Ahoj maminky, zakládám tohle téma, protže věřím, že nejsem jediná, která řeší tuto situaci. Abych vysvětlila a doplnila. Mám syna, kterému je 21. měsíců a uvažuji, že bych zkusila do půl roku druhé dítě. Přiznám se, že to není obrovská touha, chci druhé dítě především kvůli malému. Aby měl bráchu nebo ségru na hraní, aby se s náma doma nenudil a zkrátka aby měl k sobě parťáka a měl sourozence. Bydlíme na vesnici, známých tu máme pomálu a tak i proto bych chtěla větší rodinu. Manžel moc z druhého dítěte nejásá, je rád za jedno dítě a stačí mu. Nicméně řekl, že mi bránit v druhém nebude. Jde mi o to, že si nevím rady jak se situací naložit. Na jednu stranu bych moc chtěla dítě, ale na druhou stranu jsem štastná, že mám Toníka a vím, jak je náročné mít dvě děti. Babička bydlí daleko a tak i té pomoci moc není. Maminky s jedním dítětem, jak jsou na tom vaši prckové, že nemají sourozence? Omlouvám se, že je to takové rozházené, ale snad mě pochopíte co tím chci říct. díky
@berynka U nás jsou děti po dvou letech (budou tak všichni tři) a peklo, jak peklo... Záleží co myslíš peklem 😀 Někdy mi lezou krkem, o tom žádná, ale nemyslím že to je tím věkovým odstupem... Jináč naopak vidím v tom více kladů, než záporů, jen těhotenství je s nimi krapet větší záhul 😎
@marcinek Tý jo, tak to jste odvahy. Hlavně to svépomocí trvá moooc dlouho a do toho by se mi nechtělo. My si bereme hypo a necháme si ho postavit od firmy. Akorát manžel udělá podlahy a obklady, tak se tim něco málo ušetří. Zahrada a plot budou muset počkat až budou někdy nějaké penízky.. 😝
Já mám jedno dítě, kluk 9 let. Jsem spokojená. Pracuji s dětmi a mám jich opravdu dost kolem sebe. Jsem spokojená a nechci další miminko. Byl by to další jedináček po tolika letech.
Letos jsme byli na dovolené s rodinou, kde kamarádka líčí, jak je šťastná za dva kluky, ale má doma díky nezájmu manžela o rodinné dění spíše děti tři. Měla jsem možnost 10 dnů sledovat tuto rodinu a byla to opravdu pro mě antikoncepce. Děti ubrečené, ukňourané, manžel líný, kamarádka strhaná..., ale prý š´tastná. Pro mě nepochopitelné. Já si takto spokojený život nepředstavuji.
Každý to máme jinak. Na světě jsme jen jednou a já si chci života užít plnými doušky a pro mě to neznamená ho zcela obětovat kupě dětí. Možná jsem jedna z mála žen, ale já to tak cítím. Mého juniora miluji nade vše a jsem moc ráda, že ho mám. Každý je svého štěstí strůjce, tak se rozhodněte tak, abyste to cítili vy a ne , abyste si dítě řídili kvůli tlaku okolí. Dost dlouho mé okolí se mě ptalo, kdy budu mít druhého potomka. Je to až protivné. V dnešní společnosti prostě mít jedno dítě přijde lidem divné... Ale nepodlehla jsem. 🙂
@dostyna mela bys to jeste probrat s manzelem, jestli se na to opravdu citi a nebo se za tech 9 mesicu nejak prizpusobi situaci. Ja byla rada ze zacatku za kazdou pomoc od manzela (vzhledem k tomu, ze se nam Domca nechtela odplenkovat, tak prvni 2 mesice jsme prebalovali oba dva).Manzel mel na starosti ji, ja malyho. Koupani spolecne s tatinkem, ja oblict, natrit, nakojit, uspat...Nebo si vem,ze ti v tehotenstvi nebude dobre, budes si muset odpocinout a to musi manzel nastoupit a hlidat. Ale rozhodne to stoji za to 🙂
@mataharyy ja myslim, ze hlidani je dost podstatna vec rozhodnout se jestli dalsi dite zvladnu nebo ne. Rozdil mezi 1 a 2 detma je obrovsky (treti pry uz tak nejak splyne s davem). Ale ja to vidim u sebe - mam tu jen tchyni (pohlida, ale pomoc nenabidne a tak ji nechci vyuzivat, takze zadam jen nejnutneji) a moje rodina, co by hlidala porad je daleko..Kdyz mas nemocny jedno dite a s druhym tu sijou vsichni certi, ze potrebuje ven, po ruce nikdo, tak rozpulit se nemuzes..
@dostyna tohle jsem tak nějak vnitřně řešila taky, ale neplánovaně jsem otěhotněla, takže vyřešeno. Nestihli jsme popřemýšlet o ničem, o financích, mém zdraví hlavně, o ničem... Tak to taky někdy dopadá. Jaké to bude, sama nevím, ani si to nedokážu představit, spíš to vidím v horších barvách. A s manželem jsme oba jedináčkové, tak ani tady nemáme žádný vzor jak na to.
My máme jedno dítě a určitě chceme ještě druhé...jedináčka doma fakt nechci.. 😉
tedy já můžu mluvit za sebe..mám tři dcery..13,6 a rok a půl.. já vždycky chtěla mít u dětí odstup...neuměla jsem si představit, že sotva malá začne chodit, batolit se, už půjde kvůli dalšímu na cestě na druhou kolej.. a když vidím mamky , kamarádky, co maj děti brzo po sobě jak jsou hotový..jsem šťastná že mam děti s takovým odstupem.. ač jsou od sebe o 6 let, hrajou si spolu, i hádaj asi stějně jako by byl rozestup menší. Navíc to že nejstarší je ve věku kdy ráda pečuje o mrňta, je skvělou pomocnicí s tou nejmenší. Tak asi tak. Já na tvém místě bych to zvážila a naplno si vychutnávala každý okamžit robátka co máš, a jezdila s ním třeba do mateřskýho centra, nebo prostě mezi děti.. ale rozhodnutí je na tobě..jak to cítíš.. já až třeba teď co mám třetí dceru se cítím taková jakoby celá..že jako matka mam pro tenhle život splněno, nevim jak to vyjádřit.. když bylo prostřední dceři asi 5, prostě jsem taky silně začala pocitovat, že chci dítě, a ač se manželovi do toho moc nechtělo (až později mi řek že se o mě bál-přeci jen své třetí jsem rodila v 39ti) je štastný, že ještě máme takovou krásnou malinkou princezničku 🙂
@naomi6 Mluvíš mi z duše...máme to taky tak...úplně ve všem 😖
@marcinek No já kdybych se rozhodovala podle toho zda mám, či nemám hlídání, tak nemám ani jedno dítě 😉 Světe div se, rozpůlená nejsem a přežili jsme i choroby 🙂 Ono to chvíli trvá, ale každý si najde nějaký způsob jak nastalou situaci (a to nejen v tomto směru) zvládne. Vždy se musíš naučit žít s tím co ti život dá, plánování je jedna věc, ale realita... Jak jsem psala my jsme u třetího tak plánovali, až nám ty plány ze dne na den (a to skoro doslova, bylo to v průběhu týdne) vybouchli a vše bylo úplně jinak 😉 Takže ono nadměrné plánování vždy nemusí být zárukou úspěchu a toho že to tak i bude 😎
No je fakt, že každá ženská to má jinak. Já jsem s tím,že budu vždycky muset spolehnout jen a jen na sebe, smířená. Resp. vím,že prostě to tak je. Moje máma taky neměla výpomoc od rodiny a zvládla dvě děti,byt o 8 let od sebe. Vím,že to zvládnu a možná to bude občas na palici,ale pořád s tím válčím.Možná z vlastní pohodlnosti( nebudu už muset v nociu vstávat každý tři hiodiny na kojení,trpět se zubama atd) Ale zase si pro nás život připraví jiný starosti. Potřebuju,aby mi ta dušička moje řekla ANO či NE. A to stále nemám zodpovězeno.
@mataharyy no tak pokud nikam nechodis a nemas zajmy, ktere se nedaji delat s detmi, tak hlidani nepotrebujes a nejak to prezijes. Ja treba chodim cvicit a obcas jdeme s kamarady do hospody nebo na ples, tak tam deti vzit nemuzem, takze nejaky hlidani potrebuji. Priznam to na rovinu, nejsem supermatka a proste s detma byt nonstop nedavam, potrebuji si taky obcas procistit hlavu a byt sama, o to vic se na ne pak tesim. Proto se to ve me trochu pere, ze bych chtela 3. dite, ale jestli mi pak nekdo pohlida 3 deti, tot otazka...a co se planovani tyce, tak vsechno se samozrejme naplanovat neda, nemusi to vyjit, ale nam to zrovna vyslo. Ja chtela holcicku a mame ji, manzel kluka a taky to vyslo. A ze jsme jim jeste naplanovali narozeni v prosinci, abysme meli krasny vanoce a oni spolu slavili narozeniny, tak to uz byl jen detail.
@zelva no u nas by to tak stejne dopadlo, ze bysme to bydleni museli za x let resit, protoze mame taky 3+kk a deti jsou v jednom malym pokojicku. Ted je to ok, ale v puberte si tu kluka a holku nedokazu predstavit. Tak jsme si rekli, ze lepsi se do toho pustit ve 30 nez ve 40...
@pissskotka Tak aspoň na to nejsme samy. Chodím na rehabilitace kvůli těm zádům, ale jde to všechno tak pomalu. Žádné velké zlepšení necítím ☹ . Snad jaro přinese i novou energii a elán. Přeju, ať je líp 😉
My mame situaci stejnou, babikcky nejsou, penize nejsou, zdravi taky zadna slava, vlastni bydleni nemame, ale touha je velka, takze ten risk za to stoji. Myslim, ze tady se clovek nemuze rozhodovat rozumem, problemy prijdou, ikdyz byste byla zdrava ted, prejet neco na silnici vas muze zitra. Takze jedine rozhodnuti je, ze bud chcete nebo ne. Deti si nemusi rozumet ani tak ani tak. Tak bych to neresila tak slozite. Spis bych v tom videla ze kazdy ma jinou miru pohodlnosti a predstav o zivote.
Ja chci, manzel taky a jak uz to pak zivot rozhodne nikdo nenaplanuje dopredu tak jdeme do toho.
Kdyby se člověl ohlížel na to až bude bohatý,zdraví a mít vlastní bydlení, tak nemude mít dítě nikdy 🙂 To já dlouho otálela, a tak první dítě se mi narodilo v 35letech. No holt jsem si to tak zařídila.
@dracula tak takhle to mám i já,nechci obetovat celej svůj život detem a rodině a veškerý svoje koníčky,ale nemit skvelýho manžela kterej kdykoliv pohlídá i přes noc a ja se mužu jit bavit,nebo odpoledne mužu jit na cvičení,plavat a tak ruzně s kamaradkama a kamaradama tak bych asi nikdy nešla do žadnyho ditěte,takže toto chápu i mi mame svuj život
Ahoj....čtu vaše zajímavé příběhy...řešíme něco podobného.
Ad 1. Bydlení máme...pěkný dům, stavěli jsme svépomocí - začali jsme duben 08, stěhovali jsme se prosinec 08, asi 5 týdnů před porodem. Stavěl tchán s tchýní, manžel jezdil po práci. Já jsem hned na začátku stavby otěhotněla. Den před porodem jsme zkolaudovali.Manžel podniká, já jsem doma, máme 4letého chlapečka,který je od mimi zlatý...opravdu nade vše. Na mateřské jsem si odpočala a když byly potřeba peníze, neb i krušné chvíle s počátkem podnikání přišly, šla jsem do práce. Hlídala tenkrát moje mamka a tchýně. Od broučanových 2 let jsem s ním byla doma.
Ad2. Dotazy na druhé dítě začaly sílit minulý rok, když broučanovi byly 3 roky...v jednu chvíli to bylo nesnesitelné. Antikoncepci neberu, máme se celkem dobře, Davča je super....ale my jsme měli jasno...chceme dítě jedno.
Ad3. Před koncem roku otěhotněla má velmi dobrá kamarádka o rok mladší než já (mě bylo teď 35), čeká první. A tak nějak jsem začala uvažovat o druhém.Vždy budou pro a proti. Pro hraje to, že Davídek by sourozence uvítal, jsme momentálně v celkem dobré sociální situaci apod apod apod.
Proti jsou moje záda, moje pohodlnost, naše volnost. Od Davídkova roku jezdíme na dovolené, výlety...můžeme ho dát kdykoliv k babi a dědovi na víkend. Moje maminka už bohužel mezi námi není, ale když potřebujeme pohlídat, máme druhou babičku - tchýni (nemám ráda to slovo 🙂) a ta kdykoliv pohlídá, má u nás doma i solidní zázemí, v podstatě vlastní byt.
Já řeším moje záda, pak zase přijde něco a něco a něco. S fyzioterapeutkou jsem domluvená, že se se o mne bude starat v těhotenství. V prosinci jsem brala atb na helicobaktera, tak jsem brala silná atb a ted čekám na výsledky, zda je zlikvidování...nemusím!!!ale čekám. Jsem perfekcionista, chci mít tohle v pořádku. Dva doktoři mi řekli, že čekat nemusím, směle do toho...ale říkejte to hypochondrovi. Další věc...když začnu přemýšlet o těhotenství a porodu...nechce se mi vůbec. Stále bude něco. Člověk do toho asi musí prostě skočit rovnýma nohama a né o tom neustále přemýšlet a polemizovat. Co myslíte ? 😎
@pinkpet Tak když se podívám na tvou situaci, určitě bych se taky prvně dala zdravotně do pohody aby jsi pak neměla stres, že se mimču může po účinku ATB snad něco stát. Záda jsou ošemetná věc, tam bych třeba právě dala na doporučení fyzioterapeutky, ta at vyhodnotí tvou situaci. Jak to tak čtu, tak vpodstatě máte co se zázemí a pomoci týká ideální podmínky, tak pak už bych neváhala. Ale to mluvím za sebe. Ale mpoooooc dobře chápu, že takový oraz bez dítěte, výlet atd je velká paráda. No ale babička je určitě šikovná a dva prcky by zvládla 🙂. A jestli tě nelimituje věk, tak si dej ještě čas a uvidíš.
@dostyna Já jsem atb dobrala na Silvestra, takže prodleva je v poho. Helicobakter má cca polovina populace, ale neví o tom...já jsem si vydupala gastroskopii u dr. pana Božského, tam se to zjistilo. Jsem ráda...protože může časem dojít k vředům apod. Co se týče zad, tam je to bohužel o skolioze, už rok chodím na rehabilitace a dál chodit budu. Zase problém tak 70% populace, lidi s tím většinou moc nedělají, protože na to nemají čas a náladu. Já to úplně chápu. Já nechodím do práce, takže na to mám čas. Co se věku týče, můj dr. taky říká, že teď je hodně i prvorodiček 35plus, no já bych chtěla otěhotnět v nejbližším roce, pak už do toho nejdu. Ale určitě bych v tom případě chtěla druhé dítě buď adoptovat nebo vzít do pěstounské péče.
Ale spíš jsem chtěla říct, že prostě nějaká výmluva je vždy.....někdy nejsou peníze, skoro každý má nějaký zdrav. problém...apod. Spíš si to chce ujasnit priority a pak do toho rovnýma nohama.
@dostyna Ono jednoznačný názor, či radu ti stejně nikdo nedá. To musíš posoudit sama, ty znáš manžela, své dítě a sebe, takže podle toho se nakonec stejně budeš muset rozhodnout sama. Pokud si myslíš že by jsi to nezvládla a manžel na další dítě není připraven, tak je zbytečné to lámat přes koleno jen proto, aby byl sourozenec/parťák pro dítko 😉 Je ale otázkou, zda čekání přinese změnu která bude nahrávat dalšímu dítěti, nebo naopak. Já beru všechny děti v jednom zápřahu, takže jsem za čtyři roky (a ještě další dva) nevyjedu z plenkového období, kojení atp., protože pro mě je to lepší, vezmu to z jedné vody na čisto a pak už budu mít "klid", kdežto kdybych mezi dětmi měla větší rozestup, ubíjelo by mě to podstatně více... 😉