Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Rok a půl po porodu vypadám pořád strašně - proč?

3blumicky
26. led 2017

Ahoj všem,
hledám rozuzlení, rozhřešení, cestu... Ráda se obracím k psychosomatice, přírodní léčbě, hledám důvody a řešení.

Mám rok a půl dceru, je báječná, hodná, šikovná. Přála jsem si jí velmi dlouho. Těhotenství bylo hrozný, první čtyři měsíce jsem prozvracela, když jsem přestala a vypadalo že druhý trimestr by mohl být ucházející a užiju si to, onemocněla a zemřela mi jedna ze zachráněných buldoček a já se složila, následně jsem měla zápal plic, angínu, chřipku, víc jak dva měsíce, musela jsem brát i antibiotika, protože hrozila že se infekce bude šířit. Ke konci těhotenství jsem nemohla vůbec dýchat, měla jsem hodně vysoký tlak a dokázala jsem jen spát a koukat. Byla jsem dlouho na rizikovém oddělení, porod mi byl vyvolán a následně ukončen akutním císařským řezem z důvodu nepostupujícího porodu- měla jsem vlekou reakci na vyvolávací tabletu, kontrakce byly silné a já to nemohla udýchat, ale nikam nevedly. Z operace jsem se dostávala dlouho, nemohla jsem se s tím smířit, že nedokážu porodit, že jsem si vše představovala jinak a nemohla jsem se bránit. Naštěstí jsem kojila, dlouho a v pohodě, dcera byla taky v pohodě.

Během těhotensví jsem přibrala 36 kilo, byla jsme oteklá, flekatá, vypadaly mi vlasy, krvácely dásně, byla jsem neskutečně protivná a zlá, k dceři jsem si dlouho hledala cestu. Hodně věcí jsem vyřešila, teď mohu říct, že jsem v pohodě a štastná a jsem na sebe pyšná, jak jsem to nakonec zvládla.

Ale nic se nezměnilo na tom jak strašně vypadám, nemám elán a spouštěč abych se vhla do nějakých akcí. Vím že kdybych nasadila dietu a pohyb tak to asi změním, ale nemám impulz, bez nadšení nemá smysl to dělat.
Hodně jsem na sobě zamakala vnitřně, srovnala jsem si vztahy ke všem, k sobě, ale nemělo to efekt, pořád čekám na nakopnutí, plně si uvědomuji, jak bych měla konat dál a jak by to hodně pomohlo... Motivace je mnoho, ale nesepnulo to.

Máte někdo tip kde by mohl být háček? Nějaký tip na koho se obrátit, kam se hnout? Díky. M.

japona
26. led 2017

@3blumicky Nikde ani slovo o partnerovi? Jste sama? Možná vyčerpání/ deprese?

lv
26. led 2017

Psycholog? S tak nepříjemným zážitkem z těhotenství a porodu, pocit vlastního selhání a změny vzhledu by to chtělo odbornou pomoc, zvážila bych i psychiatra (případně si nechala psychologem poradit).
O těch atb píšeš, jako by to byl jed, to není, pokud se nenadužívají.
Když jsi už tolik dokázala, zkus krůčky - ne rovnou běh, zlepšit jídlo, psát si ho, jídelníček, svižnější vycházku, či zastávku pěšky ne busem, pomaličku. Univerzální nakopnutí není, musíš ho najít v sobě..

3blumicky
autor
26. led 2017

Děkuji moc za zprávu!

Muže jsem vynechala, to je příběh sám o sobě, tak jsem to do toho nechtěla matlat... jsme spolu deset let, funkční zrcadlo, někdy je to boj, ale taky jsme už hodně udělali.

Nezmínila jsem terapii bachovkama. Mám je moc ráda, ale tentokrát nevedly do cíle, ale nemůžu říct, že by nepomohly, hodně věcí jsem zvládla, chtělo by to asi víc, ale bylo to hrozně vyčerpávající. Možná zbytečně moc doufám že najdu někoho, kdo mne spasí, nejsem trpělivá...

Jsem cvokotyp. Léčím se s různými problémy u psychologů, psychiatrů a různých dalších terapeutů prakticky odjakživa. Měla jsem takové problémy vždycky.
Možná jen moc čekám na spásu, která možná nikdy nepřijde. Anebo jsem taky ted líná přidat.

@lv to je to universální nakopnutí, o kterém píšeš... přesně jsem nechtěla někde anonymně brečet a pitvat nesmysly co se staly před patnácti lety, to nikam nevede.
Vždycky mi pomůže tahle forma. Měla bych si to pamatovat a víc se věnovat psaní.

yamdena
26. led 2017

@3blumicky Ahoj, můžu přidat svůj názor.
Přestaň se pitvat v minulosti. Přemýšlej o budoucnosti, představuj si ji (to je pozitivní motivace).
Jestli chceš vypadat jinak, tak se musíš změnit.

Musíš se o sebe víc pečovat, hýčkat se 😉
1. Zajdi si ke kadeřníkovi, změň účes, barvu vlasů, dopřej si kvalitní šampón, kondicionér, masku..
Zaměř se na každodenní péči o pleť - používej pleťové mléko, pl. vodu, krémy, masky, peeling..
Dopřej si manikúru a pedikúru a neváhej nalakovat si nehty.
Věnuj čas i líčení, podle Tvého vkusu.

2. Zaměř se na svůj šatník a popřípadě si kup něco hezké na sebe, co ti bude slušet a v čem se budeš cítit dobře. Neboj se výraznějších barev.

3. Věnuj se tomu, co Ti dělá radost - čtení, hudba, filmy, kultura, cokoliv!

4. Zlepši stravování - na netu je spousta rad

5. Začni se hýbat - fajn jsou třeba online kurzy cvičení, některé jsou velmi motivující a fungují na dennodenní podpoře

Začni si život taky užívat! Mladší nikdo nebude, starosti a problémy přijdou tak jako tak.

Aspoň u mě to tak funguje. Nedávno jsem potratila. A to je jen střípek z mého života. Obrazně řečeno, nalakovala jsem si nehty na rudou a jedu dál. Řídím se heslem "nevynechám ani den!"

molindule
26. led 2017

@3blumicky @3blumicky Ahoj, jestli rada hledas duvody a reseni, doporucuju knizku Zdenky Jordanove Tvoje dite jako prilezitost pro tebe. Vic napisu do SZ, jestli budes mit zajem.

3blumicky
autor
27. led 2017

Děkuji ženy!
@yamdena máš samozřejmě pravdu. Budu se na to soustředit! Děkuji velmi! A přeji jen to nejlepší, at má tvoje cesta super cíl 🙂

@molindule knihu si půjčím, to zní dobře, navíc je česká, to je fajn.

Děkuji moc. Je mi dnes lépe, myslím, že horší už to nebude 🙂

yamdena
27. led 2017

@3blumicky děkuji😉 přeji Ti také to nejlepší

johnirvingfan
29. led 2017

Ahoj. Rada bych Te nějak podporila alespon takto písemne. Rozhodne jsi statecna, že jsi zvládla takove náročne těhotenství. Při porodu jsi nezklamala. Udelala jsi, co se dalo a výsledkem byla zdrava krasna dcera. Zadna z nás neví, jak její porod bude probihat.
Já sama jsem typ, že potřebuji impuls, podporu. Ted jsem doma na PN a mam problém se k něčemu dokopat, když neco chci udělat a nestihnu to, nebo proste se mi nechce, tak mam výčitky a je to začarovaný kruh. A když jsem pak takova utrapena sama ze sebe, nemam ani tu fyzickou silu a chuť něco dělat. V hlavě mi pomohlo na to nemyslet, že jsem prostě týden proflakala. Dnes je nový den a dnes umyju okno. Jen jedno. Ale udělat to "musím ". Zároveň si nedávám cíl, že umyju všechny okna. Ale stejne pak udělám více, než jsem mela v planu. A pak mám ze sebe radost. Je to zvláštní, ale energie je pak vic, než ve dny, kdy jen myslím na to, že nic nezvládnu. Takže zkus byt panem sama sobe a ty si prikaz, co musíš udělat. Výhoda je v tom, že si das cíl, který zvládneš. Třeba i menší. Tak abys ho zvládla, ne, aby ses pak jen trápila. Dej si na každý den nějaký malý úkol. Třeba vyridit něco, co dlouho odkladas. Nebo jestli je něco, co chceš udělat už dávno, ale v hlavě ti něco bránilo to udělat.
Jinak trochu z cesty k jídlu. Já nemám v živote disciplínu téměř v ničem. Ale ted v těhotenství mam cukrovku. Jidenicek na míru /to je něco na me/, ale kvůli diteti to dodrzuju a paradoxne se cítím líp. Ze strany zdrave stravy, ale hlavně i ze strany určitého řádu. Hladem netrpím. A ještě jsem neco schodila.
Hlavně se do niceho netlač. Přeji ti mnoho štěstí a sil 🙂

3blumicky
autor
30. led 2017

@johnirvingfan Moc děkuji za napsání! Opravdu to vždycky bodne si to přečíst. Cítím se někdy hrozně opuštěná, celý dny sama s malou, čekání až přijde někdo kdo mluví... 🙂

Někdy je to těžký, cítím že mi fakt hrabe, a je to asi opravdu jen tím že má člověk hodně času na nesmysle. Malá je hrozně hodná, ráda si hraje sama, většinu času jí stačí když jsem opodál.. většina mam nestíhá, já mám uklizeno, uvařeno a ještě se válim na netu a vymýšlím...ale podstatné věci kvůli nějakému strachu odkládám... Je to asi klasika, jen mám sklony všechno dost dramatizovat, když to okecávám 🙂

Držím palce, at se ti i s miminkem moc daří :-*

nugetka20
17. únor 2017

@3blumicky Myslím, že je to přesně to, co píšeš - malá je hodná a ty vymýšlíš kraviny 🙂

promiň, nechci se tě dotknout, ale mám v okolí několik takových podobných duší. Zaobírají se svými pocity, nic je neteší, zkoumají čakry a řeší blbiny. Jedna vidí středobod ve vesmíru, baští jen zelený, vysílá energie. .... ale furt se diví, že přibírá, že jí život netěší, že vlastní děti o ní moc nestojí ....

Na tohle ti doporučím jedno - každý den vem malou ven, v kočáru, nebo jak umíš, na svižnou procházku. A když myslím svižnou, tak opravdu takovou, aby ses mírně zpotila, zadýchala. Je jedno, jestli dopoledne, odpoledne, ráno, večer ..... ale každý den, za každého počasí. Když bude vedro, jdi večer, když bude zima, jdi v poledne. Najdi si trasu a každý den jí poctivě projdi. Udělej si z toho svůj cíl, svůj lék na depresi.

Vím, že to zní hrozně snadno. taky je mnoho výmluv, proč to nejde. Ber cestu jako svůj cíl. Místo hloubání v blbinách jdi každý den na té procházce najít něco hezkého, co své dceři ukážeš.

Ač se to zdá šílené, věř tomu, že kila půjdou dolu, sama, snadno. Vyčistí se ti pleť, zpevní kůže, kyslík ti dodá do tváří červeň. Když zvládneš první měsíc, zjistíš, že jsi se stala závislou, že prostě musíš každý den vyrazit a najít něco krásného, nového .... a tvůj život dostane smysl 🙂

Mě když je taky doma smutno, nic mě nebaví, nic se mi nechce, dosanu lítostivý stavy, proč zrovna já mám ukřičeného nespavého kloučka, tak vemu kočár a jdu..... a za hodinu je svět najednou zase jiný a krásný. Držím palce.

yamdena
20. únor 2017

@nugetka20 tak mně nepřijde, že by @3blumicky vymýšlela kraviny, protože nemá co na práci.. Já mám práce a různých starostí až nad hlavu, takže nemám moc čas dumat nad životem, ale určité pocity ve mně doutnají skrytě i tak. I když obvykle nemám čas je tolik prožívat, samy od sebe se vynořují. Jinak tvoje rada chodit na procházky mi připadá jako velmi dobrá a účinná na různé splíny, aspoň dočasně.

@3blumicky jak to jde, je to lepší? držím ti palce 😉

Sem začni psát odpověď...

Odešli