Mateřská mne nebaví. Jsem odrovnaná, nevyspalá
Ahoj holky,
trochu se stydím to sem psát, ale snad se mi tím uleví.
Nebaví mne mateřská.
Nečekala bych to, protože miluju děti, chodila jsem často i na brigády k dětem.
Jenže. Můj malý je zlaté dítě, usměvavé a pohodář. Má ale problémy s kakáním, takže mu několkikrát denně musím dávat (samozřejmě po poradě z proktologické ambulance) klystýr, po kterém se také nevykaká, tak do toho ještě rourkuji. Celý den se točí vlastně kolem hovínka.
Většinou to je tak, že malý nespí ani v noci ani přes den, protože ho bolí bříško, nebo když z něj dostanu hovínka ven, je zase úplně probuzený a přetažený, že neusne taky.
Já jsem totálně odrovnaná, chronicky nevyspalá. Nemám čas na nic, pořádně se ani přes den najíst a když, odbíhám k malému (který nespí a poplakává), takl z toho jídla ani nic nemám.
Nemám čas odpovědět na maily, jít si za kamarády na ICQ, natož se s někým sejít venku.
Na kosmetice jsem byla 1x, není prostě čas na nic.
Netěší mne na mateřské valstně nic.
Závidím manželovi, že je v práci, že má čas kouknout na net, nebo si v klidu vypít kávu a jít na oběd, kde může i promluvit s kolegy. Vím, že v práci je stres - měla jsem před mateřskou i náročnou práci, i méně náročnou, pracovala jsem v malé firmě, i v mega firmě, ale já ho mám doma taky.
Když se mi nepodaří malýho vyprázdnit, nejí, blinká, furt jen peru a tak.
Za celý den si třeba ani nesednu.
Holky, napište mi, co vás na mateřšké těší, z čeho se těšíte (já vím, z pokroku děcek, to se taky těším, ale jaksi mi to enstačí, jsem v jakémsi kruhu, sama, za c. den nepromluvím s nikým, jen se vše točí kolem hovna, s prominutím).
Potěšte mne něším, prosím.
Jen mne prosím neodzujte, že si to dělám sama, že mám někam jít a tak. Na dlouho nemůžu, plně kojím a klystýr, rourku, to mohu ědlat jen já, manžel, to neumí.
Omlouvám se za chyby, píšu hrozně rychle.
petru: tak já neměla problém se starání se, to mi šlo taky nějak automaticky..spíš prostě takovej pocit prázdnoty a strašná únava 😕
jo a muzu jeste dodat jednu vec, že pod porodu 1 syna jsem mela asi fakt nejakou depku, spatný porod, poporodní deprese, pláč nad vsím , hruza a des. bolesti po porodu me dost deprimovali, nastestí byl malý tak nejak bezproblémový, co se nemocí týká i spaní,ale i takjsme se vyrovnávala s krutou realitou ze holt neni vsechno jak sem si to vysnila, nemhodí s námi tatínek na procházky, jsem na to byla sama, chvilema sem pocitovala ze nás to malé delí na 2 odlišné světy, nevedela jsem ve kterém je mi líp a tak nejaks se to urovanlo chce to čas.. 😉
siss : prazdnoty z ceho ? jestli se teda muzu zeptat...
no a unava...ja myslim, ze kdyz je nekdo zvyklej spat treba tech 8 hodin nebo tak...tak ma pak s ditetem fakt problem...to uplne chapu...zvlast, kdyz se nekomu deti casto budi nebo jim vstavaji moc brzo...
Me je uplne blby to sem psat, ale Tonda od malicka spi bud celou noc nebo se budi jednou. Jako cerstvej se budil 2x. Noci, kdy jsme se s MM nevyspali byli asi jen 3 a vzdy souviseli s nemoci a jednou se zubama...jako fakt trapny...ja vim...ale nemuzu za to...jak rikam, mame kliku.
No a do toho jsem jeste nocni ptak, takze od zacatku chodim spat tak kolem 1,2 i 3....
kamoska rika, ze jsem monstrum 😀
jako kdyby se mi Tonda nejak hodne budil, tak bych byla taky hotova a unavena....to je jasny...
petruna: nevim..strašně mi chyběl MP, k tomu uřvaný dítě, který mi fakt nic neříkalo..ale hlavně únava..ale neskutečná..a to vstával jen 3x za noc...zlatý to časy 😅 😅 😅 😅 😅
siss : hele ja mam chlapa porad za zadkem...tak je jasny, ze tahle depka me minula...ty mas myslim chlapa, ze se vidite jen o vikendu nebo jak , ne ? Co jsem tu tak vycetla...to by mi teda jeblo...
Tonda prvni pul rok skoro nerval (az ted zacina byt knouravec a teplakovec) a i tak mi bylo neprijmeny, kdyz byl ten muj treba na vikend pryc...proste jsem byla zvykla na pohodlicko, ze vse dela se mnou....
dneska nechapu, jak sem si mohla driv myslet, ze by mi nevadilo byt svobodna matka....myslim tim, uplne bez chlapa.
petruna: každý druhý víkend 😉 ze začátku to bylo strašný, bohužel ted jsem v té druhé fázi, že už mám s malým svůj život, MP vlastně ani nepotřebuju...s malým má téměř nulový vztah....jako postará se o něj, atd, ale prostě neví, jak na něj..malej se ho bojí, jako všech "cizích" lidí 😔
sisstin, to je smutné. A jak to bere manžel? A jak to, že je doma jen tak málo? Jak to zvládádš být s malým sama, nebo pomáhají rodiče?
mikulka: bydlím s rodičema, jsem za to moc vděčná, sama bych to teda určitě nedala...to bych se snad ani neosprchovala 😕 😝 jinak MP maká na Slovensku, má tři zaměstnání..z denní jde na noční šichtu a takhle 10dní v kuse..pak je tu 2dny a pak zase znova 😉 nevim, jak to bere..on už jednoho syna má, ale nejsou s ted již bývalou manželkou spolu skoro od porodu, takže ho vlastně taky moc nezná...on vždycky hodně makal 😉
mikulka: výhoda je v tom, že ne mně neleží domácnost, jen uklízím po malým a náš pokoj, vařit nemusim..vlastně skoro nic 😉 takže Tygr je pořád se mnou, bud ho chovám nebo tak..ale zas mám dost času, hlídání každý den od 16:00 a hodně o víkendu..zajdu si na na nehty, ke kadeřnici, zacvičit..oběhám doktory atd, ale něco za něco 😉
siss : mas fakt kliku, ze bydlis s rodici..ale ja bych to tak teda nechtela, ani omylem....bydlet s nasima atak...ale zase bejt na vse sama, je taky psycho...
siss : a pozna Tygr, ze je to tata ? jako jestli ma radost, kdyz ho vidi nebo tak...
petruna: tak já s našima bydlim od narození, a mám s nima dobrej vztah..takže mně to jako blbý nepřijde, neznám nic jinýho 😉 ..no dřív ho jako spíš ignoroval, a ted před ním zdrhá, když přijede...pak si jako zvykne, ale to už asi musí MP odjet..takže tak no 😔
mě to taky nepřijde blbý bydlet s rodičema...když si v tý rodině lidi rozumí a všem to tak vyhovuje.
Já si s našima nikdy moc nerozuměla, takže u mě je jasné, že bych s nima bydlet nechtěla.
te´d je to sice lepší než dřív, ale i tak...
S tchánovci si rozumím víc než s našima,ale taky bych tam bydlet nechtěla i když máme možnost (mají domek a uvolnili by nám patro)
Ale ja jsem pipka domaci a vadilo by mi, kdybych nemela svoji domacnost 🙂
ale to je mimo tema..
pardon
petru: tak to já vítám, že domácnost nemám..na tohle je spíš MP 😝
tak já jsem na md sice kratší dobu než tazatelka z úvodního příspěvku, takže třeba mě to ještě čeká 🙂
ale přikláním se k řešení pomocí šátku - jednak poloha bříško na bříško pomůže při řešení prdíků a prcek se i uklidní a v ideálním pípadě i usne (nebo alespoň zavře oči a vypadá tak 😀)
no a v takovém balení vyrážím všude, kde libo - do obchodu, s kámoškama na výlety
a nebo jen skáču na balonu a odpovídám tak v klidu na maily 🙂
s šátkem uklidím celý barák (povinnost), ale udělám i spoustu práce na zahradě (záliba)
taky bych zapojila tatínka - jak jen jednou na kosmetice ... ty dvě hodinky měsíčně přece musí hlídat i táta
na tomhle jsme začala systematicky pracovat už v těhu (což asi nestihneš 🙂) ...ale manža se sice bránil, ale dnes mám stav, kdy chodím 1x týdně na hodinku cvičit ..takže hodinku a půl i scestou hlídá každou středu ...apondělky mám na takové ty kadeřníky, pedikůry a spol ...sice to využívám tak jednou za měsíc, ale zkrátka v pondělí v podvečer můžu jít ..nezneužívám, alevyužívám dlepotřeby
stačí komunikovat
tím pádem jsem v kontaktu se světem
sisstin, a nemáte k sobě s manželem vnitřně daleko? Nevadí ti, že se tak málo vidíte? 😕
Ahojky, zakladatelky tématu je mi líto.., vím, litovat s nemá..., ale jakož to matka s ní cítím. Je to napendrek si ani na chvíli od prcka nedáchnout - nejít na kosmetiku, kadeřnici....
I přesto, že jsem unavená tak, že spím i ve stoje, tak mě mateřská maximálně baví, to je to, co jsem potřebovala už dávno, co mě maximálně naplňuje. Trochu mě mrzí přístup rodiny, tam jsem očekávala větší vstřícnost, aspoň někdy povozit by bodlo, ale to tak max. dvakrát do měsíce 😖 . Takže se od malé také skoro nehnu, ale až tak mě to neva, na kosmetiku... si zajdu, pohlídá manža, a dokonce jsem u kadeřnice byla i s malou, když neměl kdo povozit a bylo to v pohodě.... .
Na cvičení jsem po porodu nenašla ještě sílu.
Ahoj holky, taky je dobrý relax vyjet si ěnkam autem, pokud řídíte, teřba o vík., pokud manžel pohlídá... 😉
Eliotko,zkus homeopatii jak pro sebe,tak pro děťátko! 😉
pěkný téma, akorát pro mě 😉
ne, že by mě MD při první synovi nebavila, spíš jsem byla nešťastná. poporodní depky, jak řemen, těžce jsem nesla tu změnu, malý měl baby koliky, plakat vydržel i 5 hodin v kuse, přes den spal tak 10minut ..no paráda. v noci děs, přes den horší. měla jsem stavy, že bych ho tenkrát klidně a bez výčitek někomu dala a šmitec. trvalo to tak půl roku, pak trochu lepší. jeho první rok byl noční můra 😔 ostatní maminky v okolí v poho. usměvavá miminka, spavá, maminy upravené, spokojené. kroutila jsem dost dlouho hlavou nad tím, že MD někoho baví...
syn beze mne ani ránu, vydržel si hrát tak 5 minut, spát přes noc začal ve 3 letech. no, teď už je to šikula. hodně mu dala školka. ale i tak je to pěkný nervák 😉 labilní dítě 😉 musí se na něj strašně opatrně, veškeré změny jsou velký probém. dle psychologa nerovnoměrně vyvinutá nervová soustava. od miminka mi všichni hrozně vyčítali, že jsem na něj moc opatrná a vyvaruju ho veškerému zbytečnému strestu. teď vím, že jsem dělala moc dobře! vystavovat ho zbytečné zátěži by byla velká chyba.
teď už mám druhé zlobidlo a MD mě docela baví 😉 Adámek byl zlaté miminko. spavé, usměvavé, šikovné. díky němu chápu, proč jsou některé maminky z MD fakt unešené 😉
kluci jsou pěkní divočáci, někdy jich mám plné zuby a ve mě to úplně kříčí a nejraději bych byla 100m pod zemí. ale hlavně, že jsou zdraví 😀 😉
jinak homeopatii jsme zkoušeli. bohužel nezabralo. hodně nám pomohl psycholog. moc doporučuju. a taky velký díky holkám na Koníkovi, díky kterým se mi MD lépe snáší a jsou mi velkou oporou 🙂
paolin, to mi mluvíš z duše.
Já myslím, že je to tak, že když děcko nespí ve dne ani v noci, navíc má nějaké zdr. problémy, byť třeba jen koliky, máma je vyřízená, sotva leze, tak prostě nemůže být spokojená na MD. To nejde. Je ráda, že přežije.
Já to tak bohužel mám.
petja, a homeo, to bych musela k ěnjakému homeopatovi? Nebo se zeptat v lékárně na něco x zácpě u kojenců nebo jak?
pěkný téma.mě už MD taky nebaví,ne že by byl malej problémovej ale chtěla bych do práce,mezi lidi 😔 doma se nudim,ten stereotip mě už nebaví ☹ každej mi říká,jak budu vzpomínat na domácí pohodu,jedna kamaríádka mi řekla,že nemám malýho ráda,když chci od něj do práce... 😒
@sylvka mě to vůbec nepřijde divný, mám podobné pocity a to jsem na MD teprve půl roku! Přes léto to bylo bezva, byly jsme pořád venku, ale s příchodem podzimu to na mě padá, bojím se, že být celý den sama doma s miminem, byť je to miláček, tak mi asi bude hrabat 😒 . Pokukuju po nějaké práci na částečný úvazek, babička by 2 dny v týdnu přes den pohlídala.....ale nabídka není bohužel skoro žádná ☹ . Svoji dceru miluju, ale také bych potřebovala na pár hodin v týdnu mezi lidi a řešit trochu jiná témata, než prdíky, příkrmy apod....
@sophie1 Ahojky,já jsem doma od ledna 2007(dělám v domově důchodců a tam se jde ihned na nemocenskou).přesně jak píšeš ,já malýho taky miluju,ale to je jen co budem dělat dopoledne,co odpoledne aby večer spal,mám dost plen?zase nejedl žádné ovoce a furt dokola 😠 navíc mě začíná štvát jak člověk neustále kouká na každou korunu 😖 já mám do práce ještě 11měsiců.navíc mi odchází kamarádka do práce(bydlí ve stejné vesnici a dělá taky v DD)úplně jí závidím,že bude v kolektivu 😠
kecam ledna 2008 😉
@sylvka Jojo, peníze taky furt řešíme a pěkně mě to štve.....jak vtipně řekla moje kamarádka "mojí biblí na MD je leták Kauflandu a Rossmanna" 😀 Když člověk žil před MD hodně aktivním životem, tak je přirozené, že mu to asi bude chybět..... na mě to přichází už teď a vím, že s tím budu muset něco dělat, jinak začnu být nespokojená a protivná a nebude to dobře pro nikoho 😒 .
tak já nemůžu říct že jsem před MD žila hodně aktivně,vlastně jsem to ani nestihla malýho jsem měla ve 22 letech(plánovaně).jenže mi po porodu a mojí vlastní nenažraností zůstalo 14kg,čili mi není žádné oblečení co jsem si kupovala před těhu 😖 no a to je zas v rěch penězích,že jo?to s tim kauflandem je přesný 😀 😀 😀 a pak další věc,že se člověk nedokáže bavit s normalníma lidma.protože mám v hlavě jenom plíny a čůrání a obečky a největší vzrůšo,co bylo včera v ordinaci 😲 😀 😝
Zdravím, pokouším se obnovit diskuzi na toto téma. Ačkoliv svojí malou miluju a jsem ráda, že ji mám, tak mě mateřská nebaví a to jsem doma teprve rok. Je na tom někdo také tak?
Ahoj ja jsem za svoji malou vdecna ale je pravda ze jsem vyrizena.....kazdodenni vstavani mezi 4-6 me nici :( do toho je celkem vztekloun takze kdyz nipeco zakazu spusti se hodinove vztekani....nemuzu rict ze si to doma s ni neuzivam ale jsem vycerpana vic jak kdyz jsem chodila do prace :D
Já první rok na mateřské skoro trpěla. Fakt jsem neměla dítko, co by spalo od krmení ke krmení. Vždycky jsem byla spáč, byla stále mezi lidmi...byla to obrovská změna - šok! Po tom roce už to začalo být lepší jak z mé strany, tak ze synovi a začali jsme si spolu užívat, ale kontakt s lidmi mi chybí stále. Nedostatek spánku nebo odpočinkových aktivit bez dítěte se podepisuje na energii a náladě ve všech ostatních oblastech. Chtěla jsem chodit cvičit. Jít prostě ven bez syna, být aktivní, cítit se líp, potkat nové lidi...nezadařilo se ☹ Teď chodím do autoškoly a je to super. Sice kontakty kromě instruktora stále žádné, ale je to změna pro mozek, adrenalin, zkušenosti, povinnosti a čas strávený jinde a jinak než myšlenkami na dítě. Takže všem co mají tu možnosti hlídání nebo nějaké pomoci v rodině nebo od kamarádky...využijte toho! Běžte kamkoliv, dělejte cokoliv...prostě chvíli vypněte v sobě tu matku a buď sami sebou 😉 Je jedno jestli se budete v něčem zdokonalovat, učit se něco úplně nového, jen tak si dáte nahoru nohy s kafem a knížkou nebo v sauně nebo fitku vypotíte z podoby...vše se počítá a vše pomáhá! 😉
siss : jeste me napadlo, ze treba takove to vyplesknuti z novorozence a pocit, ze to nezvladnu a ze nevim, jak s nim zachazet atak (coz nektere holky maji) muze pramenit z toho, ze je to pro ne hrozne nove, nemeli moznost to nekde videt atak...
ja jsem treba po porodu brecela asi 2x, jednou pri navratu z porodnice, kdy na me dolehlo, ze uz nemam za zadkem sestry a po druhe, kdyz mel Tonik jeden ze svych zachvatu boleni briska (coz trvalo jen mesic) a nic nepomahalo..
Jinak jsem byla v naproste pohode a to jsem si o sobe myslela, jak se budu hroutit atak...
Vsechno mi prislo tak prirozeny, automaticky...vubec se ke me treba nedostavil pocit, ze jsem neschopna matka 😅 Nejak sem si v tomhle od zacatku verila, coz je s moji povahou (dost se podcenuju) dost zvlastni...
No ale chci k tomu dodat, ze ja treba mela moznost byt casto s neteri nebo synovcem od jejich narozeni...
takze jsem u Tondy mela pocit, ze uz vsechno vim a znam 😀 , proste jsem ty deti mela "osahane", vedela jsem, ze hodne rvou, az skoro nedejchaj (coz Tonda nastesti nedelal, by me jeblo) atd atd....
Myslim, ze mit nekde "praxi" hodne pomuze, nebo aspon me to pomohlo.
No a pak mam taky stesti na chlapa, od zacatku dela to same co ja, krom kojeni 😎
No ale to je trochu mimo tema....to je spis k takovemu tomu nezvladani, nestihani....
zakladatelka tematu ma trochu jiny problem...bych z toho byla na prasky, kdyby se nas den tocil jen kolem hoven... 😅