• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Těhotenství a ulcerózní kolitida, podělte se o zkušenost

8. prosince 2016 
Ahojte, vim, ze tyhle diskuse uz tady byly, ale zadna neni aktualni, tak zakladam znovu, snad to nevadi. Planujeme miminko a ja mám 3 roky UC. Jsem zvlastni pripad, tezky prubeh a stale beru spoustu leku. Prednison, Asacol, Imuran. Nic z toho pry nema vliv na miminko, coz jsem rada. Ted je nemoc delsi dobu v klidovem stadiu a tak by nic nemelo branit, antikoncepsi uz neberu přes pul roku. Nicmene v tech diskusich tady holky psaly, ze treba potratily, nebo jim bylo hodne spatne nebo se nemoc zhorsila, byly na rizikovem atd. Ale bud nebraly prasky nebo kaslaly na lecbu a tak. Docela me to vydesilo, mám strach, aby mi nebylo spatne, aby vse bylo v poradku. Proste me to dost vydesilo. Podelite se prosim znovu o svoje zkusenosti a treba nejakou podporu? Jit do toho se strachem asi neni dobre. :frowning2:
16. kvě 2013 ve 12:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Opravdu tu není nikdo, kdo řešil nebo řeší něco podobného? :frowning2:
17. kvě 2013 v 07:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, UC mám od 18 což už je 11 let, momentálně jsem v 6tt a jsem sama zvědavá co se mnou budou dělat. Měla jsem jít na polypektomii a to asi nepůjdu. Jinak já už byla jednou těhotná v 19 a to mi zrovna nasadili imuran a v té době vůbec nedoporučovali, abych v těhotenství pokračovala, takže jsem musela na potrat po té jsem asi za dva roky opět otěhotněla, ale o mimčo jsem přišla hned na začátku. Teď se modlím, aby bylo vše v pohodě. Momentálně jsem na Humiře. Sestřička, která je na stacionáři mi říkala, že je důležité mít nemoc v klidové fázi a pak, že se dá řešit vše. Takže jsem sama zvědavá jak to dopadne. Až budu vědět víc určitě napíšu... :wink:
6. čer 2013 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, já mám UC 8 let, teď už jsem byla zhruba 3 roky v klidové fázi (sem tam malé zhoršení, ale vždy stačilo trochu zvednout Pentasu a byl klid) takže ideální čas otěhotnět. Zhruba od 15tt mám pořád potíže, ne nic brutálního, ale stolice řídká, kolem 4-5 denně. Občas se to na týden nebo 2 zlepší a zase se to opakuje. Bohužel od minulého týdne mám už jen klidový režim na lůžku (zkracování hrdla), takže jsem ani nemohla jet k dr. na kontrolu (mám ho 120km od domova, ale neměnila bych), pouze jsme konzultovali po telefonu. Doufám, že se už nic zhoršovat nebude a všechno to zvládnu :slight_smile: Mám hlavně obavy, aby se mimi dobře vyvíjelo, jsem teď na rohlíkách a suché rýži. Včera jsem si dala jogurt, a dnes hned zhoršení :frowning2:
18. zář 2013 v 11:56  •  čeká miminko, termín má v prosinci 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maciki ahojky, nebyla jsi i na beremku?? Mám taky uc, už 4 roky, ale ještě mě nic nedostalo do klidové fáze...
26. říj 2013 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, já sice nemám UC, ale mám Crohna, pokud víš, tak to je to velice podobné i co se týče léčby. Jsem teď těhotná, začínám 25.týden. Pokračuji v léčbě Humiry a Imuranu. Otěhotněla jsem,když nemoc byla v remisi, ale teď mě to nějak začlo zlobit :( nevím zda je to podzimem nebo něčím jiným. Zatím se držím já i mimčo dobře, tak snad to půjde i dál takhle. Spíše mě děsí co bude po porodu,protože vím o hodně žen, kterým se to rapidně zhoršilo a skončily třeba na JIP. Doktor mě uklidnil, že Imuran ani Humira miminku neuškodí a že budu moct i normálně kojit, pokud mi to půjde, akorát mi byl doporučen císař, ale to se taky zmákne :slight_smile:
26. říj 2013 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@veruntynka
@koothy
@evicttas
@prcccek Ahoj holky, já jsem vůbec nedostala upozornění, že jste mi sem do mé diskuse něco psaly, až teď náhodou a jsem překvapená. Omlouvám se, že jsem nereagovala už dřív, ale já vůbec netušila, že jste mi sem něco napsaly. :frowning2: Jsem ráda, že je vůbec možné otěhotnět, já si myslím, že s tolika léky, které beru otěhotnět ani nemůžu, ale oba doktoři, jak můj gynekolog tak můj doktor na střeva (nevím, jak ho nazvat) :slight_smile:, mi říkají, že nemoc mám v klidové fázi a máme to zkoušet. Prý na to ty léky nemají vliv, ale já tomu nevěřím. Když vidím tu hrstičku prášků každé ráno, tak mi to přijde nemožné. V tuhle chvíli jsem rok na těchto dávkách léků: Prednison 10 mg, Imuran (myslím 100mg, teď si nejsem jistá, jsou to dva prášky denně), Asacol 2x2 tablety. To je všechno. Snažíme se půl roku, včeetně toho, že jsem si dvakrát měřila ovulaci pomocí ovu testů a stále nic. Ale mám docela rozházený cyklus, poslední tři měsíce si to dělá co chce a dokud nemám cyklus pravidelný, tak je fakt těžké se trefit. Na beremku jsem byla taky, máme skoro tři měsíce po svatbě a už jsme se snažili několik měsíců před svatbou. Moc bychom si miminko přáli, ale ten stres okolo toho byl velký, tak jsme to přestali řešit a uvidíme, jak se povede nebo ne. Manžel má do toho všeho za sebou hodně drastickou léčbu Prednisonem, má pro změnu autoimunitní záněť v ledvinách, bral půl roku až 60 mg Prednisonu denně, což je šílená dávka. Ale zabralo to, teď je tři měsíce po vysazení léčby, ale je tam prý riziko, že mu to oslabilo nebo pozabíjelo spermie, tak jde příští týden na spermogram a budeme vědět víc. No nemáme to jednoduché, ale my se nevzdáme. :slight_smile:
27. říj 2013 v 09:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@maciki Asi se ti to neukázalo, protože jsme tě neoznačily :slight_smile: No nemáte to jednoduché ani jeden :unamused: ale jak píšeš, super přístup - nevzdáme se :slight_smile: to je první krok k úspěchu, pozitivismus. Sice jsme chtěli ještě s mimčem počkat, ale člověk musel taky využít situace, kdy je nemoc v remisi a určitě nelitujeme. My měli svatbu v červenci :slight_smile: a tak nějak se povedlo před a myslím, že to bylo díky tomu, že jsme na to tak nemysleli a říkali jsme si, až to příjde, tak to příjde. Vím i z okolí, že čím více se člověk tím zabývá, tak tím hůře to jde, ale já vím, ono se to říká. Tak držím palce, aby manželovi testy dopadly dobře a aby bylo už jen lépe :slight_smile:
27. říj 2013 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj, ja mam teda taky crohna,ale co se lecby tyka je to hodne podobne..mela jsem asi cca 2 roky remisi a zacali jsme se snazit o miminko, to se povedlo na 4pokus a do pulky tehu vsechno super..kdyby mi nerostlo brisko, tak jsem ani nevedela, ze jsem tehu..v pulce mi zjistili tehu cukrovku a slo to z kopce, co ja si myslim, tak omezeni v jidle jsem prestala mit chut k jidlu (takhle u me probiha zhorseni) a zacaly rapidni prujmy..shodila jsem 3kila a sotva stala na nohou, posledni mesic jsem skoncila na enteralni vyzive a ta mi teda opet pomohla, malej me vycucaval, ale on prospival super..mel 3,5kg a celkove nam roste jako z vody :slight_smile: ..do poradny jsem chodila do bohunic do spitalu a tam mi doktor rekl, ze neni duvod k cisari, jen mi cca o 7 dni drive vyvolali porod..jo a behem tehu mi vysadili teda imuran,abych mohla kojit..nebo to mi zase rekli, ze jeste neni vyzkousene co bych miminku predala mlickem,ale po porodu mi ho nasadii a dali na vyber jestli chci kojit..i kdyz jsem s mlikem problem nemela a hezky jsme se rozkojili, tak jsem to radeji utla a sli jsme na UM a rovnou na hypoalergenni nutrilon, tak se na to pekne prodrazilo :stuck_out_tongue_closed_eyes: rodila jsem v cervnu 2011 a v unoru 2012 jsem skoncila ve spitalu, nebyla jsem se schopna dat dohromady a pak jsem tam skoncila jeste 1x a vlastne do ted mam porad problemy..ale ja mam celkem agresivniho crohna a veskerou lecbu frcim porad dokola..docent mi rekl, ze behem tehotenstvi se crohn vice mene zlepsi a ze mi se zhorsil..ze to neni az tak caste..ted jsem na prednisotu 10mg a humire 1x tydne..neni to nic moc,ale zlepsilo se to a o prcka s emuzu v pohode starat..on te celkove prcek drzi na nohou a kdyz uz si myslis, ze uz nemuzes, tak proste fungujes..a urcite do toho jeste aspon 1x chci jit :slight_smile:
tak preji hezke snazenicko a hlavne se tesit a ne stresovat :wink:
27. říj 2013 v 10:18  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v lednu 2017 (40. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Maciki - neboj určitě to klapne :slight_smile: my se snažili přes rok, bez úspěchu, ke všemu jsem měla také dost rozházený cyklus, takže od listopadu jsem na gyndě dostala ještě Duphaston na srovnání. V prosinci jsme začali plánovat svatbu, takže myšlenky na těhotenství šly stranou (vždycky jsem zásadově tvrdila, že já se těhotná vdávat nebudu) a hned v březnu jsem otěhotněla, dokonce týden před ovulací - příroda to tak prostě chtěla :slight_smile: Takže zaměstnání hlavy jinými "starostmi" velmi pomohlo. Teď jsem 35tt, nemoc je stále mírně aktivní - průjmy už moc neřeším, důležité je, že to nekrvácí. Mám jen Pentasu 3x2tbl (na začátku těh.jsem měla jen 2x1tbl), doktor říkal, že zatím to necháme, protože se nijak rapidně nezhoršuju a po porodu uvidíme. Mám trochu obavy z porodu, vyjádření zda císaře nebo normální porod dostanu až za 10 dní. Smozřejmě bych byla raději pro přirozený porod, ale mám velký strach z nadměrného tlaku na konečník - aby nedošlo k nějakým komplikacím a tím k ještě většímu zhoršení UC.
Každopádně držím palce a přeju hodně štěstí a zdraví!
27. říj 2013 v 11:32  •  čeká miminko, termín má v prosinci 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prcccek ty jo,jsi šikula, neboj, určo to krásně zvládneš... a humiru ti nasadily po jak dlouhé době? Mě nic nezabírá, ale humiru jsem ještě neměla.
28. říj 2013 v 07:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maciki moc vám držím palce!!!! Já měla taky prendison, ale jediný, co mi udělal,tak byly tváře jak jabka!!! takže nic, asi je to možná podzimem, ale taky jsem se teď hrozně horšila. 27 listopadu jdu k novymu gastráči, tak jsem zvědavá, jestli mi pomůže.... léčím se 4 roky a zatím jsem neměla jedinej den v klidu... a jak říkáš, bojím se s tolika léky mít miminko,hlavně, aby bylo opravdu zdravé. A na gyndě ti řekla co? Mě říkala,když jsem se tak informativně ptala (zatím nezkoušíme), že normální zdravou ženu nechají rok... ale při téhle nemoci se musí spěchat, aby nepropukla, takže půl roku max a pak ti pomáhají.
28. říj 2013 v 07:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@evicttas Mně zase naopak Prednison pomohl, já měla hodně špatný začátek, léčba nechtěla zabírat, ale pak to pomohlo a mám vždycky tak rok klidové stadium, pak pár měsíců divočina a pak zase klidové stádium. Začali jsme se snažit v květnu, předtím jsem to konzultovala jak s gastrologem tak s gynekologem a oba dva mi řekli, že mám nemoc v klidovém stádiu a žádné vysoké dávky léků, takže to máme zkoušet. Zkoušíme půl roku, pořád nic. Ale jak už jsem psala, manžel měl hodně drastickou léčbu Prednisonem, kde mohlo dojít k nějakému poškození spermií, takže uvidíme, co mu řeknou na testech. Akorát je na cestě do Motola. :slight_smile: Jinak já chodím v Praze do Ikemu, mám naprosto skvělého doktora, neměnila bych ani náhodou. Vždycky mi pomohl a co poradil nebo doporučil, tak zabralo. Nikdy jsem neměla důvod mu nevěřit a pro mě je v tomhle důvěra zásadní. Gynekolog je taky super chlap se spoustou zkušeností, takže jim oběma věřím. Jestli manželovi testy dopadnou dobře a v něm problém nebude, tak se objednám ke gynekologovi já, aby se na mě podíval. Byla jsem u něj někde v březnu letos, akorát mi povídal, že budu za pár dní ovulovat a a jestli nechceme miminko a ukazoval mi to na monitoru a já si dělala srandu, že teď ještě ne, že až po svatbě. No a začali jsme se snažit dva měsíce na to a doteď nic. :frowning2: Oba doktoři mi tvrdí, že tahle nemoc není překážkou pro otěhotnění, že se naopak nemoc přechodně zlepšuje, jak má tělo tendence ten plod bránit a ochraňovat, že občas můžou být drobné výkyvy jako průjmy nebo potřeba nějaké drobné diety a pak se řeší porod přirozeně nebo císařem. Samozřejmě jsou i případy, kdy to problém je a těhotenství neprobíhá dobře a jsou komplikace. Ale ani jeden z nich mi neřekl, že je to primárně problém. Četla jsem si i mraky diskusí a článků na internetu, ale nikde jsem se nedočetla, že je s otěhotněním nějaký problém. Tak musíme věřit. Zrovna dneska mi sousedka řekla, že je na konci 4tého měsíce. Mám strašnou radost, ale na druhou stranu je mi to i líto, že my pořád nic. :frowning2:
29. říj 2013 v 07:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky koukám že je tady aktuálnější diskuse tak ji zkusím oživit. :slight_smile: Mam UC 9 let , těžkou formu, relapsy 1x i vicekrát do roka. Každopádně i přes to už mám doma zdravého 2,5 letého chlapečka. První těhotenství probíhalo skvěle ani jsem nevěděla že jsem těhotná, dokonce jsem mohla jíst i potraviny, které jsem léta nemohla. Porod jsem po porade s gastro a s gynekologem nechala na plánované sekci. Rozrodila jsem se ale dřív 37+5, ale mimco šlo stejně sekcí. V te době jsem užívala Salofalk 4x2 a Asacol rektalni emulze. Léky jsem brala po celou dobu těhotenství, po porodu se mi stav trochu zhoršil, ale naštěstí nebyla potřeba nasadit kortikoidy. To je takové shrnutí, kdyby vás něco zajímalo klidně se ptejte. :wink:

Jinak nyní jsem opět tehotná 13tt , léčbu mám upravenou na Pentasa 2x a večer Budenofalk rektalni pěna což je lokální kortikoid, ale gastro me pokaždé ujistuje, ze je jen lokální a na mimco nemá žádný vliv. Toto těhotenství zvladam o něco hůř, jsem vyčerpaná, mám nevolnosti, skoro ze všeho jídla je mi na zvraceni. Ale za chvilku bych mela jit do 4. mesice tak snad už bude líp.

Vsem nastavajicim maminkám chci říct, ať se nebojí i s UC se dá vše zvládnout.
7. kvě 2014 ve 23:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maciki
Ahojky,já se léčím uc již 7let a taky pořád na střídačku.V době otěhotnění jsem ji měla zrovna aktivní,ale vždy jen zácpu,ale cca v 10tt jsem začla mít šílené křeče a průjem s krví,tak mě hospitalizovali na týden v nemocnici,kde mi dávaly kapáky,přísnou dietu a plno prášků.V těhotenství to opravdu není příjemné být od začátku v nemocnici.Jsem na rizikovém teď už v 18tt a stále mám plno prášků,čípků a ikdyž to beru pravidelně,tak mám stále v krvi zánět.Doktor říkal,že bohužel se to v těhotenství zhoršuje.Ale i tak musím říct,že bych do otěhotnění šla znova,pokud budeš vše dodržovat jak léky,tak stravu,tak by neměl být problém :slight_smile: . Sice máš větší strach,protože to je komplikovanější,ale pokud chceš miminko,tak to překonáš.Držím palce :wink:
26. lis 2014 v 11:54  •  čeká miminko, termín má v květnu 2015  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maciki a co se týče prášků,tak si myslím,že to vliv na otěhotnění nemá,Já denně beru 13 prášků+čípky a výplachy a povedlo se nám to napoprvé,tak se neboj,to určitě zvládneš :wink: . U mě to je ještě horší v tom,že to mám geneticky a proto se nikdy nevyléčím,jen zklidním a stejně to zatím s mimčem zvládáme a věřím,že to dotáhnem do konce :sweat_smile:
26. lis 2014 ve 12:02  •  čeká miminko, termín má v květnu 2015  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, taky mám UC, jedno miminko máme, to jsem celé těhotenství i dobu po porodu zvládla v klidu. Naprosto bez problémů. Teď jsem těhotná podruhé, 17tt+ něco a začínám mít křeče, průjmy... tak jsem zvědavá, jak to půjde... na kontrolu jdu ale až v lednu, tak snad se to nerozjede moc.
11. pro 2014 v 11:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maciki Ahoj, ja jsem ted podruhe tehotna...pri prvnim tehotenstvi jsem v otehotneni byla v klidovem obdobi, ale brala cipky i prasky asacol a mesavanacol ( to cele tehotenstvi ), ve 20 tt zacaly krvave prujmy denne az do porodu...musela jsem brat od 30tt kortikosteroidy lokalne, des...po porodu se vse ustalilo a skoro rok jsem byla bez obtizi.....pak 2x aktivni stav, ted jsem opet tehotna, dceri bylo 19mesicu, od zacatku teh. ( ted 9 tydnu ) mam zas aktivni stav a beru jen asacol cipky.....je to boj....nic hezkeho, ale verim, ze donosim a dite bude v poradku jako ma prvni holcicka.
7. pro 2016 v 16:44  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jeste se omlouvam, vc. jsem napsala, ze jsem brala kortikosteroidy, byla to kortikoidni pena...Zila jsem tou dobou v Rime...Kolitidou trpim 4 roky, to bylo pul roku pred prvnim otehotnenim ( to jsem prestala kourit, pry tim se mi kolitida nejspis rozjela ).....Vubec jsem nebyla v Italii brana jako rizikove tehotenstvi...Ted toto tehotenstvi ziji uz v Barcelone a asacol cipky si ordinuji sama, za gastroenterologem jsem zatim nebyla, bojim se jich co naordinuji.....nejhorsi pro me byly psychicky ty rektalni peny, to jsem vzdy brecela a prisla si tak uboha.....je to hnusna nemoc, ale vetsinou jde zvladnout, hlavu vzhuru a slape se dal....
8. pro 2016 v 09:02  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek