• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

V těhotenství jsem protivná na druhé dítko

29. října 2010 
Garfield Verunka je hezké jméno, my ji máme v rodině, ale jinak by se mi taky líbila, taky jsme to brali podle toho kalendáře a taky podle okolí, hodně toho v rodině už máme vybranýho :sweat_smile: :slight_smile: bojíme se experimentovat s nějakými cizími jmény, protože máme takový příjmení ke kterýmu to prostě nejde, tak aby nebylo jméno na celý život spíš pomsta od nás :sweat_smile:

První těhu bylo právě dost otřesný do toho 20tt, v 6tt jsem špinila a bylo mi řečeno že je to tak 50/50 jestli jsem potratila nebo ne, skoro už mě objednali na revizi, pak mi tady holky řekli ať se nedám, že je času dost na to a na další kontrole bylo srdíčko, takže tím vznikl jeden stres, který se zažehnal, ale měla jsem pak o malou dost strach, v 16tt jsem bourala a po 20tt přešly ty celodenní nevolnosti a začla být pohoda :dizzy_face: Díky tomu jak mi bylo zle, tak jsem hodně hubla, takže ve výsledku jsem nabrala 7kg za celý těhu a normálně jsem si přes tu zimu vystačila s nětěhotenskýma věcma :sweat_smile:

Za to léto jsem teď taky ráda, oblíkání bude paráda a můžu vesele vystrkovat pupík, akorát že radši nikam nelezu přes poledne a brzo odpoledne, protože bych padla, ten vzduch a dusno, mám kolikrát pocit, že se domů nedohrabu, ale musím :sweat_smile: takže procházky a nákupy řešíme dopoledne :slight_smile:

Mě se celkově hodně lidí diví, že jsme do toho s Kristý šli tak brzo a to hodně lidí neví, že jsme se o druhý mimi snažili 8měs. :slight_smile: chtěli jsme co nejmenší věkový rozdíl a abych se brzo vrátila do práce, ne kvůli tomu, že by mě to doma nebavilo, ale kvůli penězům prostě, sice bývala i menší MD, ale neni to sláva :sweat_smile: Já jsem si pořád říkala, že Kristý ty řevy přejdou, hodně lidí říkalo - do šestinedělí, do třech měs., do půl roku, do roka ... no všechno uteklo a uřvaná Kristý je tu s námi pořád :grinning: teď jen čekáme co s námi udělá ten sourozenec, to zase slyším rozporuplný názory - někdo říká, že se to zlepší, jiný že to bude horší... trošku doufáme, že se zklidní, ale tak nějak počítáme s horší variantou :slight_smile: Miminka a ostatní děti, ale miluje, je to taková malá maminka a určitě bude super ségra :slight_smile:

Jo a s báráčkem máte výhodu, mě se tady ty děcka uškvaří :grinning: Teď jak je Kristý větší tak je to lepší jak pomáhá atd., ale když byla malá tak jsme se vypravovaly snad hodinu vždycky, to jsem ji ještě 3x kojila než jsme odešly, aby náhodou někde neřvala hlady :grinning:

A kolik jsem nabrala teď se ani neptej! Jak mi neni blbě tak nabírám celkem dost, v posledních dnech mi natekly ruce, tak si myslim že tak 2kg naskočili i tím (měla jsem to tak i v prvním těhu) takže mám nahoře celkem 9kg, ale měla jsem kliku že jsem po porodu taky zhubla - 18kg (z nabraných 7kg) takže mám pořád menší váhu než jsem měla v prvním těhu, díky bohu za to :sweat_smile:

Taky mi někdo říkal že u chlapečků a v druhým těhu se nabírá víc, tak se mám na co vymlouvat :grinning: a hodně lidí mi říká že mi to jde jen do břicha, že v prvním těhu jsem to měla rozlezlý, tak snad nekecaji :angry: :grinning:

A jak dlouho jsi Lukáška kojila? :slight_smile:

Omlouvám se za sloupec :sweat_smile:
8. črc 2009 ve 14:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak tohle shodíš po porodu jako nííííc!!!! :sunglasses:
No já jsem si těhu s Luky taky úplně nevychutnala, nebyly sice žádné problémy, jenže to bylo už druhé těhu, protože to první právě skončilo v 8tt zamlklým potratem. Tak jsem pak byla na nervy před každou poradnou... Teď už jsem víc v klidu, ale i tak se bojím, ale to už je asi normální....

My máme taky hodně jmen v rodině vybraných nebo u nejbližších přátel. Měli jsme holt rodit dřív, ale to jsme se s přítelem ještě neznali :grinning: Jo a přítel má taky fajn příjmení - Adámek :dizzy_face: Nezapomenu, jak jsem přišla poprvé na cvičení do MC a instruktorka se mne ptala, a jak se váš chlapeček jmenuje? A já na to, že Lukáš. A ona: To je fajn, Lukáška tu myslím ještě nemáme, zato Adámků tu máme spoustu!!! :grinning: A když se někdo cizí Lukyho zeptá, jak se jmenuje, řekne, že Adámek a já na něj, řekni celé jméno. A oni, však příjmení přece říkat nemusí :grinning:

No já jsem kojila plně do 7.měsíce, dlouho trvalo, než začal jíst zeleninky a vůbec všechno nové jídlo nebylo snadné do něj dostat, zato dnes by zbaštil snad i cibuli :sweat_smile: No a pak jsem ukončila kojení v 11.měsíci, protože Luky se pak už budil co 40-60 minut a nevypadalo to, že se to samo od sebe někdy zlepší. A kupodivu šlo to odstavení snadno,naštěstí měl dudlík, tak mohl dudlat něco jiného. Než si na dudlík v 6týdnech zvykl, tak jsem ho měla na prsu taky skoro pořád, pak konečně přijal dudlík a najednou stačilo přes den kojit co 3 hodiny :slight_smile:

Do kdy Ti bude Kristý ještě křičet zjistíš asi, až s tím přestane :sweat_smile:

A co dovolená, ještě v létě někam vyrazíte?
8. črc 2009 v 15:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to jsme měli podobné, já kojila skoro plně do nějakých cca 9měs., malá nejedla vůbec nic, bylo to na nervy, vždycky lžička něčeho k obědu, konec a příšernej řev, pak teda začla nějak jíst, ale žádná sláva to neni dodneška, noční kojení jsem utla někdy v 10ti měs. a přestala jsem kojit úplně v roce kdy si poprvé vzala UM, jinak ona nepřijímala žádný flašky, UMky ani nic podobnýho do toho roka... v tomhle by taky mohlo být druhý dítko opačný, fakt bych se nezlobila, nevím o ničem co by u nás šlo hladce... možná to učení na velkou postel? Ale to se nám taky ještě nějak podělá jak to znám :sweat_smile:

A dudlíková je Kristý dodneška hrozně, Luky už je od dudlíku odnaučenej? :slight_smile:

Na dovču my už nepojedeme :sweat_smile: možná k příbuzným, ale nevidím to nadějně, poslední dva - tři dny mě dost bolí záda a u těch příbuzných (tam jezdíme každý rok) je to tak, že spíme prakticky v průchozí místnosti kde je všechno slyšet, vrzající schody, vedle kuchyň a spíme na gauči, to nevidím moc dobře s našim řvounem a s mýma zádama... takže bych asi radši byla doma, i když je to dost blbý, je to manžela babička, je taky už stará a nemusela by se s malou už vidět, tak ještě popřemýšlíme.

A co vy? :slight_smile:
8. črc 2009 v 16:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
No je možné, že jak Kristý uvidí, že máte mimi u sebe, tak bude chtít být s vámi. My to v takovém případě asi nebudem hrotit a třeba tatínek bude spát s Lukym v pokojíčku a vyspíme se tak asi nejlépe všichni. Nějak se zaimprovizovat bude muset :dizzy_face:

Dudlík jsme odnaučili ve dvou letech a šlo to hladce. Švagrová mi poradila stříhat dudlík, u jejich dvou dětí do zabralo taky snadno. Nejdříve malinkou nenápadnou dírku, v tu chvíli už dudlík ztratí svou funkci. První týden trvalo uspávání přes hodinu, ale bez pláče. V tom týdnu si vlastně zvykl usínat bez toho správného dudlání a pak už jsem tak co 3 dny ustřihla další milimetr, až jsme skončili asi na půl centimetru a pak už ho nechtěl. Trvalo to přes měsíc, ale bylo to v klidu bez pláče :wink: Lukáškovi jsem řekla, že si ho takhle ududlal sám, že už je holt velký a dudlíky jsou přece pro miminka :slight_smile: Poradila jsem i kamarádce a taky to šlo hladce. Její holčička s ním sice pořád usíná, ale drží ho jen v ruce, protože dudlík už je dávno ustřihnutý celý :grinning:

Já jsem ještě minule vytáhla přítele tři týdny před termínem na víkend do Beskyd, my jsme teda z Ostravy, cítila jsem se dobře, celé těhu jsem cvičila. Ovšem když jsme tam vyrazili na jednu delší túru, tak to už jsem taková hrdinka nebyla. Představa, jak v případě předčasného porodu voláme doktorovi a vysvětlujem, kde jsme, nebyla nic moc :sweat_smile:
Teď se chystáme na konci srpna do Itálie, je to 9 hodin cesty autem, pojedem přes noc, tak to Luky prospí. Už se strašně těšíme, až si odpočinem, jen doufám, že budem všichni zdraví a snad vyjde počasí :dizzy_face:

Jo na ta záda, pokud jsi teda nezkoušela, by Ti mohl pomoct velký balon. Stačí na něm sedět, trošku se pohupovat, nebo i jen na něm sedět, třeba když koukáš na tv, mělo by Ti to ulevit. Švagrovou hodně bolela záda v těhu a tohle jí pomáhalo a dnes na něm uspává večer malou, 9 měsíců, houpe se s ní :wink: Takže se to když tak ještě vyplatí pořídit :slight_smile:
8. črc 2009 v 17:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Garfield toho se taky bojím, aby nežárlila že mimi je s námi a ona ne, stačí co vyvádí když tam vidí postýlku, ale taky jsem říkala, že MM kdyžtak bude muset spávat s ní, i když je to škoda jí to takhle rozházet když je zvyklá spinkat sama :astonished: uvidíme jak to bude, třeba překvapí :sweat_smile:

Tak to je parádní s tím dudlem, já se bojim jí ho sebrat, protože ona je fakt závislák a ještě nevím co to s ní udělá, když bude malej taky dudlací a uvidí dudlík u něj, aby se to nenaučila zpátky :astonished:

Tak to zní super tím autem, já bych taky ráda autem až budou děcka větší, snad se taky dočkáme :slight_smile:

Balon máme, na mě to nějak nepůsobí :sweat_smile: malou jsem na něm taky kdysi uspávala, ale ušili jsme si na sebe bič, ona všeho tak zneužila :sweat_smile: museli jsme jí to odnaučit, dneska jen položíme do postýlky, dáme pusu, dobrou a jdeme pryč, ona se tam převaluje, pobroukává a pak usne :slight_smile:

A jak dlouho jsi rodila, když jsi byla taková cvičitelka? :slight_smile: to se říká že ten porod usnadňuje tak to mě zajímá :slight_smile:
8. črc 2009 v 17:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
S tím dudlíkem určitě teď nespěchejte. Lukáška jsme odnaučovali v době, kdy se bez něj obešel přes den, měl ho opravdu už jen na to spaní.

