Možná vás čeká císař - jaké jsou vaše první pocity?

partyzanka91
22. led 2014

ahojky,
já bych se jen chtěla zeptat jeslti je tu ještě někdo, kdo se dověděl že možná bude rodit císařem a přepadli ho stejné nepříjemné pocity jako mě (bezmoc, méněcennost), nebo zda jsem jediná

Snad každá nastávající maminka si představuje jaký asi bude její porod. Já například si často myslím že to na mě příjde v noci a manžel bude doma. Zavolá mi sanitku a pojede autem za mnou. U porodu by nebyl ale čekal by někde v areálu porodnice. Já bych sice zažívala bolest, ale nejvíc ze všeho ten nádherný pocit že mé maličké se už "klube" na svět. Představovala jsem si jak bych dýchala, tlačila, jak bych si užívala všechny ty porodní fáze a tu směsici pocitů. A hlavně ten moment až by to bylo za mnou, miminko by mi položili na bříško, manžel by se přišel podívat, potěšit, společně bychom se radovali. Udělali bychom si první fotku, poslali zprávy přátelům rodině... No docela poeticky jsem si to vysnila, ale často jsem to takhle viděla. Věděla jsem že existují komplikace - zásek, zadušení, akutní císař. Ale nějak jsem si je nepřipouštěla, byla jsem přesvědčená že to u mě bude bez problémů tak jako celé těhu. Na porod jsem se těšila a žila jsem jím.

Pak jsme šli s manželem na druhý velký screening. Hned na začátku mě doktorka hlásila že placenta je na přední stěně dole, bral jsem to jako takové ty běžné komentáře co si tam vyměňovali a zapisovali. Pak mi ale řekla že se po vyšetření na mě podívá ještě vaginální sondou tak mi začal v hlavě bušit poplach, něco se jí nezdá. Potom jsem se docela uklidnila jak mi jezdila po bříšku a sjížděla mimi od hlavy k patě, doslova. Optimistické komentáře jak je vše v pořádku a k tomu promlouvala k malému, tak bu´d chvilku v klidu rošťáku apod... skoro jsem na to zneklidnění zapomněla a užívala si sledování miminka v televizi před sebou (mají tam totiž ten monitor ultrazvuku napojený na televizi takže oni jsme v ní viděli to co oni v počítači - skoro jako v kině), bylo krásné sledovat jakou má halvičku, páteř, nožičky a ty hlášky jak je zdravé a neposedné. Vyšetření skončilo a doktorka mi připomněla tu placentu, podívala se spodem, bylo to pár vteřin a už hlásila, opravdu je snížená na přední stěně a hlásila ty parametry. Neklidně jsem se zeptala jestli je to problém. Bylo mi řečeno že se ještě může povytáhnout ale pokud ne tak budu rodit císařem, za měsíc mám jít na kontrolu. V tu chvíli jako by mě polili, přepadla mě strašná bezmoc a pocit méněcennosti. Nejsem schopná přivést své dítě na svět, potřebuji operativní pomoc. Odcházela jsem skoro v slzách a byla strašně skleslá. Sama jsem to moc nechápala miminko je v pořádku mám být ráda a jak příjde na svět už je drobnost. Ale mě se prostě furt bortili ty krásné předsravy a místo toho jsem se viděla na tom operačním sále jak mi miminko vytahujou a jakoby odebírají, nepřirozeně. Nemohla jsem se toho smutnku zbavit. manžel to nechápal. Svěřila jsem se i mamince (tchýni) a dvou nejlešpím kámoškám a všechny mi řekli a´t jsem ráda, kdyby k tomu došlo budu to prý mít pohodlná a spousta žen si tak přeje rodit. Mě to ale vůbec neuklidnilo a trošku jsem se zlobia že mě nechápou co je to pro mě citově. Jenže musím vzít v úvahu to že už je to dlouho co mamka rodila a oba kluky odrodila normálně a tak si tím neprošla a z těch kámošek nemá ani jedna děti, tak jsem si říkala že si to asi neuměj představit.

A proto se ptám tady vás, které děti máte a nebo čekáte a čeká vás císař, tak jak se cítíte. Zda ten prvotní dojem byl také takový.

Nyní jsem se s tím už trošku smířila a připravila se psychicky na to. Pořád ale ještě když mi někdo vyhrožuje císařem mám chuť dokázat, že já nakonec porodím normálně, že ta placenta stoupne a dokážeme to. Dost mě povzbudilo to že jsem si na netu našla že to často stoupne tak chci ještě všem ukázat jak odhodlaná rodička budu! No a kdyby náhodou ten císař tak furt mě ještě občas přepadá pocit bezmoci, ale už je to lepší a hlavně chci aby malé bylo v pořádku, až bude na světě jsitě už ani nepomyslím na to jak se narodilo. Našlaj sem si na netu i něco málo o tom jak řez probíhá. Tak nejvíc by mi vadilo asi to, že bych musela do nemocnice nastoupit už do předu plánovaně a nechat si kontrakce vyvolat aby mohli operovat a pak by mi hodně vadilo to že bych musela být den na JIP a dítě nemít u sebe (jen by ho nosili na kojení), nevím kde by bylo, kdo by ho hlídal a staral se u něj. Chtěla sjem ho po porodu mít už porád při sobě a být hrdou maminou. Tak ještě uvidím jak to dopadne ale dost doufám že stoupneme a porodíme klasicky 🙂

kathy.skal
22. led 2014

Ahoj. Já jsem rodila císařem a prvotní pocity jsem měla podobné..ono to do nás tak je nalíváno, že přirozené je jen to přirozené 🙂 Ale s postupem času mi došlo, že to prostě neovlivníš - císař je daleko víc nebezpečný, než běžný porod, je to operace, která sebou nese rizika, takže to můžeš brát tak, že jsi musela sebrat odvahu a pro zdraví sebe a miminka udělala, co je třeba. A vlastně...já když si teď povídám s holkama, co rodily a rodily den, měly bolesti...tak se musím pousmát..mám dvě děti, porod mi naplánovali, takže nevím, co je to porodní bolest, nevím, co je být tam dole potrhaná..za hodinku bylo hotovo a ještě jsem se mohla na JIP hezky vyspat 😀 Jen ta jizva nooo 😖

pisisvori
22. led 2014

@partyzanka91 souhlasím co píše
@kathy.skal je to takové trochu strašení s císařem. Určitě ti nebudou vyvolávat žádné kontrakce, kdo ti to řekl? Mě to bylo ze začátku taky líto, že nebudu rodit normálně (že přijdu o to čekání, kdy to asi přijde a tak....), ale zpětně jsem ráda i za to, že jsme nemusela čekat co se bude dít, jestli budu muset jet sanitkou přes dopravní špičku přes Prahu..... Císař byla pohoda, neměla jsme žádné problémy, břicho nebolelo, jizva taky ne...jen jsem nebyla potrhaná a zašívaná a nevím co jsou to kontrakce🙂. Dceru jsem u sebe měla hned druhý den a viděla jsme jí ještě na sále.
Myslím, že se i zbytečně straší císařem jako opeací. Ano je to operace, ale kolik lidí je takhle strašeno před slepákem nebo operací žlučníku....????Pro mne je vždy přednější zdraví dítěte a moje než nějaké pocity.
Navíc ta placenta se opravdu může posunout výš jak děloha poroste, sestřenka to taky tak měla a nakonec rodila normálně přirozeně.

satalicka
22. led 2014

já jsem své první miminko rodila normálně a nastaly takové komplikace, při kterých se provádí akutní císař. jen pan doktor už pospíchal domů a císaře neudělal. miminko se dusilo, vyplo mu na chvilku srdíčko a nakonec malou museli rychle vytahovat kleštěmi aby jí zachránili. v tu chvíli bych dala cokoliv za císaře. S malou jsme měli pak lítání po neurologiích a museli jsme cvičit Vojtovku. Naštěstí je už v pořádku. Ted mě čeká druhý porod. Jelikož je miminko otočené koncem pánevním, tak mě nejspíš císař nemime. Než zase komlikace, půjdu dobrovolně na císaře. Doktoři snad vědí, co je pro nás a miminko nejlepší..... kromě toho blba teda, co jsem v porodnici chytla já ☹

lucieandrlova
22. led 2014

Ahoj, taky jsem si to představovala jako Ty, ale tak romantické to pak v reálu fakt nebylo... První kontrakce začaly v pátek, porodila jsem v neděli, manžel chtěl být u toho, tak jel do porodnice 3 x (první mě odvezl, pak přivezl ještě věci a pak jsem mu volala, ať už jede). Nakonec ještě čekal na schodech. Já jsem chodila po chodbě starého hnusného oddělení (protože nové nadstandardní bylo plné), rozdýchávala jsem kontrakce až k zbláznění, protože všech 6 sálů bylo plných, pak mě konečně přijali na sál. Celkem jsem rodila 15 hodin a v závěru mi řekli, že miminko nesestupuje, že je riziko, že má omotanou pupeční šňůru a popř. by ho tahali kleštěmi. A navíc si nebyli jistí, zda není velké a projde... Takže doporučili akutního císaře. Bez váhání jsem souhlasila. Na JIPce jsem byla ráda, že se o mimi starají sestry a že ho nosí jen několikrát denně na krmení. Byla jsem "umordovaná". Manžel byl u mimi pravidelně na návštěvě. Dokonce byl s ní hned po porodu a nechali ho tam hodinu. Má nádherný zážitek a k dceři teď krásný vztah.
Mě sestry litovaly, protože zatímco si většina buď odrodila nebo měla císař, tak já jsem první skoro porodila a pak šla ještě na ten císař a fakt nic moc... Takže pokud se ještě zadaří, sama budu chtít císaře.
Nejsem proti normálním porodům, jen chci říct, že ne vždy to dopadne dle očekávání a ve výsledku to pak může být ještě horší...
A myslím, že vůbec nezáleží jakým způsobem matka porodila, ale jak se pak o dítě stará. Děti jsou naším odrazem. Příkladná péče se zhodnotí a nikdo se už nikdy nebude ptát, jakým způsobem přišlo na svět...

apfele
22. led 2014

@partyzanka91 Ahoj, když jsem čekala prvního syna, také jsem měla své představy o porodu a byla jsem odhodlaná rodit přirozeně, říkala jsem si " tolik žen odrodilo, zvládnu to i já" , jenže ... syn byl polohou KP a já byla předána mým doktorem do porodnice, ať oni rozhodnout , čekali jsme do 37.týdne zda se malý otočí či ne - neotočil a byl mi doporučen císařský řez. Byli mi vysvětleny rizika jak porodu KP , tak rizika císaře, takže jsem se rozhodla pro císaře. Představa císaře pro mě byla hrozná, nikdy v životě jsem nebyla v nemocnici, natož , abych byla operovaná, bála jsem se všeho 😒 den před operací jsem nastoupila do porodnice a k večeru ke mě přišel anesteziolog a vše mi vysvětlil - rozhodla jsem se pro spinální anestezii, protože jsem chtěla malého vidět hned jak se narodí, i když jsem se bála, říkala jsem si, že jsem blázen - moje první operace v životě a já budu při vědomí a budu vše slyšet atd. Nastal den D a já byla rozklepaná, fakt jsem se bála, ale drželo mě to, že se malý narodí a my budeme konečně rodina.
Vše proběhlo na jedničku a to díky výbornému anesteziologovi , který se mnou po celou dobu operace mluvil a vyptával se mě na různé věci, takže jsem ani nevěděla, že už mě operují, až jedna sestra řekla, že už malý bude venku, pak mi malého ukázali a já byla šťastná, že je zdravý a že už to mám všechno za sebou.

Nyní čekám druhého syna a je opět polohou KP, takže druhý císař mě nemine.

Závěrem chci napsat , že i když jsem rodila císařem, nepřipadala jsem si méněcenná nebo špatná matka, prostě brala jsem to jako přirozenou věc. Ono se dnes hodně řeší porody přirozeně či císařem , nebo zda matka kojí či nekojí. Já si myslím, že je to úplně jedno. Jde o to jakou matkou budu a jsem. Stačí se podívat na TV kolik žen porodí své dítě přirozeně a pak slyšíš, že bylo v "lepším případě" odloženo do babyboxu, v "horším případě" někde pohozeno v parku.

Matku matkou nedělá to, že dokázala porodit dítě přirozeně, ale to jak své děti vychová.

kocka5
23. led 2014

@partyzanka91 Já mám taky císaře za sebou a musím říct, že vědět to dopředu je podle mě o hodně lepší, než když jako já si na porodním sále a doktor řekne, ještě jednou zkuste zatlačit a sestra volá na sál kvůli akutnímu císaři. Ten šok stojí za to. Manžel na mě významně koukl jako že jo.....a já mu za tu předanou odvahu budu navždy vděčná.

Dítě mi přišli ukázat večer a pak se o něj další den ještě trochu staraly sestry a to mi vůbec nevadilo...... miluji ho .........ale v tu chvíli jsem byla ráda, že jsem ráda....... než jsem se trochu zvetila.
Takže si to nemaluj dopředu 😀..... kdoví jak se vše vyvrbí.😀

partyzanka91
autor
23. led 2014

kocka5: a ty jsi měla úplnou a nebo místní anestezii? Já myslím že ta místní je lepší, sice asi vidíte jak do vás řežou což není příjemný, ale asi je to menší riziko pro dítě a hlavně ho pak hned můžete vidět a ne se probudit až někde na JIP a ptát se po něm.

kathy.skal
24. led 2014

@partyzanka91 Jak tě řežou nevidíš, dají ti před pupík plentu 😉 Ale jinak je lepší ta lokální anestezie, neovlivňuje životní funkce mimča, kdežto ta celková ano.

luciferinka
24. led 2014

@kathy.skal prosím chtěla jsem se zeptat jakým zpusobem muže ovlivnit celková anestezie životní funkce dítěte? Měla jsem celkovou anestezii,malá je zdravá,ale přesto mě to zjímá 🙂 děkuji

dominka17
24. led 2014

Ahoj, tak já jsem měla taky doporučeného císaře, protože jsem myasthenička (svalová slabost) a neurolog mi nedoporučoval rodit normálně, prý bych je nevytlačila a protože holky se ani neotočily hlavičkou dolů, nic jiného ani nepřicházelo v úvahu..ale já jsem byla ráda, protože jsem se normálního porodu bála (máme v rodině dost bolestivé porody), no ale nevěděla jsem, co mně čeká potom..Samotnej porod byl v pohodě, měla jsem jenom epidural, takže mi holky hned po vytáhnutí ukázali, manžel čekal venku, hned potom na JIPce byl se mnou a holky mi tam taky přivezli..pak to teda bolelo, pořádně a dlouho..ale nechci strašit🙂 Teď jsem po 3 letech těhotná a myslím, že se to bude opakovat..

kathy.skal
25. led 2014

@luciferinka myslela jsem životní funkce po porodu, jak se testují...já už si nepamatuju, jak se to jmenuje, ale nějak se boduje dýchání a tak...jak je mimčo vitální. A při té celkové anestezii se prý anestetikum dostane i k mimču, takže pak ta vitálnost po porodu je horší. Aspoň tak mi to říkal anesteziolog 🙂

partyzanka91
autor
25. led 2014

kathy.skal: tak to já se bála aby to neovlivnilo miminko celoživotně. Takhle to vypadá že to je jen chvilková záležitost. Možná by se v takovém případě ten vitální test měl odložit na později a nebo zopakovat další den. To mi příjde podobné jako kdyby nám po narkoze dali psát nějakej iQ test, jistě by ty výsledky taky byly horší, jelikož organismus je oblbnutý, nežli za normálního stavu. Takže pokud to nemůže malému trvale ublížit a nebo ho to ohrozit na životě tak bych se nebála. Spíš by mi ta lokální přišla lepší pro tožebych byla při vědomí a mohla miminko hned vidět. A ne se pak bůhvíkde vzbudit a po mimi se ptát

tehulka12
26. led 2014

@kathy.skal Myslíš Apgar skóre.
@partyzanka91 Odložit nebo zopakovat se to nedá. Tam se hodnotí chování miminko v 1. 5. a 10. minutě života a to znovu už nenastane. Hodnotí se jeho adaptace po porodu. U miminka proběhnou veliké změny po to porodu, třeba se změní krevní oběh, roztahnou se plíce a takové věci a to už znovu nikdy nenastane.
Většinou je miminko u celkové narkozy do 5 min venku,právě aby dostalo těch anestetik co nejméně.

biolage
26. led 2014

Také mě nejspíš čeká císař a popravdě....neláká mě ani jedna varianta. Takže hlavně aby byli prckové ok a vše ok. Jinak to neřešim. Spíš už to chci mít celkově zasebou 🙂

riakuk
2. únor 2014

Prožila jsem si dva císařské řezy. První porod byl vyvolávaný a bolest jsem měla kolem 50 hodin, když už jsem se konečně otevřela, tak dcera přestala spolupracovat - nechtěla sestoupit. Totálně vyčerpaná jsem přešla na operační sál, kde mi při epidurální anestezii provedli císařský řez. Byla jsem mimo a skoro nic si nepamatuji. Probrala jsem se po 6ti hodinách a brečela. Byla jsem naštvaná na sebe, na sestřičky, na doktory, na celý svět. Malou jsem nechtěla vůbec vidět. Ještě dva dny po porodu jsem brečela a nechtěla jsem z rodiny nikoho vidět. Nemohla jsem se zvednout z postele, prostě hrůza. Pak se to uklidnilo. Po 22 měsících jsem šla rodit znovu 🙂. Na doporučení 4 lékařů z 5 jsem rodila císařským řezem a pohoda 🙂. Jen to spaní den před porodem v nemocnici bylo hrozné. Ráno mě dali cévku a infuzi, přešla jsem na sál, dorazil manžel a dcera byla za 10 min na světě. Manžel ji choval, ukazoval mi jí a povídali jsme si. Druhý den po porodu jsem byla schopna se o ni celkem bez problémů postarat. Jizvu mám v pohodě, mohu mít další miminko a ke dcerám mám stejný vztah a je jedno, jak se narodily. Kdyby nebyl císařský řez, tak bychom umřely obě - takže díky za něj 🙂

linda.r
2. únor 2014

Císařem dneska rodí opravdu hodně vysoké procento maminek, často i na vlastní přání, což opravdu nechápu, pracuji v porodnici, tak o tom něco vím. Pokud budeš mít vcestnou placentu, je porod císařským řesem opravdu jediným řešením a můžeš být ráda, že tady ta možnost operačního porodu je. Hrdá maminka můžeš být a určitě budeš i tak, vždyť ty sis to tak nevybrala, okolnosti přirozený porod nedovolují, tak se nedá nic dělat. Ale řekla bych , že ve vašem případě je ještě brzo na závěry, já měla placentu ve 20.týdnu 12mm od vnitřní branky a za 4 týdny se mi krásně vytáhla nahoru, je pravděpodobné, že to budeš mít taky tak. Takže hlavu vzhůru, určitě to dobře dopadne, ať už s císařem nebo bez něj.

kamino
2. únor 2014

Take jsem mela predstavy o krasnem porodu..pila malinik,cvicila s epi no...nakonec prcek po 30 hodinach nesestupoval,byl zamotany ve snure,spatny monitor,verdikt znel akutni cisar... obrecela jsem to,v tom stavu,ve kterem jsem byla jsem si zvolila celkovou narkozu a nelituji..byla to asi nejrychlejsi cesta prcka ven a jsem stastna,ze to dopadlo,jak to dopadlo. Diky skvelym sestram jsem se bez problemu rozkojila,diky rychlemu zasahu mel prcek Apgar 9,9,10. Neves hlavu,porodem a je jedno jakym vsechno zacina. Pred par desitkami let,kdy diagnostika byla v plenkach mozna takove stesti nemely.

ann_87
2. únor 2014

Přijde mi, že dneska je ten tlak z okolí, aby vše bylo přirozeně, přírodně a nevím co všechno, tak velikej, že na někoho to opravdu může působit tak, že si dítě neporodil PŘIROZENĚ a je tedy méněcenný?
Já děkuju za dnešní vymoženosti, monitory, ultrazvuky, možnost císařskýho řezu v případě nutnosti apod.
Nikdo Ti nebude vyvolávat kontrakce, pokud půjdeš na plánovanýho císaře.
Přestala bych se tím trápit a těšila se na miminko. Nejdůležitější je, aby bylo zdravé.
Měla jsem celkovou narkózu a syn měl apgar skóre 10-10-9 a ovlivnilo ho jedině to, že se dusil o pupeční šňůru.
Držím pěsti a nedělej si z toho nervy, dobře to dopadne 😉

soleilll
2. únor 2014

Já se těšila, že budu rodit císařem a udělala jsem pro to všechno, aby to tak bylo. Vůbec si nedovedu představit, že bych rodila klasicky. Pokud sis to představovala jinak, nedá se nic dělat, ale zdraví vás obou je důležitější. Na pocity méněcennosti okamžitě zapomeň - copak je málo, že odnosíš a přivedeš na svět dítě?! Tvoje tělo ho zrovna celé "vyrábí". A to nemluvím následným starání se o něj. Je to i tak velká věc! Naopak buď ráda, že žiješ v civilizovaným světě, protože pokud by všechno muselo probíhat v souladu s přírobou a fyziologickými procesy, kdoví, jak by to s váma v tomto případě dopadlo... Držím palce, všechno bude dobrý, neboj!

frufrunka
2. únor 2014

@partyzanka91 Já jsem si to malovala stejně jako Ty, skončilo to akutním císařem. Pak jsem měla i problémy s kojením a šestinedělí byla jedna velká šílenost - měla jsem pocit naprostého selhání, že nedokážu porodit ani nakrmit svoje dítě, malý navíc nespal a pořád brečel (což trvalo půl roku - ve dne i v noci), cítila jsem se fakt naprosto méněcenná. Tím spíš, když mi jedna "kamarádka" pořád dokola líčila, že mi to nezávidí, jak ona měla úžasný porod a jaký to byl nádherný pocit, když cítila, jak z ní miminko vyklouzlo a jak jí ho hned dali na hrudník... No obrečela jsem to a ona mi to nezapomněla převyprávět ještě několikrát.. ☹ Ale pak přišly komplikace a velké nepříjemnosti s dalším dítkem, druhého syna už jsem rodila plánovaným císařem a byla jsem za to neskutečně vděčná. Ne za toho císaře, ale za možnost mít ještě jedno dítě. A musím přiznat, že teprve až když to všechno dobře dopadlo, tak jsem zpětně zpracovala ten první porod, teprve až pak jsem mohla říct, že je to za mnou a že je úplně jedno, jakým způsobem syn přišel na svět. Teď mě to čeká potřetí a už se na to i těším,když přesně vím, do čeho jdu... 🙂 Nebudu Ti dopředu říkat, to, co jsem já nechtěla nikdy slyšet - vždyť je jedno, jak se dítě narodí, hlavně, že jste oba zdraví... Ono to možná jedno je, ale ten tlak na přirozené porody je dneska tak obrovský, že když porod skončí císařem, maminka se snad ani necítí jako žena. Řeší se jen zdravotní stránka věci, psychika ne - vždyť jste oba v pořádku, tak co, žejo. Horko těžko jsem o tomhle našla na internetu pár stránek od psychologů, opravdu je to docela problém. Když si maminka přeje dopředu přirozený porod a těší se na něj, pocit selhání je veliký. A rady, jak se s tím vyrovnat, bohužel nikde moc nenajdeš... Snad jen - jestli budeš mít chuť, přečti si můj článek v blogu, třebas Ti trošku pomůže pochopit, že jsou i horší věci než nerodit vaginálně, ale zprostředkovaně to jde stejně těžko vysvětlit... Jak říkám, já sama jsem to zpracovala až po dalších (a podstatně horších) zážitcích, musela jsem si to odžít. A trvalo to 4,5 roku... Možná je dobře, že o tom přemýšlíš dopředu a můžeš se na variantu císaře připravit. Já byla skálopevně přesvědčená, že porodím jako nic a že to bude krásný zážitek... Držím palce, ať všechno klapne a na císaře nedojde, ať máš krásný a pohodový porod! 🙂

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.


Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru