• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Těhotenství a kočka v bytě. Zbavit se jí či ne?

12. prosince 2016 
Přesně, to co jsem četla o soužití zvířat a miminek se taky netýkalo větších dětí,ale právě malinkých a přinešení parazitů v kožichu bych se rozhodně nebála, minimálně jednou denně se každá čičina přijde pořádně pomazlit a tak je příležitost jí pořádně prohlídnout srst :grinning:, ale naše kočky naštěstí nikdy neměly blechy ani nic podobného, tak snad jim to vydrží :grinning: Nejvíc alergické jsou děti žijící v nejsterilnějších podmínkách, problém je, když už vilca alergii má, ale na druhou stranu, jak jsi to řešila před porodem???
27. zář 2006 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky holki, tak si to tady tak pročítám a ještě mě napadlo něco sem přidat :slight_smile: My máme kočičku a zatím žádné miminko, když ale plánuji rekonstrukci bytu do budoucna, pořád přemýšlím, jak to tu předělat, aby to bylo co nejlepší a nejbezpečnější pro děti. Někde jsem jednou četla, že čičina je ok, když se dodržuje hygiena, ale měla by se hlídat, aby třeba nechodila spát k miminku do postýlky, protože jak se často tulí za teplem, mohla by mu třeba bránít nechtěně v dýchání, což mi přijde docela reálný. No a tak tam psali jako dobrý tip, dát si místo dveří na kliku do děckého pokoje dveře šoupací, což mi přijde jako docela vtipné řešení, protože naše číča otevře všechny dveře a randálu co při tom nadělá když se věší na kliku, je až až :slight_smile: Takže od té doby plánuju do dětského pokojíčku dveře šoupací :slight_smile: No chudinka, včera jsem ji nechali vykastrovat a teď to tu máme s manželem jako nácvik na miminko, jak se o ni staráme :slight_smile: Takže se připojuji k těm, co by zvířátko pryč nedali (stejně děti jen co trochu povyrostou budou nějaké chtít :slight_smile:
27. zář 2006 ve 23:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky! Je vás tady na mě moc - milovnice koček mají převahu :slight_smile:
Kalci: díky za pochopení, aspoň někdo... :sweat_smile:
Lamia: před porodem jsem se snažila k manželovým rodičům, tam, kde byla kočka, chodit co nejméně. A když už to jinak nešlo, tak jsem to prostě musela přetrpět a dopovat se inhalátorama, které mám používat, když mám dechové problémy (ty se ale mohou použít max. 4x denně) - takže to bylo dost nepříjemný. Jenže teď mi jde o miminko. Ale to tady stejně asi nevyřešíme, zvlášť když si většina z vás o mě myslí, že jsem paranoidní a přecitlivělá. Ale chápu vás - kdybych si to nezažila na vlastní kůži, asi bych se taky zastávala zvířecích miláčků.
A ještě na doplnění: ke zvířátkům obecně mám velmi kladný vztah. Od malička jsem s nimi vyrůstala - se psy, s kočkami, s křečky... V pubertě se mi ale bohužel projevila silná alergie na kočky, takže i když je mám ráda, nesmím s nimi přijít do kontaktu.
28. zář 2006 v 19:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
No tak holky, Vilca má naprostou pravdu v tom, že jí nemůžeme soudit, když jsme nezažily její problémy. Taky jsem vyrůstala mezi zvířectvem, ale dnešní děti jsou mnohem víc alergický než jsme byli my. Je taková doba. Kdo z nás se jako dítě denně koupal nebo sprchoval. Asi málo kdo. Nebyla voda. Na vesnicích jsme měli studny a když bylo sucho voda nebyla. Je prostě jiná doba. Upřímně, která z vás by posadila dítě mezi ty slepice? A s alergií jakou má Vilca, bych se bála, že jí to dítě bude mít taky. Nevím přesně jak je to s alergií u miminek, ale bála bych se. A je to hlavně asi věc názoru a kdo z nás ví přesně, který je právě ten jediný správný? Rozhodně bych nechtěla vychovávat dítě ve sterilním prostředí. Dceru tak taky nevychovávám, když byla miminko taky jsme měli kočku. Pustila jsem jí do bytu, ale dávala jsem pozor, aby kočka nechodila tam, kam jsem pak malou pokládala. Miluju zvířata a miluju svýho kocoura domů ho pouštím, ale do koupelny, na záchod a dceři do pokoje nesmí. Děti a zvířata rozhodně patří k sobě, ale nic se námá přehánět. Rozhodně bych necpala mimino ke zvířatům za každou cenu, ale ani čistotu bych nepřeháněla. Myslím, že tady fakt jde spíš o netoleranci a sobectví tchýně a tchána Vilci. Tchýně asi jsou a budou vždycky sobecké. Aspoň já takovu zkušenost mám. Vilco já jsem pořád mlčela a všechno jsem přecházela, manžel za mnou nestál a teď když už to přesáhlo únosnou mez, už s tím nejde nic dělat. Kdybych to věděla řekla bych hned co se mi nelíbí, tchýně by si na to zvykla a neměly bysme problémy, které máme teď. Nebo taky ne, ale to už se nedozvím.
29. zář 2006 v 09:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vůbec si nemyslím, že jsi paranoidní a přecitlivělá, Vilco, moje kamarádka se seznámila se svým nynějším manželem v době, kdy měla kocourka a nakonec musela dohodnout se svojí sousedkou, že se o kocourka stará a ona za ním jen dochází - taky nebyla schopná se ho vzdát úplně, ale její přítel měl stejně jako Ty dýchací obtíže....Ale myslím, že o mimi se tolik bát nemusíš, není úplně stopro, že musí Tvoji alergii zdědit a jestli se partnerovi rodiče o kocoura starají ve smyslu očkování a pravid.zbavování parazitů, tak by mimi nemělo nic hrozit, zvlášť když za ním koucour volně nemůže. Taky nebudu pouštět čičiny k malému/malé do postýlky nebo k hračkám, ale jinak je máme fakt ohlídaně zdravé, tak strach nemám, tak pokud příbuzní nemají, tak si to ohlídej sama, ať se zbavíš alespoň téhle starosti. Horší je to s Tvojí alergií, je možné, že pokud máš astmatické problémy, budou se časem s dalším vystavováním alergenům ještě zhoršovat, možná by pomohlo, kdyby ses zkusila dohodnout s tchyní, že kocour bude třeba jen v jedné místnosti a ostatní hodně pečlivě vygruntujete, abys tam mohla???Nemuselo by jim to tolik vadit, když je číčoun hodně venku, ne? Zaútoč na její babičkovské city, to bude nejjistější cesta, jak najít nějaký kompromis :wink:
29. zář 2006 ve 12:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte holky, taky přidám svou troškou do mlýna. Mám tři roky britskou modrou číču a nedala bych ji nikam pryč. Je to náš člen rodiny (s oblibou s manžou říkáme, že je to naše miminko). Pokud budeme čekat miminko, rozhodně se jí nevzdáme. Manžel měl na ni šílenou alergii, když jsme se poznali, když s ním byla v jedné místnosti, okamžitě začal kýchat a smrkat. Časem si na ni ale tak zvykl, že s ním dneska leží každé ráno v posteli. :grinning: Nicméně, zase mému bráchovi, když měli miminko, tak jeho manželka přikázala naši číču zavřít do pokoje, aby malou neškrábla nebo tak... Kočka to ovšem pochopila tak, že musela být kvůli ní zavřená, takže když teď přijdou na návštěvu (malá už má skoro rok), tak kočka okamžitě uteče, jenom co malou ucítí a přijde až po delší době. Nevím, co bude za pár let, až si s ní bude chtít malá hrát, kočky si totiž takové věci pamatují hodně dlouho.
Pokud by se stalo, že by dítě bylo až tolik alerické, jako je Vilca, tak ji dáme o patro níže k našim rodičům. Jenže to podle mě funguje jako u manžela. Když bude dítě s kočkou od narození, vytvoří si k sobě vztah (alespoň v to doufám) a bude to jiné. I když naší micce občas hrábne a lítá po baráku jako splašená, nikdy by nikomu neublížila, pokud se něco děje, schová ocas a jde radši pryč.
Toť můj názor, nikomu ho ovšem nevnucuji! :grinning: :sunglasses:
15. říj 2006 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
já souhlasím s llucinkou :slight_smile: Taky mam Micku a je to člen rodiny! :slight_smile: Takže nikam pryč nepůjde :slight_smile:
16. říj 2006 v 09:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
evcafrank: To by se muselo stát něco hodně vážného, aby jsme ji někdy dali pryč, jinak zůstane navždycky s námi :slight_smile:
16. říj 2006 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
llucinka: plně s tebou souhlasím :slight_smile: Ta naše má dobré zázemí u mých rodičů(tam jí dáváme, když někam jedem a je tam spokojená), takže kdyby náhodou ..., tak bude tam :slight_smile: , ale hrozně moc by mi chyběla!!!Tak si budem držet palce, aby tato alternativa nemusela nastat :grinning:
16. říj 2006 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Určitě to bude dobrý, stejně jako píšeš Ty, ta nše má taky zázemí u rodičů (jednou když jsme ji vzali na víkend s sebou na návštěvu k manželovým rodičům, tak naši volali, že jim něco chybí a že jim je po ní smutno) :grinning:
16. říj 2006 v 10:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
llucinka: pokud tvému manželovi nevadí, když s kočkou leží v posteli, tak na ni NENÍ ALERGICKÝ. Alergie není o tom, jestli si na kočku zvykneš nebo ne. Je to o tom, že když jsi v blízkém kontaktu s alergenem, tak máš problémy s dýcháním - ať si na něj zvykneš nebo ne. Takže to sem prosím nepleť.
Každopádně vám přeji, ať nemáte alergické dítě. Protože kdybyste se měli dívat na to, jak se dusí a modrá a strašně se trápí, tak byste byli hodně špatní rodiče, kdybyste to nechali tak. :confounded:
16. říj 2006 v 11:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vilco, pokud dobře čtu, Llucinka píše, že manžel na kočku alergii měl (a už nemá) - začal příšerně smrkat a kýchat (a to teda alergie je, možná ne tak silná, aby se dusil, nicméně bez diskuze je), ale pak si zvyknul. Rozhodně si netroufám tvrdit, že se to stává často, sama jsem alergik nikdy nebyla, nicméně znám docela dost lidí, pro něž byla alergie kapitolou v životě - objevila se ze dne na den, pěkně prudká, ale během pár let si tělo nějak zvyklo a teď už jsou schopní vedle bývalých alergenů docela dobře fungovat i bez léků... Nikdo neví, čím to je, nicméně to bude asi i případ Llucincina manžela :wink:
16. říj 2006 v 11:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak v tom případě se omlouvám, o takovém typu alergie jsem ještě neslyšela. Beru to podle sebe - astmatu se bohužel nezbavím...
16. říj 2006 v 11:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Alergie se může "ztratit", ale v případě astmatu to bude spíš časem horší, chce to fakt dohodnout s rodičema manžela nějaká pravidla. A co mimi, je v pořádku, nebo má nějaké potíže???
16. říj 2006 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Len: Máš pravdu, manžel je stále alergický, někdy je prostě něco ve vzduchu, celý den smrká, kýchá a chodí jak tělo bez duše. Jindy jsou dny, kdy si ani nevzpomene, že nějakou alergii má, třeba když jsme byli u moře. S tou číčou to tak prostě bylo, když jsme se poznali, tak byl u nás třeba tři dny a zase to smrkání a kýchání, ale když jsem byla u něj já (myslím u něj doma), netrpěl tím vůbec. A nejhorší to bylo, pokud si třeba Cassie (kočka) lehla ve stejném pokoji, kde byl, a byl to pro něj konec. Měla jsem z toho strach, že se to nevyvrbí a že budu muset tuhle situaci nějak řešit, ale když začal u nás bydlet nastálo, tak si prostě na ni zvykl.
A přesně to je ono. Mám kamarádku, která měla alergii vždy na jaře a to asi deset let a teď už nemá žádnou. Dokonce měla povolení necvičit na jaře a v létě venku, protože by se udusila. A teď je v pohodě.

vilca: A alergie a astma je trochu něco jiného. A jestli si myslíš, že bychom se dívali na to, jak je naše dítě alergické, dusí se a modrá a nic s tím nedělali, tak jsi na velkém omylu. Nemáš žádné právo soudit, jací budeme rodiče. :angry:
16. říj 2006 v 17:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
llucinka: V žádném případě nesoudím, jací budete rodiče. Samozřejmě jsem jen chtěla říct, že bys neměla říkat, že bys svého domácího mazlíčka v žádném případě nedala pryč. Někdy se to prostě tak vyvrbí, že člověk své přesvědčení přehodnotí. Samozřejmě vím, že nikdo by nenechal své dítě trápit.
Nechtěla jsem se tě nijak dotknout. Tak jestli se mi to povedlo, tak se ještě jednou omlouvám, nemyslela jsem nic špatně. Tak se prosím nezlob, ok? :wink:
lamia: mimi je zatím v pořádku, protože k tchýni a tchánovi chodíme minimálně (spíš oni chodí k nám). Takže zatím je to v pořádku :slight_smile:
16. říj 2006 v 19:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
vilca: Vím, že svoji mici nedám pryč, protože v případě nouze může k našim rodičům, kteří jsou jen o patro níže. :slight_smile:
16. říj 2006 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nejdřív jsem tuto diskuzi je pročítala... zajímala mě, protože patřím mezi snažilky kočkomilky... Bertík je domácí mazlíček se vším všude... pak jsem se rozhodla taky připsat svůj názor... popadla mě nutkavá potřeba vyjádřit se obecně k alergiím...

"Podle odborníků u nás trpí alergiemi již každý čtvrtý člověk a čísla se stále zvyšují. Alergie souvisejí s poruchou imunity a mohou být úplně na cokoliv - pyl, citrusy, chlad, zvířata atd. Vznikají u dětí i dospělých a důvody jsou různé. Alergeny zakódují pocit strachu, utrpení, emoční stres. Nejdou léčit vnitřně. Je to psychická záležitost." (citace)

Sama jsem bývala alergička... vím o čem mluvím... je to opravdu z velikánské části psychika!!! Ale taky je to mor dnešní doby, která je svým způsobem špinavá (splodiny, výpary, spousta chemie v odpadech...) a přitom tak posedlá přemrštěnou hygienou... která roste přímoúměrně se strachem... je to začarovaný kruh...

Jistě že nebudu posazovat své mimčo mezi slepice, páč žádné nemám :grinning: ... ale zároveň mu nesmím bránit vyrůstat v přirozeném prostředí... ve sterilním prostředí žít nikdy nebude... a jak už tu taky někdo psal... protilátky se vytváří právě jen díky přímé konzultaci se světem...

Lituju ty kteří se snaží tak moc pomoci až ubližují... zvířatům, pak dětem a nakonec sobě... věřte víc přírodě... vždyť ty děti co vyrůstali mezi slepicema byli a jsou mnohem zdarvější než my... pryč se strachem... i když všeho s mírou, že :wink:

pardon za ten výlev... doufám, že si to nikdo nebude brát osobně... nikomu svoje názory nevnucuju... jen sem měla chuť se o něj podělit... od toho tady snad tyto servry jsou... páček.
16. říj 2006 ve 23:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Lenka: Souhlasím s Tebou... Jsem holka z vesnice a jsem zdravá a nesmírn ě si toho vážím... Proto i naše děti budou na vesnici vyrůstat a pokud budou cchtít někdy do města, tak ať se rozhodnou samy. :slight_smile:
A rozhodně souhlasím s touto větou: protilátky se vytváří právě jen díky přímé konzultaci se světem...
:slight_smile:
17. říj 2006 v 07:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lenko super - já se docela pobavila. Jinak jsem z vesnice a vím, že jako malé děti jsme pořád vypadali jako cikáni - byli jsme hrozně špinaví. Máma nás mohla mýt jak chtěla, za hodinu jsme zase přišli od bláta. Moje oblíbená hra byla na potůčky. Tedy po dešti, vyhrabat v zemi, co nejvíc potůčků a udělat z nich rybník. :sweat_smile: A musím říct, že jsem nyní chorobně zdravá. Já prostě zastávám názor, že přehnaná hygiena škodí a že bordel v bytě, šťastné dítě :grinning: :grinning: :grinning:
17. říj 2006 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
llucinka: pokud svou kočičku můžeš dát (kdybys náhodou jednou opravdu musela) k rodičům, tak je to určitě to nejlepší řešení. Samozřejmě ti ale přeji, abys nemusela a abys měla zdravé miminko :wink:
Jinak já jsem z malého městečka, kde každý druhý chová slepice nebo jiná zvířata (i naši, babička atd...). Chci jen říct poslední věc: když mě doktoři upozorňují, aby se moje miminko nedostalo do styku s mými alergeny, tak je samozřejmě poslechnu. Třeba je to přehnaná péče, ale kdyby náhodou, tak bych si to do smrti vyčítala.
Přeji vám všem zdravá a nealergická miminka :slight_smile:
17. říj 2006 ve 12:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vilco teď jsi mě ale docela překvapila. Já jsem totiž četla, že pokud je miminko od malinka v kontaktu s alergeny, tak se riziko alergie výrazně snižuje. Docela by mě zajímalo, jak to doopravdy je :confused:
17. říj 2006 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to mě taky. Ale zatím budu věřit doktorům...
17. říj 2006 v 16:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
čauki,máme doma kočičku 8let v roce 2001 a 2002 jsem potratila a od té doby nemůžu otěhotnět každý mě říká dejte pryč kočku a podaří se to.Za nic na světě bych se jí nevzdala je to součást rodiny,máme ji v bytě ven nechodí.Také jsem se informovala na veterině a doktorka mě dělala testy na toxoplozmozu vše je v pořádku.Veterinář mě řekl že nakazit se můžu jen z hovínek ale kočka která prodělá toxoplazmozu tak to má jen jediny den v trusu a to je možné riziko nakažení.Jinak to u kočky co nechodí ven nehrozí,vštší riziko je nakažení z hlíny na nemytých rukou.A když se nám mimi podaří tak to jak to bude s kočičkou dál budem řešit potom ale rozhodně ji nedám pryč.Hodně štěstí s miminky a kočičkami
17. říj 2006 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hele Vilco a zkoušela jsi se zeptat i jiného doktora? Já mám totiž takovou zkušenost, že každý doktor ti řekne něco jiného. Takže když mám opravdu nějaký zásadní problém, klidně oběhnu 2-3 doktory a udělám si obrázek sama.
17. říj 2006 v 18:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Baru souhlas... mimčo se musí s alergeny potkat co nejdříve, aby si vytvořilo protilátky... to je taky tvrzení doktora... rozhodnutí je na tobě Vilca... rozhodně tě tady nikdo nesoudí...a už vůbe tě do ničeho nenutí... já chápu, že chceš pro svoje děťátko jen to nejlepší... to chceme asi všechny (nebo budeme chtít :wink:) ... proto zvaž i možnost poradit se s někým dalším... přeji ti dobré rozhodnutí... a hlavně jen vše dobré a ještě lepší pro tebe i tvoje dítko...
18. říj 2006 v 01:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Díky. Musím říct, že jste mě fakt nahlodaly, takže se zkusím ještě zeptat jinde. Mám ale doma speciál Betynky "1.rok života" a tam se zrovna potvrzuje to, co říká moje doktorka... Ale zkusím se poptat.
18. říj 2006 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vilco s tou Betynkou jsi mě dostala. Měla jsem ze začátku těhu děsnou potřebu nakupovat všechny časopisy o těhu. Ale pak jsem zjistila, že pokud bych se měla řídit tím, co je tam napsané, tak už jsem dávno v blázinci :grinning:
18. říj 2006 v 11:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
:grinning: Já se podle toho samozřejmě neřídím - jen jsem to tam prostě četla a náhodou se to shodovalo s názorem mé alergoložky.
18. říj 2006 ve 12:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky... chci vám něco ukázat... není to nic k toxo nebo alergii... ale k tématu děťátko a kočka to patří... náš Bertík je opravdu mazlivec... ale tahle fotka mě vážně zarazila... vyfotil ji můj manžel... včera přišel z práce a takhle nás načapal... natáhla sem se usnula a vůbec nevím kdy se na mě Bertík uvelebil... já jsem žádnou újmu neutrpěla, ale od včerejška jsem si téměř jistá, že děťátko nechávat samotné s kocourkem nebudeme...

http://www.modrykonik.cz/album/view.php?vImageID=311936&vReferer=%2Falbum%2Findex_basic.php%3FvOffset%3D0%26vOrderBy%3D1
25. říj 2006 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek