Deprese a zoufalství po porodu, zažily jste?

Ahoj, rada si prectu vsechny vase nazory na toto tema.
Budu uprimna. Uz v tehotenstvi se u me rozvinula obsedantne kompulzivni porucha (celodenni tyranizovani se myslenkami napr. ze kdyz pouziju tuhle sklenicku, miminku se neco stane a podobne). Na prvni pohled blbosti, ale co kdyby...
Mela jsem sileny strach, ze o dite prijdu, ikdyz vse probihalo nastesti v poradku.
Porod byl dlouhy, ale zvladla jsem to. V porodnici nejdriv pocity totalniho stesti, pak to slo z kopce. S kojenim jsme problemy nemeli, ale moje psychika dostala strasne
zabrat. V porodnici jsem mela regulerni pocit, ze se zblaznim. Nedokazu to vysvetlit. Byla sem uplne v prdeli. Nedokazala jsem normalne myslet.
Strasne sem chtela domu.
Doma to teprve zacalo. Ze zacatku mi vsichni pomahali, ale pak to opadlo a je vse na me. Doma neuklizeno, neuvareno, ja nekdy cely den v pyzamu. Maly je nastesti zdravy, ale hodne breci a malo spi. Ja jsem utahana, nevyspala. Strasne me ta pece vycerpava. Ze zacatku jsem mela panicky strach z toho nahleho umrti a nikdy bych si nelehla, dokud by maly nebyl v postylce na monitoru. Porad sem si predstavovala, ze to jednoho dne zacne zvonit. Nechtela jsem byt doma s malym sama.
To uz se zlepsilo, ale porad jsem strasne unavena, vystrasena a zoufala. Nekdy mam na nej chut rvat, co zase chce. Hodne casto vzpominam na zivot pred miminkem, jaka byla pohoda a ze vstavani do prace byla sranda. Vlastne i ta prace, ikdyz sem ji nesnasela. Ted se snazim prezit kazdy den. Vubec mi to neutika. Vecery jsou nejhorsi. Tu svoji nemoc mam porad, ikdyz se snazim s tim bojovat. Ted se citim v noci strasne neprijemne, kdyz mam k malemu vstavat. Mam strach, bude to znit silene, ale z ruznych nadprirozenych bytosti, ktere by chteli me nebo malemu ublizit. Je to sileny. Nic se zatim nestalo, ale mam z toho fakt neprijemny pocit, protoze na urcite veci mezi nebem a zemi verim. Taky je to tim, ze ten mozek je uplne zpitomely, jak skoro nespim.
Strasne se tesim, az maly vyroste a nebude porad rvat, az se sam zabavi a tak.
Maly je nadherny a ja ho miluju, ale nekdy bych ho nekomu na par dni dala a poradne si odpocinula, ale nejde to, kojim.
Chodila jsem na terapii, ale moc mi to nepomohlo.
Ted se to neda, kdyz mam doma male miminko. Pripadam si jak blazen. Neuzivam si to a stvou me vsechny maminky s dokonalymi hodnymi detmi, ktere v noci spi.

Jsem blazen?
Diky.