• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaké je to, mít druhé dítě?

28. dubna 2014 
Taky to mám v plánu a taky se trochu bojím....Mám 11 letou dceru a 9.měsíčního synka.Na jednu stranu se dá říct,že mám dva jedináčky-ale když vidím jak sou na sebe fixovaní,hřeje mě to :sweat_smile: Dcera už má svůj svět a koníčky,ale i přesto že s malým netráví toho času moc-malého miluje !!!
A tak za rok plánujem třetí-chci aby Tobík měl někoho věkově k sobě a VŽDY sem chtěla tři děti :sweat_smile:
A taky už nejsem nejmladší a chci aby mě navázaly mateřské.....Bojím se toho,jak to zvládnu,ale zároven už ted se hrozně na to další těším ...Těším se na těhu.na bříško...a na všechno-zvládlo to spoustu jiných-zvládnu to taky :grinning: :wink:
26. dub 2014 ve 21:06  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kluci jsou od sebe 21měs. a je to super:slight_smile: Náročné to bylo jen v době těhu, kdy ten starší měl vztekající období. Ale jinak nebyl problém.. Když byl náš mladší mimino,starší se cítil "důležitě" při nošení plínek, mazání zadečku,koupání,...Miminka toho hodně naspí, a tak mi ze začátku ani nepřišlo, že se něco podstatného změnilo... Po obědě spal 2hodinky i ten starší, tak sem měla i dost času na sebe...Teď už jsou z kluků parťáci,neberou se jako sokové,i když poprat se umí taky pořádně....Myslím, že při větším věkovém rozdílu už je to jiné - starší si uvědomuje, že má maminka "někoho dalšího" a může víc žárlit,navíc se 3 roky kryjí s nástupem do školky a to je pro tohjo staršího asi taky ne moc v pohodě - "přibude mimino a mě dá máma do školky". Ale záleží to na povaze dětí, na tom, jak se nato rodiče cítí...Jediné, co mi na tom vadí je, že jsem bylo kratší dobu na mateřské:D Strašně to uteklo...
26. dub 2014 ve 21:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Deti mam o 1 rok, presne o 1 rok a 3 tydny. Oba meli zdravotni problemy, takze jsme nevedeli obcas, kam driv skocit. Nerikam, ze jsem nekdy nepadala na hubu.
Nemenila bych, je to krasne :slight_smile: Manzel je tez nadseny.
Podle me to matky predem moc resi, pokud se narodi uplakane, narocne, nebo bohuzel nemocne miminko, bude to narocne, at je starsimu 1 rok nebo 5. A co se tyka zkusenosti ostatnich, jsou celkem k nicemu. Nekdo ve stejne situaci zachova klid, jiny se hrouti, co mam zkusenosti ze sveho okoli, cim vic maji pomoci ze strany rodiny, tim vic s tim rodice pocitaji a kdyz pak jednou neni, hrouti se. Lidi odkazani prevazne sami na sebe to zvladaji vetsinou lip.
Ja rikam, ze dve deti jsou v pohode, dve ruce, dve deti. Ale co treba tri deti..., ale znam rodiny se trema, co to zvladaji, takze i to jde. Clovek dokud to sam nezazije, nevi, do ceho jde a pripada mu to kolikrat slozitejsi.
26. dub 2014 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
po dočtení komentářů bych ještě měla dodat, že Kačenka už v době narození Honzika byla hodně samostatná. Od doby, co se naučila chodit, jsme kočár nepotřebovali, hodně ušla sama a kdyžtak jsem jí vzala do náruče. Nosila jsem ji i v posledním týdnu těhotenství. je to citlivá holčička. plenky měla jen na noc a těch se brzo po narození syna rychle zbavila. uměla se obstojně sama najíst, pěkně mluvila, skvěle spala... měsíc před porodem jsme ji přestěhovali do pokojíku a většinou spala sama celou noc, maximálně přišla k nám a spala s náma. celkově byla a je moc šikovná. proto jsme to asi zvládli dobře. jí sourozenec hodně pomohl k ještě větší samostatnosti a zatím mezi nima není rivalita. sestřenice má děti s 3,5 letým odstupem a stěžuje si. je to fakt hodně o povaze dětí. a ta hrubá motorika jí taky moc nešla. lézt začala v roce a chodit ve 14 měsících. a jak rychle se vše obrátilo...
ještě bych chtěla dodat, že jsem jí hodně trénovala v těhotenství. myslím chůzi, jidlo atd... do školky je dám až příští rok oba najednou, nedovedu si představit je teď od sebe oddělit, když jsou na sebe tak fixovani. kromě mnoha dalších věcí. (doprava, finance...)
26. dub 2014 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
:dizzy_face: Já jsem chtěla vždycky tři dětičky po třech letech po sobě,ale osud chtěl jinak a zatím mám sedmiletou dcerku Karolínku a zachvíli čekáme další dcerku Elišku a pak kdo ví,ale určitě bych neměnila,Karolínce jsem mohla dát první poslední a ted když už začíná být samostatná jednotka,tak je mi velkou oporou. :dizzy_face:
26. dub 2014 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@cinky Co bych dala za to kdyby muj syn chodil ve 14ti mesicich :grinning:
26. dub 2014 ve 22:38  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
dcera začala ze vším taky brzo,chodit už v 8měsících,akční dítě,ale každé je jiné,kale mě to až bylo líto,všechno pak až moc rychle utíkalo,nějak rychlejc!
:slight_smile:
26. dub 2014 ve 22:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mám holčičky od sebe 20 měsíců, té mladší je teprve 5 týdnů a i když je to občas na odvoz do blázince (ta mladší například dnes usnula až před chvilkou, starší má pravděpodobně období vzdoru, ale mi miminku to moc nepřičítám), neměnila bych...:slight_smile: Starší byla tiché klidné miminko, mladší je celkem řvoun, takže dost často nosím v šátku, aby aspoň trochu spala a já měla volné ruce pro tu starší.. Ještě bude chvíli trvat, než se zajedeme, noci jsou fakt záhul - mladší totiž moc nespí v noci, po kojení ji i dvě hodiny uspávám...:slight_smile: Ale jak píšu, neměnila bych ani na chvilku :slight_smile: Starší dcera tu mladší miluje, neustále ji hladí a pusinkuje, hned ji přijala "za naši".. Je krásné se na to dívat... :dizzy_face: Těším se, až menší povyroste, že holky budou parťačky...doufám v to :slight_smile:
26. dub 2014 ve 23:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
mam tri deti 6.5, 3.5 a mala bude mit ted v kvetnu 2 rocky...za chvili cekame chlapecka. narocne jsou zacatky prichod z porodnice kojeni...hlavne kdyz to nejde a ty strasne chces jako u nas....prdiky atd....ale jak mimco trochu odroste tak je to parada ..ja rikam ze kdyz mam doma dve tak se nudim:slight_smile:))) a to jsem pred par lety silela s jednim
neboj to zvladnes vubec nepremyslej ze bys to nezvladla a dva rocky neni az tak maly rozdil....plus nemusi se hned zadarit...proste to bude super at to vyjde drive ci pozdeji...ono byt zas fixovana na jednu osobu neni taky moc fajn...a mala za sourozence bude vdecna neboj:slight_smile:
27. dub 2014 v 07:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@baterie S tou žárlivostí a hraním si spolu se to podle mě nedá paušalizovat. Žárlit může dvouleté stejně jako tří, čtyř nebo pěti leté. Podle toho, co píšeš bych ještě počkala, třeba ten rok, přece jen máš docela náročné dítko. My jsme chtěli rozdíl 2,5-3 let. Druhé mimi by se mělo narodit začátkem listopadu, teda měsíc po Anežky 3 narozeninách. Pro mě je tohle rozdíl akorát, popravdě, kdybych měla druhé v Anežky dvou letech, skončila bych v blázinci. My jsme s bráchou od sebe 3 roky a samozřejmě jsme si prošli všechny fáze - žárlivost přes nedáme bez sebe ránu a i jsme se mydlili jako koně. Podle mě je to přirozený vývoj každého sourozeneckého vztahu a je v podstatě jedno jestli mezi sebou mají věkový rozdíl 2,3,4 nebo 5 let. U těch starších to už je nejspíš stran žárlivosti lepší, ale zase si jsou asi vzdálenější. Nicméně ty chceš druhé dítě a ty musíš cítit, kdy to bude nejlepší, my ti můžeme jen napsat své zkušenosti. A samozřejmě, že každý to cítí nejlépe tak, jak si to zařídil on :slight_smile:
27. dub 2014 v 07:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak my jsme sice třetí plánovali, nejdřív až příští rok na jaře, ale miminko se rozhodlo, že přijde už v listopadu... To budou s prostředním synem 2 roky od sebe... Taky se toho sice trochu bojím, ale na druhou stranu - syna už teď pomalu učím být s jinými lidmi a přesto si jeden druhého dokážeme užít a chvíle spolu si o to víc vychutnáváme... Takže buď bych ještě chvíli počkala nebo pomalu začala dcerku zvykat na to, že jí nebudeš moci věnovat 100% a hlavně, i když jí budou JEN 2 roky, rozhodně bych ji zapojila do péče o miminko, aby Ti asistovala a pomáhala třeba při přebalování, při koupání, při oblékání... Těžké rozhodovat takto dopředu, protože každé dítko je opravdu jiné, každé to vnímá jinak, každé je jinak vyspělé a jinak chápavé... Ty jsi matka a Ty sama nejlépe musíš cítit, zda to dcerka zvládne či nikoliv... Na druhou stranu... Jestli miminko plánujete až od podzimu, do té doby se může hodně věcí změnit a vyvinout tak, že tyhle starosti už nebudeš muset řešit, i Tvé pocity se do té doby mohou vyvinout jinak, změnit, úplně zmizet... I v průběhu těhu se může vše vyvíjet jinak, než bys očekávala nebo než by se teď dalo uvažovat, jak to bude...
Zatím bych se tím netrápila, užívala si dcerku, zkoušela ji zvykat na "méně pozornosti" a těšila se na snažení :slight_smile:
27. dub 2014 v 08:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj. Plnně Ti rozumím :slight_smile: Mám 13 m holčičku a 3 týdenní holčičku. Také jsem měla ze začátku nějakou depresi asi. Bylo mi Nikolky líto, že už si s ní tolik nehraju, chodila jsem jí v noci hladit, pusinkovat, prostě líto mi to přišlo šíleně. Přes den se nemohu věnovat jen jí a tak mě to moc mrzelo... ale postupem času se to lepší a člověk se učí rozložit ten čas mezi 2 prcky. Natálku mám v obýváku a Nikolku taky a tak jsem tam mezi nima a když Natálka spí, hraju s Nikolkou... Jsem zvědavá, až bude Naty větší, jak to budu zvládat... ale to se dá:slight_smile: Chtěla jsem 2 holčičky a to se mi vyplnilo a tak jsem štastná. I když občas padám na pusu, jak je to naročný , ale pak se to zase uklidní a je fájn :slight_smile:
27. dub 2014 v 08:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@baterie Ahoj, my máme děti 22 měsíců od sebe. Otěhotněla jsem, když bylo dceři 13 měsíců a když se syn narodil, ještě neměla ani dva roky. My jsme ale původně plánovali větši věkový rozdíl, i z toho důvodu, že dcera se kvůli obrácené poloze a přenášení k tomu, narodila císařem a lékaři mi větší pauzu doporučovali. Syn se naštěstí narodil přirozeně a rychle. Na konci šestinedělí jsem si řekla, že právě porod byl to nejlepší co mě za posledních šest týdnů potkalo :grinning: Tím tě nechci děsit, každý to má jinak a znám maminky, které si pochvaluji, jak s takto malým věkovým rozdílem právě začátky byly úplně v pohodě a horší období nastalo, když začal ten malý vyžadovat více času.

U nás to ale probíhalo tak, že malý špatně spinkal, takže já v noci bděla s ním a přes den, když usnul se věnovala dceři. Bylo to šílený období, ale SROVNALO SE TO! :slight_smile: a cca od Fanouškových 3. měsíců už je to dobré.

To co píšeš, jsem právě zažívala po druhém porodu. měla jsem pořád špatný pocit, že Adriance oproti dřívější době, kdy jsme byly nerozlučné, věnuji menší pozornost.........a když jsem byla s ní a Fanoušek plakal, tak jsem zase měla výčitky kvůli němu - že když byla jeho sestřička miminko, tak jsem ji nikdy plakat nenechávala atd.

To ale vše přejde ve chvíli, kdy miminko maličko povyroste a začne reagovat na okolí. Je naprosto úžasné sledovat, jak malý Adrianku zbožňuje. Pozorovat je, jak si spolu ,,hrají'', jak se na sebe smějí.................Jsem moc ráda, že oba mají tu možnost spolu vyrůstat. A i když ani jeden nemohou mít moji 100 % pozornost, tak to že mají jeden druhého jim to bohatě vynahrazuje :slight_smile:...........

Ale osobně bych doporučila přeci jen ten věkový rozdíl maličko větší, alespoň ty 2 a půl roku. Sama vidím, jak se za těch pár měsíců Adrianka změnila a co vše se naučila od doby, co se Fanoušek narodil. V tomto věku je na dítěti znát každý měsíc a teď už je v řadě věcí daleko samostatnější a sama je dělat chce.

Držím palce a určitě se toho neboj. Holčička bude ze sestřičky nebo brášky nadšená :wink:
27. dub 2014 v 08:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luciesofi bude to krasny...vlastne cim dal hezci...u nas dokonce jedna druhou brani a to jsou male...
a ja bych nenutila a nezapojovala do pece, jak tu nekdo psal,aby nemela dojem,ze ma povinnosti...je porad mala, ale casem bude chtit sama...max bych nabidla nebo kdybych videla,ze chce,tak jo, ale ne abych ja na starsi volala pojd mi pomahat...u nas se osvedcilo ji nechat a brzy prisla sama,ze pomahat chce :slight_smile: a je to krasny, jak spolu vse delaji, tanci, vari, vozi kocarky...kolikrat jsme unaveny a s manzelem se kolikrat musime tak smat, to se neda...a ony se i pusinkuji,objimaji...je to fakt nadhera...pro me byly nejtezsi 4mes nez jsme si zvykli a zajeli system..a teda nespaly spolu v jedne mistnosti, to az kdyz mela mladsi 1 rok a 4 m...ony chtely i driv,jenze to neusnuly a delaly blbosti a kdyz uz usnuly, s takovou radosti se probudily i v noci a radovaly se, ze by se do rana nevyspaly...a pak si duply, brecely,ze chteji spolu, tak maji vysoje matrace 30cm a spi vedle sebe, usnou behem dne i vecer v pohode, a kdyz se jedna probudi, necha druhou spat a jde potichu z pokojicku....a to mladsi ma rok a 7mes....a neprobudi se navzajem...nechaji se fakt spat , dokonce taseptaji pss... pak kdyz prijde druha, tak se vitaji....pusinkuji...kdyz ma jedna bolistku,druha rika jauvej a jmeno....mas se nac tesit ;) je to krasny,nekdy narocny,ale ja jsem s nimi stastna moc.
27. dub 2014 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@deniii89 pockej az povyrostou,je to fakt krasa....a ono nejtezsi byly 4mes max 6m...pak se to lepsilo a na roce uz pohoda....a ted? V poho stiham varit, uklizet...a kdyz ne tak ne :slight_smile: ale ony si vyhraji......vrcholem bylo, kdyz se chtely a krmily navzajem :slight_smile:) ode me nechtely, jen mezi sebou...a to jedi obe samy..je fakt,ze jit na hriste neni ze si sednu a pokecam,ale hlidam..ale me to neva...
27. dub 2014 v 08:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mám děti dva roky od sebe. Plánovaně, chtěně. Kvůli jim samotným, kvůli mé práci. Rozhodně ne kvůli mně samotné. V něčem je to dobrý, v něčem mazec a nejvíc jsem na tomto rozhodnutí bita já, což je v pořádku, pže to bylo moje a manželovo rozhodnutí. Děti se milujou, neubližujou si.

Spíš jde o to, co chceš ty. Pro děti je to super, pro matku náročné. Vše jsem doposavad zvládala skvěle, ale teď byli na střídačku měsíc pořád nemocní, naposledy už jsme byli i v nemocnici a tam to na mě padlo, že to byla chyba. Ale to byla krizovka a už dobrý....:slight_smile: Ale i s tímto je potřeba počítat.

A taky s tím, že oproti těm "chytrým" kamarádkám, co mají děti po 4 a více letech, budeš dost dlouho "za chudinku", pže na sebe moc času mít nebudeš a navíc nevím jak u vás, ale u nás všeobecně nikdo nevěří, že by si někdo mohl pořídit děti dva roky od sebe dobrovolně...
27. dub 2014 v 08:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Čtu se zájmem tuhle diskuzi a překvapuje mě, kolik z vás je na děti skoro sama. Já mám teď měsíční miminko a druhé dítě bych chtěla maximálně do 2 let, klidně za 1,5 roku. Vím, že to bude náročné, ale chci, aby si děti spolu vyhráli. Já mám sestru mladší o necelý rok a jsme celý život nejlepší kamarádky a maminka to prý zvládla v pohodě. Je ale fakt, že máme velkou a soudržnou rodinu a vždycky někdo pomůže a manžel se taky hodně stará. Tak snad nebudu litovat,ale když to zvládnou maminky s dvojčátky...:slight_smile:
27. dub 2014 v 09:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já jsem chtěla děti brzy po sobě a jak šel čas, jsme to pořád oddalovali až máme druhou dceru po skoro
7 letech. Jsem za to ráda, dceři jsme se mohli věnovat naplno, užili jsme si to se vším všudy. Teď už má své zájmy, kamarádky. Malou zbožňuje, pohlídá, povozí v kočárku je fakt velká pomocnice. :slight_smile:
27. dub 2014 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@antoinet ahoj, já mám taky 100% podporu rodiny z obou stran, takže nemám ani tak strach z toho času, ale spíš mě zajímalo, jaké to je po emoční stránce, narušit to tvoje spojení s mimísem dalším broučkem :slight_smile:
27. dub 2014 v 09:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
My jsme děti plánovali klasicky po čtyřech letech ale jak jde čas postupně se to snížilo tak, že budou ncelý dva roky od sebe (pokud se zadaří tak jak má ) :slight_smile: nemám strach že bych svou první o něco ochudila... ba naopak jí obohatíme dalším společníkem :slight_smile:
27. dub 2014 v 09:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@lrg podle mě nenaruší...miluješ obě dvě....a sice na začátku svým způsobem jde stranou, ale tak, že třeba počká nebo nechodíte plavat, protože s dvema takhle maýma to nejde...ale v závěru tak pujdete až mladšímu mimi bude rok a třeba s tatínkem...ono vše se dá....a když jedna spí, můžeš v pohode být s druhou...a ta starší klidne chce pomáhat s nádobím...neo ji dám příborový nůž a krájí ovoce, zeleninu nebo banán...pomáhá mi....a i ted kolikrát a časo sama od sebe jde a pomazlí se, popusinkuje...pohladí mě....a to ji nikdo neučil....nebo nevolá aby šla a udelala to....prostě sama od sebe....
a je doré, když menší dítě vezme tatínek a ty zase starší....na chvíli...a vysvetovat.....ono se to nezdá, ale deti to chápou...a pochopí...a když na ně nejsi zlá....milují tě tak moc a ještě ti to ukazují...
27. dub 2014 v 09:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@metallico_mondo taky si myslím....já už nevím, třeba ted jedeme v aute a ony si v zadu v sedačkách hrají a poštuchují se - přetahavají o deku a smeji a delají kuku....kdyby tam byla jen jedna....by se nudila...

a je to nekdy záhul...ale co je horší podle mě, pak vodit do školky, musíte ven rano odpolko, navíc ta ve školce muže mít dojem, že ji dáváte někam dál kvůli malému mimi....

takhle prší, je hnusně...byli jsme doma...nikam jsem nemusela...pak malá spala, dala jsem ji na vysílačku a šla na zahradu se sttarší, když bylo hezky...dá se to a ten vztah je mezi nimi uzší a bližší než o x let....
27. dub 2014 v 09:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@antoinet tak pokud máš velkou a soudržnou rodinu tak to je největší výhra :wink:
my prarodiče skoro nevidíme (jedni jsou za oceánem a druzí bydlí 2.5 hodiny od nás a jsou vcelku pasívní)....

pokud je pomoc, aby to člověk netáhl třeba i při horečce s antibiotiky s oběma dětmi sám, tak to je paráda!
já jsem navíc měla kdysi únav. syndrom, takže MD mi opravdu dala zabrat, ale nikdo na mě nebral ohledy, kdybych neměla manžela, který s věkem dětí víc a víc pomáhá, tak by to bylo naprosto nezvladatelné.....
jediná výhoda toho je, že teď jsou děti už větší a nikdo mi do ničeho nekecá..... což když občas slyším o dohadech s tchýní nebo jak babičky krmí děti sladkostmi apod. tak si říkám, že aspoň to nemusím řešit :grinning:


@lrg je to určitě jiné, ten starší se musí naučit se dělit o vše, což je pro něj náročné ale i dobré do života....
a jinak je zajímavé jak děti přinášejí různé impulsy a největší vliv má jak reagují mezi sebou, to dělá fakt hodně...

mně přišlo, že 1 dítě je pár a dítě.... 2 děti jsou rodina....
obzvlášť ve chvíli kdy se proti mně začaly děti spolčovat :grinning: ale na to jsem se roky těšila!! nastalo to zhruba před měsícem, takže dost pozdě a já slavím :sunglasses: konečně na mě nevisí, vyhrajou si trochu a já můžu dýchat, ale když šla mladší do školky tak jsem ji ze sebe musela doslova sundat, ona se dlouho nenechala pohlídat ani od tatínka....

já tedy pak využívala dětské koutky nebo přespání v mateřském centru a i v létě máme zaplacenou školku, protože jinak bych nemohla do práce....

ježíš jak já závidím komukoli kdo má hlídání i třeba 1x za měsíc !! buďte na ty "hlídače" fakt hodní, co by za to někdo dal :wink: :wink: fakt je to od nich super, já každý rok říkám, že k Vánocům nebo k narozeninám bych si přála jen, aby někdo jednou za čas přišel a děti pohlídal a pohrál si s nimi....
27. dub 2014 v 09:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tarra27 a jaký máte mezi nimi rozdíl ? :slight_smile:
27. dub 2014 v 10:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@baterie Ahoj, nevím, co Ti napsaly holky za názory, moc jsem vše nečetla. Ale, spíš bych hodně řekla,že záleží na povaze dítěte, jaké je, jak se vyrovnává s něčím novým.
Já mám zatím dva syny. Prvnímu bude v květnu 5 let, druhý je od něj 3 roky a 2 měsíce. No, řeknu Ti, že nic moc. Ze začátku to šlo, syn byl malý, chtěl se jen kojit, občas brečel. Jak ale vyrostl a chce si hrát se starším bráškou a tak, tak je to docela děs na nervy a psychiku.
Starší se dost změnil, chová se jak ten mladší, je s ním těžké vyjít.
Je to celkově od narození dost urputné dítě, se kterým se jde špatně domluvit. Má svůj svět a je to takový mimoň, který slyší až na 3 upozornění. Je to takový typický kluk :grinning: a je to blíženec.
Druhý syn je lev a je to opak staršího. Je to sluničko, krásně se s ním domluvím a to mu nejsou ani 2 roky, je šikovný, hodně vnímavý atd. Ale prostě pokud to nepřijde časem, tak Ti dva si spolu moc asi rozumět nebudou..
Teď čekáme třetí dítě, měl by to být zase kluk. Oba sourozenci se na miminko těší, ale už teď vím, že mladší bude v pohodě. Má miminka hrozně rád a těší se, kdy si může nějaké pohladit a tak.
Vím, že žárlivost proběhne, ale nemyslím si, že to bude jako se starším bráškou.
Jinak kluci budou 5 let, 22 měsíců a mimčo. A mimčo bude ve znamení blížence a ve skoro stejné dny, jako starší, takže jsem opravdu zvědavá na rarášky.

Jinak dej na sebe, ty znáš svoje dítě. Pokud je to ubrečený umazlenec a ještě k tomu trošku hysterka, který potřebuje neustále Tebe za zadkem, tak to bude zřejmě těžké.
Pokud je to spíše pohodářské ditě, se kterým se domluvíš a nedělá nějaké větší problémy, tak si myslím, že to bude ok.

Hodně štěstí :slight_smile:
27. dub 2014 v 10:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
27. dub 2014 v 10:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@baterie Jinak s láskou je to samozřejmě tak, že to přijde samo. Nemusíš nic řešit. Miluješ všechny děti, ať je jedno čí více. Jen prostě vidíš, jak je každé jiné :slight_smile:
27. dub 2014 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@neu.sona to je pravda...my teda starsi nosili na rukou skoro porad a i kdyz jsem byla tehotna...a tatinek pomahal i pomaha...a starsi dpbre jedla, spala tay dobre od 6m se budila 1x za noc a od cca8mes spala celou noc...a nebyly s ni problemy. Tuky tuky...a jedla brzy sama lzickou i vidlickou...a teda pozdeji chodila, zacala az kolem 14m kdyz jsem byla v porodnici....a kdyz jsem prisla z porodnice, tak se postupne rozchodila....
27. dub 2014 v 10:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@neu.sona tak můj syn slyší až tak na popáté... dokonce mu i kontrolovali sluch, ale on prostě takový je, nevidí, neslyší... občas je to úmorné, zkouším na něj různé triky... ale zas jinak je super, jen je zkooordinovat je masakr občas, protože starší nevidí neslyší a do toho mladší pusu nezavře a pořád někam utíká...
ale jo, hodně se teď zlepšili, to zas jo :slight_smile:
27. dub 2014 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
jj, láska přijde sama... a ten vztah je jiný s každým dítětem, ale láska tam je, o to se není potřeba bát :wink:
27. dub 2014 v 10:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek