Nesnáším být na mateřské. Vás to doma baví?

Ahoj, jdu se k vám vypsat, dneska už opravdu nemůžu. Máme 3 děti - 10, 7 a 3 roky, všechno kluci. Doma jsem už 10.rok a už mi z toho fakt hrabe. Od narození prvního jsem vždycky aspoň částečně pracovala, měla jsem svůj obchod, pomáhala manželovi rozjet firmu. S prichodem 3. přišel covid, já loni musela svůj obchod zavřít, už to dál nešlo, manželovi pomáhám s firmou, ale jen tak okrajově. Takže jsem víceméně doma, zajišťuju servis pro děti - ráno rozvozit, pak uklid, s nejmenším oběd, ven, večeře, klasika. Manžel se hodně zapojuje, vyzvedava starší, vozí na kroužky, čeká tam na ně, v sobotu s nimi objíždí jejich zápasy. Čas pro sebe nemá ani on, ani já. Je to prostě mazec, nechci se rouhat, ale někdy si říkám, že jsme to prostě s počtem dětí přehnali, že to nezvládame. Hlavně já psychicky. Na děti jsem hnusná, podrážděná, furt jenom křičím, při pohledu na stále plný koš prádla se mi dělá fyzicky zle. Nebaví mě to si s nima hrát, nejradši bych byla jenom na telefonu. Se.e mě celý den dělat naprosto nesmyslný práce, který stejně nejsou nikde vidět. Loni jsem si udělala rekvalif.kurz, snažím se rozjet podnikání, ale to je v začátcích, lidi zatím moc nechodí. Je mi to všechno líto i kvuli dětem, že mají pořád zpruzelou mámu, která si s nima ani nechce hrát. Jenže ja uz toho mám všeho plný zuby!! Na manžela tohle házet nechci, asi tuší, že už nemůžu, sám toho má hodně. Kámošku žádnou nemám, teď jsme se přestěhovali a jsem i dost introvert, takže taky ne úplně jednoduchý. Chtěla bych nějakou práci na doma, ale to asi spousta z nás. Vás to všechny doma s dětma baví? Jestli ano, klobouk dolů.