Luky nám zpočátku usínal sám v postýlce, pak se to ale nějak zvrtlo a do roku jsme uspávali na rukou a ukládali do postýlky, sice to šlo rychle, ale byl to pěkný cvalík, pak už jsme si lehali s ním, zbytečně jsme se na začátku snažili. A je to fajn, když vedle nás usíná, obvykle to jde rychle, přečtem pohádku a pak 10-15 minut a spí. Horší to bude, až bude druhé dítě a já budu třeba večer sama, ale to už zas bude rozumnější, tak počká nebo mu řeknu ať si jde lehnout sám, že za ním přijdu, pustím mu pohádku a možná někdy usne sám :sunglasses:

Jestli mi cvičení pomohlo při porodu, to nevím. Měla jsem u něj svou velmi dobrou doktorku, která porod všemožně urychlovala, takže jsem se dlouho netrápila. Samozřejmě byla jsem ráda, že jsem to pak měla za sebou, ale mám na porod pěkný zážitek, tu bolest už si nepamatuju a hlavně nebyly žádné komplikace, ale to si myslím je právě hlavně díky té doktorky, zvlášť, když měl Luky 4 kila :sweat_smile: Den předtím mi v poradně doktorka řekla, že podle uzv to vypadá na 3,7 kg, to jsem si říkala, že to může být klidně i o 300 g míň, kdybych věděla... asi bych z toho byla dopředu pěkně na nervy.... Akorát jsem si pak po porodu asi měsíc bezbolestně nesedla. :confounded:
Určitě mi myslím cvičení pomohlo, že jsem se právě cítila fyzicka velmi dobře celé těhu, po porodu i v šestinedělí. Necvičila jsem akorát I.trimestr, jako teď, to se bojím, příští týden se do toho zase pustím :slight_smile:

Jsme se rozepsaly..... :grinning:
8. črc 2009 ve 20:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky,

tak koukám, že máme své osobní téma :sweat_smile: škoda že se nezapojí i někdo jiný, ráda bych pokecala s maminkama co jsou těhulky a do toho se starají o děcka, mě to už za chvilku končí :grinning:

Jinak tu radu s tím dudlíkem určitě časem vyzkoušíme, já už to někde tady četla! A pak podám hlášení :slight_smile: Ona se bez dudlu přes den obejde, jen když teda hodně řve, tak jsem ráda že je čím ucpat pusu :grinning: on je spíš problém že jak má ty dudlíky na spaní tak jich máme tolik, že se válí všude možně, takže ona je různě nachází a přendavá z pusy ven a naopak, no taky bych řekla že zatím je čas :slight_smile: ale ty velký děti, tím myslím o dost starší děti vypadají s dudlíčkem hrozně :astonished: :pensive:

To je fajn, že máš na porod hezký zážitek, já určitě ne, a kolikrát jsem si řekla jestli to taky nepřispělo k tomu, že je malá takovej nervák. Na bolest jsem taky zapomněla ale nezapomněla jsem na to co jsem si vrývala do paměti celý ty dlouhý minuty a hodiny a to bylo to, že už to nevydržím a že to hlavně nechci nikdy zažít znova. No teď doufám, že nebudu blbá a řeknu si o Epi :slight_smile: Jinak malej byl teda pěknej macek to jo :astonished: A víš o tom že druhý děti prý bývají větší? :sweat_smile: Náš prcek měl jen 3080g a 49cm možná i z toho důvodu vnímám tlačení jako nejlepší věc na samotným porodu, konečně byla úúúúúúúúleva! :slight_smile:
9. črc 2009 v 07:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak já se taky zapojuju :slight_smile:)

Ale já trávím den s hlavou ve WC míse, tak nestíhám moc psát :grinning: Jinak jsem zvědavá, jak to vše zvládneme..
9. črc 2009 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kacka ještě se tě ty nevolnosti drží? Snad budeš učebnicový příklad a do 12tt tě to přejde :sweat_smile:
Nezkoušela jsi zázvorová lízátka, kakao nebo zázvor sám o sobě? Někomu to pomáhá, mě ta lízátka pomohla možná tak na chvíli, mě nadavovalo to že si do tý pusy něco dávám a taky mi pomohlo se ráno honem najíst, přes nadavování a veškerou nechuť jsem to do sebe musela nacpat a jíst pravidelně co hodinu byť půl banánu nebo rohlík a pak to bylo lepší :wink:
9. črc 2009 v 10:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
krista : švagrová měla epidurál a nemohla si to vynachválit, ale myslím, že je moc důležité, aby Ti ten epi dal někdo opravdu zkušený. Držím palce, aby byl tenhle porod lepší! :wink:
Tak už tu nejsme samy :slight_smile: kacka : té stejné švagrové taky pomáhala ta zázvorová lízátka, ne že by už pak nezvracela vůbec, ale trochu to zabralo :sweat_smile:

A doufám, že druhé dítě větší nebude!!! :slight_smile: Porod jsem sice zvládla, horší pro mne byly teda ty kontrakce, než porod samotný, ale nosit to miminko nebylo zrovna snadné, o měsíc později už měl Luky dokonce 5,5 kila a pak kilo navrch každý měsíc. Jsem si dělala legraci, že mám v prsou asi tvaroh :grinning:
9. črc 2009 v 11:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky doufám v ten 12 tý týden, jinak zdechnu.. Ty líza trošku pomáhají, no zkoušela jsem i vývar ze zázvoru, ale z toho aroma jsem vrhla dřív než jsem stačila ochutnat :grinning:

Jinak já epidural u porodu měla, ale po cca 8 hod ukrutných bolestí, když už jsem omdlévala a odmítala spolupracovat.. u druhého chci epi už při příjmu :grinning: To byla ale úúúleva
9. črc 2009 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jsem fakt ráda, že mně blbě není!!!!! :sweat_smile:

Zajímalo by mne, jestli přemýšlíte nad tím samým, co já : jakože teď je pro mne Lukášek všechno na světě a neumím si představit, jak to bude, až se narodí další mimi? Budu je mít hned obě stejně ráda? Miminko za mnou nepřijde a neřekne "mám tě rád a já tě obejmu", což slyším často od Lukáška a jsem z toho pokaždé parádně naměkko :sweat_smile:
Je fakt, že do Lukyho jsem byla zamilovaná od prvního okamžiku, když se narodil, ale bylo to přecejen první dítě, to je člověk ze všeho strašně nadšený :slight_smile:

Jo a byly jste bez dítěte někdy na delší dobu než jeden den? Já teda ne, to si taky neumím představit, jak to v porodnici bez Lukyho zvládnu. Ale plánujem, že teď v létě tatínek pojede s Lukym na víkend na chatu k babi a dědovi, tak si to asi konečně vyzkouším .....
9. črc 2009 ve 13:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
garfieldmail1
Nějak nestíhám psát, samozřejmě v práci plno potíží, když by se člověk neměl stresovat. To jsi teda mazák, řešit ještě v porodnici. Já se začala na mateřské nudit kolem půl roku Adíka, takže jsem si našla job, ale jak začal být akční, torchu jsem litovala. Adík do dvou měsíců naspal za den a noc tak 6 hodin, tak to bych asi nezmákla, ale pak spal celou noc.. Adík spal ve svém pokoji od narození a já u něho na válendě. Od roka a půl spí ve velké posteli, učení trvalo 2 týdny a nebylo mi z toho nejlíp, když za mnou přiběhl a brečel, že chce být s mámou. Odháněla jsem ho do postele, znovu uložila, třeba 30¨x než usnul. Teď už je v pohodě a jen v noci, když se mu něco zdá, tak přijde za námi, jinak je ve svém do rána.
Jinak láska k tomu prvnímu dítku... Jsem typ mámy, co svoje dítě miluje, zbláznila by se bez něj, ale zas se z něj neposadí na zadek. Nějak to tak vyplynulo, protože táta, babičky, všichni okolo jsou z něj hotoví a rozmazlují, tak holt musím vychovávat :frowning2: . Ještě do roka jsem každou noc chodila k postýlce a pozorovala ho. Teď to dělám jen někdy. Spíš se obávám, abych Adíka trochu neodstrkovala, protože bude samostatnější a budu předpokládat, že se postará. Mám holt blbou povahu. Když bylo Adíkovi půl roku, jela jsem na 2 dny do lázní, taky nikdo nechápal, že bez něj, ale já si skvěle odpočala a hrozně se na něj těšila. I smanželem máme volnější vztah, tak mi prostě nepřijde, že bych se měla na někoho hrozně upínat.. Adíkovi říkám, že ho miluju každou noc, Adík to neříká nikomu, ale nosí nám kytičky :slight_smile: .
9. črc 2009 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jé holky, ještě se potřebuju zeptat. V pondělí mám jít na glukózu, ale můj předchozí gynekolog to nepovažoval za nutné, takže nevím, jak to chodí.
Dostala jsem od sestry pytlík s cukrem s tím, že to mám vypít v čaji a přesně za hodinu jít na odběr. Jenže kámoška mi zase říkala, že se krev má odebrat i před vypitím glukózy. A taky nevím, v jakém množství čaje to vypít?
9. črc 2009 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
To jste mě nadchli s tím Epi, ale on se musí dávat až když budu otevřená na několik cm že? Nevíte kolik přesně to je? Já se otevírala dost pomalu, to by mi byl stejně na prd, celej den trvalo než jsem se otevřela na nějaký 3 prsty pitomý :rolling_eyes:

Garfield pro mě byly taky horší kontrakce, ale víc než kontrakce mi zůstaly v paměti křížový bolesti, dodneška když mě jen píchne v zádech tak si to vybavím a je mi zle :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Kacka já už nevím co bych ti poradila :sweat_smile: někde jsem četla i Colu, ale já se třeba pozvracela z bublinek tohle těhu ve 14tt, takže to nevím :sweat_smile:

Garfield co se týče pocitů, já se musím přiznat že mě to nikdy až moc nenapadlo, jestli jim dám stejně lásku, možná schválně nad tím nepřemýšlím, protože snad každý mi řekne, že budu Kristý odsouvat na druhou kolej a věnovat se jen miminu, podle mě to neni pravda, budu se snažit aby to tak nebylo, Kristý budu do všeho zapojovat a ona za to bude ráda jak ji znám, taky mám v plánu vytyčit nějaký prostor jen nám dvěma a toho se držet, aby se fakt odstrčená necítila. Určitě budeme všechny obě děti milovat stejně :dizzy_face:

Jinak já jsem to asi měla po porodu i s tou láskou jinak, malou jsem se strašně těšila a milovala jsem ji od prvního okamžiku co jsem si udělala pozitivní test a ještě se to zněkolikanásobilo těma problémama co jsme překlenuly, ovšem po porodu jsem teda zrovna nadšená nebyla, nevím jestli nějaká poporodní depka či co, byla jsem naštvaná na všechno, první co mě napadlo když byla venku že už bude pokoj od těch bolestí a pak kdykoliv se mi ještě stáhla děloha tak se mi chtělo brečet, že to zase přichází, ono po těch 29h ukrutných bolestí a dvou dnech bez spánku to bylo fakt těžký. Přesto jsem teda neměla nikdy pocit, že bych byla radši bez ní, to fakt ne, i když začla ve 3 týdnech s těma hysterákama a ječákama a prdíky trvaly do půl roku ne-li asi 8měs., pak zuby, teď vzteky, nikdy bych nechtěla být bez ní :slight_smile:

Bez malý jsem taky nikdy nebyla ještě na dýl pryč, ani na ten jeden den :sweat_smile: měla jsem teda asi v 17tt jít do nemocnice, dostala jsem neštovice, ale nakonec si mě tam nenechali, tak se mi i ulevilo... já bych kolikrát byla tak ráda bez ní když tady řve a pak stejně vím, že by mi chyběla :slight_smile:

Sonije to vůbec nevím s tou glukozou... a je pravda že krev se bere ještě před. Já na tom byla v prvním těhu a to mi vzali ráno krev, dali vypít tu břečku, pak jsem tam dvě hodiny seděla, nabrali další krev a šla jsem domů. Množství čaje to určitě neovlivňuje, jde jen o to jak si to sama naředíš, já bych ti teda radila jestli máš tu možnost vypít to na ex v co nejmenším množství, já měla kliku že jsem měla rýmu když jsem na to byla, hodně těhulek tam z toho skoro zvracelo a mě to bylo jedno, protože jsem to necítila, ale dáli nám to do 0,5l vody :stuck_out_tongue_closed_eyes:
9. črc 2009 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sonije : určitě by Ti měli vzít krev i před glukozou. Mně to dali vypít ve velkém hrnku na kafe. Větší množství se prý dává diabetikům. A taky jsem to raději vypila na ex a byla jsem pak za to ráda :stuck_out_tongue_closed_eyes: Už se na to zase těším :confounded:

A jinak myslím, že jsem na Lukáška docela přísná. Dávám si pozor, co se mi "vyplatí" mu ještě povolit a co raději už ne. Je hodně poslušný, zvlášť když jsem s ním někde mimo domov, to je fakt zlatíčko. Doma je to někdy horší, hlavně teda když třeba vařím a nemůžu se mu tolik věnovat.... Jinak se mu věnuju hodně a je to na něm znát, snad se mi to bude dařit i u druhého dítěte, které budu s Lukáškem asi vychovávat společně. Už vidím, jak po mně bude všechno papouškovat. Teď třeba vychovává našeho kocoura : "Garfielda, nech to být, máš svoje jídlo na půdě! Slez dolů! Nezlob zase! Garfildeeeeee!!! " ... a podobné hlášky :grinning:
Jo a když už jsem u těch jeho hlášek, tak tatínkovi často říká "čumáčku" a mně zase někdy "je to dobré, lásko" :grinning:
9. črc 2009 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Garfield já si myslím že jsem taky přísná, co třeba dovolí jiný maminky někde v hracích centrech když jsme, já nedovolím, manžel říká že je vidět že mě poslouchá, ale jeho moc ne. Ovšem na ty její vztekací záchvaty je prostě každej krátkej, to se nedá dělat nic, dělá to doma, na veřejnosti, kdekoliv, nedá se říct, že bych jí je tolerovala, to fakt ne, ale musíme tohle životní období vydržet a určitě ji v tom nepodporuju :unamused:

Lukášek je šikulka jak okoukal některé fráze, určitě to bude super starší brácha :slight_smile:
9. črc 2009 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lukášek měl taky svoje vztekací období, teď už jen občas. A to víš, na to opravdu nic moc nezabírá, jedině vydržet, jak sama píšeš :sweat_smile: Luky strašně rád mi doma skoro na všechno říká nechci. Třeba když má jít jíst, tak mu řeknu, no dobře, tak já budu jíst sama a on hned Já chci taky! A pak třeba zase že nechce a tak furt dokola. To samé při oblékání, odchodu z domu, když má jít spát atd.... Už to trvá několik měsíců, někdy se divím, že ho tahle "hra" pořád ještě baví.... :rolling_eyes:
9. črc 2009 v 15:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Garfield je to už velkej klučina, to já když to tak vezmu, tak Kristý ještě toho moc neumí, názor ten umí vyjadřovat dobře, taky řekne "ne ne" nebo zakroutí výrazně hlavou, ale jinak u nás ve slovíčkách vede akorát "máma, táta" sem tam nějaký: "mňam, ham, papat, kakat" ale jinak spíš udělá víc věcí než řekne, dobře chápe když třeba po ní chci něco donést nebo co má udělat, ale jinak se s nějakým mluvením moc neobtěžuje :stuck_out_tongue_closed_eyes: proč taky, ona si zařve a je to :stuck_out_tongue_closed_eyes:
10. črc 2009 v 09:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak jsem zjistila že jeudi už porodila, doufám, že ji někde potkám nebo budu otravovat do IP a chtít vědět podrobonosti :slight_smile:
http://www.modrykonik.cz/album/album.php?vAlbumID=403383&vReferer=%2Fphotos%2Fjeudi
10. črc 2009 v 18:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Krista když jsem teď koukla na ty fotky z porodu Jeudi, úplně se mi udělalo mdlo... neumim si představit, že budu za 7 měs rodit... mám z toho panickou hrůůůzu / páč první porod hrůůza dlouhá, po porodu narkoza... no nic moc/
10. črc 2009 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ježiš Kačko to jsem nechtěla :sweat_smile: jako by nestačilo že chudinko celej den zvracíš, ještě já tě takhle vyděsím tady :pensive:
Já tě chápu s tím porodem, zažívala jsem stejné pocity ještě nedávno a jak se porod blíží tak se to ve mě různě mísí... já jsem jako porod měla prakticky dobrej co se zdravotní stránky týče - žádné komplikace u mě ani u malé, ale ta délka a bolestivost!!! Prosímtě a co ten Epi, ty jsi psala že jsi ho měla, nepamatuješ se na kolik jsi byla cm nebo prstů když ti ho dali??

Ale celkově mám teď z porodu dojmy, že to prostě musí být a že se na toho našeho klučíka, kterej mi tak krásně vystrkuje nožky vždycky na pravým boku strašně těším!!!! :dizzy_face:

Jinak jsem četla že ti Cola pomohla, to je paráda, ani bych to nečekala, já jen lovím v paměti co všechno mi kdo říkal a co všechno jsem zkusila a taky si myslím, že něco je i sílou sugesce :grinning: protože mě třeba ty lízátka chvíli zabíraly a pak konec, ale nejhnusnější bylo to mentolový, z toho jsem se poblila jen jsem ho vybalila bléééé :grinning:

Jo a psala jsem si s Jeudi a říkala, že druhej porod super, abych se vůbec nebála, že to určitě bude lepší, tak tomu aspoň trošku můžeme věřit :sweat_smile:
10. črc 2009 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jeudi se má :slight_smile: Já mám na porod pěkné vzpomínky, ale ty první dny v porodnici si velmi dobře pamatuju, jak za mnou přišly moje dvě těhotné kamarádky a v duchu jsem je litovala, co je chuděrky čeká :sweat_smile: A ani se neotočím a bude to tu zas... :fearful:

My jsme včera měli doma "veselo". Vlastně to začlo už ve středu, Luky dopoledne xkrát zvracel, tak jsem volala doktorce a sestřička-moje kamarádka mi poradila, ať mu dávám po lžičkách colu. Perfektně to zabralo, už ten den nezvracel, snědl i několik piškotů a dobrý. (takže cola zabírá proti zvracení :wink: ). Ovšem usnul v osm večer, vzbudil se o půl desáté večer a byl fit až asi do tří ráno! :angry: Cola ho dobře nabudila, i když jí nevypil za celý den víc než 1,5 deci. Ve čtvrtek už jsem mu dávala jen hořký čaj a piškoty, rohlík. Nic mu nebylo, tak jsem mu v pátek ráno dala jabko, no a asi za dvě hodiny, že ho bolí břicho, hned na to průjem jako blázen, tak jsem už raději jela k dr., celou cestu ho bolelo břicho až do chvíle, kdy pozvracel půlku lékárny (samozřejmě včetně mne, sebe a naší tašky) :stuck_out_tongue_closed_eyes: A hned mu bylo líp :sweat_smile: Přítel na tom byl včera ještě hůř, byl rád, když vůbec došel z práce domů. Takže mi s Lukym ani nemohl pomoct, protože tím, jak jsem s ním ráno jela k dr., ani jsem nejedla, nepila a ještě jsem ho nosila (má 14 kilo), protože jinak plakal, že mu je špatně, takže mně pak bylo zbytek dne taky dost blbě a hlavně slabo, i když jsem pak cosik do sebe nacpala. No dnes je nám všem líp, nejlíp teda Lukymu, já jsem ráno zjistila, že mám o kilo míň, respektive váhu, o kterou jsem se snažila od porodu až do tohodle těhu :dizzy_face: A konečně jsem jí dosáhla pomalu ve 12tt, když bych měla spíše přibírat... :unamused:

To mi připomnělo, že asi nejtěžší při péči o dvě děti asi bude, když jedno z nich nebo častěji obě najednou onemocní, to si vůbec neumím představit. Teď, kdy je Luky nemocný a je mu opravdu zle, tak kromě péče o něj nestíhám vůbec nic :pensive: ani se najíst... Proto jsem se ani nesnažila Lukyho dostat do školky byť až od ledna. Kamarádka to tak udělala, když se jí narodilo druhé a hořce pak litovala. Starší chodila domů věčně nachlazená, mimino to samozřejmě chytlo taky a protože ještě nemělo pořádnou imunitu, tak na tom bylo 10x hůř než ta starší. Myslela, že bude mít víc času, když dá starší 3-letou do školky, ale opak byl pravdou. :frowning2:

krista : Luky ve věku Kristý měl stejnou slovní zásobu, kolem roku a půl se najednou rozjel, že jsem ani nezkoušela zpočítat jeho slovní zásobu. Každý den přidával nová a nová slovíčka, že jsme nechápali. To mluvení mi přijde na něm snad to nejlepší, každý den nás něčím pobaví :slight_smile:

A ještě, co se týká k těm porodům, člověk to nemůže srovnávat. Moje mamka měla první porod normální, po druhém porodu nechtěla o dalším dítěti ani slyšet a dodneška mi ani neřekla, proč, asi na to ani nechce vzpomínat. No ale otěhotněla potřetí (se mnou :slight_smile: ) a aniž by měla nějaké větší bolesti, na první zatlačení jsem byla venku :dizzy_face: Člověk může leda doufat, že to proběhne nějak "snesitelně". Já jsem si před porodem říkala, ať bude jakýkoliv, hlavně ať z toho vyváznem oba ve zdraví. :wink:

Teď mne nejvíc zajímá, co to bude :dizzy_face: Za deset dní jdu na screening v I.trimestru, takže tam bude jeden uzv a hned druhý den jsem zrovna objednaná do poradny, tam bude další uzv. Tož není možné, aby nebylo něco vidět :sunglasses: Vzhledem k tomu, že mi u Lukyho řekli, že to bude kluk už ve 12 tt, tak teď nějak s tím počítám, že mi to brzy řeknou. Já si teda neumím představit, že bych se nechala překvapit až do konce, jsem hróóózně moc zvědavá už teď!
11. črc 2009 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Garfield a už je Luky teda v pohodě? Chudák malej a s tím taháním a vyčerpáním tě chápu, malá má 11kg a bez toho nošení je ještě plně neobejdeme, samozřejmě ji hodně motivuju aby spíš chodila, ale i tak, je prostě potřeba ji vždycky někam vysadit nebo vyzdvyhnout... o jídle nemluvim, to nestíhám vůbec :unamused: Já měla ještě v 18tt původní váhu (měla jsem neštovice tak jsem zhubla) ale teď už jsem teda nabrala pěkných pár kg :stuck_out_tongue_closed_eyes: a v prvním těhu jsem začla nabírat až hooodně po 20tt, pamatuju si že ve 30tt jsem měla navrch 3kg :slight_smile:

No to jsem zvědavá jestli vám to pohlaví řeknou, mě ho nikdy nechtěli říct takhle brzo nebo celkově vím že to neradi říkají, ale zase je to doktor od doktora jako všechno :slight_smile: Do konce bych to taky nevydržela a kdyby jo, tak bych se trefila, už před těhu jsem tvrdila že budeme mít holku a máme ji a pak že druhý bude kluk a snad ho taky budeme mít :slight_smile:

Porodu se bohužel hodně bojím, vím že je důležitý zdraví, abychom to zvládli atd., ale představa že budu mít zase 6 dní před porodem noc co noc šílený posly a pak budu v bolestech lézt po temných chodbách porodnice nevyspalá, vyčerpaná, na pokraji psychických sil... no neni to nic co by mě lákalo, takže doufám, že to bude aspoň trošku lepší, protože horší by to bylo jedině kdybych měla bolesti tři dny :stuck_out_tongue_closed_eyes:
11. črc 2009 v 19:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Krista, epidural mi dali až když jsem byla otevřená myslim na 6 cm, což bylo cca 8 hod hrozných bolestí, ale potom porod byl super, až na ty komplikace po... no ale před epi jsem myslela že je to moje poslední hodina... No určitě ho chci znova, moc mi to pomohlo!!!!!
11. črc 2009 v 19:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kacko tak to by mi asi moc nepomohlo ani v prvním případě :frowning2: hrozně dlouho trvalo než mi praskla voda a když už mi teda zhruba po 24h praskla, tak to pak šlo rychle, to už bylo "jen" 5 hodin do konce. Po prasknutí vody jsem byla na 4-5 cm myslím?? Pro mě bylo nejhorší to než mi praskla ta voda, to jsem fakt myslela že už umřu nebo co, tak uvidím ale jestli to má být stejně scénář, tak to asi vydržím bez něj :frowning2: samotný tlačení už mi nevadilo, to byla úleva :dizzy_face:
11. črc 2009 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jak čtu vaše porodní příběhy, jsem ráda, že u toho mého byla moje doktorka, možná bych jinak dopadla podobně :frowning2: Mně začly stahy ve 3 ráno, hodinu a půl mi teda trvalo, než jsem pochopila, že to, co se opakuje každé tři minuty jsou stahy... :sweat_smile: O půl páté jsem teda volala své dr a ona, ať jedu do porodnice, že si zařídí zástup v ordinaci a přijede. Do porodnice jsme přijeli asi v šest, měřili mne na monitoru, vyplňovali papíry atd. V devět přijela doktorka a že podle toho, co naměřili, to vypadá, že budu rodit ve čtvrtek večer (podotýkám, že bylo úterý), ale tolik času prý nemá, protože ve středu jede na seminář do Brna :slight_smile: Ujistila jsem ji, že ani já nechci rodit dva dny. Tak mi hned píchla vodu s tím, že poté budou kontrakce silnější.Jo a že do šesti večer porodíme. Kontrakce byly silnější, po nějaké době přišla zas a že jsem otevřená tuším jen na dva cm, tak mi něco píchla, kontrakce zase zesílily. Pak už jsem se otvírala víc, ale ne dost, aby s tím byla dr spokojená. Tak mi zase něco píchla, to bylo asi poledne a že v jednu se na mne zase přijde podívat, mezitím na mne dohlížela por.asistentka. Po téhle injekci (netuším, co to bylo, nezajímalo mne to, doktorce jsem plně důvěřovala) byly kontrakce už šílené, už jsem měla hroznou potřebu tlačit, ale poslušně jsem čekala na jednu hodinu, až dr přijde a snažila se to rozdýchávat a zatím teda netlačit. Dr přišla v jednu, mrkla na mne a že prý do dvou porodíme. Takovou věc mi řekne v jednu!, to jsem věděla, že už vydržím všechno :slight_smile: A že už mám tlačit, zatím teda ve stoje. Vzhledem k tomu, že ty nejhorší kontrakce trvaly "jen" hodinu, nebyla jsem tak moc fyzicky vyčerpaná, tak jsem tlačila o 106. Před půl druhou mne zase zkontrolovala a spokojeně se usmála, že už vidí hlavičku :slight_smile: A že jdem na to. No a trvalo to pár minut, o půl druhé byl 4kilový Lukášek na světě :sunglasses: Jsem si jistá, že jiný, ne tolik zkušený doktor a hlavně po Ostravě opravdu hodně doporučovaný spokojenými pacientkami, by mne možná nechal trápit do toho čtvrtku :rolling_eyes: Tak si držím moc palce, abych ji měla i u svého druhého porodu. Přecejen taky jezdí na dovolené a tak, takže to není nikdy na 100% jisté, ale má místo sebe taky zástup i pro případ porodu, nějakého dobrého doktora.
Je pravda, že tahle doktorka u těch porodů není zadarmo, hodně lidí to odsuzuje, ale jsou věci, které jsou k nezaplacení :wink: Kdyby to dělala zadarmo, sotva by mohla vést ordinaci a tím pomáhat spoustě maminkám, které měly problém otěhotnět... :dizzy_face:
Holky, já vám moc držím palce, aby ten další porod už nebyl takové trápení!!!!! Ať máte u porodu zkušené doktory! Ať vám zůstanou jen ty hezké vzpomínky :wink:
11. črc 2009 ve 21:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky já po předchozí zkušenosti budu mít také u porodu "svého" doktora, tak uvidíme, jestli to bude lepší. Ale mě i pomůže, že budu vědět že je tam jen kvůli mě a vše mi vysvětlí .... no tak uvidíme

