Panická porucha a jiní strašáci v těhotenství

@basice Myslím, že u téhle nemoci je dobré, když se třeba dohodneš se svým manželem, že kdyby on už viděl, že to "nejsi Ty" a že už to příliš zasahuje do života, tak pak se objednáš k psychiatrovi. Můj manžel taky vidí často dřív než já, že už to není v pořádku, že si třeba musím odpočinout. Protože já sama jsem nastavená tak, že to prostě chci urvat silou a vůlí. V tomhle je fajn, když si můžete věřit. Kdyby to bylo na mě, tak tehdy taky do léků nejdu. I když teď zpětně vím, že jsem nic lepšího udělat nemohla a konečně jsem zase mohla začít normálně žít. Najedou jsem si uměla říct, že ten záchvat nic vážného není, přestala jsem se bát a najednou jsem se naučila s tou poruchou pracovat. Ale byl to běh na dlouhou trať a zřejmě ještě dlouho bude 🙂 Ty ataky spouští podvědomí. Když jsem třeba jednou jela autobusem, dostala jsem tam velkej záchvat a musela vystoupit. Asi po třech měsících jsem si sedla do stejného autobusu a ačkoli jsem si říkala, že tentokrát už se to nestane, tak jsem samozřejmě ten záchvat dostala znova 🙂 Pak se to začne cyklit, protože se podvědomě vyhýbáš místům a situacím, kde jsi tu ataku prožila. A ačkoli Ti přijde, že na to nemyslíš, tak podvědomě jsi pořád v napětí, aby to na Tebe zrovna teď nepřišlo.

to mi povídej o tom povědomí, jenže těžké je to někdy ovlivnit. Tím, že to má i můj bratr, který na to jednu dobu bral i AD, tak si o tom můžeme popovídat a to mi pomáhá. Manžel je taky chápavý, při poslední atace, kterou jsem měla v noci, tak jsme si asi hodinu povídali, abych na to přestala myslet a zahnala ty myšlenky. Ale čím jsem starší, tak je to horší, člověk se víc bojí nejen o sebe, ale i o děti.

Ahoj holky pridam se k vam potrebovala bych poznat nekoho kdo to ma treba mi to pomuze. I kdyz ja uz to mam v takove mire, ze nevim:( Ted jsem momentalne v 32.tydnu tehu a moc dobre to neni a nevim jestli s tim bojovat, nebo pockat po porodu. Dokonce jsem kvuli tomu i v invalidnim duchodu a to mi je 25 let....jedno ditko mam 3 lete a ted to druhe co se ma narodit mam pocit, ze to uz nevydrzim do porodu, kazdy den smutno, deprese, uzkosti a uz chybi jen malicko do panickych zachvatu:( napiste mi prosim nekdo

@lucikakajik Ahoj! A bereš nějaké léky? Možná by to chtělo něco přidat - já jsem při zhoršení v těhotenství dostala ještě k Lexaurinu Haloperidol... Kdyžtak napiš soukromou poštu.

@basice já taky trpí pp od malička a léčím se 20 let. Určitě u mě má velký vliv na rozvoj ataky únava, nevyspání obzvlášť s malým dítětem. Ale jestli chceš radu, jaká alternativní metoda výborně zabírá, tak si najdi na netu stránky o autopatii, já praktikuju a zabírá mě lépe nežli homeopatika. V podstatě je na stejné bázi, ale ještě mnohem dokonalejší.

To je prave to leky se brat bojim a nechci byt pod chemiji kdysi jsem je brala pul roku a nic moc....Mam to tak, ze tedy nejsem schopna byt vubec sama doma, tudis partner nechodi do prace to uz je 4,5 roku, pak taky je dost problem vyjed mimo mesto kde bydlim jak se mam vzdalit od nemocnice vetsi kus, tak je to tez problem to me drzi rok a pul uz....Na psychiatrii chodim, dvakrat v tydnu k terapeutce,ale vysledek stejne zadny a ted s tim tehotenstvim docela na prd. Pomaha mi kdyz jsme venku na vzduchu,ale to jak je clovek zavreny porad v jednom meste je na prd. Taky nejsem schopna jid ani od auta vetsi vzdalenost, takze vsude jen tim podelanym autem. ale ja si proste nemuzu pomoct kdo mate ty sileny paniky urcite vite o cem mluvim,ale pokud jste to treba meli jako ja napr to cestovani,tak co vam pomohlo???? ja uz si nevim rady vim, ze je vse hovadina,ale nedokazu odehnat ty myslenky v urcite chvili,kdyz to na me jde:(

@lucikakajik teda, tak to už je opravdu asi silná PP, když nejsi schopna být sama doma. Já mám také raději, když se mnou někdo je, taková ta jistota, kdyby něco. Já bývám nerada sama doma v noci. Jinak pokud jsem v pohodě a nemyslím na nic, že by se mohlo něco přihodit, tak ataky nemívám. Ale jakmile mě něco rozhodí, tak už to neovlivním. Cestování po republice mi až tak nevadí, ale mimo ČR už je to horší, to se vždy bojím, aby se něco nestalo a obzvlášť, když jsou už děti, tak mám strach nejen o sebe, ale i o ně.

Nejsem prave.....Spustilo se mi to vse, kdyz se na me dobejval kdysi jeden chlap a od te doby se mi to rozvinulo do teto formy. Ja bych byla hrozne stastna kdybych mohla jezdit alespon mimo mesto.ale to mi proste nejde:(:( nemuzu se odfixovat od pocitu vzdaleni od nemocnice

@basice Můžu se jen zeptat, bereš v těhu nějaké léky? Mívám lehčí deprese, kdy jsem nervozní, podrážděná, unavená, bojím se, aby to nepřešlo na miminko, jsem ve 13. týdnu. Děkuji

Ahoj ne neberu, nebrala jsem ani pred tehu....Snazim se to zvladat bez nich, kazdy pise, ze radsi leky nez aby byl ve stresu jak to miminku nepomaha,ale ty leky ktere se muzou brat i v tehu jsou stejne svinstvo...

@sarus87 neberu. Před otěhotněním jsem brala nějaké přírodní léky pro zlepšení psychického stavu,ale v těhotenství se nedoporučují. Teď neužívám nic a snažím se být v pohodě. Pokud to nebude potřeba, tak ani žádná AD brát nechci, podle mě si člověk na ně zvykne a pak když je třeba vysadí, tak je to ještě horší a stejně to problém neřeší....Ale samozřejmě chápu, když má člověk nějaké těžší stavy, že prostě AD brát musí.

@basice a zjišťovali jsi, jestli tyto stavy mají dopady na miminko? Já co jsem těhotná tak se v noci budím a usnu tvrdě až nad ránem kdy mám stávat do práce. Jsem unavená, ale nevím jak to řešit, nejradši bych zůstala doma ať si odpočinu, ale představa že budu až do května doma než se miminko narodí, mě děsí.

@lucikakajik ahoj jsme na tom podobně, já teda ad léky beru uz pár let, ale v tehu jsem na minim.dávce.. Ted mam hodne narocne obdobi, ktere bez leku vim, ze nezvladnu ( hlavne se za to neobvinovat,to je hoodne důležitý, naopak se i za každodenní malickosti chválit) a co mi pomáhá je 3x denně tehu čaj od teekane, je tam meduňka, která pomáhá na zklidnění..

@terys Ahoj je fajn, ze je na tom nekdo podobne, i kdyz jak se to vezme ze jo🙂 Co tobe tedy je??? Nejake uspechy prekonani??? Ja uz momentalne chci odrodit, protoze ted jsem jenom tak zrala na to uz lezet a nic nedelat nejsem schopna se absolutne dokopat k nicemu:( v pondeli zacinam 36 tyden a uz toho vseho mam vazne plne kecky

@lucikakajik ted našemu miminku našli vrozenou vadu nozicek pedes equinovarus se to jmenuje tak litame po doktorech a já jsem velká cíťa a nervik tak musim ad ( jinak PP je asi u me pourazovy -prošla jsem si v dětství velikým oparenim a nasledne hospitalizace az do dospelosti apod...no comment)

Holky a berete ad i v tehotenstvi? U me byl zacatek tehotenstvi v pohode, ale nyni jsem ve 4. a prozivam neprijemne chvile. Jsem perfekcionistka, vse musim mit hned a jsem po paru cinnostech vycerpana. Nekdy jsem vpohode, ale nekdy mam brecici dny, navic mam manzele nervaka a mam pocit, ze to nekdy nezvladam. Jsem sice taky nervak, ale citlivka, mam rada klid, ticho.. a manzel je pravy opak. No takze v posledni dobe jsou mezi nami rozbroje a ja to tezko snasim, nevim jestli to jsou hormony, nebo bych mela navstivit nejakeho dr. ale nekdy bych byla nejradsi sama, bez nej. V noci se budim, ted se to zlepsuje, ale rano me boli hlava a trva mi nez mam chut s nekym mluvit. Nevim jsou to deprese, tyto stavy jsem mela obcas pred tehu, ale neprozivala jsem stavy, ze bych se nejradsi na nejekou dobu odstehovala(coz by nedopustil, myslim ze i kdyz je nervak, ale vim ze me miluje, jen ja ty jeho nalady nervni nezvladam).

@t.kosticka úplně vím o čem mluvíš,panická porucha mě dostihla v období rozvodu,je to rok a teprve teď jsem relativně v pohodě,mám nového partnera,čekáme mimino,od 12tt beru Elicii antidepresiva a opravdu to pomáhá.Ale chce to čas..A v užívání nepřestávat a brát opravdu dlouhou dobu..Třeba i 2 roky..Já je brala před otěhotněním,pak jsme je vysadila kvuli plánování a výsledek byl šílený,stavy dvakrát hroznější..několikrát na pohotovosti..každý den jsem myslela že asi umřu..pak jsem otěhotněla a musela bez antidep.vydržet do 12tt než jsme je mohla užívat..ty dny byly strašné,ale musela jsem myslet na zdraví našeho drobečka..Teď jsme v 24.tt a je nám fajn..plně chápu lidi co tohle prožívají a kdo to nezažil,těžko chápe jak člověku je..

@terys taky jsem nervak jako blazen, moje dcera ma zase od 3 mesicu afektivni zachvaty pada mi vzteky do bezvedomi a to pak mam vzdy strach jestli mi neumre v naruci a znovu prijde k sobe...To tomu vse taky nepridava....Jakykoli stres a strach...Ja bych o panikach mohla rozpravet mam to uz pet let, takze hruza des, take z detsvi..Dokonce jsem kvuli nim zhubla i 50kg ,jak jsem uz byla K.O. No a ted jak jsem psala no 36 tyden tehu ,taakze obavy o porod, mimi jestli bude v poho....atd je mi posledni dobou uz nejak smutno ze vseho ....

@sarus87 ahoj, teprv se o mimco snazim, ale AD beru a brat neprestanu. mam cipralex (ze skupiny SSRI) na uzkovstnou poruchu a podle doktorky to neni problem. samozrejme neni to idealni, ale nikdy se neprokazal jedinej negativni dopad na dite. jsem ochotna si kdyztak snizit davku z 10mg na 5, ale vysazovat uplne nebudu. podle me kdyz bych byla cely tehotnsvi psychicky rozhozena, nervni, uzkostna, coz bych bez prasku byla, tak tim plodu uskodim strasne moc a to nechci.

doktorka dokonce rikala, ze u matek na SSRI jsou miminka klidny, nebrecej a hezky spinkaj, protoze je ty prasky uklidnujou taky. vim, ze idealni to neni, vazne, cpat miminko uz v brise antdipresivama, ale jak rikam, nikdy se nedokazalo, ze by tyhle prasky mely jakejkoli negativni vliv na vyvoj a zdravi ditete, tak tomu budu verit a nebudu si vycitat, ze jsem je nevysadila.

@fatal_error Ja tedy cele tehu neberu a to jsem na tom pred byla hodne spatne....Myslim si, ze je lepsi vysadit i kdyz lekar tvrdi, ze to mimi neskodi, ber to tak ze je to chemie a ta skodi vzdy, protoze je to umela vec, ktera doplnuje tvemu telu co mu chybi....Urcite bys to zvladla i bez toho...Ja mam hodne silnou formu PP s agorafobii a uz jsem v 36 tydnu bez leku

@lucikakajik treba zjistim, ze 10mg a 5mg neni zadnej rozdil, pak bych zkusila vysadit uplne, ale postupne. ze dne na den ale urcite ne.

@fatal_error jake mas stavy, kdyz je neberes?

@lucikakajik Permanentni uzkost, proste generalizovana uzkostna porucha se vsim vsudy, takovej ten nepretrzitej pocit tremy a strachu. Beru je ted tretim rokem v kuse (predtim od puberty do 23 let citalec, pak 5 let pauza) cipralex se nahle vysadit ani nesmi, vzdy se vysazuje pozvolne. Nalada a psychickek stav tehotny zeny ma na dite velkej vliv. V podstate si rikam, ze deti nejakejch velkejch depkarek musej bejt v tehotenstvi chudacci. :(

@beatrice7
Mohu se zeptat, jak jste panickou poruchu zvládla?:( Nevím si s ní tady.

Ahojte, asi trosku pozde ale snad tu jeste nekdo bude 🙂 od detstvi jsem mela pp ale po porodu syna se to zhorsilo natolik, ze jsem musela navstivit psychiatra. Asi rok a pul jsem brala leky s tim, ze mi jen zvysovala davky a nic se tim neresilo. Poslala me teda na psychoterapii, kde podle me jsem byla terapeuticce jen k smichu, po treti navsteve uz jsem tam zhroucena ani nesla. Kdyz jsem psychiatricce rekla, ze bych chtela otehotnet a zda by mi dala leky, ktere muzu i v tehotenstvi, rekla, ze to si muzu misto leku dat rovnou kazde rano pulku... Od te doby jsem ji nenavstivila, ze dne na den jsem vysadila vsechny leky a odnesla je do lekarny. Prvnich cca 14dnu jsem se motala po byte jako opila, hrozme se mi tocilo v hlave a bylo mi mizerne. Asi po 4 mesicich od vysazeni leku jsem otehotnela 🙂 do obchodu ani nikde sama vetsinou nezajdu, ale brigadu v obchode na kase zvladam 🙂 nekdy je mi lip a nekdy hur, ale jsem stastna, ze ty leky uz neberu. Snazim se na pp a agoru nemyslet, ne vzdycky mi je dobre ale bez leku je mi lip. Tak jsem se porad strachovala, ze si je zapomenu vzit a co se pak stane.

Ahoj holky. Bohužel i já se s tou to poruchou trápím už nějakou dobu. Myslela jsem si, že už je to za mnou. Něco přes pul rok jsem neměla záchvat a najednou bum je to tu zpět. Začala jsem užívat Modin který by mě prý měl psychicky hodit do pohody což se stalo jen na týden max dva. Každý den se cítím malátně, točí se mi hlava, bojím se řídit, že to na mě příjde. Manžela to samozřejmě vytáčí takže se snažím tvářit normálně. Nic jiného mi ani s malým dítkem doma nezbývá. Atd brát nechci a ani jsem nebrala. Snažím se to sama nějak zvládat ale je to těžký. Máte někdo podobnou zkušenost, že se vám ataka po nějaké době zase vrátila? ☹

@nikypiky92 plně tě chápu,snažila jsem taky fungovat bez atd,ale neslo to..zacala jsem je uzivat po prvnim trimestru a ted mame doma krasnou holcicku,jsem v klidu a malá taky..

@nikypiky92 Mně se vrátily dvakrát. Pi druhé už jsem šla na AD a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Můžu se starat o děti, pracovat, mít fungující vztahy. Podpora rodiny je moc důležitá. A když už Ti bude líp, tak je vysadis. Nevidím důvod, proč se takhle tyrat, když už Ti to bourá běžný život.