Napadání miminka staršími dětmi v kolektivech
Zdravím,
chtěla jsem se zeptat, jak řešíte, pokud v herně / na písku nebo prostě v jakémkoli kolektivu napadá vaše dítě nějaké výrazně starší?
Začali jsme na písek nebo do herniček chodit od synových 8 měsíců, ale bohužel se často stává, že od někoho dostane "lekci". Nyní má 15 měsíců, je to milý, hodný, nekonflitní kluk (trochu drobnější postavy, což tomu asi taky napomáhá). Většinou to vzniká tak, že si děti myslí, že jim chce hračku vzít (vždy jde o věci z herny, ne jejich), i když to on nedělá, většinou ji chce ošahávat taky, nebo stavět stavebnici taky (takže nějakou kostku přidá, nějakou ubere a chce dát jinam atd.) Není to tak, že by přišel a rval někomu něco z rukou. Nebo prostě jen jde k nim a děti už rovnou reagují agresí. Většinou jsou věkově tak 3 až 7 let. Už dostal pohlavky přes hlavu, kopanec na pískovišti (tehdy jsem byla rychlejší a brala jsem ho pryč, ale ta vykopnutá noha směrem k němu bohužel byla :-/ ), tahání za prsty apod.
Abych pravdu přiznala, v dětství jsem si prošla asi 4letou šikanou, kdy to končilo bití, kopáním, mlácením do hlavy. Byla jsem malá, drobná, tichá (stejně jako můj syn). Takže mě toto všechno hodně trápí, sice díky této zkušenosti celkem poznám, kdo by mohl být agesor a kdo ne, ale zároveň mám strach, aby mu někdo neublížil a vůbec nevím, jak s tím pracovat. Obvykle reaguju tak, že malého odnáším pryč a já jemu zamezuju kontakt s ním (což je někdy těžké, protože zrovna za takovýma dětma chce chodit).
Jenže mi to prostě nepřijde fér, že ho omezuju ve hře, když v podstatě nic neudělal. Nikomu nic z ruky nerval, nikoho nebil, ale musí pryč. Jenže cizí děti vychovávat nemůžu
U dětí stejně starých ho nechávám, ať si to nějak vyřeší, ale to u těch starších nejde, protože jsou prostě silnější.
Mám strach, aby to jednou nepoznamenalo jeho důvěru k lidem nebo nebyl sám agresivní. Zatím reaguje dobře a je pořád na děti hodný. Třeba zrovna včera se stalo, když ho hlídal manžel, že utekl do nějakého bunkru, kam se muž nevešel, nemohl za ním, no a ten kluk tam za ním vlezl a vlepil mu facku. Jeho mamka ho vzala pryč, že bude zbytek času sedět a nemá si tam hrát v herně, když se takhle chová. No a Daník vzal nějaké to plastové kladívko a šel k němu, kluk si myslel, že ho chce za to praštit a on mu to prostě jen podal do ruky 😀 Nevím, proč to udělal, ale jsem na něj pyšná, že ho neotloukal ani po tomhle. Ale otázka je, jestli mu takové chování k něčemu bude...
No, chtěla jsem se zeptat, jak to řešíte? Jdete za rodičem nebo to řešíte přímo s tím dítětem?
@no_title Tak já si upřímně myslím, že tohle prostě k dětskému kolektivu patří a je to tak správně. Rozhodně si nemyslím, že to je šikana, ani že když dítě zatahá mladšího za prsty nebo mu vlepí, když mu bere hračku, že je "agresor". Tím nechci říct, že bych nechala do dítěte kopat a neměla by to dělat ani protistrana. Malýho hlídám před ostatními a i vůči ostatním a očekávám to i od jiných rodičů. Ale když se stane, fakt z toho nedělám haló a neodnáším ho hystericky pryč. Musí se naučit, že tohle ke kolektivu patří a že se taky musí bránit (a nebrat věci cizím dětem).
@cherris no, to je právě to, žiju na místě, kde nikoho nemám, takže jdu třeba aspoň do těch herniček. Nebo tam pošlu manžela (2 hodiny týdně jsem po něm chtěla, ať ho veme někam ven, abych měla chvíli klid) takže v rámci toho, abych se z toho doma nezcvokla, tak musíme někam chodit.
@no_title jediným řešením je být neustále s ním a s předstihem těm dětem říct, jestli si může malý hrát s nimi, vysvětlovat malému před těmi dětmi, že jim na tu skládačku nemůže sahat, že oni to chtějí takhle, že se jich musí zeptat, i když je to hračka z hernicky. Prostě pořád mluvit. Já jsem se nikdy na hřišti nesetkala s dětskou agresí, vždy si to ty matky osefovaly...
@kittyy17 to dělám, resp. ho většinou nenechám, ať si hraje z ostatními, když vidím, že ho tam nechtějí. Ale ty 2 hodiny týdně ho hlídá manžel a pokaždé se vrátí, že ho někdo bil. Chlapi to mají prostě jinak. Posledně se ho i snažil hlídat, ale bohužel utekl do nějakého stanu a kluk přišel za ním, aby mu vlepil, tam ani nic udělat nemohl, jelikož tak malým otvorem neprojde. Nicméně mám pak výčitky, že ho vůbec někam pouštím, sice jsem to vymyslela já kvůli svému duševnímu zdraví, ale štve mě, že to takhle vždycky skončí.
taky bych se spíš scházela s dětma podobně starýma (a ani to nezaručuje, že tvýmu dítěti nikdo nevysklí ciferník:D možná o to hůř bych si myslela), a pokud fakt nemáš možnost, tak bych si sedla vedle něj. to i když tam seš, tak se ty děti klidně odvážej zpohlavkovat tvoje dítě?
@normalnimatka většinou ne, ale už se pár expertů našlo. Zrovna na pískovišti u domu občas potkáváme kluka, který má ve zvyku sejmout ostatní děti trojkolkou. Klidně i roční holčičku, viděla jsem to mockrát, jak to dělal vyloženě schválně. Jednou se takhle plnou rychlostí rozjel i proti Daníkovi (podotýkám, nic mu nedělal, nebral mu věci, jen si tam hrál s nějakou vlastní jezdící hračkou), tak jsem se mezi ně dva postavila a to víš, že hned brzdil. Jednou ho teda téměř nakopl na pískovišti, ale to jsem malého stačila stáhnout. A vůbec mu nevadilo, že tam sedím :-/ Ale je fakt, že ne vždy stihnu zareagovat než k tomu dojde. Tady s tím si bohužel rady fakt nevím, jenže prostě malý ten pobyt venku potřebuje a k mé smůle se scházíme na jediném pískovišti v obci :-/
@no_title já si svoje děti hlídám, jsem neustále s nimi, a kdyby jim někdo bezdůvodně ubližoval, chytla bych ho za ucho a vydala se hledat jeho rodiče.
Taky byl tatínek se synem v herničce, vrátili se s prokousnutou rukou. Vůbec neviděl jak se to stalo, dával si totiž s kamarádem dvojku vína...
Starší děti v těchto herničkách si uvědomují, že mladší slabší dítě už nikdy neuvidí, tak si dovolí více, než by si dovolili ve školce, v rodině, s dobrými známými. Malé děti z toho zase nemají ještě rozum, chtějí spolupracovat třeba tam, kde starší kluk vytváří své jedinečné dílo z kostek. Myslím, že to není vhodné a přirozené prostředí.
Tak ja za detmi vzdy litala a temto situacim predchazela,pokud uz se neco stalo,nemela jsem problem tomu diteti rict,ze se to nedela-na tohle ja jsem pes,ale na druhou stranu na sve deti taky-taky jim rikam a vzdy jsem komentovala situaci (at uz byli mali,ze ti velci si s nimi nechteji hrat,nebo ted kdyz jsou velci,ze je to miminko a ze nevi,co dela 🙂))) no syn byl sveho casu taky dost agresivni .-))) toz jsem nechodila na verejna mista 🙂)) ono ho to preslo .-))) ale jinak je to dobra pruprava na zivot 🙂)))
Nase si takhle v herne stavila z kostek domek, prisla tam matka s rocnim ditetem a dite to zaclo nechtene bourat, ale slo po kostkach, nase rekla, at toho necha, ze ji zboril dum, matce to nedoslo, malou tam takhle vytocila asi 3x tak jsem pani sla vysvetlit, ze proste si musi jit s ditetem bourat barak nekomu jinymu... (btw jeste pred tim mela reci na moje dite, ale nase u toho byla driv, neco si stavi, nechapu proc by tam nekdo mel prijit a zbourat to) ja s rocnim ditetem chodila tam, kde to bylo pro ni pristupny a bez ujmy
Jj, bývá to to obvyklá reakce starších dětí - že nechtějí, aby jim do hry zasahovalo, nebo ji narušovalo malé dítě. Samozřejmě není v pořádku , aby se bránily fackama, ale pro jejich nelibost bych měla pochopení a asi se snažila učit i prcka, že to musí respektovat - že si může hrát jen s tím, kdo o to stojí. Malou jsem tedy vždy (do určitého věku) směřovala ke stejně starým dětem. Taky mi jí bylo líto, když jsem viděla, jak se snaží spřátelit se staršími a kolik je v tom nevinnosti a touhy po zapojení se do hry, ale bohužel se s tím (dle mě) nedá moc dělat. Potom jsem se samozřejmě setkala i s agresí, kdy malá fakt nic nedělala a cizí dítko mělo prostě jen chuť někoho praštit - tam jsem nejdřív napomenula dítě, pokud to nepomohlo, vyrazila jsem za matkou.
Mě se jednou na sotva dvoletou vrhla ze zadu tak šestiletá holka, že se do ní "zaštípla" oběma rukama a nepouštěla, myslela si, že ji nikdo dospělý nevidí, bylo to na jakési skákací pyramidě zezadu, já tím, že byla malá ve věku co byla, chodila jsem kolem dokola a hlídala ji, přes nafukovací okraj se blbě dostávalo, ale jak jsem to viděla, přes ten okraj jsem se natáhla a plácla ji po zádech, aby ji pustila, huknout a vysvětlovat mi v ten moment fakt vhodné nepřišlo. Bylo vidět, že je to agresivní potvora, protože to udělala v momentě, kdy si fakt myslela, že ji nikdo nevidí. takže za mě ji tahle lekce určitě něco dala. V kolektivu reaguji tak, že pokud to neudělají rodiče a děcka vůči mým dělají něco, co se mi nelíbí, tak se postavím / dám ruku mezi obě děcka a rázně tomu druhému řeknu, že tohle se nedělá (třeba sypání písku do vlasů). Ale záleží fakt co dělá, když si děcko bere zpět hračku, s kterou si hraje, tak to reaguji tak, že svému vysvětlím, že ne všechny děti si chtějí a umějí hrát s ostatními a zabavím ho/ji jinak.
Jinak doporučuji vyhledávat věkově podobné kolektivy, rozdíl 4 a více let už je moc, zvlášť u takového prcka.
@no_title Možná to ty děti prostě považujou za to, že jim to bere. Možná jsou víc majetnický, víc od rány. Neznamená to nutně, že to jsou agresoři, sama píšeš, že syn je spíš dobnější, klidnější. Ale myslím, že i s tím by se měl syn v rámci možností nějak potkávat.
Já třeba fakt nemám ráda, když tohle nějaká matka bere jakoby osobně a ještě zle vůči druhému dítěti nebo matce. Jsou to jen děti! Teda naštvala by mě matka, která by zcela přehlížela nevhodné chování svého dítěte, ale pokud se stane, a ona mu to vysvětlí a ošéfuje to, minimálně když na to upozorním, tak to myslím je normální.
No zhruba do 2,5 - 3let jsem chodila pořád dceři za prdelí a hlídala ji aby ji nikdo neublížil, aby někde nespadla a samozřejmě i aby ona nikoho neotravovala. Chodili jsme všude, ale tím, že jsem tam byla s ní si většinou nikdo nic nedovolil a když jo, tak zas nemám problém si i cizí dítě srovnat. Nyní má 3,5 a někdy si prostě s nikým hrát nechce a kdyby přišel nějáký malý prcek byť s dobrým úmyslem, tak by si ho taky srovnala (tím nemyslím fyzické napadání) a já bych to teda ani neřešila ve smyslu, že ona udělala něco špatně. Prostě, každý si nechce hrát s každým a pokud má dcera rozestavěný domeček a někdo ji ho chce přestavět, tak chápu, že se ji to nelíbí. Koukněte se na to i z té druhé strany.. představte si že sedíte v kavárně a čtete si časopis, který tam mají k půjčení.. někdo cizí si k vám přisedne a začne vám otáčet stránky.. oukej, občas si řeknete, tak jo pokecáme a občas ho prostě od stolu vyhodíte.
Takže pokud prcek ještě nemluví, je podle mě fain být s ním a zeptat se za něj, jestli se může ve hře přidat, nebo ne... má to tu výhodu, že mu i ukážete jak to může dělat až bude sám umět mluvit. Ve školce s ním nebudete a sociální dovednosti se budou hodit. Jinak my máme ve městě kurzy sebeobrany, všechny co znám jsou z toho nadšení, je to pro děti od 4let a prckové se tam naučí zvládat agresora, zvládat vlastní agresi a i se případně ubránit. Taky jsem neměla úplně jednoduché dětství, takže tam chci dcerku zapsat ať se o sebe umí postarat sama.
@no_title já do kolektivu s malým dítětem nechodím, potkávám se jen se skupinkou maminek, které mají podobně staré děti, nebo s rodinou, kde to můžu srovnat sama bez blbého pocitu. Podle mě jsou takhle malé děti na herničky atd prostě nezralé. Na druhou stranu chápu, že asi nechcete jen kynout doma, já mám barák s obr zahradou, pískoviště a soukr. hřiště tak se mi to kecá...