Poslaly jste první dítě k babičce, když jste byly v šestinedělí s druhým?
Ahoj, maminky, normálně tohle nedělám, ale asi se hlavně potřebuju vypsat. Po dceři čekám druhé dítě - kluka, budou od sebe bez měsíce tři roky. Přes týden jsme samy, manžel jezdí do práce a babičky jsou daleko (200 km a 80 km). Obě mají přes 60 let a obě se nabídly, že dceru po narození syna pohlídají u nich doma. Jenže já nechci. Naše matky nás přesně takhle "odložily" k babičkám, když se nám narodili mladší bratři (můj i manželův jsou o dva roky mladší) a nějak jim to připadá normální. Řekla jsem, že pokud chtějí pomoc, ať přijedou, ale dcera je momentálně můj nejbližší človíček a nechci ji poslat pryč. Sice se děsím toho, jak budu unavená, ale když se na brášku tak těší, přece ji takhle nezapudím. Navíc babičky jinak v podstatě nefungují, hlídají maximálně půl dne za čtvrt roku. Jsou spokojené samy se sebou, vnučka u nich nikdy sama nespala. Možná jsem na ni fixovaná víc, než si chci připustit, možná nechci opakovat stejné postupy - kojila jsem do 2 a čtvrt roku, kdežto babičky půl roku, rozdílů je celá řada. Částečně se bojím, že budu na vše sama, ale tohle si chci uhájit. Jak jste období po porodu zvládaly s druhým dítětem vy? Dá se to zvládnout i bez pomoci?
Se dvěma to dá chvilku zabrat, ale sedne si to a bude fajn. Já mám už 3 děti. Dcerce je 3,5, synovi 2 a nejmenšímu 0,5. Ani jedno zatím nechodí do školky, manžel je hodně pracovně mimo domov (klidně i několik dní). Babičky téměř nehlídají. Aby dcera nebyla dlouho sama,tak jsem u kluků šla druhý den po porodu domů (šla bych i dřív, kdyby doktoři zbytečně nedělali dusno). Takže tě plně chápu - já třeba spíš uvažuju, že si najdu na hlídání nějakou studentku. Docela bych brala pár hodin týdně k těm dvěma starším špuntům, abych mohla třeba jen v klidu nakoupit..... Ale se dvěma je to brnkačka - to jsem pomoct nikdy nepotřebovala 😉
@ligeia Mám dvě dcery, věkový rozdíl 3 a půl roku. Oboje prarodiče 100 km daleko + manžel hodně pracovně vytížený = starší dcera fixovaná na mě a já ní. Během těhotenství se mnou absolvovala úplně všechna vyšetření. Jedinou výjimkou byl zubař. Jinak všude byla se mnou - gynekologie, praktický lékař, EKG, dvouhodinový test na těhotenskou cukrovku, kontroly na endokrinologii, prohlídky v porodnici, monitory.... všechno jsme spolu zvládly. Neříkám, že to vždycky bylo úplně jednoduché, ale daly jsme to.
V den porodu byla poblíž porodnice s tatínkem a já rodila s dulou. Porod začal v noci a než tatínek stihl dopoledne předat starší dceru mým rodičům (kteří jeli těch 100 km), byla mladší na světě. Starší dceru pustili přímo na porodní sál společně s manželem a mými rodiči a bylo to úžasné. Ještě ten samý den s nimi přišla na návštěvu na oddělení šestinedělí a také další dva dny. Čtvrtý den už jsme mohly domů.
Vůbec jsem neuvažovala, že bych starší dceru poslala pryč. Hodně jsem se bála toho, že bych jejich vztah pokazila už na začátku a pak bych si to strašně vyčítala. Z toho důvodu jsem odložila i nástup do školky. Byly pohodové chvíle, ale taky dost těžké chvíle. Dnes jsou mladší dceři skoro 3 roky a celkově bych to zhodnotila tak, že to bylo hodně náročné. Ale svého rozhodnutí nelituju - holky mají krásný vztah a já jsem za to šťastná. Kdybych měla mít ještě třetí dítě, udělala bych to znovu úplně stejně.
dcera se narodila, kdyz synovi bylo 2,5. nas tatka byl se mnou doma jeste asi 7 dni, pak jsem byla s detma sama. a bylo to v pohode. mimco hodne spinka. mezi tim jsme obstarala pradlo . vareni, uklid. syn bud vypomahal nebo si hral u me, chodil za mnou apod. pryc bych ho nedala. stacilo mi, ze jsme pred porodem lezela v nemocnici a byli jsme toho hotovi oba. chtela jsem naopak, aby si vse sedlo, zvykli jsme si na sebe , aby zacal mit rad miminko. bylo to vlastne jednodussi nez zabehnuti s prvnim (u nas navic nedonosenym) ditetem.
Ne. Syn byl na hlídání v době, kdy jsem byla v porodnici. Manžel začal den po porodu v nové práci. Jezdil domů v osm večer. Bylo to náročné, ale dalo se to. Hlídání bych využila na oddech třeba dva měsíce po porodu, až se doma srovnáte.
Mám syny 16 měsíců od sebe a bylo to úplně v pohodě. Neprijde mi dobrý nápad poslat dítě pryč už s ohledem na to, jak by to mohlo vnímat...ted čekáme treti miminko a tak nějak si nepřipouštím, že bych v sestinedeli nezvládla kluky odvézt do školy a školky, politat kroužky, doktory apod. Když to nebudes zvládat, tak si vždycky můžeš říct o pomoc, ale jen tak pro jistotu bych starší nikam neposilala.