• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Rozdíl mezi dětmi 2 roky, praktické zkušenosti

6. srpna 2016 
@xuxie Ahoj, tak jsem sem nakoukla a vidím, že na tom budeme asi stejně. Prckovi je teď necelých 17 měsíců a v listopadu čekáme druhé, takže budou od sebe 22 měsíců. Chtěla jsem rozdíl do dvou let, ale je pravda, že občas (třeba dnes, když jsme šli do třetího patra asi 15 minut) si říkám, proč jsem ještě tak 10 let nepočkala :wink: Ale zase doufám, že to pak budou dobří parťáci, podobné zájmy, jedny hračky ... Ale o ten vztah mi jde asi nejvíc. Jenže člověk míní a děti mění :sunglasses:
6. čer 2012 ve 14:41  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@sova33 @xuxie a dalsi znama tvar zde :grinning: tesim se na ty zpravy za par mesicu, az budu psat, ze chci odstrelit :grinning:
6. čer 2012 v 15:04  • Odpověz  • To se mi líbí
@imzadi Kde všude my na sebe nenarazíme :grinning: Vím, v listopadovkách :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: Je mi jasné, že od listopadu sem budu psát zoufalé výkřiky do tmy (Proboha, co mě to napadlo, Jedináček by byla ideální, Proooooč jáááá? atd.) Zatím se trochu uklidňuju, že to určitě zvládnu, když to zvládlo tolik matek přede mnou :sunglasses:
6. čer 2012 v 15:10  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@helulela taky už jsem dlouho nic nenafotila, nám nějak té idyly ubylo poslední dobou - ale ty okamžiky, kdy spí, tak ty jsou krásné asi všude :slight_smile:
Mimochodem, jabka musím schovávat, jak byla na stole, tak nám většina obědů a večeří končila řevem...a jablkem, nevím, co na tom mají :wink:
6. čer 2012 ve 20:06  • Odpověz  • To se mi líbí
@imzadi se budeme tady utěšovat, neboj :wink:
6. čer 2012 ve 20:08  • Odpověz  • To se mi líbí
@sova33 to máš ještě dítě šikovné, že šlo do schodů - naše zásadně a z principu nepůjde jakýmkoli směrem, který určím já :slight_smile:
Mezi mnou a bráškou je téměř 6 let, jako bezdětné mi to přišlo zbytečně moc, nyní chápu, že si to mamka pochvalovala, já jsem vesele i přebalovala - a ráda, to u nás asi nehrozí :grinning:
6. čer 2012 ve 20:17  • Odpověz  • To se mi líbí
@xuxie My jsme byli s bráchou od sebe 2,5 roků, ale asi i tím, jak já jsem holka (starší), jsme si k sobě cestu našli až po pubertě :unamused: Já jsem tíhla ke starším kamarádům (a to třeba i o 7 let), takže brácha pro mě byl naprosto "nezajímavý" . Takže i proto jsem chtěla děti co nejblíže k sobě, třeba si budou blízcí odmala (ale třeba taky ne, třeba to budou rivalové, uvidíme)
Jo, a s tím chozením do schodů to tak žhavé není. Já chci nahoru, on k východu, já chci, aby šel, on si sedne apod.
6. čer 2012 ve 20:40  • Odpověz  • To se mi líbí
@xuxie neboj to se všechno zvládne, někdy si taky říkám, jestli nám to bylo zapotřebí je mít takhle brzo po sobě, ale pak si řeknu, že žádný věkový rozdíl není ideální, vždy je nějaké pro a proti :wink:
6. čer 2012 ve 20:42  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@sova33 - já jsem se ségrou od sebe rok a čtvrt a v dětství jsme se ´´rvaly jak koně´´ :grinning: ale je pravda, že když jsme začaly chodit po zábavách, tak jsme nemusela ani jedna shánět doprovod, měly jsme sebe navzájem :wink: jen mě hrozně štvalo, že co mohla ségra, já v jejím věku nemohla :sunglasses:
6. čer 2012 ve 20:48  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
6. čer 2012 ve 20:51  • Odpověz  • To se mi líbí
@sova33 si umím představit - já jsem taky starší, tak cca do mých 8mi (a jeho 2) let to bylo super, já o něj pečovala, hlídala, on na mě visel a mě to ani nevadilo - no a pak cca do mých 18ti bojovka. Nejdřív jsem vyloženě nesnášela, jak ho musím všude sebou tahat, pak jsme měli prací období (mlátili jsme se fakt zle a ničili si věci - společný pokoj tomu neprospíval), pak hádky o to, kdo bude svítit a kdo spát...a pak jsem vypadla na školu, vztahy se vyčistily a teď bez sebe nedáme ránu...tak nevím :grinning:
Zakončím "moudře": všechno má svá pro a proti :wink:

Moje dítko si dnes sedlo cestou k výtahu - já s taškami ověšená jak velbloud a ono, že nene. Pak si sundal jednu botu a vypravil se v ponožce ke schodům do sklepa - tak jsem mrskla tašky na zem, letěla pro něj, abych ho zachytila tak 4 cm od schodů (dolů sám neumí a není tam ani zábradlí). Sebrala botu, jednou rukou dvě obrovské tašky s nákupem, pod druhou kopající a vřeštící batole a snažila jsem se co nejrychleji to všechno uklidit do výtahu, nenechat se skopat do břicha a zavřít za sebou dveře - pak jsem to doma všechno pustila na zem, včetně sebe a odevzdaně nějakou dobu seděla a koukala na dítě, jak tluče pěstičkama do skříně, hází vším, co mu přijde k ruce a vříská...no, domácnost na Bohnice :slight_smile:
6. čer 2012 ve 20:56  • Odpověz  • To se mi líbí
@xuxie U nás už je konec cesty docela v pohodě, ale první dvoje schody a pak ty předposlední, to je na ránu. To už ho kolikrát vláčím za jednu ruku, na zádech batoh, v druhé ruce poštu, jeho plyšového psaa v horším případě i sekačku a snažím se ho dostat nahoru :angry: On si kleká, věší se na zábradlí a v nejlepším případě juká na ochotnou sousedku, která si myslí, že mi pomáhá, když ho k sobě láká. A já si při tom připadám jako neschopná, protože ho nejsem schopná přimět k chůzi vzhůru, a navíc jsem vnitřně neskutečně vytočená, protože u toho mám svědky , což nesnáším.
6. čer 2012 ve 21:23  • Odpověz  • To se mi líbí
@sova33 jó, není nad ochotné tety, viď? :wink:
6. čer 2012 ve 21:30  • Odpověz  • To se mi líbí
@xuxie
@sova33 :grinning: jste mne pobavily damy :grinning: u nas dnes kino, dojeli jsme dom, pri vyndavani z autosedacky mi kuba zdrhnul a bavil se behanim v ulici, nastesti ji mame klidnou...ale i tak...kdyz ani po pul hodine se nemel k navratu domu, tak se ho snazim nalakat, vysvetlit, nic, porad zdrhal, prchal...tak jsem ho bafla a tahla, doslova, ulici k nam do domu, rval a kopal, sousedi se vsichni bavili na balkonech, nadhera...:stuck_out_tongue_closed_eyes:
6. čer 2012 ve 21:36  • Odpověz  • To se mi líbí
@imzadi dneska asi skvrny na Slunci - jdu se vyspat (pokud to můj ucpaný nos dovolí) a budu doufat v lepší zítřek :wink:
6. čer 2012 ve 21:46  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Ahoj holky, tak mame za sebou sestinedeli. Jsem vyrizena, mala v noci moc nespi, pije po hodine a pul az dvou hodinach, rano, kdyz by si pospala, vstava v 7 starsi. Nebyt moji mamky, u ktere jsme byly asi pulku sestinedeli, uz jsem asi v blazinci, hlavne z toho nevyspani, to pak vsechno snasim mnohem hur. Porad jen kojim nebo obskakuju starsi dceru. Chtela bych tady s vama klabosit, ale reknete mi, kdy to stihate? Ja jsem rada, ze stiham zakladni hygienu a jidlo :astonished: Ona mala nespi moc ani pres den, a kdyz se vyjimecne podari, ze spi obe, musim spat taky, jinak to nedavam. A kila uz jdou zase dolu :(( No snad se to casem zlepsi a budu to zvladat s takovym prehledem jako vy :slight_smile: Vsem preji klidny vikend.
8. čer 2012 ve 22:58  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj, tak se hlásíme po týdnu z Motola. Brácha je doma s babičkou – mojí mamkou. Chodí za náma každej den odpoledne a když to stihnem, tak jdem i ven. Trochu teda s babičkou bojujeme, co se týče výchovy – ona je na něj strašně hodná a nezvládá jeho dvouletý vzdor. Na druhou stranu pak řeší kraviny a má pocit, že je nevychovanej. On je přitom jenom dvouletej živej kluk, kterej dělá různý blbosti, jako třeba jezdí autíčkem po topení, což dělá rámus… Děsnej problém :rolling_eyes: Myslim, že je tam rozdínej pohled na výchovu. Prostě považujeme za důležitý úlně jiný věci. Ale je zlatá, miluje ho a nikdo jinej by to pro mě neudělal. Musela si za sebe v práci najít náhradu a kdoví, jestli jí vezmou zpátky. Je už v důchodu a tak maj všichni pocit, že tu práci nepotřebuje. No, jenže kromě peněz navíc jí to hlavně přináší společenskej kontakt a je to pro ní moc důležitý. Holt člověk musí doufat, že všechno má svůj smysl a že to dobře dopadne.
Naše holčička je fakt zlatá a nebrečí v závěsu vůbec. Spí tu ještě líp jak doma a prospí už skoro celou noc. Po pár dnech dokonce přestala brečet i u cvičení. Asi vycítila, že má přecilivělou matku :grinning:
Musím pochválit Motol, je to tu opravdu příjemný což značně všechno usnadňuje. Jsme na pokoji zatím sami , mám tu telku, sprchu i záchod. A všichni jsou tu zatím moc milí. Hlavně to teda usnadňuje, že bydlíme tak blízko – mám to domů celkem 20 minut :sunglasses: Jediný, co bych zatím vytkla je, že tu není internet a pak taky minimum lidí klepe, ale to už považuju celkem za blbost- jinak by to bylo už moc dokonalý.
Zatím jsem tedy ukápla poslední slzu před nástupem sem, tady jsem se uklidnila. Jo a ještě ráno před nástupem sem jsme byli u jednoho dalšího ortopeda. Udělal nám hodně podrobné sono, nález potvrdil a jednoznačně řekl, že ty trakce jsou nutné. Hlavně nám všechno srozumitelně vysvětlil a odpověděl na všechny otázky, co jsme měli. To bylo opravdu důležitý a od tý chvíle jsme se trakcím přestali bránit. Takže z naší zkusenosti tohle moc doporučuju, druhý názor od někoho, kdo umí a je ochotný věci vysvětlit. Člověka to uklidní. Hlavně všem přejem, ať to nikdy neotřebujete!!!
Zdravíme všechny mamky a děti!
8. čer 2012 ve 23:55  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
@veronnica Máte teda teďka mazec, jen co je pravda. Naše malá má teď osm týdnů a je neuěřitelně hodná. Vaše holčička bude asi bohužel výjimka potvrzující pravidlo, že druhý děti bejvaj hodnější. Já byla takhle zoufalá s malým (ale to byl jen jeden...) - od šesti měsíců přibližně do roka a čtvrt. Nespal ve dne skoro vůbec a v noci se budil po půlhodinkách. Hrůza,myslela jsem že nepřežiju a nesnášela jsem , jak si jiný matky pochvalovaly svý spavý děti. A ty rady... No, vyřešila jsem to tak, že jsem uspávala v jeho postýlce a při prvním probuzení si ho brala do postele (takže sem se vyhnula odmítání postýlky). Postupně jsem se pak snažila ho místo kojení poňuchat, aby se prodloužily intervaly. Já vím, že tvoje holčička je mladší, ale jestli je to takhle špatný, tak si jí do postele klidně vem, neřeš nějaký scénáře, co ti určitě někdo řekne, že jí pak budete mít v posteli do osmnácti. Řiď se heslem, že hlavní je přežít! :stuck_out_tongue_closed_eyes: Takhle jí jen v noci přiložíš a v minutě spíš. Aspoň se trochu víc vyspíš a nabere energii. My pak malého v posteli měli asi do roka a půl a pak teprve se ho podařilo vystrnadit, ale dal to asi během tří dnů. A neboj se, že jí zalehneš, my takhle občas spali už od narození a já myslím, že matka je tak nastavená, že se o nemůže stát - já byla vzhůru při sebemenším zvuku nebo pohybu (ale ne tak moc vzhůru, abych se nevyspala, vždycky jsem ho zkontrolovala a ve vteřině jsem byla v limbu).
Jinak, jak jsem psla před chvílí, malá je hodná a spavá já v nemocnici mám veškerý servis, jídlo až pod nos a nemám co dělat. Takový šestitýdenní lázně. A samozřejmě si klidu nevážím a stýská se mi po tom našem domácím šrumci. Holt, každej si řeší něco jinýho. Ale, jak jsem pochopila, my matky přežijem všechno!!! Tak držíme palce, ať se situace brzo zklidní. A ono k tomu dřív nebo později dojde, neboj!
9. čer 2012 v 00:19  • Odpověz  • To se mi líbí
@veronnica ooo jak té chápu.. starší je prisernej. Narocnej na pozornost, nikdy nechce dělat to, co by v tu chvíli mel, schválně cura a kadi na zem nebo na hračky, při oblékání se musíme rvát, umýt ruce je taky lity boj, nechce jíst, co uvarim atd atd. Mladší je celkem v pohodě, ale kdyz byl menší tak mel taky období, ze hodně brečel a důvod byl - málo mlika. Kojila jsem 5mesicu oba a staršího hodně, takze malej mel pak málo. Měla jsem mlika hodně, takze me to nedocházelo. Je to fakt strasny obdobi. Nekdy si říkám, ze nam jde s muzem téměř vo kejhak. Vždycky me napadá "JAK TO DELAJ DRUZI???" :sweat_smile: to říkal můj deda..
9. čer 2012 v 07:36  • Odpověz  • To se mi líbí
@sova33 to pises o naší cestě domů od kočárku? :grinning: musíme do půlky ulice, přes silnici a do 3.patra po schodech. Přesně to občas vypada tak, jak to popisujes, akorát u nas to neni sousedka, ale moje Babicka, která Ho k sobě láká (nechci, aby tam chodil kvůli hygieně-raději je s dědou zvu k nam) a chce ukazovat mimino a ja uz ty věci nemůžu udržet a starší se mi snaží vyvliknout, aby k ní mohl jit. Taky mu vždycky nabízí jídlo. Dá mu Ho před čumák a kdyz natahuje ruku a uz to drží, tak ona to jako nepustí a v tu chvíli se me ptá, jestli mu to může dat. Po větách typu "chci edovi upect tyčinky a nemůžu se k tomu dostat, uz mam 3dny máslo v mise ve spizi" jsem fakt znechucena.
9. čer 2012 v 08:00  • Odpověz  • To se mi líbí
@carmonka tak aspoň tak :slight_smile: vydržte, už máte 1/6 za sebou!
9. čer 2012 v 10:47  • Odpověz  • To se mi líbí
@veronnica tak to vidím u nás v listopadu :frowning2: - holka, spi, co můžeš. Jakmile ti zaberou, šup do hajan. Přesně jak píšeš, když jsi nevyspalá, vše snášíš hůř. Pokud Ti maminka dokáže ještě pomoct, popros ji, ať si odpočineš alespoň trošku.
Moc držím palce, ať maličká začne alespoň trošku víc spát (Martinovi to trvalo takhle do 5. měsíce, ale to byl extrém).
9. čer 2012 ve 14:54  • Odpověz  • To se mi líbí
@carmonka Jsem moc ráda, že jsi napsala a že to zvládáte tak dobře. Nejvíc je asi to, jak to maličká bere a podle toho, co píšeš, tak jste holky skvělé obě :slight_smile:
Holt, babi má u nás také zcela odlišnou představu o tom, jak má vypadat a chovat se dvouleté dítě. Ale hlavně, že vám takhle pomohla, to je strašně super.

Moc na vás myslíme a přejeme ať to rychle utíká :slight_smile:
9. čer 2012 v 15:02  • Odpověz  • To se mi líbí
@veronnica ja sem moc nechodim, taky nemam ted moc casu, ale obcas nakouknu, abych videla, jak se dari jinde...a kdyz jsem cetla tvuj prispevek, jen jsem se unavene usmivala, protoze u nas je to jak pres kopirak - jen v bledemodrem (mam dva kluky :grinning:) Mladsi taky pres den moc nespi, v noci se chce kojit co hodinu, i pres den, pokud nespi nebo ho nechovam nebo neni u prsu, tak rve...zkousela jsem satek, ale nejak se mu v nem nelibi, nekdy je to opravdu na budku... mas pravdu, to nevyspani je nejhorsi a u nas pres den jen malokdy spi oba zaroven, takze na nejake dospavani muzu zapomenout :confused: Uvazuju o dudliku, mam pocit, ze si me maly jen tak dumla pro uklidneni...teda mezi radnym kojenim... Babicky i veskere pribuzenstvo jsou stovky km daleko - na obe strany, manzel cely den v praci...podtrzeno secteno, radu nemam, jen povzbuzeni, ze jinde jsou na tom minimalne stejne :sweat_smile:
A chci se zeptat...jak starsi dcera reaguje na sestricku? Tonik je k miminku hrozne hodny, pozorny, pusinkuje ho,objima, ale nesnasi, kdyz breci, pokazde je videt, jak je mu to neprijemne...zarlivost tam nicmene je, ale obraci ji spis vuci nam, je vzteklejsi, vzpurnejsi, mame problem s uspavanim, jak vecer tak pres den...
Preju hodne sily!
9. čer 2012 ve 21:48  • Odpověz  • To se mi líbí
@veronnica ahoj, to je hezký, že sis našla chvilku na psaní. Přidávám se k holkám, v takovéhle situaci je hlavní přežít. Když můžeš spát, spi, když mamka nabízí pomoc, ber to. Časem se všechno zklidní a zase se vrátíš k normálnímu životu :wink:
@carmonka díky za hlášení :slight_smile: taky jsem ráda, že takhle dobře fungujete. Z "výchovy" babičky si nic nedělej, doma se pak zase vrátíš ke svému stylu, děti prý chápou, že jiná pravidla jsou s babičkou a jiná s rodiči. Tak jen tak dál, už se vám to krátí :slight_smile: Ještě mám zvídavý dotaz - jak je to s kojením? Můžeš malou kojit normálně nebo musíš odstříkávat?
9. čer 2012 ve 21:57  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky holky,

tak jsem sem došla nakouknout... vidím, že opět řešíte podobné témata...

Já vám napíšu jak je to ted se mnou...
Za poslední měsíc jsem se moc nezastavila. Stále někde cestuji a jsem v poklusu.
Manžel v práci nebo na baráku.. už mi z toho hrabe.
Na dnešek jsem měla naplánovanou další akci, kam bych musela s kočárkem.
A jak to dopadlo? Nejela jsem nikam. Včera večer jsem se málem složila.
Asi únava, vyčerpání. MOžná v tom hrála i psychika (drtí mě cestování s dětma a totální bezohlednost od lidí)
A jak dobře jsem udělala..... ráno zůstal manžel doma a jel na stavbu až po obědě... sice jsem chtěla zůstat doma ale pak venku bylo hezky tak jsme se šli přeci jen vyvenčit na farmářské trhy.
Já si tam koupila bylinky za okno a pak jsme cestou šli opět pěšky zpět domu.
Táhla jsem před sebou jen jednokočárek. Maty byl v krosně na zádech u manžela.
HOdně mi to pomohlo. Sice záda bolí a motá se mi stále hlava, ale byla to změna.
Jen jedno kočárek, chápete to? A nebyla jsem na ně po x dnech sama.... :grinning: a hlavně jsme nikam nepospíchali, Anička spinkala.
Pak sice měl Maty doma histerák, ale usnul bez oběda a spal mi 3 hodinky. To mě ještě víc utvrdilo v tom,
že děti už potřebovaly obě domácí klid. Anička se mi sice stále budila, ale i tak to byla pohoda... oba se probrali a byli to dvě sluníčka místo řvoucích dětí. :slight_smile:
@yellowbanna
@veronnica
Takže holky Držte se!!!! U nás nefunguje ani jedna babička, jsem na ty dva stále sama.... chápu jak vám je.
TO nevyspání je opruz. Pokud to čas dovolí, tak mě občas se povede na 20 minutek zavřít oči a jsem pak více připravená na jejich ječivé hlásky.
A žárlivost je u nás stejná, obrací se na mě! Jak píše Yellowbanna. Je více zuřivější a plačtivější.
A o uspávání ani nemluvím.
Myslím na vás na všechny.....
9. čer 2012 ve 22:10  • Odpověz  • To se mi líbí
@carmonka
Já na vás stále myslím... to je moc dobře, že to takhle bereš.
Ono stejně asi nic jiného nezbývá že? :slight_smile:
Já v MOtole 2x rodila a i na dětskou pohotovost tam jezdíme. Ano je to nemocnice, soukromí skoro žádné, ale jsem moc spokojená.
Všude můžeš narazit na neochotný personál... ale co se týče vybavení a pomoci, tak jsou na vše připravený.
Jestli to tak má být, tak je dobré, že tu trakci dělají malé takhle brzy. čím by byla starší, tak by to hůře snášela.
Ted je důležité aby to pomohlo.
Babičce a tvé mamince držím palce aby se mohla vrátit do práce...
Jinak s tím dvouletým vzdorem je to u nás podobné. Také mají lidi kolem mě pocit, že je MAty rozmazlenej a on jako na potvoru a naschvál mi dělá ty největší scény bud v MHD nebo na veřejnosti.... :slight_smile:
:wink:
9. čer 2012 ve 22:23  • Odpověz  • To se mi líbí
@helulela Mám to štěstí, že v Motole se na kojení můžou děti sundávat. Na Bulovce se to nesmí a tak matky kojí v předklonu - nějak to prostě dají., nasoukají se k tomu dítěti. Je to prý záhul na záda - nedivím se...

@irenka a ostatní - máte můj obdiv. Moje děti jsou zatím pohodě,takže očekávám, že to začne až malá bude mít tak 8 měsíců. Momentálně má každý individuální servis a já nic nedělám, kromě kojení a cvičení s malou. Takže návrat z nemocnice bude asi tvrdý. Ale už aby to bylo :slight_smile:
9. čer 2012 ve 22:44  • Odpověz  • To se mi líbí
@yellowbanna Ahoj, dudu jsem dala hned po navratu z porodnice, nejsem zastance, ale jinak bych se zblaznila, prvni dcera ho dostala ve 3 mesicich. A myslim, ze jsem dobre udelala, protoze ji zklidnuje, kdyz pak usne, vyplivne ho. Bez nej bych uz asi byla skocena z terasy :slight_smile: Bala jsem se, co to udela s kojenim, ale vypada to, ze je to ok. Jinak s tim sourozeneckym bojem je to u nas uuuuuplne to same, k miminku je hodna, hladi, myje nozicky, dava pusinky. Na nas je takova zla, odtazita, vzdorovita. Ale lepsi se to, hlavne kdyz jsem s ni sama a ona vi, ze ma jen me, tak tolik nezlobi.
9. čer 2012 ve 23:29  • Odpověz  • To se mi líbí
@veronnica
Také jsem dudu dala ve 3 měsících a Anička se dost zklidnila a usíná mi s ním.A jak jsem za to ráda.... :slight_smile:
Neboj, bude to lepší i Kristýnka si zvykne... je to pro ně těžké, ale já když vidím okolí, tak jsem ráda, že jsou děti takhle brzy po sobě. čím strarší tím více si uvědomují že žárlí. :wink: Nebo alespon je to můj pohled.
10. čer 2012 v 08:13  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek