Ahoj holky, ráda bych zde vytvořila diskuzi na téma "hyperemesis gravidarum,, tzn. forma těžkých nevolností v těhu.. Prosím, budu ráda když se zde zapojí PŘEDEVŠÍM maminky, které si tímto prošly takže infuze, hospitalizace, následný režim jak v těhu tak ve stravě apod. Abychom tuto diskuzi rozvedli spíše v duchu osobní zkušenosti přímo s konkrétní diagnozou, protože ty maminky které znají vědí že není zvracení jako zvracení . Ráda bych se informovala a ráda bych touto diskuzí pomohla maminkám které tato diagnóza postihla..
😉 🙂
Díky všem
@tereeezz Ahoj Terez to je mi líto - co se ti nakonec stalo bohužel v těch nejkrajnějších případech to takhle dopadá 😢 moc mě to mrzí..Jestli chceš zastav se na fórum POTRAT JAK NASTARTOVAT A ZAČÍT ZNOVU...Já sama jsem přišla o dvě děti a tak vím jak se citíš ☹ a jaké to je když ti jej musejí z nějkého důvodu ,,vzít z těla" 😔 Netrap se časem bude dobře a další miminko určitě dopadne na výbornou 😉
Jinak ahoj HOLKY
😉 jsem ráda že se toto téma nějak rozjelo, je to fajn...Mě tedy nevolnosti přešly kolem 17 tt ale stálo to za to 🙄 teďka máme konec 27 týdne a já mám 1 kg nahoře 😀 JUPÍÍÍÍÍ 😀 😀 😀 Čekáme holčičku a jsem zvědavá jestli se někdy odvážím do dalšího těhu 😀 😀
ahoj holky, dnes musím zajet k lékaři, ptže má u mě podezření na to samé, nesnesu ani suchý rohlík a ani obyč. vodu z vodovodu :( už jsem z toho zoufalá, stačí abych zacítila jakýkoliv pach a už jsem zase na záchodě, během pár dní mi váha klesla o 3 kg :( už aby to přestalo.....
@tereeezz je mi velmi luto,ze to u Teba takto nestastne skoncilo a prajem Ti vela sil to prekonat.....mna dostal gynekolog,co ma prijimal do nemocnice na infuzie......studoval moje vysledky krvi a hovori mi,ze ved ani nemate poruchu vnutornej rovnovahy......a ja mu hovorim,ze preto som tu ,aby som tomu predisla.......no coment 😒
Ahoj holky,vloni se nám podařilo naše druhé těhotenství,jedno dítě doma už máme,podotýkám že nevolnosti byly,ale v normě,zvracela jsem do čtvrtého měsíce několikrát denně,ale nic vážnýho.Tohle druhé těhotenství bylo zvláštní od začátku,pozitivní test mi vyšel týden před menstruací,tak nějak už jsem to tušila,od 4. týdne,v době,kdy měla teprve přijít menstruace začaly nevolnosti,v sedmém týdnu už jsem musela na kapačky,nedalo se to vydržet,nebudu to protahovat,nejedla a nepila jsem pět týdnů,pouze kapačky,Degan mi trošku pomáhal.Poté mi začali dávat i léky,o kterých píše tereeezz,že nebyly vyzkoušené,můžu tě ubezpečit,že byly na mě,nepomohly,začaly mi selhávat játra,ledviny,žlučník naplněný žlučí,žaludek,střeva v háji,jícen propálený kyselinama,poslední noc na JIPce jsem měla dvě zástavy srdce a ráno jsem musela na ukončení ve 12tt.Bylo to 8.3.2012,je to rok a stále to bolí.Držím všem moc palce,ať to nikoho nepotká,je to největší bolest na světě.
