• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Rozdíl mezi dětmi 2 roky, praktické zkušenosti

6. srpna 2016 
@imzadi to by v knihovně nebyli rádi :grinning:
25. čer 2012 ve 14:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@helulela ale tak zkusit bys to mohla :grinning: dik...tak ja ji asi fakt pujdu koupit :stuck_out_tongue_closed_eyes:
25. čer 2012 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@helulela Máš už velkého, šikovného čůrajícího chlapečka, když musí, tak čůrá, jaképak prodlevy, ne? :wink:
A u popisu té jejich hry jsem se tady culila na monitor, to muselo být super :slight_smile:
Chjo, těším se, že jednou snad taky něco takového napíšu...a knižku jdu sehnat, díky za tip, u nás to bude víc než nutné.
25. čer 2012 ve 14:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@imzadi já bych ji měla nejradši doma, abych se k ní mohla vracet. Jestli se k tomu dokopu, udělám si aspoň poznámky. Na konci každé kapitoly je shrnutí, což usnadňuje práci. A hezké poznámky má i Reruna... to kdybych byla líná :wink:

Koukám, že vás kluci pobavili, to mě těší :slight_smile:
25. čer 2012 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@xuxie nepochybuju, že napíšeš :slight_smile:
25. čer 2012 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@helulela Mnooo, kdyby jsi mela malo casu :slight_smile: , tady je dalsi inspirace.... narazila jsem na to ted nahodou.
http://www.modrykonik.cz/fotoblog/romcovaklarka/clanek/prekladam-pro-vas-clanky-od-naomi-aldort/
25. čer 2012 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@tital na to už jsem taky narazila, ale ještě nenastudovala
25. čer 2012 ve 21:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já se do toho začetla - čas bych měla :slight_smile: Ale nedokážu to dočíst. Něco na tom je, ale přijde mi to až přehnané. Nemyslím si, že rozumným chválením si vychovám citového mrzáka, jak z článku vyplývá. Učitě je v tom část pravdy, ale je vidět, že autorka je pravděpodobně z USA nebo nějaké podobné země, kde mají jiný přístup. Já jsem Češka a mám ráda různorodost a vyváženost. A tohle mi přišlo takové jednostranné. Asi jsem teda sama postižená přesně tou špatnou výchovou, tak nemůžu být objektivní. Prostě zastávám přirozenost - líbí se mi nechat dětem prostor a věci nechat na nich. A je určitě fajn zamyslet se nad tím, jestli je pochvala upřímná a jestli to není zbytečně opakovaná mantra bez skutečného smyslu. Ale myslím, že normálním chválením své děti zase až tak nepoškodím a nezmanipuluju tak, že by celý život trpěly depresemi, protože v průběhu let zapomněly, co vlastně chtěly a jsou závislé na hodnocení okolí. Trochu mi to připomíná líného rodiče, což se teďka hodně propaguje jako super kniha, ale mě to přišlo jako normální přirozená výchova bez mraků kroužků.
Ale já jsem v tomhle trochu jednoduchá (nebo jak to mám nazvat) - nerada z výchovy dělám vědu a zastávám selský rozum a přirozenost. Jo a to jsem pedagog :grinning:
Ale ta knížka sourozenci bez rivality - na tu mám taky zálusk...
25. čer 2012 ve 22:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ty jo,jak si to tady po sobě čtu, tak ve mě hlodaj pochybnosti. Čekám, co vy na to... A najednou si říkám - já jsem vlastně taky závislá na hodnocení okolí. Teď najednou nevím a jsem ve svém jasném postoji nějak zviklaná... :unamused: :sweat_smile: Holt nic neni jednoduchý :grinning:
25. čer 2012 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@carmonka a připadáš si jako nedobrý člověk? Ne ve smyslu zlý, ale v tom, že bys prostě nebyla hodna žití (když to řeknu hodně strojeně a šroubovaně? Protože mě občas tyhle články zavání snahou o výchovu "dokonalého" člověka - který se vždycky rozhodně správně, bude vždycky slušný a hodný (ale z vlastní vůle), bude šťastně a spokojeně uklízet (nikdy nepocítí nechuť). Mě přitom nepřijde, že bych byla špatný člověk, protože občas dělám některé věci jenom proto, že se to musí - a rodiče mě nevychovávali ani podle RABRu ani podle Naomi. Jako malá jsem na zadek občas dostala - ale žádné bití desetkrát za den, stejně tak jako mě chválili, že mi něco jde a přesto žiju a dýchám a to víc než spokojeně :slight_smile:
S těma pochvalama - mě taky potěší, když mi někdo pochválí co dělám, i když to dělám hlavně pro svoje potěšení.
26. čer 2012 v 07:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, tak se zase hlásím pod delší době. Eda, je to asi 14dni, začal dudlat a dost se změnil. Nestipe, nepisti
, dá se s ním trochu víc komunikovat (s téma jeho třema slovama) no, ale nevynda Ho z pusy..
K tomu rabr a pochvalam, tam přece nepisou, ze se nema chválit. Jen se nema chválit stylem 'ty jsi sikulka' ale 'líbí se mi, cos vytvořil'. Neco na tom může byt.. ne ze by mi šlo se tim řídit.. :sweat_smile:
26. čer 2012 v 08:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dana3262 máš pravdu s tím rabrem a pochvalami, holky tu teď řeší Naomi Aldort, tital dávala odkaz na články, které překládá romcovaklarka - ta je dokonce i proti popisné chvále, která je podle rabru "dovolená a správná", ona tvrdí, že ani ten popis se nemá dávat, je to složité, něco na tom je, jak píše carmonka, ale mě se to zatím prostě příčí - ono to nebude tak jednoduché, vždy´t sama ta Naomi píše, že jí trvalo několik let, než si zvykla nešikulkovat a používat tu popisnou chválu a pak zase dalších několik let nepoužívat ani tu popisnou chvále a prostě jen dítě pozorovat, co dělá.
k té chvále jsme právě hodně diskutovali v tématu Respektovat a být respektován - je tady v Batolatech, tak se klidně přidejte:slight_smile:
@helulela Sourozence mám doma, občas si to musím znovu prolistovat. Super ta hra - bude toho přibývat uvidíš, tyhle okamžiky si dodneška užívám, když si spolu hrajou tak, jak si to vymysleli oni - třeba že jedou na dovolenou a auto je pohovka a za pohovkou je jako kufr a tam si z pokojíčku nosí všechny hračky, které si berou sebou na dovolenou - zabaví se u toho náramně, ale ten úklid je pak horší :grinning: ale mě baví to, že si tu hru vymysleli úplně sami a sami ji i zrealizovali :wink: většinu času si hrajou buď odděleně nebo se perou, hádají, honí, ječí, tahají o hračky, ale tyhle vzácné okamžiky pak stojí za to
26. čer 2012 v 08:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Asi je potreba opravdu vseho s mirou. Ja si rada tyto clanky prectu - neco zapomenu, neco mi utkvi, ale pak ejhle, praxe je uplne jina. Kdyz me Bertik vytrvale vytaci (a jako ze se posledni dobou snadno necham a stoji me to dost usili nekricet), a pak zase premyslim, jak vubec muzu chtit po tak malem diteti takovou "poslusnost a zodpovednost". Porad je to jen decko zmitane vlastnimi emocemi a tim velkym slozitym svetem. A s pochvalou - uplne nechvalit, me trochu pripada i jako ignorovat. Podle me je spravne popis toho co chvalim a co se mi libi, nebo co ze se povedlo, pred temi vetami typu: "Ty jsi takove hodna holka..."

Takze jak psala @carmonka i @reruna je nutny najit si svou vlastni cestu vychovy. Nic proti tomu, precist si, nebo se pobavit o jinem nazoru, ale pak najit krasny stred odpovidajici naturelu vasi rodiny a asi i nejakem zivotnimi presvedceni.

Odkaz jsem prilozila, protoze jsem na nej nahodou narazila, ale taky jsem jeste nestihla precist. Ted hledam v knize VEDA ZVANA RODICOVSTVI - abych pochopila, proc je nekdy dite unavene, protivne a vsechno je spatne. Prave Bertik je ted ve vyjovove fazi hazeni s vecma. A podle me se tu prolinaji dve skutecnosti - jedna je, ze ted obecne rad hazi. Proste pro ten pohyb, pro ten svih, asi pro to, ovladat tu vec. A druha skutecnost je, ze kdyz mu neco nejde, hned zacne jecet - a to opravdu - a s veci hodi. Nic nepomaha. Ani ze vysvetluju, ze se veci rozbiji (jak asi si to ma predstavit, kdyz se zatim zadna nerozbila), ani kdyz ho nutim delat vecem mala (takze hodi s malym autem, pak neco zabrebenti a pak mu jde udelat mala - ted novy postup) a ani kdyz stale dokola nabizim micek, ze tim muzeme hop. Tak taky hledam v moudrych knihach, abych byla pripravena :wink: ...
26. čer 2012 ve 12:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tital Ahoj, vidím, že jsme ve stejné situaci :slight_smile: Náš prcek má teď necelých 18 měsíců a zrovna je taky ve fázi pokus - neúspěch - ječení - mrsknutí věcí. Je pravda, že občas nějakou věcí hodí i z radosti. Nějak jsem to přestala komentovat, nechám ho vzteknout, hodit (třeba lego) a pak to vezmeme znovu a řeknu, že to zkusíme v klidu spolu. Prostě ho nechám na ten neúspěch zareagovat, jak to potřebuje, ale pak se snažím, aby to ještě zkusil, aby ho to neodradilo (ale nenutím ho). Jestli najdeš v moudrých knihách nějaké moudro, ráda si obohatím postupy :wink:
26. čer 2012 ve 12:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@sova33 :grinning: Taky jsem zkousela delat jako ze nic. Skoro mi pripadalo, ze Bertik ma vyraz, hmmmm a co ted udelas mami ?! :slight_smile:

My uz toto obdobi meli, tak pred 3 mesici, pak to polevilo a ted se to vratilo. S tim, ze ted je v hodu tezkym predmetem vyrazne sikovnejsi !
26. čer 2012 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tital pro házení z radosti a potřeby házet - prostě mu připrav věci vhodné na házení - doma různé materiály, které nic nerozbijou a venku prostě všechno možné, házet do vody, do trávy, na cíl atd. pokud hází věcma ve vzteku, tak mu řekni, že by se to mohlo rozbít, nebo něco rozbít, někomu ublížit a když se vzteká, tak může třeba - skákat, křičet, bouchat pěstí do polštáře, roztrhat papír na kousíčky - a ukaž mu to a dělej to s ním
26. čer 2012 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Házejícího vzteklíka máme také. Mělo to různé formy, teď s ním vyloženě tříská agresivita a neví co se sebou. Samozřejmě, stupňuje se to únavou (mou i jeho).

Zní to strašně, ale zdá se mi, že objevil "kouzlo" ubližování. Popíšu: Miluje svoji plyšovou kočku, spí s ní, když je nesvůj, dojde si pro ní do postele a nosí ji pak všude sebou. No a v momentě, když se něco nedaří, začne tou chuděrou házet a pak po ní ještě dupat. V tom momentě neslyší, nevidí, jenom ječí, pak většinou uteče někam stranou, kde se vykřičí, pak se vrátí a začne tu kočku tulit a hladit. A druhá psycho akce je, že se mně snaží plácnou (většinou do obličeje nebo do břicha) a po mém komentáři, že to neděláme, není to pěkné a bolí mě to, začne bouchat sebe...
Sebezpytně jsem uvažovala, kde tento model pobral, ale fakt nevím. Plácla jsem ho za celý jeho život snad 3x (při jeho suicidálních pokusech mi ujela ruka na plenku, spíš měl z toho srandu). Nikdy jsem ho neseřvala a následně nekonejšila. S mužem se taky nehádáme italským stylem, tak už zbývá, že jenom kopíruje jiné děti (chodí 1 den v týdnu do jesliček, ale učitelky ho určitě nebijí a nekřičí na něj).
Každopádně mě to mrzí a nevím, jestli to nechat být nebo něco dělat :unamused:
26. čer 2012 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@xuxie tak já bych to asi nechala být, je možné, že někde něco viděl - jesličky či tv a na té hračce si to tak nějak "zpracovává" ten zážitek... ale nenechala bych ho ubližovat sobě nebo vám
26. čer 2012 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna Děkuju moc za reakci, tak nějak jsem si to myslela. Musel něco vidět, jsou tam přes den pohromadě i školkové děti a to ani já někdy nestíhám, co některé z nich dávají za produkce. TV nekoukáme, tak to bude něco "live".
Dělám to zatím tak, jak píšeš, kočičku si "nevšímám" a nechám ho, ať si to vyřeší se sebou a když začne plácat nás či sebe, tak povídáme. Chytat ho nemohu, to má hned strašný amok - snad to přejde. Minule to bylo hrozné, cca měsíc byl k nepřežití a vylezly 2 stoličky. Tak si myslím, že ty zbývající dvě ho trápí taky :frowning2:
26. čer 2012 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@reruna ano, tak to zkousime. Mame tu potucek, hazeme kameny. Nosime venku i doma micek. Skvely relax. ohledne vybiti vzteku jinde si nejsem jista - porad si myslim, ze nekterym situacim B. nerozumi, nebo ja mu je neumim dostatecne dobre vysvetlit.

Mame totiz jediny spor - a to prave, ze mi ujizdi na motorce. Jasne, ze jsem vypozorovala, ze je to vzdycky jen kdyz jsme jeste s jednou mamkou a jejim synkem - ktery je sice starsi, ale prekvapive poslusnejsi. Bertik tak zrejme dava najevo, co si muze dovolit, on je ten kdo ponouka. Takze se rozjede, dela, ze me neslysi a bohuzel skoro kazde toto setkani konci placem. Bertik chce prosadit svou a ja mu to na te motorce bohuzel nemohu dovolit, mam cim dal vetsi pupek, takze se mi hur beha a od zari budu mit v kocarku mimino, od ktereho tezko utecu... At to pak Bertikovi vysvetluju horem spodem, tak mi pripada, ze nerozumi. Hrajeme i hry pozor ted, a na stuj - kdyz s nami nikdo neni - a to povetsinou poslechne. Ale jakmile je tam dalsi ucastnik tak Bertik je trochu jak utrzeny ze retezu. To me trapi, tady jde o jeho bezpecnost.
Jinak obecne je s Bertikem domluva, prekvapuje me kolika vecem rozumi, a je s nim rec - skonci hru, jdeme spolu nekam, pomaha... Ale ta motorka je kamen urazu. Mela by jsi napad i co s timto ?
26. čer 2012 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tital
@reruna S tím vybíjením vzteku jsem taky přemýšlela nad mlácením do polštáře apod., ale mám pocit, že na tohle je ještě opravdu malý. Ano, mohl by si odnést to, že má do něčeho mlátit, ale nejsem si jistá, jestli by to třeba nevbylo i do nás nebo do ostatních dětí. My zatím praktikujeme tytyty a dupdup, ale mám pocit, že v tom okamžitém vzteku, je pro něj to mrsknutí věcí "nutností", že to prostě neovládá stejně jako ten "záchvat ječení" (trvá to pár vteřin, ale v tu chvíli prostě nevnímá).
26. čer 2012 v 15:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sova33 s tím boucháním do polštáře - to radí autorky Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly - jako způsob řešení vzteku - polštář, dokonce panenka - ukaž to na té panence (což uznávají, že se rodičům může zdát morbidní, ale prý to dítě chápe, že ta věc není skutečný člověk :astonished: ), nebo pro větší děti boxovací pytel
@tital s ujížděním na motorce je to těžké, já bych před jízdou vždy vysvětlila, že máme dohodu, pokud ji poruší, tak motorku zabavím - vím, že jsi těhu, ale ta motorka zase není tak těžká
26. čer 2012 v 18:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@reruna to nefunguje. Kdyz zabavim motorku, silene jeci, a neslysi, nevnima co rikam. Pak ho proste chytne amok a na vysvetlovani uz je pozde. I dopredu kdyz varuji, tak to nefunguje. Noseni problem neni, chodim vsude s golfkami, v pripade nutnosti na ne navesim uplne vsechno - nakup, babovky, Bertika, motorku, tasku se vsemi svacinkami, pleneckami a kdo vi s cim, moji kabelku, ja chodim jako damicka :slight_smile:.
Ted varuji pred silnici, ze musi pockat na mami, ze auto bac do Bertika, to zatim zabira, ale stejne jsem uplne nepricetna, kdyz se vzdali na vic metru a ja vim, ze ho nedobehnu a je tam roh nebo prechod. Tady uz v okoli to vsude zna, nejsou tu uplne frekventovane silnice, ale presto se muze stat, ze tu nekdo pojede jako blazen....
26. čer 2012 v 19:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@carmonka nedalo mi to a taky jsem přečetla ten první článek. Snažila jsem se nad ním bez předsudků zamyslet, uznávám, že na tom něco je, ale nedokážu se s tím ztotožnit, je mi úplně proti srsti, že bych nechválila své dítě. Ano, každý je rád, když ho někdo pochválí, ale závislost na pochvale tam popisovaná, je už snad něco tak vystupňovaného, že tam se většina harmonicky se rozvíjejících děti ani nemůže dostat. Taky žijeme ve společnosti, kde se běžně říká, že se někomu něco líbí nebo nelíbí, a chování člověka se tím mění. Neumím si představit tu skupinu individualit, kde se každý chová podle svého vnitřního cítění. Ne, že by to muselo dopadnout nějak špatně, jen si myslím, že v reálu něco takového nemůže existovat. A i kdybych se rozhodla ke svému dítěti chovat takhle, co udělám se všemi ostatními, se kterými se mé dítě bude setkávat a kteří ho stoprocentně hodnotit budou? Tak trochu mi to připomíná spíš nějaký psychologický experiment... Kouknu ještě na ty ostatní články.
26. čer 2012 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jsem se taky dostala na ten článek. já jsem se už x-krát zařekla, že nebudu Naomi Aldort komentovat. Neznám komplexně její dílo a ani nebudu, protože to málo, co jsem četla mě nemotivovalo k tomu, abych se sháněla po dalším. Tento článek jsem neznala, ale nepřekvapila mě :unamused:
Někdo to tady už napsal, že všeho s mírou a s tím mohu jen souhlasit i vzhledem k tomuto článku :slight_smile:
26. čer 2012 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tital Tohle ujíždění jsme taky dost řešili, pro začátek tě alespoň ujistím, že s kočárkem se rozhodně běhá líp jak s břichem :sweat_smile: Tohle ujíždění je jediné, za co dávám Matesovi na zadek. Ale to stejně nic moc nepomáhá. Spíš jsem se snažila řešit to pozitivně, tj. může si jet trochu napřed, ALE hodně jsem zdůrazňovala přechody a to celkem rychle pochopil a pak si vždycky vyberu nějaký bod, u kterého musí čekat. Ale stejně za ním pořád běhám (dobré na poporodní hubnutí :grinning: ) a nějak víc ho nechám jezdit akorát někde bez aut, třeba tu máme takové náměstíčko, kde může jezdit, kolem hřiště nebo ve Stromovce.
26. čer 2012 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tital @reruna @sova33 koukam, ze radi nejake erupce, pac posledni dny u nas s Kubickem jsou taky dost vesele...vzteka se u vseho a vetsinou to dopadne bud mrsknutim neceho co ma v ruce na zem a nebo tez mrsknuti sebe samym doprovazene silenym revem...napr. nemuze projet nekde svym vozikem, pac mu prekazi zidle, nejdriv s tim lomcuje tak, ze se to pomalu rozpadne, furt mu to nejde, snazim se vklidu rict, nejde to, odstrcime zidli, ale to uz on nevydrzi, mrskne s tim a pak se vztekne, ze mu to neslo...a takhle porad dokola, ze nejde tohle, nebo ze reknu fuj na to, kdyz se snazi snist vajgl ze ze me, nebo jako dneska kdyz haze kaminky do travniku nebo me mlati po brise...musim se priznat, ze uz jsem vycerpana...nekolik hodin to vzdy vydrzim a v klidu se snazim to resit a vysvetlovat, proste to brat tak, ze se s tim neumi srovnat, ale jak se to za ten den nascita, odpoledne uz to nedavam, rvu, placnu ho po ruce, proste dojdou mi sily...takze si vubec neumim predstavit do toho plakajici mimco...navic kuba sili, kdyz neni neco hned, neumi vydrzet ani pikovterinu, nevim, jak to trenovat, i ja jsem bohuzel netrpelivec...no bude to vesele a ja se toho desim cim dal vic...ted vecer jsem dnesni den uz regulerne orvala, pac od 2 nedelal nic jinyho nez ze se vztekal, plakal...ufff...jsem to na vas vyblila :grinning: a zdrhani take resim, dost nekompromisne, ma na vyber, jeste jednou zdrhne a jde do kocaru...ale prijde mi, ze zatim vubec nechape, co mu rikam, vysvetluju... :unamused:
26. čer 2012 ve 20:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@imzadi S tim vozikem - to je typicke. Napriklad objet s motorkou stolecek v obyvaku ... mame jeste jednu malou motorku doma a tezko porad do kola rikat, ze se tam nevejde, ze to nepujde. Ale pobavila jsi me a uklidnila :grinning: Je to proste vyvojova faze, maji to skoro vsechny deti a ono to prejde. diky. Budme za ne rady, nez abychom mely doma deti co sedi jako mouchy a nic s nimi neni, co ? :slight_smile:
26. čer 2012 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tital no priznam se, ze jsem taky rada, kdyz si prectu, ze nejsme jedini, protoze vsichni kolem maji jen dokonale deti :grinning: a je fakt, ze mam rada to, ze se snazi vymyslet si aktivity, furt neco kutit, ale nekdy je to fakt umorny a dala bych si panaka...takhle to resim tunou cokolady, coz je fakt ideal :grinning: ja se jeste uklidnuju tim, ze az zacne vic rozumet a treba byt schopny neco malo rict, ze ta domluva bude snazsi...ted se proste domlouva revem :stuck_out_tongue_closed_eyes:
26. čer 2012 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tak můj malej má čerstvě 2 roky a zdrhá taky. Začal pár týdnů před porodem a fakt už mě štval. Po porodu to bylo chvilku lepší,ale pak zase. Přijde mi, že to pořád nechápe a to se snažím zavádět jednoduchá pravidla. Musí se zastavit, když zavolám a přechází silnici jen za ruku (když je sinice bez chodníku, tak máme problém, protože za ruku ujde jen pár metrů). A na chodníku musí vedle mě. Vždycky to chvilku fungovalo a já si říkala, jak je šikovnej a další den mi třeba 4x zdrhnul. Tak jsem mu pak vždycky nabídla že buď půjde, jak má, nebo musí za ruku, což nesnáší. No a většinou pak chvíli řval a nakonec si vybral, že půjde normálně a za 10 minut třeba nanovo. Myslím, že je prostě ještě malej. V nejhrším ho vdycky připoutám do dvojkočáru. Takže obecně si myslím, že fungujou jednoduchá a konkrétní pravidla a eventuelně fyzický přidržení - podle mě ty děti v afektu stejně nevnímaj,takže velký vysvětlování nezabírá. A asi to chce čas no...
26. čer 2012 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek