Šílená únava a úzkost po porodu. Máte tenhle problém?
Ahoj maminky,
chtěla jsem se zeptat, jestli tu někdo nemáte podobný problém jako já. Už několik let se léčím s úzkostnou poruchou, která se po porodu neuvěřitelně zhoršila a přidala se k ní šílená únava. Musím dvakrát denně spát, nic neudělám, nejsem schopna pořádně se postarat o dítě, chodit ven atd. Mám neustále úzkost, pocit že se zblázním, že zešílím, nemůžu dýchat, dusím se. Nyní beru asi týden zoloft a seroquel, jen půl tablety z 25 mg a je mi potom ještě hůř, jsem jakoby mimo, vše se mi míhá, jak když nemůžu zaostřit, únava ještě větší.
Prosím všechny co mají něco podobného, zda by se se mnou nepodělily o své zkušenosti.
děkuji 🙂
anta, nemysli na to, ako to manzel zoberie.. urcite je to rozumny clovek a podrzi ta. No v podstate mu o tom hned hovorit nemusis, nie? Najprv si zisti, za ktorym lekarom by si mohla zajst a potom uvidis, co ti lekar povie. S manzelom to mozes prebrat aj potom.
sasanka, no na druhou stranu, kdo jinej by ji měl podržet, než manžel?
vyborne, anta, tak potom daj vediet.., drzim palec! 😉
Anta a myslíš, že by jsi mu opravdu něco udělala?
Já mám občas takový myšlenky jako že když třeba stojím na balkoně s malou, že ji hodím dolů, ne myšlenky, spíš obavy, ale vím, že to neudělám, už z toho blbnu, fakt si někam zajdi.
Sasanka, co všechno si brala za léky? To já zas schopná jsem k pc sednout, ale přes den jsem úplně hotová, v noci chrápu jak zabitá, ráno vstanu a okamžitě bych šla spát zas, jenže nemůžu, malá si chce hrát a teď už mi chodí spát až po obědě, takže jen tak polehávám, nemůžu s ní jít ani ven a modlím se, aby už šla spát abych mohla taky a takhle je to každý den, celý dny prospím, venku je krásně a já chrápu, nemůžu si pomoct, nejde to přemoct, mám těžký víčka a padám úplně na hubu. Teď po těch práškách je to ještě horší a ještě k tomu všechno vidím jako v mlze. Dnes jsem volala psych. do Prahy a řekla mi ať to zkusím ještě týden vydržet, asi chcípnu, je mi 28 let a žiju jak 80 letý důchodce a nejvíce mě štve, že tím trpí moje dcera, která by tak ráda chodila mezi děti atd. 😒
Ne Tea, vím jistě, že bych mu v životě nic neudělala, tím jsem si naprosto jistá. Přiznám se, ale že se bojím brát jakékoli prášky na psychiku, abych nebyla ospalá a všeho neschopná ještě víc. 😉 Jde mi spíš jen o radu, jak se případně srovnat s chvilkovou ztrátou nervů, co dělat, abych je zase získala zpět, jen to fakt nechci řešit práškama, třeba existují nějaké alternativní způsoby, jak z toho začarovaného kruhu ven 😉
S manželem jsme to probírali, koukal na mě jak na zjevení, ale je fakt, že se mi včera nějak ulevilo a už se zase cítím fit, malej se na mě taky víc usmívá a lumpačí 😉
anta - mozno si bola len unavena a vystresovana, ze si na vsetko stale len sama.. je dobre, ze si dostala odvahu a s manzelom si sa o tom porozpravala. Aspon vie, o co sa jedna a bude ti zrejme s Honzikom viac pomahat, aby si si mohla oddychnut.. Ked stratis nabuduce nervy, skus ratat do desat... vraj to pomaha 🙂 Ak sa ti nahodou vrati myslienka, ze by si malemu mohla ublizit, ked place, radsej okamzite vyhladaj lekarsku pomoc...
tea - spominam si len na dva nazvy liekov: Zyprexu a Serlift. V noci som vzdy spala tak, ze som ani maleho nepocula, ked plackal, takze k nemu vstaval manzel.. Odkedy som uz "fit" a neberiem lieky, mam nocny spanok normalny. Maly len zamrnka a uz k nemu letiim 🙂 Ja mam o dva roky viac ako ty a tiez som existovala ako nejaka starenka..
Sasanka a co jsi s tím teda dělala? Jak jsi se z toho dostala?
Sasanka, jsi tu? 😉
tea, pozerala som telku :o)... no v podstate som s tym nic nerobila.. 😨 Brala som lieky a tie ma z toho dostali. Inak si to vysvetlit nedokazem... Blizka rodina to brala ako fakt... teda to, ze na stole v kuchyni je hromada liekov - aby som si ich nezabudla zobrat, mala som ich na ociach, to, ze vyzeram ako matoha a nedokazem sa s nimi normalne rozpravat, ze sa mi chce len spat... nikto mi nic nevycital, vobec sme sa o tom nerozpravali.. teda nemali blbe poznamky alebo nieco podobne.. som im za to vdacna, ze brali situaciu taku, aka bola.. Teraz si z toho uz robime srandu.. napriklad ked vidim hukajucu sanitku, tak so smiechom poznamenam: aj ja som sa s nou mala tu cest zviest... 🙂
Sasanka, takže ty jsi tu únavu měla z léků...
tea, myslim, ze ano (9.12. som to spominala..)
no vidíš, tak aspoň jsi věděla z čeho to máš, já léky nebrala a byla a jsem unavená úplně děsně
Anta, bnuď úplne v pohode.Tieto ubližovacie myšlienky sú len príznakom veľkej,nadmernej únavy, nie nejakej začínajúcej psychózy:Nič malému nespraviš, je to len únava a sú to len myšlienky.Potrebuješ oddych.Mala som to isté, strašne som sa tohto zľakla.Môj doktor sa len usmial, nič vážne to nie je. Čítala som o jednom prípade, kedy holkakvôli tomu poschovávala všetky nože aj nožnice v dome, nemali si čím ani chleba odkrojiť 😉
Znovu opakujem ,neboj sa.Pamätám si,aké je to strašne nepríjemné.
elitera, ja idem k tomu panovi z kineziologie buduci tyzden, kedze ho nepoznam mam trosku obavy ale v mailoch co sme si pisali bol velmi mily. Nevies mi o nom napisat nieco viac a hlavne ci to co praktizuje naozaj pomaha. Chodim k psychologicke, ale mam pocit ze mi uz viacej nevie dat.
Ahoj koukam ze uz je tady dizkuze stara,ale chtela bych se zeptat. jak ste dopadly s unavou??
Ahoj, jen ti chci napsat, že trpím tím samým..... ☹ Jen přes den neusnu, to je asi jediný rozdíl. Jinak šílená únava, rozostřené vidění, jako bych žila mimo realitu, motání. O malou se sice dokáži postarat, ale chybí mi tam to nadšení, že mám úžasné miminko... ☹ panickou poruchou trpím od roku 2008 a myslela jsem, že po porodu se to buď zklidní nebo vrátí, ale že v takovéto podobě, tak to jsem vážně netušila. Těhotenství bylo v naprosté pohodě, ale jakmile jsem porodila, po cca 2 dnech, tak jak když utne. Bylo zle..také beru Zoloft a k tomu Lexaurin a Risperdal. Ono ani to vstávání v noci k malé mi nepřidá a celý den jsem nepoužitelná a musím se ke všemu překonávat. ☹
Já to řešit rozhodně budu, dneska to řeknu manžovi, že jsem k tomuto dospěla a že jestli nechce, aby se něco stalo, tak to holt musí brát, jak to je 😨