@lenka8307 Ahoj Leni, musím se přiznat, že při čtení Tvého příspěvku mi vyhrkly slzy. Doposud jsem si myslela, že jenom já v téhle konverzaci jsem boj s touto nemocí nevyhrála, ale když jsem si přečetla příspěvek od Tebe...Úplně se mi všechno vrátilo. Měla jsem zcela stejný průběh jako Ty, pouze s tím rozdílem, že selhání mých orgánů nebylo tak rozsáhlé. Na přerušení jsem byla ve 13tt a myslím, že to nikdy nepřebolí...25.12.12 u nás zůstane černým datumem. Přeji VŠEM, které tato nemoc postihne mnoho a mnoho sil!! Jediné co mi to dalo a nevzalo je, že jsem zjistila, že mám vedle sebe partnera, se kterým společně překonáme všechno 🙂
Ahoj Teri,asi to nepřebolí nikdy,dokonce jsem ani letos nedostala kytičku k MDŽ,domluvili jsme,že to prostě slavit nebudem ☹ Opravdu jsem do posledního okamžiku doufala,že miminko zachrání,poslední den jsem dokonce ještě šla na sono žaludku(bez umrtvení,masakr),a ještě jsem prcínka viděla na ultrazvuku,jak si tam skáče,ale zvracela jsem nepřetržitě krev,to už opravdu nešlo vydržet,tělo prostě miminko nechtělo a další už mi nedoporučili,tak se teď smiřuju s jedináčkem ☹ Přeju hodně sil a hlavně ZDRAVÍ!!!
@lenka8307 Leni, vím o čem mluvíš...Tohle člověk z hlavy jen tak nedostane. Sonem žaludku jsem si také prošla a v ten ukončení těhotenství mě ještě poslali na gastro, takže jsem jela na sál s umrtveným krkem a prakticky jsem se s nimi ani nedomluvila. Když si na ten den vzpomenu, tak vůbec nevím, jak jsem ho přežila...byl to takový šok, že si pamatuju jenom úlomky. Modlím se aby druhé těhotenství nebylo takové, protože pak bych se nedočkala ani toho jedináčka, kterého máte Vy doma... ☹ Musíš to brát tak, že je hlavní, že Ty jsi v pořádku..A ten drobeček, kterého máte doma bude dostávat dvakrát tolik lásky... 🙂
Ahojte,
já teda tuhle diagnózu vysloveně nemám, ale je mi neskutečně zle celé těhotenství, jsem ve 23.tt, mám dole 6 kg a je to teda čím dál horší. Akorát můžu dát typy, co mi pomáhá:
- piju vitakávu s trochou mléka, jinak nesnesu vůbec nic
- když mám "dobrý den", tak zvládnu vodu - ale přefiltrovanou v konvici - z kohoutkové mi vadí ten pach a čaje jsem mohla na začátku a teď nic, leda sem tam kontryhelový
- vařená jídla nemůžu ani vidět
- sem tam mám chuť na tvaroh a občas jsem schopná ho i sníst
- doma je mi hodně zle po jakémkoli jídle (i suchém rohlíku), ale někdy dostanu venku hlad a můžu si dát bez následků třeba nějaké pečivo z pekárny... tak teď chodím 1-2x denně na procházku, abych venku snědla kousek pletýnky a měla v žaludku aspoň něco 😉
- nemůžu absolutně nic sladkého, ani chleba (peču doma, dávám lžičku cukru)
Nicméně jsem těhotná popáté (dvakrát missed abortion), takhle to mám poprvé.
Teri,budu držet palce,aby další těhotenství bylo v pořádku,vím že sis taky prošla peklem,tohle pochopí jen člověk s touhle diagnózou...drž se!!!
Holky ahoj, to je smutné ale jsem ,,ráda" že jste sem své zkušenosti napsaly že se takhle diskuze rozjede po všech směrech a že opravdu pomůže ostatním.. Mrzí mě ztráta miminka je velice nepříjemná zkušenost v životě ženy - i já o ní vím své..
Hyperemnsis je svině 😠 - nerada vzpomínám na to období kdy jsem zakládala tuhle diskuzi.. A jsem ráda, že je to za mnou..
Tedka před porodem mohu zhodnotit takřka všechny dojmy z týhle diagnozy a upřímně doufám že mě to při dalším těhulení jestli někdy do dalšího budu mít odvahu - nepotká..
Doufám že po všech lékách, infuzních terapiích, torecanech a decanech bude Hanička zdravá holčička..
Přeju Vám aby jste brzo měli nová miminka v bříšku, a přeji těm které tato dg. potká aby se drželi.... at to dopadne jakkoliv 😔 😅
@veruska007 ať je ti co nejdřív dobře 😉 😉
Já uvítám každou zkušenost s touto diagnózou a byla bych ráda,kdyby někdo napsal,jestli další těhotenství probíhalo stejně,nebo jinak,přemýšlíme,že to ještě jednou zkusíme,ale mám strach ☹
Děkuji,ale strach přetrvává 😉
nevíte jestli je to dědičné?
@tereeezz , Terezko, je mi moc líto, jak to dopadlo. Prošla jsem si tím taky, s tím rozdílem, že jsem vůbec netušila o co se jedná. Moje gynekoložka konstatovala, že to je normální. Já jsem byla tak oslabená, že jsem nebyla schopná jí odporovat.
Pár dní po pozitivním testu udeřilo první zvracení. Od té chvíle jsem měla permanentní silnou nevolnost. Jediné co jsem mohla dělat bylo ležet na posteli a nehýbat se, protože i otočení na druhou stranu nevolnost zesílilo. Jedla jsem pouze několik hroznů denně (ve světlejších chvilkách pár piškotů) a pila cca 1 šálek Coly denně, protože vodu jsem vyzvracela. Nemohla jsem ji ani cítit stejně jako ostatní jídlo a pití. Vůbec si nezvpomínám, jak jsem řešila základní hygienu, asi vůbec ne. Matně si vybavuju, že jsem zvracela při čistění zubů. Odmítala jsem svého partnera, protože jsem byla alergická na jeho pach. Vadilo mi, když někdo mluvil. Jediný člověk, kterého jsem snesla a který se o mě staral, byla mamka. Nemohla jsem chodit do práce, pochopitelně. Zhubla jsem za tři týdny o pět kilo. Po osmém týdnu těhotenství jsem se rozhodla jej ukončit. Neviděla jsem žádnou naději a nemohla jsem už dál pokračovat.
Den po zákroku jsem se cítila naprosto normálně, začala jsem jíst, měla dobrou náladu. O pár dní později udeřilo v plné síle uvědomění toho, co jsem udělala a několik dní jsem jen brečela vinou, zoufalstvím a vztekem, že mi moje doktorka nepomohla. Myslela jsem si, že jsem slabá, že jsem se nedokázala vyrovnat s normální nevolností. Tímto jsem se trápila až do včerejška, kdy mě asi vedla intuice a já na zahraničních stránkách objevila, že moje "nevolnost" má jméno - Hypermesis Gravidarum a že jím trpí 0,5 - 2% žen. Přihlásila jsem se do studie, kterou provádí jedna organizace. Pokud chceš, pošlu ti i ostatním odkaz.
Sama jsem si o tom přečetla co se dalo a čím dál tím víc vyplývá, že nejpravděpodobnější příčinou by mohla být autoimunní reakce na vlastní zvýšenou hladinu hormonů, konkrétně Estrogenu. Do nedávna se ani nevědělo, že by tělo takto na hormony mohlo reagovat, protože hormony jsou příliš malé, aby si tělo mohlo vytvořit alergickou reakci, ale nedávno se zjistilo, že na sebe vážou molekuly a imunitní systém je tak může detekovat jako nežádoucí.
Většina žen v této souvislosti uvedla, že 1. Měly problematickou menstruaci (zvracení, bolesti, migrény)
2. Nemohly brát antikoncepci nebo jim z ní bylo špatně
3. Dělalo se jim nebo dělá špatně v autě
Zajímalo by mě, jestli někdo z vás má podobnou zkušenost s třemi výše uvedenými body.
Jinak naprosto souhlasím, že je nutné požadovat okamžitou péči - kapačky, léky, cokoli. Nenechat se odbýt, požadovat adekvátní informace, třeba i změnit doktora nebo navštívit víc lékařů, být informovaný.
S tím, co o této diagnóze momentálně vím, už bych se nikdy nenechala odbýt a bojovala bych za sebe i svoje dítě.
Napadlo mě i založit nějakou organizaci na osvětu žen, které HG trpí. Není možné, aby se to bralo jako samozřejmost ve stylu "ok, trvalo to jen do 21 týdne", protože to může zanechat dlouhodobé následky jako poškození orgánů a odrazit se i na zdraví dítěte, protože dlouho dobu nedostávalo adekvátní výživu. Musíme prostě trvat na tom, abychom dostaly odpovídající péči a informace. Koneckonců nechceme, aby něco podobného prožily i naše dcery.
Mimochodem, smekám před každou, která tím prošla až do konce.
hci se zeptat, ja prozvracela tehotentvi skoro cely ale do 4 mesicu to byla hruza, byla jsem tak slaba, ze jsem jen lezela... zhubla sem 8 kg.... chci se zeptat pokud bychom chteli dalsi mimi... zase bych si tim musela projit?
mě to postihlo také, kapačky, nemocnice atd. Musí se to vydržet, i když je to strašný...já zvracela uplne vse, i vodu, jakýkoli nápoj, jakýkoli jídlo...jen jsem cely dny lezela a zvracela, nebyla jsem schopna se o sebe pomalu ani postarat...do sprchy jsem chodila jednou za 2-3 dny, jak jsem byla oslabena, nezvladla bych to..zhubla jsem deset kilo. Postupně pomalu to začalo ustávat až tak v pulce 4mesice a uplne to prestalo nekdy behem patyho. Drzim palce vsem, ktere to prave prozivaji.
Velmi přínosný odkaz, bohužel jen v AJ - Hypermrcha se tam rozpitvává do nejmenších detailů. Pokud se o ní chcete dozvědět co nejvíc, doporučuju http://www.helpher.org/.
@goldenova Zdravím a děkuji za milá slova "útěchy",
mrzí mě, že je nás tu stále víc a víc, protože to, co jsem si já prožila bych nepřála ani největšímu nepříteli. Čtu Tvé řádky a promítám si zpětně každý okamžik, kdy jsem lezla po bytě po čtyřech a na kolenou prosila, aby mi už PROBOHA bylo konečně lépe. Vše, co píšeš jsem pochopitelně zažila také do posledního detailu ☹
Takže...kdybych to měla shrnout. Od záčátku až do konce absolutně stejný průběh. Tj. ihned po pozitivním testu nekontrolovatelné zvracení, které v mezerách vyplňovala jen a pouze nepředstavitelná nevolnost a v mém případě odeznění všeho ihned po probuzení z narkózy po zákroku. Vzpomínám si na okamžik, kdy jsem otevřela oči a nevěděla jsem, jestli jsem mrtvá...Ten pocit, že je člověku "dobře" jsem zapomněla za tu dobu... ☹
K bodům, které uvádíš...
1. Měla jsem vždy problematickou menstruaci, doprovázenou bolestmi, migrénou a pocitem na zvracení
2. Musela jsem vysadit antikoncepci, kvůli vedlejším účinkům
3. Dělalo a dělá se mi špatně v autě, autobuse.....
+ např. po dcl vína se druhý den cítím, jak kdybych vypila celý sklípek..
Moc mě těší, že jsi mě oslovila a za odkaz na studii budu víc než ráda. Je to již přes rok, ale já stále cítím neskutečnou nespravedlnost a stále si v hlavě promítám, co bych udělala jinak...Všechno zlé je pro něco dobré a já za sebe mohu říct, že jediné, co mi tato nemoc dala jsou neskutečně trdé lokty a chuť se prát za své štěstí. Ucelila jsem si priority a teď vím, že do dalšího těhotenství půjdu "vyzbrojena" a budu neodbytná, i přes ohrnuté nosy doktorů a sester, které jsou otráveny ještě dnes, když je míjím na ulici...
Se založením organizace souhlasím!! a jsem ochotna vložit do toho vše, co mohu nabídnout. Vím, že nic z toho, co se stalo už nevrátím. Mým velkým přáním je neprožít tyto muka znovu a vytáhnout tuhle šílenou nemoc "z šuplíku" podceňovaných diagnóz...... 🤐
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.
@daggold To je zajímavý, co píšeš. Taky jsem měla ten nepříjemný tlak v pravém podbřišku a jednou mi doktor v těhotenství zkoušel měřit nějaký dráhy - já tomu teda houby rozumím, ale říkal, že mám špatnou dráhu žlučníku.. Omeprazol jsem dostala od praktickýho lékaře, ale nevěřila jsem, že by to mohlo pomoct, navíc na nich bylo napsáno, že se v těhotenství nesmí, tak jsem je nebrala..