalo pro miminko konec :frowning2: :frowning2: prvorozeného jsme milovala už v bříšku, to byl první, ale i druhého jsem začala milovat, neskutečně milovat až po porodu..ani pár týdnů před porodem jsme k němu necítila sebemenší špetku lásky..a bojím se že to tak bude znova..kéž by ten psycholog pomohl, já už se nechci trápit :frowning2:
19. kvě 2014 v 01:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabulili tohle jsou věci, který si musíš vyřešit sama v sobě. Nejde mít všechno - nejde vyzobat si jenom to kladný a míň příjemný nechat být. Jsi postavená do nějaké situace a ta má v tuhle chvíli jen 2 řešení - těhotenství přijmeš i s tím, co tě zrovna netěší, nebo se rozhodneš pro UPT. Vzhledem k tomu, co píšeš, na UPT nevypadáš. Pak nezbývá, než s těhotenstvím srovnat. Upřímně nerozumím té závislosti na dětech. Chápu to u mimin, chápu, když jde o delší dobu i u o trochu větších, ale u 2 leťáka když jde o víc než cca 2h už ne... Tím nechci říct, že bys byla divná, jen to máš prostě jinak nastavený :wink:
19. kvě 2014 v 01:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@sabulili no já si myslím, že tobě tu nikdo kvalitně nepomůže, to je už na tu psychologickou poradnu. fyzická bolest při odloučení, myšlenky, že pokud by byl ohrožený život miminka, tak do nemocnice za žádnou cenu nepůjdeš, to už mi nepřipadá úplně v pořádku a lépe vyhledat tu odbornou pomoc. hodně štěstí tobě i rodině!
19. kvě 2014 ve 02:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
souhlasím se @schnek ! ač bych tě ráda povzbudila, tak jednoduše nejde vyzobat jen to kladný! ač bych to tak taky brala, bohužel to tak nefunguje v ničem.
19. kvě 2014 ve 02:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Upozornění
Uživatel je nedůvěryhodný. Je možné, že nejde o reálnou osobu, ale o účet vytvořený za účelem propagovat konkrétní výrobky/služby nebo účelově manipulovat diskuzi. Podívej se na příspěvky od sabulili.
autor
já vím, že nejde "vyzobat" jen kladný, máte pravdu, takhle jsem na to nenahlížela. akorát já už a to nejsem schopná nijak nahlížet, cítím jen smutek, strach, a bolest.. avýčitky, že jsem to dopustila
@schnek vím že to není moc obvyklé, ale prostě to tak cítím, jsem s dětmi šťastná, a vůbec nemám potřebu od nich odpočívat, naopak :frowning2:
jinak odborníka určitě vyhledám, že to není v pořádku, to vím
19. kvě 2014 ve 02:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnek kdybych rodila doma tak mala tady není :( rozhodne nejsem pro porody doma. :( ohrožuje tim matka nejen sebe ale miminko!

@sabulili také chci mít 3 děti . Nejsem sice ani těhotná podruhé ale myšlenky věř mám stejyn že malou nechci ochudit a podobné věci. Ale Vždy sem věděla že chci velkou rodinu (můžem si je s manželem samozřejmně dovolit). Věřím , že to zvládněš. Ale vyzkoušej čajík přímo na nervy :slight_smile: je super! já měla trochu dlouhy poporodní blues a moc mi pomohl! jsou to jen bylinky !
Držím palečky :slight_smile: a už se těš na třetátko. Není nic hezčího
19. kvě 2014 ve 04:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vzhledem k tomu, že sama víš a přiznáváš, že to, co se v tobě děje (zejména ta chronická závislost na dětech a neschopnost být bez nich delší dobu, ani v nemocnici) není v pořádku, tak nehledej rady na internetové diskuzi a místo toho jednej. Odborníka vyhledej co nejdříve. Interrupce určitě není řešení, teď si dopředu posouváš myšlenky, že kvůli mladšímu dítěti odsuneš starší, kdybys šla na přerušení, tak se ti zase hlavou bude honit coby kdyby a budeš nešťastná, že sis mimino nechala vzít, nepůsobíš na mě jako ten typ, co jde na interrupci z přesvědčení, že dítě mu zkazí život chvilku si možná popláče a druhý den si žije zase jako předtím. Nemluvě o tom, jak bys to udělal s návštěvou nemocnice, když se jich tak panicky bojíš. To je opravdu na návštěvu psychologa (možná spíš rovnou psychiatra). Ten čajík na nervy by jako podpůrný prostřdek taky mohl pomoci. Hodně štěstí, ať to vyřešíš!
19. kvě 2014 v 06:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
Také mám tři děti a ze začátku jsem si to nedovedla představit....jak to bude fungovat,jak holky budou reagovst....ale věř mi,že je to tak přirozené,že vše do sebe krásně zapadlo!!:slight_smile:
Vůbec nezoufej a ničeho se neboj!!!!Žádnému svému dítěti lásku nebereš,tak se na to musíš dívat.Kluci to také pochopí,zapoj je do opatrování....oni se budou cítit potřební,jako velcí bráchové.:slight_smile:
Jsem neskutečně ráda,že doma takovou velkou smečku mám!!!:slight_smile: :slight_smile:
Drž se zmákneš to uvidíš!!:slight_smile:
19. kvě 2014 v 06:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
milá Sabulili, teď se možná jeví všechno těžké, já sama mám tři děti a čekám čtvrté, třetí i tohle čtvrté těhotenství přišly nečekaně, z počátku jsem to přijmala hůře, ale pak se něco zlomilo a jsem moc ráda za moji rodinu a děti, protože mi moc dávají a učí mě...k Vašemu strachu a obavám, zkuste se podívat, co za strachem je, zkuste se podívat do sebe a najít souvislosti např. s vaším dětstvím, každá máme určitou závislost, někdo na práci, na úklidu, na dětech..tak to je, ale proč ji máte? určitě doporučiju najít někoho, kdo vám s tím poradí... A další věc, pokud budete mít Vy nastavené, že děti nestrádají příchodem třetího dětátka, strádat nebudou, děti jen reagují na naše prožívání, jsou to citlivé barometry:slight_smile: a napadá mě, zkuste se o tom s dětmi pobavit, říct jim, že čekáte další děťáko, já jsem úplně byla překvapená z reakce mých dětí, když jsem jim oznámila, že čekáme čtvrté....syn mě objal s dětskou upřímností, dcerka mi začala hladit bříško a koukala na mě s čistou láskou a ten třetí to moc ještě nevnímá:slight_smile: byl to pro mě hodně silný emotivní zážitek a dodal mi sílu, že to zvládnu...zvládnete to i vy i vaše děti a věřte, že budou rády! Slunce vždy vyjde :slight_smile: Držte se!
19. kvě 2014 v 06:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnek moc zdravím, jsem ráda, že nejsem sama, kdo si třetí dítko přinesl z koupelny doma :slight_smile: bylo úžasné, jak ostatní děti reagovali, když se ráno vzbudili a tam ležel mladší bráška :wink: chci se Vás zeptat, jestli by jste do toho šla znovu v případě, že by jste čekala 4 a vše nasvědčovalo tomu, že je vše v pořádku. Děkuji za odpověď a přeji krásný den :slight_smile:
19. kvě 2014 v 07:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Matky často mylně předpokládají, že to jediné, co dítě potřebuje, je jejich láska a vychovávají malé závisláčky. Oni ale potřebují i otce, prarodiče a taky sourozence, jejich život to zásadně obohatí. Takže to malé miminko bude pro ně velký dárek:slight_smile:
19. kvě 2014 v 07:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (12)
podle mě je dobře, že máš děti ráda a užíváš si jejich přítomnosti. Ale přehnaná láska a taky přehnaná pozornost jim v životě bude spíš na překážku. Děti se musí časem odpoutat od rodičů a začít žít svůj život. A to začíná právě tou školkou, pak školou apod. Myslím, že by v tom mohlo to třetí dítko pomoci. Nebudeš mít tolik času...
Ještě, co mě napadlo, když jsem četla tvé příspěvky. Kde je v tom všem tvůj manžel? Zdá se mi být odstavený a to né na druhou ale asi tak na pátou kolej. Partnerský vztah by měl být stejně důležitý, jako vztah k dětem.
Jinak ta určitá nejistota a obavy k dalšímu mimču tak nějak patří. Taky jsme třetí moc neplánovali a když jsem se to dozvěděla, byl to šok a taky mi bylo líto hlavně té mladší... Ale už se na miminko moc těšíme, holky o tom ještě neví, ale snad to vezmou taky dobře :slight_smile:)
19. kvě 2014 v 08:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ono jde asi taky o to jestli jsi otěhotněla nečekaně a nebo jsi miminko chtěla. Já teď čekám 3 a moc jsem ho chtěla. S manželem nám trvalo rok než jsem otěhotněla a moc se na něj těšíme. Kdybych ale otěhotněla nečekaně tak budu mít možná jiný postoj. Všechny své děti miluju stejně, nedělám rozdíly a hlavně je vychovávám tak aby na mě nebyly závislí. Zamysly se nad tím že mi jako rodiče tu věčně nebudeme a kdo našim dětem zbyde? Sourozenci a čím víc jich bude tím si myslím že to budou mít v životě lehčí.
19. kvě 2014 v 08:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlapl S těmi sourozenci v životě po smrti rodičů bych tak úplně nesouhlasila, že to lidé se sourozenci budou mít lehčí.. Znám spoustu případů (konkrétně i z mojí rodiny - ať mé rodné či "vyvdané"), kde jsou nebo byly problémy mezi sourozenci, a to na takové úrovni, že se spolu v dospělosti nebaví (nebavili), vzájemně se pomlouvali a sotva se pozdravili. Takže mít více sourozenců nemusí být výhra, ale někdy spíš starost (často se sourozeneské vztahy rozbijí přijetím nových "nevhodných" partnerů/švagrů) a koneckonců především dědictvím (je-li co dědit - peníze, ať chceme nebo nechcem, bohužel v tu pravou chvíli dokážou ukázat pravou tvář lidí, o kterých jsme si mysleli, že je celý život známe). Člověk tím, že si se ožení/vdá a založí si vlastní rodinu, tak pak pro něj zůstává na prvním místě především ta nová rodina, vlastní děti, než sourozenci (kteří navíc mohou žít na druhém konci republiky, mít vlastní život, vlastní starosti). Mít sourozence je samozřejmě fajn (taky jsem ráda, že nejsem jedináček, i když někdy by mi to snad ani nevadilo :sunglasses: ), ale rozhodně to podle mě neulehčuje život v dospělosti.
19. kvě 2014 v 08:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@sabulili Co na to všechno manžel? Myslím ale, že opravdu není v pořádku, že se od dětí nehneš.. :( Nepřemýšlelas na psychologem? Tam by ti poradili jak dál.. myslím, že my tady moc nezmůžem:( I když tobě osobně nevadí, že seš neustále dětma, babičky nelitují, že nehlídají, manžel nechce mít večer jen s tebou???
19. kvě 2014 v 08:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Upozornění
Uživatel je nedůvěryhodný. Je možné, že nejde o reálnou osobu, ale o účet vytvořený za účelem propagovat konkrétní výrobky/služby nebo účelově manipulovat diskuzi. Podívej se na příspěvky od sabulili.
autor
@evulina77 to je pravda, že by mi to mohlo od té závislosti trochu pomoci, a vím žr pomůže..u mladšího už jsem byla na tom odmala malinko líp. od staršího jsem nebyla schopna odejít v 9m ani na 5 minut,od mladšího hodinku zvládám od 4m. a máš pravdu, že přítel je v mé hierarchii hodně daleko za dětma, ale v tomhle je úžasnej, nevadí mu to, že jsou děti pořád s námi, ví že bych to bez nich nezvládala, a nikdy to ani nenavrhl, ať dám děti k babičce a někam jdeme..k dětem má úžasný vztah, ani špetka žárlivosti. Hraje si s nima každý den. A nemám ani pocit, že by mu to nějak zásadně vadilo, že jsou pořád s námi..on když chce, tak si tráví čas bez dětí, když jedu na dovolenou s dětmi a babi, tak on si zase udělá svůj program s kamarády,a jsme spokojení všichni

ještě sem napíšu, já jsem jedináček, a dlouho jsem byla na mámu hodně fixovaná, v 10 letech jsem byla sama na 4 dny u tety, a hodně jsem tam brečela bez mámy..vlastně až ve 12 letech jsem zvládla školu vpřírodě, a byla jsem tam spokojená, a od 12 let teprve jsem spala sama v pokoji. Ale vztah s mámou už mám v pořádku, standartní myslím, nebydlíme spolu, stýkáme se jak kdy, někdy 3krát týdně, jindy se 10 dní nevidíme, a nemám s tím problém, občas tedy jezdíme na dovolené, ale to hlavně kvůli klukům,a kvůli tomu, že já hrozně ráda cestuju, a partnera to až tak nebere, spolu trávíme jen tak třetinu dovolených
19. kvě 2014 v 09:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Upozornění
Uživatel je nedůvěryhodný. Je možné, že nejde o reálnou osobu, ale o účet vytvořený za účelem propagovat konkrétní výrobky/služby nebo účelově manipulovat diskuzi. Podívej se na příspěvky od sabulili.
autor
@pavlapl právě že jsem ho chtěla..tyhle pocity jsem měla u druhého těhotenství až do porodu, a tím jak krásně se to po porodu vyřešilo, jak jsem si v břiše nenáviděné miminko vroucně zamilovala, tak jsem si myslela, že příště už to bude v pohodě...byla jsem v pohodě do doby, než jsem zjistila že jsem těhotná..od té doby v hlavě naprostý obrat :(
ještě jednou napíšu, já jsem si jistá, že po porodu budu moc šťastná, že je všechny mám, potřebuji jen "návod", jak se netrápit v těhotenství..doufám že mi psycholog nějakou cestu ukáže.
ale obavy mám hrozné. jak třeba obejmu a pochovám zároveň 3 děti? :frowning2:
jsem na nich ale hodně závislá, kluci s námi spějí v posteli, já si nedovedu představit, že by spali ve svém pokoji, měla bych strach. mladší trpí na laringytidy, tak strach, že ho neuslyším sípat, a udusí se. strach, že začne v pokoji třeba od zásuvky hořet, a oni mi uhoří :( (mám velkou fobii z ohně, nemá to zjevný důvod..je to moje jediná fobie). a do postele se se 3 dětma nevejdeme :( mladší je pořád poměrně často kojený, starší 4 letý občas ráno a večer, ale jsou dny, kdy už si nevzpomene. ví že tohle vám připadá nenormální, ale já myslím že jsou to přirozené instinkty, ve světě je průměrná délka kojení přes 4 roky, takže u spousty kultur je normální kojit takhle dlouho, a děti také spí s rodiči mnoho let. takže já si na jednu stranu myslím, že moje chování jako matky je normální, instinktivně, akorát v dnešní době a ve vyspělém světě to není moc běžné :frowning2:
19. kvě 2014 v 09:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nás jsem toto nejsilněji cítila při příchodu druhého miminka ... že se dceři už nebudu moci tolik věnovat - a něco zůstává pořád pravdou, ti první dva se tolik rádi nemají :rolling_eyes:
19. kvě 2014 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabulili Tak z tohoto, co čtu, tak tvé problémy budou z toho dětství-ta až nezdravá závislost na matce. Nemyslím si, že je normální, aby desetileté dítě, když odjede na 4 dny bez rodičů k tetě (tedy příbuzné, kterou zná, nejedná se o třítýdenní tábor s úplně neznámými lidmi), brečelo po mamince (to možná tak děti čtyřleté, pětileté). Tvoje děti budou mít tu výhodu oproti tobě, že právě budoumít sebe navzájem, nebudou jedináčci, nebudou (nebo nemusejí být) na tebe tolik fixovaní jako jsi byla ty na svou mámu - měla bys jim to dopřát, trochu té svobody (samozřejmě až budou starší :slight_smile: ) Ty se zřejmě podvědomě bojíš, že tvoje děti budou při nedostatku kontaktu s tebou strádat jako ty, když jsi byla dítě, ale oni nejsou ty, jsou to samostatné osobnosti, navíc kluci, tedy jiné pohlaví.
To, co teď napíšu, myslím v dobrém - přílišnou opičí láskou a závislostí na svých dětech jim spíš budeš ubírat než dávat...pozor, by se z nich v budoucnu nestali "mamánci", to by ti budoucí snachy (pokud nějaké vhodné projdou "sítem potenciální tchýně") asi moc nepoděkovaly :wink:
19. kvě 2014 v 09:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Upozornění
Uživatel je nedůvěryhodný. Je možné, že nejde o reálnou osobu, ale o účet vytvořený za účelem propagovat konkrétní výrobky/služby nebo účelově manipulovat diskuzi. Podívej se na příspěvky od sabulili.
autor
@ninive211 tak mě přijde že tím zatím netrpí, když byl starší ve 3r8m nuceně na 1 noc u babičky, tak to zvládl bez jediné slzičky(narozdíl ode mě) a asi jsme byla na matce nezdravě závislá, ale časem to nenásilně vypršelo, a nemám problém žít několik kilometrů od ní..prostě jsem z toho vyrostla..a myslím že až budou kluci v pubertě, tak to samo zmizí, postupně..zatím myslím že z jejich strany přílišná závislost nehrozí, ale i kdyby, tak vymizí jak u mě
19. kvě 2014 v 09:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabulili Je moc dobře, že sis našla na netu psychologa. Já bych ti ho bez urážky doporučovala. Tyhle tovje úzkosti, které z tvého příspěvku čiší, ubližují tobě i tvým dětem. Hodně sil při boji s nimi, určitě je s dobrou pomocí zvládneš. Děti potřebují cítit, že nový člověk do rodiny je očekávaný a chtěný, pak ho budou i oni přijímat mnohem lépe.
19. kvě 2014 v 09:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@sabulili nevím, jak dlouho o tom třetím víš. smršť pocitů, ač i negativních mi přijde normální, hormony, strach, obavy, nejistota prostě nevíme, jak to bude, co bude. já chtěla taky tři, třetí přišlo tak nějak samo, a mne to vyděsilo. klukům (dvojčatům) byly dva roky, když se malá narodila. s klukama jsem měla těhotentství rizikové celé, proležené a stejně jsou předčasně. u třetího mi dost hrozilo to samé, rizika byla velká od počátku, dokonce doktor mi radil to pořádně zvážit. od 30tt jsem měla riziko, že mi rupne děloha, bála jsem se otočit v posteli. a zpětně? nemohlo mne potkat nic lepšího, než mít tři děti. jsou tím nejlepším naplněním, teď už jsme rodina úplná. srdce naše jsou dost velká, aby pojmula tři děti, a neměnila bych a nechápu zpětně, jak jsem mohla váhat. a zvládat to jde docela v pohodě, nevím, dvě nebo tři už mi přijde, že to není moc velká změna :slight_smile:
19. kvě 2014 v 09:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabulili Ta závislost na dětech určitě není v pořádku a měla bys to opravdu řešit. Děti to může ovlivnit na celý život, nemusí to vymizet. Mám kamarádku, která přesně z toho důvodu nikdy neměla žádný vztah (je jí 30 let!). Pro rodiče byla ta nejdokonalejší a nikdo pro ni nebyl dost dobrý, nikam nesměla, jezdili i v její dospělosti na společnou dovolenou, neexistovalo, že by odmítla. Nechtěla je zklamat, že je neposlechne, opustí apod. Z výšky jezdila vždy domů, žádné víkendy s kamarády. Dneska se sice už odstěhovala, ale problém přetrvává a hrozně ji to štve, ale nedokáže si s tím poradit. Takže opravdu, bez urážky, tohle není normální chování a můžeš tím dětem zadělat na pěkný problém. A pokud se Ti podaří zapojit manžela do výchovy - vezme děti někam na výlet, společně si budou hrát apod. tak 3 děti určitě zvládnete. Kluky už budeš mít ve věku, kdy si to s tátou můžou skvěle užít. Odstrčit partnera a vychovávat jen sama není v pořádku. Děti tátu potřebují. A Tobě se taky uleví.
19. kvě 2014 v 10:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
Upozornění
Uživatel je nedůvěryhodný. Je možné, že nejde o reálnou osobu, ale o účet vytvořený za účelem propagovat konkrétní výrobky/služby nebo účelově manipulovat diskuzi. Podívej se na příspěvky od sabulili.
autor
ale já partnera neodstrkuju, on se na výchově podílí,jak může, s klukama blbne, se starším si chodí kopat do míče..babička ho zase má v úterý odpoledne, kdy ho vozí na kroužek přes celou Prahu..to zvládám. akorát od mladšího se na víc jak pár hodin necítím, prostě to tak je. :frowning2:
19. kvě 2014 v 10:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabulili V tom případě prostě zkuste pomaličku prodlužovat dobu, co bude mladší bez Tebe. Nenásilně. Je super, že si tohle všechno uvědomuješ, to se s tím pak dá něco dělat. Jde o to, že kdyby se náhodou něco stalo a nebyla bys schopná se o děti postarat (z jakéhokoliv důvodu), tak ať to není tak hrozný šok jak pro Tebe, tak pro syny. Já taky nepatřím k matkám, které odloží dítě k prarodičům a užívá si svého (mám sice ještě malého syna - 7 měsíců, ale kamarádka už nechávala děti na celý víkend babičce od 4 měsíců, což mi přijde šílené) , takže Tě částečně chápu, ale snažím se, aby na mě nebyl úplně závislý. Určitě to zvládnete a třetí miminko si užijete :slight_smile:
19. kvě 2014 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sabulili add ten problém, že se do postele se třemi dětmi nevejdete - my spíme taky všichni a i další by se vešel. kluci jsou sice prostorově náročnější, ale vyřešila to třetí matrace! máme takovou postel, kde jde na bočnici položit rošt, další opěrná lišta se přišroubovala ke zdi a matrace máme pěkně tři vedle sebe bez jakýkoliv díry... já bych nehledala potíže, které to může způsobit, ale řešení pro situaci, která ti nastane... :wink:
19. kvě 2014 v 11:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@sabulili chápu že akždý to má jinak. Já se nemohla od dětí hnout prvních 8měsíců, ale pak jsme začali postupně trénovat, až po 1roce jsem mohla na celý den a noc pryč, když měl mladší 16měsíců tak na celý víkend. Pokud jsou děti s tím koho znají, nemají problém. Já sama jsem to potřebovala, věnovat se sobě, vypnout, vyspat se..ale taky mi druhý den už bylo smutno. Mám děti stejně staré jako ty a vím že dva tři dny bez sebe dáme úplně v pohodě a všichni si to užijem. Je možné, že některé ženy čas pro sebe nepotřebují..ale nechce se mi věřit že nepotřebují trávit čas samy s manželem, nějakou činností bez dětí. Možná teď se to dá pochopit, že se vám ani nechce být spolu sami, ale co později? Za 5,10 let? Pozor abyste nebyli už jen rodiče a partnerská láska a jiskření nebylo někde v nedohlednu. Ženám to občas ani nevadí, když se zaměřují na děti, ale málokterý chlap zvládne být dlouhodbě bokem (i když s dětmi).
19. kvě 2014 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek