• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Panická porucha a jiní strašáci v těhotenství

8. března 2017 
Ahoj těhulky, je tady někdo s těmito problémy?! :wink:
26. lis 2009 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
:wink: to je nějaká diagnóza nebo prostě jen strach z porodu pod jiným jménem?
26. lis 2009 v 16:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to diagnoza a zrovna vtipna zalezitost to neni...
26. lis 2009 v 18:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
autor
Craw, bohužel je to nemoc, která ti někdy dost znepříjemní život a o to těžší je to v těhotenství...
27. lis 2009 v 08:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ahoj holky sice neznám přesné znění této diagnozy ani jaký má průběh atd. ale jestli jde o šílený strach v těhu tak to teda mám,nebojím se porodu nebo tak ale šíleně se bojím že o mimi přijdeme a neskutečně špatně prožívám každou kontrolu, každý utz, klepu se jak osika, před každou kontrolou brečím že to dopadne určitě špatně,říkala jsem si že to skončí po 1. trimu kdy už nebude hrozit riziko potratu ale bojím se furt a mám pocit že čímdál víc.

zrovna dneska mám kontrolu na gyndě, takže jsem od 3 hod. ráno vzhůru, lítám na záchod, tělo mám jak zkoprnělé od těch nervů atd. tak mi drže holky palce, měla bych se jít začít chystat ale nechce se mi :frowning2:
27. lis 2009 v 08:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Ahoj stroužku,

a řekla si někomu o tom strachu?! nevím, jestli bys němela, aby byl malej v pohodě...

panická porucha je psych.nemoc, o které nikdo neví, proč vzniká. Hodně zkráceně řečeno, nějaká stres.situace vyvolá úzkostné stavy (bušení srdce, pocení, knedlík v krku, atd...) a postupně to graduje, tyhle stavy jsou čím dál horší, čím dál častěji až se pak začneš vyhýbat i místům, kde tě to chytlo, čímž si to sama i vyvoláš tím strachem. PROSTĚ PANIKA. Fyzický projevy jsou tak silný, že máš strach, že je to infarkt, že máš něco s plícema, atd...

No a když tohle všechno prožíváš třeba v těhotenství, tak to není nic příjemnýho.

Čímž vůbec nezlehčuju Tvoje problémy, naopak...

myslím, že strach, aby všechno dobře dopadlo, je úplně normální, někdo ho má prostě větší, někdo menší...Každopádně je dobrý mít u sebe někoho, kdo nás bude uklidňovat, že je všechno v poho.
27. lis 2009 v 08:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
kostičko jo řekla, doktorka to moc dobře ví že se tak bojím, ono je to vidět i na tlaku u dr., musí mě přeměřovat ještě jednou po vyšetření protože před mám extravysoký tlak. sama mi řekla že nejsem jediná pacientka s těmito pocity, že navíc je to u holek po prožitém potratu se kterým se ještě jaksi úplně nevyrovnali běžné. naštěstí ten strach není jako každý den, jen někdy, řekla bych to tak že 6 dnů v týdnu se cítím v poho ale ten 7. den na mě přijdou šílené myšlenky a strach. stejně tak to mám při kupování výbavičky, skoro u každé věci kterou kupuju si v duchu říkám co když to koupím a zakřiknu to. Vím že to asi není pro mimi dobré ale co nadělám, rodina a někteří známý o tom neví protože by to nepochopili, když se jen zmíním tak mě mají za blázna a neustále poslouchám proč tak šílím když už jsem v 6. měs., stejně tak nechápali moji touhu po mimi a depky že se nedaří.já jim to nemám za zlé protože všichni mimča hned a bez problémů takže se těžko vcítit do pocitů holky která má něco za sebou a které se dlouho mimčo nedařilo.
já vím čím to je u mě, loni jsem potratila a tohle jsem neměla ten strach u toho minulého těhu, nic jsem sinepřipouštěla byla jsem spokojená ale teď když jsem těhu podruhé tak mám pořád v sobě ten obrázek utz na kterém nebije srdíčko a jak mi dr. říká že mimčo nežije, pořád vidím ten sál atd.

naštěstí mám manžu a pár dobrých kamarádek tady na koníkovi které mi pomáhají se z toho dostat, jim se vždycky vypovídám nebo vybrečím a je to lepší.
27. lis 2009 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
To je jasný, že to člověk nedělá schválně...
Koukla jsem do Tvého alba. Zažili jste toho docela dost, není divu...
Je těžký někomu něco vysvětlovat. když to sám nezažil...lidi kolem mají většinou tendence takové problémy odsuzovat...No s tím asi nic nenaděláme.
Může tě uklidňovatz, že ,jak říká tvoje doktorka, nejsi sama.
27. lis 2009 v 08:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky jsem zpět z kontroly na gyndě. vše v pořádku, prej bezproblémové těhu, no jo jen ty nervíky jsou bez těch by to nešlo. zase jsem měla tlak vysokej před kontrolou a klepala jsem se jak ratlík.
kosti no právě, myslím že kdybych nezažila to co jsem zažila bála bych se to určitě ale ne tak moc. tohle mimi je fakt vymodlený, navíc jsem otěhotněla skoro na chlup stejně jako minule, jako myslím datum porodu je stejné jen s ročním spožděním takže od začátku bereme to nové miminko jako znamení že nám ho posílá náš andílek a o to víc se o něho bojíme.

nejhorší je právě to že to nikdo nepochopí ten kdo to nezažil, u nás všichni těhu hned a bez problémů jen já takové starosti a tak je těžký to někomu vyprávět že to nejde vymazat z hlavy, že jsem 1.trimestr prožila v nervech co bude a nebude, pořád jsem to srovnávala, třeba už jen ty těhutesty, někdo testuje pro zábavu, já testovala ze strachu, prostě jsem potřebovala něco dělat těma desítkama testů jsem se uklidňovala a předsvědčovala že jsem těhu a že to dobře dopadne. ono se sice potrat z testů nepozná většinou ale mě to pomáhalo od strachu. O tom jak jsem v 1. trimu před každou kontrolou na gyndě pro jistotu měla ve skříni zásobu spodního prádla a čisté pyžama kdybych náhodou šla zase na potrat to fakt nemůžu nikomu ve svém okolí vyprávět protože by to nepochopili.

z důvodu toho šíleného strachu a únavy z toho všeho kolem před těhu, vlastně 2 roky jenom starostí chození po dr. atd. jsme s manžou přehodnotili plány na druhé dítě, určitě ho chceme ale ne hned brzo jak jsme si vždycky plánovali, oba si teď neumíme představit že bychom se třeba za rok dva měli zase znovu pokoušet o mimi a prožívat to celé znovu, hlavně já si chci konečně opočinou a načerpat duševní síly
27. lis 2009 ve 12:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
strouzek: Ahoj, rekla bych, ze to u tebe vypada na uzkostnou poruchu. Jedinym resenim byva psychoterapie...Drzim palce, taky se stim castecne potykam.
27. lis 2009 ve 12:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Strouzek: tak gratuluju ke kontrole...když je vechno v pohodě, tak můžeš být zase na čas v klidu....
souhlasím se syraell, pokud sama vidíš, že to nezvládáš, je lepší psychoterapie...obvoďák nebo gynekolog nepomůžou s psychikou...

syraell: já mám ty ataky teď tak 2x denně, většinou v metru a večer v klidu před usnutím
27. lis 2009 ve 13:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
t.kosticka: Rozhodne zvaz odchod na rizikovy...Jednak odbouras situace, ktery to startujou(metro atd.) nebo muzes zacit dochazet pravidelne na terapii. Trikrat za den je vysoky cislo :cry:
27. lis 2009 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
zase tak moc bych to asi nehrotila..už vím, za tu dobu, jak se s tím poprat, vím, co mi je, a vím, jak se uklidnit, kdybych byla doma, tak se zblázním tuplem :wink:
27. lis 2009 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
syraell, můžu se zeptat , kolik ti je?!
27. lis 2009 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
no já holky uvidím zatím si říkám že i přes ty nervy to zvládám a těhu úspěšně pokračuje, zase jako nemám ty úzkostné stavy že bych se bála vylézt z postele mezi lidi, navenek to vypadám úplně normálně ale vevnitř se sebou bojuju to je pravda ale já tak nějak neumím jít takovou věc řešit se cvokařem.

jinak s tím být nebo nebýt doma tak já teda jsem teď na PN kvůli chřipce ale už se do práce vracet nebudu ale až doteď jsem v práci byla a co se mě týče tak jsem byla v práci ráda protože být např. v 1. trimu doma tak zešílím. měla jsem v 1. trimu celozávodní dovču a byla to fakt krize, člověk jak je doma a má čas tak řeší kraviny , moje nervy, pozorování příznaků aj. se zesílilo a tak jsem fakt byla ráda že jsem zpět v práci protože tam ty moje stavy šly aspoň trochu stranou.
27. lis 2009 ve 14:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
to je fakt, člověk se musí zabavit, aby nebyl čas přemýšlet nad blbostma...

Tak pokud si myslíš, že to zvládáš, tak to je dobře.
27. lis 2009 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
kosti no nevím jestli to zvládám úplně ale určo je to lepší než v 1. trimu to zase musím uznat, už se umím radovat a těšit se na mimi, v tom 1. trimu to bylo fakt na zešílení ten strach, nebyla jsem schopná se o mimču ani bavit, ani si pohladit břicho prostě nic. takže si myslím že ten největší panický strach jsem snad zvládla
27. lis 2009 ve 14:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
tak hlavně, že i manžel drží s tebou...

uvidíš, že při druhém mimču už budeš mazák :grinning:
27. lis 2009 v 15:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak o tom slyším poprvé a upřímně lituju ty z vás, které to postihuje :cry: je takových nemocí a poruch o kterých člověk nemá ani zdání, když se ho to netýká...tak hodně sil, co jiného popřát? :unamused: :wink:
27. lis 2009 v 16:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rozhodne nejde o to sedet doma - naopak to nejak resit. Sezeni doma je cesta do pekel - ja mela po nekolika potratech od zacatku rizikovy tehu, takze jsem se rozhodla, ze nez sedet doma, tak si to vyresim. No a povedlo se.
27. lis 2009 v 18:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jo jo, craw, je to všechno o síle a nucení se překousnout nepříjemný věci..díky.

syraell, tomu trochu nerozumím...ty jsi teda teď na rizikovým, ale nejsi doma?!
27. lis 2009 v 18:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ted jsem na matersky s prvnim synem, ale tyhle problemy jsem resila, kdyz byl jeste v brisku. Tenkrat jsem se prihlasila na terapii, prave abych neohrozila svoje tehotenstvi. Klaplo to a od te doby mam klid. Ted si vesele panikarim na druhym rizikovym tehotenstvi:slight_smile:
27. lis 2009 v 19:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky jsem po čtvrté těhotná, dítě zatím jen jedno..Poslední potrat byl v červnu tohoto roku, v 15 tt, aktuální těhotenství vím cca 4 dny.. Problém je v tom, že jsem se totálně sesypala.. Mám takový strach, že mi dělá problémy normálně fungovat.. Už třetí noc nespím.. Vůbec nepřemýšlím optimisticky, momentálně řeším organizační problém, jestli budu na vánoce doma, protože těhotenství stoprocentně dobře nedopadne a já budu muset jít mez svátky na revizi..No magor. prášky na uklidnění nemůžu, panáka taky ne..
6. pro 2009 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Terimka78: Mam jedno ditko, druhe ted cekam, ale v tehu knizve mam taky to hrozivy cislo - 2/4. Jediny, co muzes udelat, je totalne se odreagovat - zmenit misto, navstivit pratele, zkratke potlacit ty neprijemny myslenky cimkoliv jinym, co te napadne. Ten strach je strasny, sama to dobre znam, ale zkus se mu postavit! Drzim palce
6. pro 2009 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
je to fakt hrozný.. já si vůbec nepřipouštím, že by to mohlo dobře dopadnout.. Dokonce se jsem se přistihla u myšlenky, že bych potřebovala začít krvácet co nejdřív, abych se nemusela tak dlouho trápit..Tedy do první kontroly u Dr.., která bude nejdřív za čtrnáct dní.. Vůbec by mě nenapadlo, že mě to může takhle dostat..
6. pro 2009 v 15:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Terinko, já mám jedno dítě, pak dva potraty a teď jsem 31 tt těh., strach byl a je hrozný :pensive: nevím, co ti poradit. Já se doteď klepu před každou kontrolou, první trimestr jsem v podstatě probulela, protože jsem nevěřila, že to dopadne dobře. Teď jen počítám dny do února, kdy mám rodit...furt sleduju pohyby, prostě po takových zážitcích už asi nejde být v klidu. Strašně moc držím pěsti, ať to dobře dopadne, podle mě pokud se těhu má udržet, tak se udrží navzdory depkám a pesimistickým myšlenkám. A věřím, že ti to napočtvrté už vyjde :slight_smile:
6. pro 2009 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, děkuju moc za povzbuzení.. Navíc se mi jako na potvoru rozjíždí viroza, která podle slov doktorů byla nejpravděpodobnější příčinou onoho potratu ve čtvrtém měsíci.. NO, čas opravdu ukáže, ale do té doby se zblázním. Jestli tedy už nejsem na chocholouška teď.
6. pro 2009 v 16:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky je tu někdo ještě s aktuálními problémy? :unamused:
26. pro 2009 v 16:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Strašák jménem panická porucha je mi velmi blízký, léčím se už dobrý 4 roky
teď jsem v 5t těhuli, tak uvidím ( snažíme se myslet pozitivně )
26. únor 2010 v 15:04  •  2 děti - čeká miminko, termín má v březnu 2016  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, panickou poruchou trpím už 6let s přestávkami kdy je to lepší a pak zas horší.Teď v druhém těhotenství je to ještě horší,kdo zažil ví o čem mluvím :frowning2: .Poprvé za tu dobu přemýšlím jít k psychiatrovi pro AD,uvidím ještě se pořád přemlouvám :confounded: .Jestli to někoho trápí taky vím jaké jsou to stavy,přeju hodně sil ikdyž je to hodně těžké :frowning2:
11. bře 2010 v 08:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj holky!
Jsem ve 23.tt a od začátku těhotenství se peru se strašákem panický strach a strašně se bojím, abych tím nějak neublížila mojí holčičce.... :frowning2: Myslíte, že ty naše stavy na to malé mají nějaký velký vliv? Poslední týden už to došlo tak daleko, že jsem musela k psychiatrovi a beru AD. Nešlo už to vydržet, záchvaty mám od začátku těhu každý den. Taky jste některá na tom jako já?
Romana
13. dub 2010 v 09:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
1 2 3 ... 6
Tvůj příspěvek