Bojím se o syna - preeklampsie, komplikovaný porod, UM
Ahoj holky. Dlouho jsem přemýšlela, zda sem tento svůj příspěvek vložím, ale jsem už tak psychicky v háji, že to sem prostě "hodit" musím. Potřebuji asi trochu uklidnit, jestli v tom nejsem sama a zda máte nebo alespoň víte o podobném případu, který jsem prožila já.
Mám první děťátko, 7týdenního syna, jehož příchod na svět nepatřil zrovna k těm šťastným. V 9. měsíci mi zjistili těhotenskou nemoc preeklampsii. Byla jsem tedy hospitalizovaná v porodnici, kde jsem po týdnu už i přestávala vidět, i přes nasazené prášky na snížení tlaku tlak 160/20, vysoká míra bílkoviny v moči... Už mi bylo celkově hrozně zle. Proto se rozhodli moje těhotenství ve 37+4 týdnu ukončit vyvolávací tabletou. Dostala jsem jednu, nezabrala. Tak jsem po pár hodinách dostala druhou, po které se mi ale ani ne po hodině kontrakce spustily do takové míry, že stahy rychle přidušovaly maličkého. Následoval okamžitý příjem na operační sál, kde mi prcka vyndali z bříška císařským řezem. Bohužel už nedýchal, takže následovalo kříšení. Apgar score 4-7-10. Vzhledem k tomuto jeho ošklivému příchodu a výrazným apnoe pauzám a poklesům saturace musel být 3 dny v inkubátoru. Po pěti dnech nás pustili domů s umělou výživou, jelikož se mi z psychických důvodů ani nevytvořilo mléko. Krmím ho tedy Nutrilonem a vypadá, že prospívá, i když ne podle mých představ. Porodní váha 3200, nyní 4000 g.
Proč sem ale píšu tento příspěvek je proto, že mám o něj hrozný strach. Primář, když nás propouštěl, mi kladl na srdce koupi monitoru dechu (ten už jsem naštěstí měla dávno koupený) se slovy, že "ten jeho případ nepatří k těm nejšťastnějším a ještě k tomu ta umělá výživa, musíte určitě navštívit neurologickou poradnu, přecijen byl TĚŽCE kříšený...".
Už od toho 9. měsíce jsem byla psychicky v háji kvůli té preklampsii, natož tedy teď. Mám hrozný strach, abych o něj nepřišla; ač vím, že se nemám stresovat články o SIDS a dalších komplikacích, párkrát jsem je otevřela. Patří do rizikových skupin, co se SIDS týče - nedonošenec, chlapeček, císařský řez, problémy s dechem, umělá výživa...Vystresovala jsem se tedy ještě víc, než jsem byla předtím. Tak strašně se o něj bojím, že začínám mít pocit, že už mi z toho začíná "hrabat" 😒 .Omlouvám se za svůj "příběh", ale prostě jsem ho sem musela dát... Víte holky o podobných případech, kdy jsou dětičky i s tímto příchodem na svět v pořádku a zdraví? Děkuji všem za komentáře.
Ahojky, doufám,že tě uklidním. Taky jsem něco zažila a opravdu dlouhou dobu se bála a šíleně mě to zžíralo. Doktoři dost často vypustí z pusy takové své známé formulky. Řeknu ti třeba,co mi řekl hlavní primář porodnice (špatně pochopil,že mi nedali injekci nadozrátí plic- a dali) a on mi rika: budte rada, že jste ji nedostala, ty děcka mají po tom poruchy myšlení, učení a tak dále. Tohle se asi standardně od nikoho nedozvíš. No a jinak s děckem jsme byli pořád po nemocnicích, kontrolách a vyšetřeních (jak u předčasně narozených bývá), nikdo ti nechce nic říct, uklidnit tě, maximálně vypustí opět úžasnou formulku cituji: no po narození na tom byl teda blbě sem ho sám viděl. A pak už přeslechneš ty pozitivnější zprávy, že je vše v normě a doháníte,co se dá. Takže jediné co ti můžu říct- opravdu neřeš, co kdy jaký doktor řekne, protože se to kolikrát opravdu zcela liší. Hodně dětí je kříšených a zpravidla si s tímto tělo dokáže poradit. Váhu máte krásnou, důležité nejsou ani tak kolik přibere, ale jestli pribere. Protože to kolik je už hrozně inviduální tabulky netabulky. A určitě do budoucna lepší štíhlejší dítě, než se sklonem s nadváhou, jak se ted potykam s druhorozenym donosenym. DRž se!
p.s. monitor dechu jsme taky museli mit, pujcovali jsme si ho i na druhe dite a planujem i na treti, clovek je pak klidný
Zdravím, můj synovec se taky narodil v 37.tt. císařským řezem, švagrová cca 2 měsíce ležela v nemocnici, protože měla placentu praeviu a dost krvácela... pár hodin po porodu měl také respirační potíže, skončil na umělé ventilaci a strávil pár ní na JIPu... strávil skoro měsíc v nemocnici, kojený byl nakonec taky jen krátce protože se nedařilo, vyrostl taky na Nutrilonu... vím, že absolvovali RHB - Vojtovu metodu, plus nějaká kontrolní neurologická vyšetření a poradny pro rizikové novorozence... No, nyní jsou mu tři roky, je to krásnej zdravej rošťák a kromě toho, že trpí víc na rýmy (asi taky tím, že začal chodit do školky) je to naprosto "normální" dítko... držím pěsti, chlapeček jistě bude taky ok, i když start měl komplikovaný... jistě si vás chvíli pediatr bude hlídat a vše bude ok... 😉
Milá Dashval, mám porodní příběhy dost odlišné od Tvých, přesto bych chtěla přispět "svou troškou do mlýna". U starší dcery jsem měla podobné pocity strachu (také měla v "papírech", že je "nedonošená", nar. 36+5, v inkubátoru 1 den), také jsem si načetla pár článků o SIDS - u nás byla rizika hlavně ta "nedonošenost" a "přetopená" místnost na spaní - malá se narodila do velmi teplého podzimu a my měli okna jen na jihozápad, tak u nás bylo někdy i 26 °C. Monitor dechu mě dokázal uklidnit i v noci - bylo fajn vidět blikající zelené světýlko...
A po narození druhé dcery mi to připadá všechno malicherné, s ohledem na to, jaký příchod na svět měla ona. Narodila se 25+0, 17 minut resuscitovaná (kvůli předčasnému odtoku plodové vody měla zhmožděnou plíci a nedařilo se zajistit dýchání, proto tak dlouhá doba resuscitace, i když pomalejší srdeční akci prý měla celou dobu), Apgar skóre měla jen 2-1-1. V inkubátoru byla cca 6 týdnů (dlouho byla na dýchacím přístroji), z porodnice mi ji propustili po necelých 3 měsících s inhalačními léky, které nakonec brala o celý rok déle než bylo původně v plánu (vždycky při pokusu o vysazení - pod dohledem plicního lékaře - se jí zhoršilo dýchání, tak musela mít další a další dávky navíc). Takže u ní už jsem používala monitory dva - jeden deskový do postýlky, jeden přenosný na plínku a stejně jsem se ji snažila neustále kontrolovat a dlouho jsem se odhodlávala k tomu, abych ty monitory přestala používat úplně.
Zkrátím to: za pár měsíců jí budou kalendářně 3 roky, kromě toho, že je menší vzrůstem a má zatím málo vlásků by to na ní laik už nepoznal. Je moc šikovná a veselá, chodí, běhá, skáče, mluví, už loni na podzim byla motoricky srovnatelná s vrstevníky (narozenými původně "v termínu").
Nějaký strach o děti samozřejmě zůstane vždycky (to už je úděl matek), ale určitě se to časem zlepší. Pokud by přetrvával pocit, že ne, samozřejmě doporučuji svěřit se do rukou odborníků - třeba na konzultaci k psychoterapeutovi je možné zajít i bez jakéhokoli doporučení, dají se najít i dotovaní (třeba přes různá centra pro rodiny), aby to nestálo tolik.
@dashval zkusenost s tim nemam, ale treba by ti pomohlo se trochu uklidnit kdyby si absolvovala nejaky kurz prvni pomoci, nechala s pekne vysvetlit co presne delat kdyby doslo na nejhorsi. snad to nikdy nepouzijes, ale budes klidnejsi ze kdyby monitor zacal jecet tak presne vis co mas delat.
tvoje strachy ti nepomozu v nicom, len sa tym nicis a uvedom si, ze buducnost nezmenis, tym, ze sa bude stresovat. Chod za psychiatrom, nehaj si predpisat antidepresiva. Pomozu ti preklenut najtazsie obdobie
Ahoj, taky jsem měla v posledním trimestru preeklampsii a syn se narodil v 36+1 akutním císařským řezem, porodní váha 2200 g, dva dny v inkubátoru, v prvních týdnech z velké části na UM, pak už jenom UM. Monitor dechu jsme používali do 1 roku a vše v pořádku 😉 Syn bude jistě v pořádku, přeji hodně zdraví 🙂
@dashval mozna by pomohlo zajit za psychologem a vypovidat se, vse co pises neni nic tragickeho, ani to apgar skore, takovych zdravych deti po svete beha... Ale ty se musis dat do pohody a byt tu pro svoje miminko a verit mu, zvladli jste to oba ve zdravi, tak proc ted toto? Takovahle hysterie nikomu neprospeje a uz vubec ne tvemu detatku, zvaz, co by ti mohlo pomoct prijit na jine myslenky, tvoje detatko te potrebuje v klidu, tuhle tvoji neduveru a strach z tebe citi... Jinak moje prvni ve me v tehu vyhladovela, narodila se kost a kuze, bali se, ze bude mentalne postizena a je naprosto zdrava, jen hold byla jako novorozenec jak z koncetnraku. Verili jsme v ni a vzdy, kdyz sem mela tendenci k ni pristupovat, jako k nejakemu chudakovi, mrzackovi - nehledej problermy tam kde nejsou, at si je nepritahnes do zivota...
@dashval Ano, moje sestra má 2 takové děti. Neudusily se, jsou vpořádku. Klid. jste zodpovědná a pustili ho brzy domů. To znamená navzdory řečem jednoho primáře- TAK ZLE NA TOM NEBYL. Třeba nebude mít V3, ale bude to normální kluk. Jako synovec- a to je me 26- takže i věda od té doby pokročila. A neteř- ta se i dobře učí- jen se občas vymlouvá a řada věcí se jí nechce.Zvládnete to. Přeji mu hodně zdraví a Vám více klidu. To jsou jiní, kteří nechají malé bez dozoru třeba po pití- Vy to podle toho, co píšete jistě nejste a nebudete. Vyšetření na neurologii jistě ano, ale klid. 🙂
Omlouvám se za překlepy.Sestra měla též preeklampsii a chodili na rehabilitaci tenkrát. Dnes je synovec chlap jako hora. Byl malinký, narozený ve 30. týdnu. Jako penenka.A neteř je úplně normální 16 letá holka. 🙂
Zkus hodit strachy za hlavu, buď tu pro miminko, vem si ho k sobě do postele, maminka vydá za milion monitorů dechu, je dokázáno, že těsná přítomnost u rodiče snižuje hladinu stresových hormonů, které se tvoří při odloučení a zvyšují riziko SIDS. Osobně bych ještě kojení nevzdávala, nepřemýšlela jsi nad laktační poradkyní?
@dashval taky si myslim od 38tt jsou deti donosene, k tomu jste měli slušnou váhu a pustili Vas z nemocnice brzy to jsou vsechno dobra znamení 🙂
Tim 38tt jsem chtěla rict, ze věkové jste témeř donosení 🙂
opravdu zkus být co nejvíce v pohodě,znám případ kdy měl chlapec Apgar ještě nižší ,též je na UM a z nemocnice je pouštěli až po 14 dnech,prospívá hezky ,takže .... 😉
@kajalka Jsem čekala kdy se objeví jedna z "ultras"... Nic takového dokázaného není, a jestli si uklidnění představuješ tak, že mamince napíšeš že vlastně zvyšuje roziko sids, tak nemám slov. Jinak všechny zdroje (kromě laktačních fanatiček) uvádí spaní ve společné posteli jako rizikový faktor pro Sids, i když nijak významný.
@dashval Ten strach je normální, hormony dělají že má člověk o to své mláďátko až fanatický strach, a když mělo ještě komplikovanější příchod na svět, tak se není co divit že tě děsí všemožné scénáře. U toho Apgaru je super, že hned naskakoval nahoru, takže přes počáteční nic moc 4 se dostal na krásnou nejvyšší 10 ve standartní době. Tím, jak doktoři mlží a naznačují různé potíže se částečně kryjí "kdyby něco". Sama vím, jak strašlivě mě vyděsili - jako mnoho jiných zbytečně. Částečně se strachu zbavíš až jak bude tvůj zdravý chlapeček vyrůstat a nebude už třeba potřebovat monitor, úplně se strachu nezbavíš co budeš máma - tedy už nikdy 🙂 Já říkám, že porodem dostalo slovo strach nový rozměr... Nicméně pod kontrolu ho můžeš dostat, povídej často miminku že spolu všechno zvládnete, že se mu nic nestane a co všechno vás spolu čeká. A tak to i bude .o) Hodně štěstí, to překlenete a nějaká (ne malá) porce strachu k mateřství patří. Ale i ohromná porce radosti - tak ji nezanedbávejte .o)
Ten strach znám.Porodila jsem čtvrté dítě,donošené,skvělá váha,fajn porod-odcházela jsem ale z porodnice na reverz ještě ten den-ačkoliv jsem věděla předem co musím podepsat a čím mě budou strašit že by mohlo nastat,doma mě to pořád děsilo ještě měsíc po té.Malý je naprosto ok,ale já ho nezdravě pozoruji doted a spát do dva metry vzdálené postýlky,byt s monitorem,ho nemám odvahu dát,spí u mě a cítím jak ve spánku spokojeně dýchá.Je mu také 7 týdnů ale já ho musím mít stále u sebe a hlídat.jen když ho mám v náruči,jsem klidná.Hodně ho chovej,nenechávej ho plakat,případně spi s ním,dej na své instinkty.Oba se uklidníte,když budete spolu.Přeci jen měl v 10 minutě Apgar 10,takže vše normální,rychle se srovnal.Ono to odezní.Mluv o tom s někým,kdo tě pochopí,vypovídej se.Spíš nějaká kamarádka.Psychiatr a farmaka ti nepomužou,jak někdo píše.Musíš si to sama přehodit v hlavě,opakovat si,že je vše v pořádku.
@konipas Pridám sa do diskusie, povodne som chcela ukľudniť zakladateľku, ale nakoniec som tu našla povzbudenie ja sama 🙂 Dcéra sa narodila 29+0, resuscituovaná 9 minút, apgar 1-2-6. Teraz má 5 mesiacov, korigovane 2,5 a napriek tomu, aké katastrofické prognózy nám boli podávané, je strašne šikovná. Viem, že ešte nemáme ani zďaleka vyhrané, ale vidím, že nakoniec to može dopadnúť aj dobre. Ďakujem za tvoj príbeh, povzbudil 🙂
To, co cítíš je naprosto normální. Každá máma se bojí o své dítě ať se narodilo v pořádku či mělo při porodu komplikace, nebo se narodilo příliš brzo. Podívej se, například na nás, nebo na Tamarku a takových dětí je tu hodně a i přes to všechno jsou téměř všechny bez problémů (náš případ je trochu mimo, ale už jsem si zvykla, že Maty je prostě originál😀 ) A k přibírání, z toho jsem na prášky i já. Maty bude mít za pár dní rok a nemá ani 6kg, ale jak jsem psala, u nás je to jinak. Z vlastní zkušenosti vím, že někdy doktoři pleští něco tak, jak by to jindy neřekli a někteří si vysloveně libují v děšení rodičů. Tak to prostě je. Co se SIDS týká, může se to stát komukoliv, ale to, že máš v postýlce monitor dechu tohle riziko zmenšuje. Mnohdy jsou to jen falešné poplachy, ale blikající světýlko je uklidňující. Já osobně ho mám v ložnici, ale v obýváku, kde jsme většinu dne ho nemám a to má syn trachču. Pokud by sis chtěla popovídat, klidně mi napiš i do ID. Nemáš se za co stydět a i kdyby jsi vyhledala pomoc odborníka, nemáš se za co stydět. Farmaka pomohou a není to tak, že ne. Pokud se rozvíjí deprese až panické záchvaty, je lepší to řešit ihned, než to nechat zajít daleko.
Pridam se, ja nastesti mela i prvniho syna blazenou nevedomost. Agpar mel 5-7-9 a na hlavicce obrovsky nador. Ten se behem par hodin vstrebal, byl prilis dlouho v porodnich cestach.Ja jsem to zjistila vlastne az z fotel cca po 2 mesicich. Az dnes vim, co se vse mohlo stat a DIKY BOHU NESTALO. A jsem rada zpetne za nevedomost, asi bych zesilela...Dneska ma 4,5 r, cte pismena, scita a odcita do 10, mluvi od 1,5r...Mentalni nasledky nema. Verim ze i Vas chlapecek to zvladne, ma maminku, ktera ho miluje a to je hlavni.A po jine zkusenosti, kdy doted lituji, ze jsem u psychologa nebyla a trapila se, zajdete tam! I pro synecka bude lepsi klidna maminka! Za tech par penez to stoji!
@klarak1 a proc se chodí na reverz kdyz pak to dopadá takhle? Nebylo asi hlidani pro další deti jestli se muzu ptát 🙂
@dashval Ten apgar je fajn, už jen to, že třetí číslo je 10, znamená, že krásně naskočil. Také si troufám říct, že s tou váhou a v týdnu, jakém uvádíte, se už mezi nedonošence nepočítá, je to vlastně již 38. týden těhotenství, to už není nedonošenost. (Já mám děti 35+6 a 36+5 a obě jsou hotové, donošené, vše hned v poho, jak kdyby byly v termínu).
Kamarádka má Štěpánka z 32 tt, Apgar 2 -3 -7 a úplně zdravý chlapeček, který už v roce vše dohnal... To Vaše Apgar je dobré, samozřejmě musejí uvést, že byl stav bez kyslíku, ale miminkovský mozek je v tomto hodně adaptabilný, bude to určitě dobré.
A ano, ty články o SIDS hrozně vyděsí... určitě stojí za to Vaše strachy probrat s psychologem, řešit terapeuticky... Ať se zmírňují co nejdříve a Vaše úzkost už dále neroste.
@terezapetrova vyděsila mě špína a prostředí šestinedělí ☹ a přístup dětských sester -
taky jsem netušila že budu tak vyjančená,i když já jsem na děti dost plašan.Ale určitě toho odchodu nelituju to né,/naopak myslím že je to jedna z nejlepších rozhodnutí za poslední dobu/jen myslím,že to ten strach o dítě podpořilo-i když třeba je to věkem,je mi 40 toto je poslední neplánované mimčo -možná že i po normálním odchodu by reakce byla stejná-nevím.když o tom tak přemýšlím,ten strach byl už u druhého,u třetího víc a ted tedy nejvíc.Možná že to tím reverzem jen omlouvám,abych to na něco svedla,že jsem praštěná 😅 ne vážně,starch o dítě je normální a bohužel čím víc mamka ví tím je to horší,tady platí sladká nevědomost 😅 Jak já byla v klidu u prvního syna v 26 letech,byt měl Apgar nižší než ty ostatní,ale internet jsme neměli a informace málo dostupné...
Takže Dashval-myslím že tímto si v dnešní době projde každá inteligentní ženská,která má o porodu a novorozenci nějaké informace-ve větší či menší míře-jde jen o to odhadnout,jestli je ta panika zvládnutelná nebo ne a případně vyhledat pomoc.Bude to v pohodě,uvidíš.Užívej radosti a lásky,podstup všechna doporučená vyšetření a nech se ujistit,že je vše opravdu ok.Soustřed se na pozitivní informace,třeba jako že houkání monitoru dechu mimčo kolikrát probere že zase začne dýchat,nebo pořid ještě ten monitor na plínu do kočárku-prostě cokoliv co tě uklidní,to musíš vědět sama.jinak takový příběh není ojedinělý ani ten Apgar nijak vyjímečný,prostě jen komplikovanější příchod na svět.A ta 10 v 10 minutě je fakt uplně super,svědčí o rychlé adaptaci-mé první dvě děti měly 9.Druhá dcera 36 tt.Všechny naprosto ok.Držím palce
Holky,moc Vam vsem dekuji za odpovedi!!! Vase vlidna slova me uklidnila,uz od vcerejska,kdy zacaly chodit Vase prispevky,jsem se dala trochu do klidu...Jste moc hodne a sem jeste jednou velke DIKY 🙂!
Máme chlapečka, narozen 34+3 císařem. Byl na RESu týden a týden na intermediaru. Bala jsem se o něj strasne, když nam ho pustili domu, jsem se v noci budila, jestli zije. Monitor máme stále. Malej skvěle prospiva, takže ted už jsem vic v pohodě. Hlavně se hod do pohody, monitor mas a deti jsou bojovníci.. Do postele k sobe jsem si ho ale treba dovolila vzít až asi ve 3 mesicich, taky jsem se bala.
Ja si tim strasakem taky prosla a vim co ted prozivas.Taky jsem nemela komu se vykevat nikdo v okoli nemel zkusenosti a ani moc pochopeni byla jsem obklopena bezdetnyma a nebo donosenyma.Mala 33tt s.c. vaha 1760g JIP tri dny a pak intermedial cca mesic.Po tydnu doma jsme skoncili na ARO ale ne skrze SIDS i tak psychyka uplne v haji.Ale v breznu ji bude pet a kdo nevi nerekl by ze mela problemy.Ja jsem se z toho nikdy uplne neoklepala ale cca po trech mesicich jsem se zacala uspesne hrabat ze dna a manzel byl taky velkou oporou tak jsem ten syrach v sobe zmakla.Drzim palecky a opravdu to moc zbytecne necti me to taky spis jen dorazelo.Bude zase dobre uvidis 🙂
@dashval Chtěla bych te uklidnit... Nas prcek se narodil sice po terminu, apgar normální ale 12h pred porodem mu na monitoru zjistili potíže ze srdíčkem... Porod se rozjel spontalne, ale presne v hodinu plánovaného vyvolani... Porod probehl prirozene ale porad malého měli na monitoru a po porodu jsem ho viděla tak na 5min a pak ho odnesli na pozorováni.... Prvních 24h strávil sam, beze me.... I díky tomu jsem se nikdy nerozkojila a pres laktační... První cesta z porodnice nevedla domu ale na dětskou kardiologii... Asi si dokážeš představit ten strach, ale všechno bylo ok, pry se to miminkům stava.... Monitor dechu už cekal doma a používám ho doted... Ted ma prcek 9m, je cily a zvídavý, porad je na UM a i presto je hubenější nez jeho vrstevnici ;) Takže se neboj, ze všeho vyroste 🙂
Ahojky , necetla jsem co ti tady psali predtim ale ja mela tehotenstvi krasne i krasny porod ( az na kontrakce )
ale v nemocnici u nas nemaji monitor dechu a ja jsem jak maly spal byla na chodbe pred dvermi pokoje uplne chvilku a jak jsem otebrela dvere maly se zalykal.... nemohl nabrat dech rychle jsem ho chytla obratila hlavou dolu letela s nedychajicim ditetem hlavou dolu pres chodbu a rvala o pomoc.... pote ho vzali a bezeli na nedonosence kde meli nejake hadicky a ja letela za nima....
no a od te doby jsem mela srach a uz jsem ho nenechala ani minutu bez sebe.
jenomze pak se nam to same stalo jeste 2x doma... proste mu vzdy nejak divne zaskocilo ze zacal uplne rudnou a nemohl se sam nadechnout....
Takze jsme zkoncili znovu v nemocnic na pozorovani...zkratim to ... nic nenasli...
ALE tim ze jakmile se dusil maval rukama a nevydaval zvuk takze by monitor dechu stejne nic neukazal hned ... takze jsme se 24 hodin po cca 3 hodinkach u neho s pritelem stridali...uplne jsem z toho uz mela halucinace nevyspani stres ...
no a pak to prestavalo ... neboj prejde to a preju hodne zdravicka
ted ma 5m a bojim se o nej tak jako kazda mama
Holky nebojte se o ty nedonošené. Je to divné porovnávat, ale na škole jsem dělala takovou práci o štěňatech. 🙂 Většinou ta ze všech nejméně vážící byla ve finále vždy ta nejčilejší, nejvíc se pak zajímala o okolí, prostě skřítečkové dohnali a mnohdy i předehnali své sourozence. Viděla jsem to asi v 10 případech, takže to je už poměrně dost tvorečků. Ony se ty dětičky musejí hlídat, ale budou nakonec zdravé a fajn. Každý mrňousek se musí hlídat. Hodně zdraví dětičkám i štěňatům! 😎
@dashval Ahoj sice nemám takovou zkušenost s příchodem na svět, ale uklidním tě aspoň s tím Nutrilonem já nekojila ani jedno dítě, prostě se mi mléko neutvořilo zůstalo jen u toho mleziva. A to jim nestačilo byli jsme na Nutrilonu a všichni krásné prospívali a myslím, že i tvůj syn krásně prospívá dnes jsou kluci školáci a jsou šikovní se samýma jedničkama a ani nijak významně nemocní nebývali, takže za mě Nutrilon ANO a máš jistotu, že v něm není nic špatného co by jsi náhodou snědla, nebo kdyby si měla třeba chřipku a že jich teď je tak malý má mlíčko čisté. Neboj zvládnete to hlavně buď klidná, abys na něj tu nervozitu nepřenesla - držím palce a přeji zdraví 😉