• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Můj synek nechce jíst, co dělat?

20. listopadu 2013 
Chtěla jsem se zeptat, zda máte zkušenost s nechutenstvím u dětí. Můj 1,5 roční synek skoro nic nesní, krom jablka, mandarinky a umělé kaše. Co dělat? Nemáte někdo nějaké ověřené recepty, které by toto nechutenství prolomily?
19. lis 2013 v 16:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jen to přežít. Časem se to zlepší. Moje dcera byla taky strašný nejedlík. Kolikrát snědla za den jenom jeden jogurt, všechno odmítala, nic nechtěla ochutnávat. Obrňte se trpělivostí, držím palce. Zpětně je jedna věc a tu bych udělala jinak - do jídla nenutit. Ono to stejně moc nepomůže, navíc časem dítě začne ty "problémy" s jídlem používat jako zbraň ..
19. lis 2013 v 16:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
S prckem take valcime s jidlem, nejradradsi ochutnava od nas z talhre. Kdzyz das do misky testoviny a na kousky zeleninu,tak si take nebere? Ale pozor:wink: jen sam:wink:
19. lis 2013 v 16:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moje známá chválila polský doplněk stravy Apetizer se myslím jmenuje, to je nějaký bylinkový sirupek mající podpořit chuť k jídlu. Ale je myslím až od tří let. Jinak bych asi nenutila, snažila se o co nejnápaditější servírování všeho možného.. děti se taky často "rozjedí" až přijdou do kolektivu a vidí jíst ostatní děti. Ono to určitě přejde, děti mají tuhý kořínek, následky to nezanechá :D
19. lis 2013 v 16:39  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
No ...synek měl toto asi tak od osmého do 13. měsíce.. i teď, když si postaví hlavu, tak nejí. Každá maminka říká: pokud prospívá, nechat být atp.. jenže on právě ani neprospíval, dva měsíce měl úplně stejnou váhu a pak dokonce úbytek, byl a je hrozně akční a jídlo pro něj není a nebyla priorita, není to ten spokojenej knedlík, co oddaně slupe vše, co se mu dá:slight_smile:.. recepty´nemám, hodně pomohlo (mě), že jsem to přestala hrotit a když nechtěl, nechtěl...dostal mlíko, no... nabídka byla pestrá, hodně jídla tak přišlo nazmar a mě by šlak trefil, když jsem uvařila (on ještě do toto řval) a po první lžičce nejedl..nutit mu to násilím nejde.. no vlastně jde, ale to jsem nechěla a nechci. Teď má rok a půl, přibírá tak normálně..a jí taky celkem, jak kdy, co se mu hodí:slight_smile:..cvalík to není (teď má něco málo pod 11), ale někdy mě překvapí tím, že jí i to, co dřív nechtěl, nebo co bych nevěřila, že mu může chutnat.. chce to spíš furt zkoušet a zkoušet.. ale tím, jak jsem se snažila, aby přibýval, získal pár nedobrých návyků, s kterýma teď těžko bojovat (např. nechce sedět v židličce a chce vylézt na stůl ..atp ).
19. lis 2013 v 16:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pokud je to skutečný nejedlík, tak se to nikdy nezlomí. Mám doma nejedlíka. Nedonutí ho nic. Ani hlad. Prostě jede těch svých pár jídel a víc nic. Ve školce z něj šílí, doma z něj šílíme, ale k ničemu to není :slight_smile: Dcera je pravý opak. Slupne, co dostane na talíř, takže chyba ve výchově to rozhodně není, je to dáno povahou a chuťovými buňkami. Přeju pevné nervy a ať se to s věkem jen zlepšuje (ten náš má asi pořád pocit, že ho chceme otrávit, nebo co :grinning: ).
19. lis 2013 v 19:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
mám to stejný jako amabils :grinning: sekl se v roce od tý doby s nim nehne ani hever...řešila jsem to už ze všema...doktor, nutriční poradce dokonce dětský psychlog....jediná rada...vyroste z toho...už to neřeším..díky bohu ve školce to chápou..jsou mu 4 má 109 cm a 18 kg z čeho? nevím, žije ze vzduchu nemarodí..má svých 5 jídel a přes to vlak nejede...naopak druhý synek sní všechno je to pro mě balzám na duši po těch trápeních s tím prvním..držím pěsti ať se to zlepší :wink: jediná rada netrapte se tím já jsm z toho málem zešílela byli i týdny kdy jedl jen jogurty fakt to bylo na palaci..takže já vás chápu :unamused:
19. lis 2013 v 19:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mam dvouletiu dceru,taky valcime cca pul roku s tim,ze nepribira na vaze,zkusila jsem ji davat k obedu jen polevky,nejdriv vyvary s masem a zeleninou,po tom treba cockovou,gulasovou,potom jsem postupne do vyvaru pridavala nudle,strouhani atd. Postupne se ji roztahl zaludek,takze po rannim mliko zvladne jogurt,k obedu trosku polevky a trochu druheho jidla,odpo svacina,vscere a pred apanim mliko. Zitra jdeme na prevazeni,tak snad bude dr. spokojena...
19. lis 2013 v 19:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, pokud Ti do teď jedl normálně, můžou mu růst zuby, něco na něj leze, vystrkuje růžky....Já mám doba třeba jedlíka, od narození, je jí 16 měsíců, má 87 cm a 12 kg, pořádný kus holky. V 10 měsíci se rozhodla, že nebude obědvat...chodila spát po třech lžičkách, takže vlastně hladová...Prolomil to můj ústupek a četly jsme u jídla, musela jsem jí zabavit. Trvalo to asi měsíc, postupně jsme odbouraly knížku, dcera se rozjedla. Trochu jsem se zaměřila na nová jídla a je dobře. Musela jsem začít používat bylinky, aby jídlo mělo chuť. Asi před 14 dny se rozhodla, že nebude jíst jogurty, tvarohy, matyldy...A vzhledem k tomu, že je svačila dopo i odpo, měla boule za ušima, občas nějaká přesnídávka, tak byl docela problém, co bude jíst...No...prvních pár dní svačila jen jablko, dopo půlku, odpo půlku. Pak k tomu přidala piškoty, vem čert, že jsou sladký, prázdný bříško mít nemůže. Občas rohlík...Takže jsem se opět zaměřila na nová jídla a musím přemýšlet, co ke svačině. Třeba včera měla dopo jablko a odpo bramborové muffiny, dneska dopo rohlík a odpo jsem jí udělala lívance, ty jsem rozkrojila a nenápadně jsem jí tam dala tvaroh...Prostě vydržím až to přejde. Nabízím max dvě jídla a pak prostě není...Nakrájený jablíčko a kukuřičné křupky sní vždycky. Občas mám pocit, že vyskočím z kůže, ale musím to rozdejchat, jinak jí to buď zhnusím nebo mě bude mít na salámu...A co pak...Takže držet a vydržet. Pevné nervy.
19. lis 2013 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
obávám se, že když takový je, tak ho prostě nepřinutíš k tomu aby jedl více. Což ostatně ani dost dobře nejde,akorát by se dítě víc bloklo. Moje cácorka taky jídlu moc nedá, ale prostě se pomalu zžívám s tím, že s tím stejně nic neudělám a obrňuji si nervy. I když občas je to fakt těžké, protože mě to neskutečně trápí :frowning2:
Ale časem se to určitě srovná, většina dětí z toho vyroste :slight_smile:
20. lis 2013 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek