Ahoj, pro mě téma, které se točí každý den, strach a úzkost - zvracení. Mam z něj strach, kdykoliv někdo zahlásí, že ho bolí břicho, trnu, klepu se, šílím. Ženila jsem stravu, zhubla 10 kilo, nasadila si probiotika a psychika se zlepšila. Ted se ale u mé blízké osoby objevila střevní chřipka… a ja mám strach. Bojím se, že to chytim.
Je někdo, kdo to bere v pohodě? Kdo prostě zvrací často a bere to jako reflex těla, který je důležitý a pro život potřebný? Protože to tak je.
Jsem téměř vystudovaná logopedka a trpím emetofobií. Trápí mě to celkem často, mám strach i z děti, a proto pracuji spíše s dospělými.
Asi potřebuju vědět, že existuje někdo, kdo to bere normálně, nebo někdo, kdo by mi třeba i popsal, jak to probíhá. Nezvracela jsem asi 15 let. A vzhledem k fobii doufám, že nikdy nebudu.
U odborníků jsem byla, konkrétně u 3 a poradili jen dechová cvičení, ta moc nepomáhají. Budu ráda za sdíleni rad a zkušeností. Chápu, že pro někoho je to nepochopitelné, kdo s tím žije vi, jaké to je. Mam strach se svěřit.
@a___1 jo, to já jsem taky "blázen" na mytí rukou. 😁 Nicméně i přes to, co tu píšu nemám pocit, že by mě to nějak paralyzovalo/omezovalo v běžném životě. Děti občas něco dotáhly ze školky, ale tomu člověk nezabrání. V létě jsme měli doma střevní chřipku cca 10 dní jeden od druhého a nakonec manžel. Celou dobu jsem se klepala, kdy to skočí na mě, nakonec jsem to celkem ustála. Nemá smysl se s tím nervovat, když se vlastně ještě nic neděje. Myslet na něco, co stejně neovlivníš. Dodržovat nějaké zásady hygieny s snažit se podporovat svou imuitu. 😉 Mozek se dá i "přeprogramovat", povznést se nad to. Zkusit třeba jinou terapii. 🍀
Jako zvraceni nemiluju,ale tak hold se clovek nekdy poblije,no...Mela jsem nekolik operaci a vim,ze zvracim po narkoze. No a pak jsem se prozvracela celym tehotenstvim. Deti se taky obcas pozvraci...
@a___1 Ahoj, doporučuji najít někoho, kdo se zabývá kognitivně-behaviorální terapií. Běžná sezení nestačí, jak vidíš, zřejmě to nejsou specialisté na konkrétní problém. KBT tě spolehlivě naučí pracovat se svými myšlenkami tak, abys dokázala zvládat situace, které popisuješ. není to úplně jednoduché, je to práce - na sobě - spolupráce s KBT terapeutem, ale doporučuji z vlastní zkušenosti s tím. Naučíš se vyrovnat s kritiskými situacemi, budeš u mět reagovat, když to bude špatné. Moc držím palce, zkusím pohledat terapeutku, s kterou mám zkušenost.
tady: https://www.tvojeterapie.cz/?utm_source=search.... Je to v Praze, ale je možné, že i online by to šlo.
Jako radost mi to nedělá. Ale co mám dělat? Zvracela jsem jako malá, pak 20 let nic a pak celý těhotenství … furt a všude až do porodu. Střevní chřipku jsem neměla nikdy.
K tvým problémům neporadím, ale měla jsem jednu dobu citlivý žaludek a když mi jídlo nesedlo, mívala jsem tak dvě hodiny nepříjemné bolesti a pocity na zvracení. Pokud jsem se vyzvracela, dostavil se pocit okamžité úlevy. A upřímně, změnilo mi to na zvracení pohled (ale nevyvolávala jsem si nic záměrně, jen když to přišlo, byla jsem za to ráda). Takže ano, může to tak někdo mít.
Já nesnáším zvraceni. Nezvracela jsem 20 let. Ale nedávno jsem dostala od dětí strevni chřipku. A to mi bylo tak zle, že jsem se modlila, abych zvracela. No a pak to přišlo a kupodivu dobrý. Třikrát to šlo ven a bylo mi hned líp. Zvládli to i kluci. U té strevni chřipky je zas dobrý to, že jeden den to jde vše ven a druhý den už je člověku o hodně líp. A třetí den už jsem jedla normálně a byla v práci.
Zvracení nesnáším, ale fobii z něj nemám. Střevní chřipku jsem měla asi 2x v životě, ač lidi kolem mě ji mívají. Je to i o imunitě. Chtělo by to řešit, odkud ten strach pramení a pracovat s tím.
Zvracení si neužívám, ale nijak zvlášť mi nevadí. Když je mi špatně, tak se kolikrát radši vyzvracím, protože vím, že mi pak bude lépe.
Podporim doporuceni od @berenika39 . Uz i mne pred lety doporucila tuto terapii a pomohlo mi to. Sice uplne s jinymi situacemi, ale to je fuk. Urcite terapii zkus. Ono ne vzdy to klapne hned napoprve, je treba hledat psychoteraputa, se kterym si sednes a jeho metody ti budou vyhovovat.
Jinak zvraceni nesnasim, ale nejak se s tim umim vyrovnat. Po detech uklidim, svoje hnusny pocity v krku vykloktam vodou nebo ustni vodou, a jedeme dal...
Mne to treba nevadí. Ale zocelilo me osm měsíců častých žlučníkových záchvatů, prozvracela sem treba celej den a noc. A pak k tomu byla už apatická. Proste sem to brala, ze to tak hold je. Zachytila sem, ze u záchvatu se žlučníkem se užívá “prozvracet se do úlevy” a to mi utkvělo v hlavě. Proste sem se tomu přestala bránit. Ale netrpím zachvatama úzkosti ze zvraceni. Známá vzdycky odjížděla, kdyz zjistila, ze nekdo by mohl zvracet, mela s tim problem velkej. Ale vedela spoustec a resila to na terapii. Obcas proste nase tělo ma reakce, ktery se nam “nelibi” ale jsou přínosný. Mne nadavuje rýma. Nemam z toho úzkost, ale jakmile někdo ma fakt rýmu jako brutální, nebo mu tečou sliny, tak se nadavuju, nechci na to sahat. Vadilo mi to u vlastního dítěte. Furt sem mela v ruce nějakou hadru. V životě bych mu neotřela slinu rukou nebo do rukávu. Když tchyně utřela rukou slint myho syna, nadavovala sem se a musela jit pryč. Proste…🙂 jsou lidi kterým nevadí spousta věci a naopak. Řešila bych to na terapii, pokud je to fakt takovy, ze musíte odjet, kdyz někdo zvrací nebo tak. Ja vím, ze kdyby nebylo zbytí, byla jediná možnost, tak ty slinty utřu, ale radsi to nedělám.😅
Nenávidim to 🤮 nastesti ja sama mam pri strevnich chripkach spis prujem. Jenze ja to nenavidim i u deti 🤮 Je mi z toho zle a uklizet to musim se zacpanym nosem a predstavovat si ze je to neco uplne jinyho... Jednou kdyz jsem byla tehotna a starsi dite pozvracelo gauc jsem hodila šavli hned vedle. Pak jsem pres to hodila rucnik, otevrela dvere na balkon a pockala az prijde ex a uklidi to.... Ja jsem to nedokazala.
@martinka_33 to mě moc mrzí, zní to šíleně. Ja bych asi s rukavicema a respiratorem zvládla uklidit. Ale mam strašný strach z toho procesu. Nepamatuju si ten pocit, jaké to je. A znát to ani nechci. Rikam si, ze to tělo asi ví, ze nemůže zvracet, proto nám to jde spis spodem. Někdy zvládnu brát s nadhledem, jindy se hroutím. Děti ještě nemam, ale je to jediný důvod, proč je nechci. Totálně zvraceni nezvládám.
Ja jsem bohuzel zvraceni typ 🙁 Beru to ale tak, ze hodím šavli a tim se mi uleví. Nezvládám houpačky, kolotoče, dopravní prostředky, reaguji na smrad ap. A ano, i vidět, slyšet nebo cítit zvratky způsobuje, že se dávím. Zvykla jsem si trochu, snažím se s tím pracovat, rozdýchat kritické situace ap.
Vyloženě fobii jsem neměla, ale vadí mi to hodně. Paradoxní je, že s četností se strach z toho zmenšuje. Zvracela jsem jako dítě a pak 15/20 let nic. Po téhle době jsem měla ze zvracení největší strach a odpor. Pak ale přišla těhotenství, s dětmi nějaké žaludeční chřipky a musím říct, že teď už případné zvracení beru víc "v pohodě".
Taky nesnasim zvraceni, ale jak dlouho jsem nezvracela, tak ted pro strevni chripce nekolikrat. Uklid pozvraceneho od deti totalne nesnasim a opravdu neni cas a prostor si jit oblekat rukavice a respirator. Drzim dite, misku, vysvlekam obleceni, sprchuju a u toho nadavuju. kdyz mi deti reknou, ze nekdo ve skolce blinkal, tak se hroutim. Nastesti mi pomaha muz.
Fobii ze zvraceni ma u nas ale 5lety syn. Po strevni chripce je schopny dalsi 3 tydny skoro nejist, dukladne rozkousat kazde zrnko ryze, rohlik uzobuje prednima zubama... a to je mysleno i pokud zvraci jejo bracha ale on je v pohode, jen se boji.
@monaluza děti zatím nemám, ale do budoucna, jak je k tomu vycvičit? 🤣 dělám si legraci, snažím se to brát s humorem. Někdy to jde, jindy ne.
Cvičí mě občas partner. Jsme spolu 9 let, od 9. třídy. Občas se opije, asi jednou do roka a je mu zle. To už celkem zvládám, protože vím, že to nechytím, ale jakmile jde o nemoc, tak jsem úplně šílená. 😩
@a___1 my to zatim nijak neresili. Snazime se s nim o tom mluvit, rozebirat a vysvetlovat. Pak ho to vzdy prejde a ji normalne relativne. On je v tomhle hodne zodpovedny, ma k spoustu alergii a intoleranci, takze ji vsechno opatrne a pta se ne vse. Celkove se ale hodne boji nemoci a problemu, to ma po me :D Ja se taky moc sleduju :( Zatim to teda na zadnou terapii nevidim a snazim se to vse brat racionalne 🙂
Věřím, že nějakou terapií můžeš docílit většího klidu a pohody. Pokud tě to na životě hodně omezuje, zapracuj na tom s odborníky. Já sama nenávidím zvracení. Absolutně. Vždycky se to snažím přemoct, rozdýchat, co nejvíc oddalovat. A stejně si nepomůžu, když to musí ven. Nesnáším střevní chřipky. Občas se bojím jíst na neznámých místech. Paranoidně hlídám čistotu rukou. Nicméně nijak super často se mi to neděje, že bych zvracela.