Každopádně pokud to aspoň trochu půjde, tak chci určitě znova epidural, byla to vážně pak hrozná úleva a já po těch dloouhých kontrakcích zase načerpala trochu síly na tlačení, i když pak jsem jen cca 4 x zatlačila a Fík byl venku... měl 3 kg, takže to celkem šlo, rodila jsem v 38tt.
12. črc 2009 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Garfield tak to jsi měla super, já si myslím že u mého porodu byl taky ten problém že mě nikdo v těch příšerných bolestech neviděl, v 8h ráno (7.3.) mě dali na pokoj že neporodím a pak mě kontrolovaly asi po 4 hodinách nebo tak nějak? Poslední kontrola byla 7.3. v 19h a pak už se o mě nikdo nezajímal a já celou dobu chodila po pokoji a rozdýchávala, sousedka co tam ležela říkala že to neni možný že musím porodit, to samý uklízečka :stuck_out_tongue_closed_eyes: myslím si, že byl opravdu problém s tou vodou (která praskla v 2h 8.3. a až pak bylo zase vyšetření), kdyby mi ji prdli tak to taky půjde rychleji :wink: ale třeba se pletu.

Já bych chtěla Dr. co mě rodil, ten mě sice nevyšetřoval ale byl dobrý, ovšem už je v jiné porodnici a tam nepojedu.

Můžu se zeptat na kolik to vyjde, mít u porodu svého doktora? Kdyby to bylo zadarmo tak bych se i divila, takže to chápu :wink: Já měla první těhotenství jinou doktorku než mám teď a ta byla příšerná, od tý bych rodit nechtěla ani za nic, ta mě poslala už 4.3. do porodnice když jsem ji řekla že mám bolesti (protože jak jsem psala od 3.3. skoro celý den i noc posly) a řekla mi že dostanu klystýr a natuty porodim... to nebylo jediný co mi v těhotenství vyvedla, proto to byla toho 4.3. taky moje poslední návštěva u ní :wink:
12. črc 2009 v 09:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
kacka : určitě to bude lepší, když u toho bude Tvůj doktor :wink:

krista : já jsem taky měla dřív jiného doktora, ovšem ten jeho přístup, když zjistil u mého prvního těhu, že se jedná o zamlklé těhotenství :frowning2: Ani vzpomínat na to nechci... Pak jsem dostala doporučení na tuhle doktorku, která je skutečně odborník na svém místě. Pomohla už spoustě maminkám, které před ní oběhaly kupu doktorů a nikdo jim nebyl schopný pomoct, až ona. Jenže není zadarmo, ovšem nejedná se o víc než 100-200 Kč poplatek za uzv navíc atd. a tak na ni za to na druhé straně spousta lidí ze závisti nebo co hází špínu. Přestože za ni mluví její úžasné výsledky :slight_smile: a taky špičkově vybavená ordinace!
Za porod jsem jí platila 10 000,-, zrovna v době, kdy bylo porodné 17 000,-, takže to jsem jí dala opravdu ráda a ještě jsem upekla sestřičkám v poradně něco sladkého na zub, protože jejich přístup je taky úžasný, jako od maminky :dizzy_face: Jo a přítel, který po porodu zapíjel Lukáškovo zdraví, utratil 5 500,- :angry: , to pak ta částka, co jsem dala doktorce za péči o dva životy je zanedbatelná :dizzy_face: Já naopak ještě přemýšlím, jestli bude opět u mého porodu, co bych jí navíc koupila pro potěšení. Nejednou jsem viděla, jak za ní jdou do ordinace pacientky s partnerem a čerstvým miminkem a obrovskou kyticí. Je fakt skvělá!
A taky už nejednou pomáhala při komplikovaném porodu, který původně vedl někdo jiný, nezvládal to, a za který nedostala nic, ale byla zrovna v porodnici, tak samozřejmě pomohla :dizzy_face:
Od kamarádky její gynekolog jí taky rodil tři děti, ale on za to třeba něchtěl nic. Ona si ho vždycky moc pochvaluje, i když pokaždé ten porod byl prý hrozný, tak nevím :sweat_smile:

A ještě k tomu epi: teď jsem slyšela o nějaké kamarádce, jak za ní přišla sestřička, jestli jí může dát epi ona, že se to teprve učí. To chápu, že se to musí na někom naučit, ale že to dělala bez dohledu někoho zkušeného, to je divné! Podařilo se jí to prý správně píchnout až na 6.pokus! :confounded: Tak bacha na ty nezkušené sestry!!! :wink:
12. črc 2009 v 10:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek