Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Podle lékařky jsem vyčerpaná ze života - zažila jste to některá?

veronika8808
29. lis 2018

Ahoj holky.
Jdu si pro radu, nebo vlastně se spíš vypovídat..
V květnu mi bylo 30.Moje dětství probíhalo tak, že moje máma se chovala dost zvláštně.Skoro denně mě bezdůvodně bila, často říkala že jsem k ničemu, srazela sebevědomí na bod mrazu a jednou mi řekla (bylo mi asi 13 nebo 14) že kdyby nemusela, tak by mě neměla.Utekem a útěchou pro mě byla babicka která pro mě byla víc než máma. Když jsem čekala v 19 letech dceru tak mi babicka moc pomohla. Vlastně byla jediná, která mě nenechala ve srabu. Když dceři byl asi rok a půl tak jsem si našla přítele. Byla jsem strašně zamilovaná a šťastná že jsem si našla tak úžasného přítele. Ovšem pak přišlo prozreni v podobě neustálého lhaní, podvádění a manipulace. Každou chvíli měnil práce s vymluvami na to a to nebo nechodil do práce třeba rok. Já ještě pořád věřila že se může vše v dobré obrátit a místo abych si užívala mateřskou tak jsem chodila do práce abych nás všechny uzivila.Vecne mi dělal zarlive scény - nebylo proč-chodila jsem jen z práce domů a obráceně. Dokázal mě přesvědčit o tom, že všichni jsou proti nám a že on je to nejlepší co mě v životě mohlo potkat. Pořád jsem se mu musela za něco omlouvat. Všichni kolem mě to viděli, jen já jsem byla slepá. Po sedmi letech jsem sebrala odvahu a odešla od něj a zůstala s dcerou sama. Vrátila se zpět do svého rodného města za babičkou která mi do začátku opět pomohla. Našla si tam práci a byt. První půl rok bylo pro mě peklo. Denně mě bývalí bombardoval zprávami a telefony. Nejdřív jak mě miluje atd a za půl hodiny zase že jsem nevdecna svině atd. Bylo to šílené... Tehdy mě dost podržela moje sefova. Šel čas a já si po roce samoty našla nového přítele. Je úžasný, pozorný a já konečně poznala jak to vypadá když někdo někoho miluje. Jenže já začala mít stavy naprostého pláče a výčitek že jsem od bývalého neodesla dřív, věčně unavená, nechuť do všeho. Prikadala jsem to k tomu, že v práci to nebylo zrovna finančně růžové a vypadalo to na zavření podniku. Tak jsem unahlila a v červnu skončila a našla si práci v malých potravinách na malém městečku dva kilometry od nás. Po prvních setkáních s novou vedoucí jsem byla nadšená jak je úžasná a jak mi do žil vlila optimismus. Jo... Když ptáčka lapaji, krásné mu zpívají... Asi po dvou měsících jsem zjistila, že to moc dobrá volba nebyla. S kolegyní která je vyučena prodavacka a dělá to 30let jsme neschopné, děláme to všechno špatně, před lidmi na mě kolikrát bezdůvodně rvala.. Takže jsem do práce začala vstávat totálně vystresla a v nervech co zase bude špatně a co bude zase podle ní za problém.. Do toho mi v červenci náhle babicka zemřela - byl to strašný sesup. Během dvou dnů... Do teď se stím nemůžu nějak srovnat. Problémy v práci mě vedli k tomu, že jsem si našla něco jiného. Smlouvu tady mám do konce roku a od nového bych nastoupila jinam. Tak jsem si šla v úterý k obvodní pro výpis z karty pro závodního lékaře a na tetanovku a jestli mi napíše nějaké prášky na bolesti zad - chodím na rehabilitace s páteří. Když mě sestřička viděla, řekla mi, že se jí nějak nelibim. Místo tetanovky jsem dostala neschopenku. Vzali mi krev jestli třeba není nějaký problém. Doktorce jsem se vypovidala jako nějakému psychiatrovi. Krevní obraz v normě. Závěr? Prý totálně vyčerpaná a unavená. Dostala jsem homeopatika na vycerpanost a chce abych si odpocinula a řešila ty moje záda.
Já si teď říkám, jestli je opravdu možné že by se za ty léta toho tak nakupilo a vyústilo v ty moje stavy pláče a únavě a nechutí ke všemu ikdyz s partnerem je vše ok? Zažila jste to některá? Pořád si říkám jestli není problém jen ve mě nebo toho už bylo moc

lv
29. lis 2018

Může jít o vyčerpání, o lehčí formu deprese

sudylichozrout
29. lis 2018

@veronika8808 ty blaho, to je sila. Je mi to moc lito. Myslim, ze telo ti rika, abys zacala odpocivat. Najdi si jinou praci, treba se s pritelem i odstehuj. Regeneruj a zacni chodit na terapii, aby ses srovnala s minulosti. Drzim palce.

veronika8808
autor
29. lis 2018

@sudylichozrout Dekuju, je to paradox že teď po letech kdy je vše tak jak má být se sesypu.

lv
29. lis 2018

@veronika8808 právě proto - už si vlastně můžeš "dovolit" se složit, bývá to tak často

luckavolosyn
29. lis 2018

@veronika8808 je to naprosto normalni, Ja prožila téměř totožný život jako ty. Teď mám 6 let bajecnyho manžela, krasnej být, děti a stejne jsem
Skončila v péči psychologa a psychiatra. Protože jeden člověk na sobě to celoživotní břímě neunese.

veronika8808
autor
30. lis 2018

@luckavolosyn Zažívám tohle poprvé. Je pravda, že v době kdy jsem ještě byla s bývalím jsem mívala často stavy vzteku kdy jsem rvala a mlatila s věcmi atd. A občas jsem mívala stavy kdy se mi udělalo špatně, na zvracení a bušení srdce. Tohle všechno odeznelo když jsem odešla a pak začala žít s novým přítelem. Tak to už jsem si říkala že jsem to musela mít z něj. Jak jsem začala žít s novým přítelem tak se mi začali vracet vzpomínky s bývalím kdy jsem si říkala jak jsem byla blbá a neodesla dřív atd. Sním to bylo fakt peklo... Pak odešla babicka scimz se pořád těžko srovnavam a vedoucí v práci mi na ty psychice moc nepřidá a pořád nedokážu pochopit proč se máma chovala tak jak se chovala . Tak začali stavy kdy se mi absolutně nic nechtělo, snad ani doma uklízet atd., pořád bledá, kruhy pod očima, věčně unavená, často jsem brečela jak malé děcko které nechce jít do školy... Přítel mi pořád říkal ať se na to vyprdnu a zůstanu doma. Jenže já nechtěla protože jsem si říkala že je to ve mě, že jsem jen líná a měla bych se srovnat. A vlastně to, že jsem teď doma je díky setricce kdy mi nechtěla píchnout tetanovku že se jí nak nelibim aby mě nerozhodila ještě víc. Takže návštěva doktorky a z toho je tohle.Zdrava jak ripa, jen unavena a vyčerpaná. Nevím, jestli mi jen pomůže zůstat chvilku doma a říkám si, že asi navštívím nějakého psychologa a popovidam si sním o tom.

luckavolosyn
30. lis 2018

@veronika8808 zase vidím v tvém dalším příspěvku obrovskou podobnost s mým životem. Pokud by sis chtěla popovídat, můžeš mě kontaktovat klidně do IP, můžu ti dát číslo, whatsup cokoliv. Já jsem si tím vším prošla a když si uvědomíš, kde je problém a začneš ho řešit, tvůj život se mnohanásobně zlepší. Já bych hlavně nezůstávala sama na to, důležitá je podpora rodiny/partnera a pak v první řadě určitě vyhledat dobrého psychologa minimálně

veronika8808
autor
30. lis 2018

@luckavolosyn poslala jsem ti zprávu

lilulilu
Autor odpověď smazal
Zobraz

Sem začni psát odpověď...

Odešli