Holky po jak dlouhé době jste otěhotněly ?

meluzina
24. bře 2006

Ahoj holky,
zajímalo by mě jak dlouho jste se snažili s manželem (nebo přítele) o miminko ?
Doktoři říkají že rok snažení je normální doba... jak jste na tom vy ?

honzina
12. kvě 2006

Koto, PŘESNĚ vím, o čem mluvíš - prožívám to podobně... 🙂

kota
12. kvě 2006

A jak to Honzino řešíš? Já prostě neumím vypnout a říct si "nějak to dopadne", všichni to nějak zvládli... chci asi někde vevnitř být přesvědčena, že to je ta pravá doba (ale ta nebude nikdy..) Nesnáším ty myšlenky dvou osob ve mně..

ladunka
12. kvě 2006

Ahoj koto, není to otázka pro mě, nicméně bych navrhla zkusit plánování.
Seznam toho, co chci stihnout předtím, než bude mimi nebo pokusy o něj, a taky, kdy to mimi asi bude, jestli za rok, rok a půl nebo za tři. My ho měli "naplánované" pět let dopředu, stihla jsem myslím všechno, co jsem chtěla, a teď mi nezbývá než se třeskutě těšit na to plánované mímo 🙂

kota
12. kvě 2006

Ahoj Ladunko.. to jsem zkoušela.. VŠ, sehnat práci, zařízení bytu, počkat, až se muž vyléčí ze zhoubného nádoru, teď nás čeká vyřizování hypotéky.. a s tím spojené věci, svatba, v práci mi běží projekt na 3 roky.. a je mi 27 let a potřebovala bych prostě nečekaně otěhotnět a bylo by to.. jinak mám pocit, že to budu odsouvat, protože "vždy je něco důležitého, co mi chybí".. 🙂 a pak se mi může stát, že třeba 2 roky neotěhotním.. 😀

mobina
12. kvě 2006

Holky řeším v sobě totéž. Dobírám platíčko HA a dohodli jsme se s manželem, že už tedy jo. Jenže mám doma ještě dvě plata a pořád to ve mě hlodá. Tak ty dva měsíce ještě vydržím, ale pak si říkám, co když to nepůjde tak snadno. V jednu chvíli jsem rozhodnutá, že jo a hrozně se těším a pak mi třeba jen stačí cesta tramvají domu, kdy vidím "miliony" těhulek nebo maminek s kočárkem a nějak mě to nadšení opouští... 😖

tally
12. kvě 2006

AHoj holky, nic si z takových věcí nedělejte. Mám to totiž podobné. Jelikož s přítelem jsem již mnoho let a nevíme jestli nám mimi půjde lehce nebo ne, rozhodli jsme se, že to letos zkusíme. Ačkoli mně příští rok čeká ukončování studií a navíc svatba, budeme to trénovat už teď. Přesto mám však dilema,jestli je přesně ta správná doba, z druhé strany si říkám, že pokud se to povede hned, bude to zázrak, a když ne, tak aspoň stihnu dodělat resty, které ve svém životě mám. 😉

ladunka
12. kvě 2006

hm... 🙂 A ten projekt v práci, je pro Tebe důležitý? Fakt důležitý?
Zvládnete hypotéku, i když budeš doma? Jestli jo a na předchozí otázku zní odpověď ne, šla bych do toho 🙂 ale jinak, mě bude v době porodu 30 a stará si nepřipadám.. 🙂
Co tak sama na sobě pozoruju, ono ani těhotenství není jen o samém nadšení, ale občas taky o děsu, do čeho se to člověk dal, i když si miminko přál - u mě to teda tak je 😉
Já byla taky hotová, když jsme se do miminka konečně pustili. Ze sexu se nám skoro okamžitě vypařila radost, jak jsem nebyla ve své kůži... to jsem fakt nečekala. Asi by se to brzy upravilo, jenže to jsme nestihli,těhotenství přišlo i když bylo tak hrozně plánované.

ladunka
12. kvě 2006

No jo. Ono si tu správnou dobu možná vybere miminko samo - je to koneckonců jeho život 🙂

margit
12. kvě 2006

Holky, jako bych slysela sama sebe...
Jsme spolu s mym nastavajicim leta, a letos po svatbe jsme rozhodnuti zkusit potomka - hlavne kvuli mne, partner by par let pockal, jenze ja uz mozna moc casu nemam, mam zenske potize a doktorka mne varovala, aby uz pro mne nebylo pozde... a bezdetni bychom nechteli zustat ani jeden...
Byla jsem nadsena, kdyz s tim souhlasil, ja to byla, kdo se citil pripraveny na dite driv - ale cim vic se to blizi, tim vetsi z toho mam hruzu a kladu si podobne otazky, jak tady padly... Stejne jako pise kota, priserne rozporuplne pocity z toho, na jednu stranu chci a tesim se, na druhou se bojim a rikam si "fakt jsem na to pripravena? vzdyt je to strasna zodpovednost... jsem schopna skutecne tomu diteti dat co potrebuje?... neni to nezodpovednost ted privest na svet dite?" a peru se sama se sebou a nejsem si jista ani jednim...

gedren
12. kvě 2006

Holky ja si vzdycky rikam, ze kdyz to zvladne "kazda sestnactileta cigoska", tak proc ne ja 🙂 Pokud neni vylozene nejakej problem zdravotni ani ve vztahu, proste verim tomu, ze ten muj je ten pravy, se kterym ty deti chci mit, tak je lepsi jit do toho hned, rikam s oblibou, ze vsechno se da odlozit, ale ty deti z mnoha (zejmena zdravotnich) duvodu radsi ne. A uplne perfektne pripravenej si clovek nebude pripadat nikdy - ani chlap, ani zenska. Je to takovy to "no, nic uz nam nebrani, ale...fakt jako jo? opravdu? co kdyz...nepockame jeste?" Ja jsem otehotnela hned, jak jsme to zkusili, a taky na me pak prisly ruzny deprese a nejistota, proste fakt jsem to necekala tak rychle 🙂. Ale brzo ty nalady presly a ted jsem fakt rada, aspon nas to kopne dodelat nejaky veci v byte, ja treba stihnu i dokoncit (v rekordne rychlem case 🙂) postgradual a vubec, proste ty veci, co jsou pred vama, tam budou porad, ale muzete je delat ve trech, to je bezva, ne?

cermonca
14. kvě 2006

Ptala jsem se na to me doktorky a ta mi rekla ze tak tech 6 tydnu po vysazeni je mensi pravdepodobnost otehotnet,ale muze se to stat hned.Cekat nemam.tak jsem zvedava jak se nam to povede.

mimo
14. kvě 2006

Ahoj.Opravdu nejlepší je na to nemyslet a začít neplánovaně!!!I kdyz sama to moc nedělám 😨 .Otěhotněla jsem hned na poprvé,ale byla jsem mimoděložně.Takže teď to zkoušíme znovu 😀 .Má kamarádka zas otěhotněla po 8 měsících a pak mám ještě známou,které 8let řílali,že je neplodná a teď je v třetím měsíci. 🙂 🙂 .Takže opravdu hodně záleží na psychice.Všem držím palečky..

bielanevesta
14. kvě 2006

Ahojky! Já s přítelem se berem letos 8.7. po tříleté známosti! Řešili jsme podobné dilema jestli už jo, nebo ne... Nakonec jsme se zhodli, že po svadbě by jsme se do "toho" pustili 😵 ! Doufám, že se to povede, ale je asi fakt nejlepší neplánovat. Kámoška která se vdávala v listopadu už 3 týdny po svadbě otěhotněla 🙂 ! Neplánovaně 🙂 🙂 ! Teď se, ale s manželem na mimčo moc těší. Mám však husí kůži z toho, že se mi stane to co kamarádce z práce. Oni se z manželem pokoušejí o mimčo již 7 let a zatím jen 2 krát potratila! Moc bych jim přála aby se jim to povedlo!! A taky každýmu kdo si to moc přeje. A jestli řešíte dilema "ANO-NE", rozhodně neváhejte a pusťte se do toho 😎 !!!

len.tilka
15. kvě 2006

No dilema ano-ne jsem taky jeden čas řešila. Ale pak jsem si řekla, že člověk by mohl stále zjišťovat co ještě nestihl nebo nemá... do nekonečna. Takže po svatbě vysazuju prášky a pak ať se stane co se má stát. 😀

bielanevesta
15. kvě 2006

Souhlasím z len.tilkou! Ono se furt najde něco proč to rozhodnutí ešte odložit 😒 ! Takže taky vysazuju prášky po svatbě a HOP do toho 😀 a snad se to povede

coxa
15. kvě 2006

Nemůžu než souhlasit, jsem přesně ten typ, který by pořád něco podnikal, pořád by něco chtěl vidět, poznat, zažít, takže jak říkal můj manžílek i ve čtyřiceti bych měla ještě nějaké plány, co rozhodně musím stihnout. Ale na druhou stranu se na miminko fakt těším a fakt bych ho chtěla. Takže v létě se o mimi pokusíme, co stihneme stihneme a co ne, tak už budeme stíhat ve třech. 😀 Sice sama se sebou pořád bojuju, ale takhle jsme se domluvili, tak to takhle beru, nebo se nerozhoupeme nikdy. 🙂

bielanevesta
15. kvě 2006

Coxo tak vám přeju ať se to povede...tfuj,tfuj,tfuj 😎 😀 😵

bielanevesta
15. kvě 2006

A samozřejmě taky vám ostatním, aby jsme se mohli brzo pochlubit novým přírustkem 😲 😀

coxa
15. kvě 2006

Děkujeme! 😵

kota
15. kvě 2006

Díky holky... super, že v tom nejsem sama.. 🙂

Garden: máš pravdu, že když nastane situace k řešení, tak se s pomocí dvou lidí, co se mají rádi nakonec vyřeší... a člověk na to přece není sám... Musím se jen snažit si co nejvíc udržet tyhle optimistické myšlenky.. 😀 a nenechat se zviklat slovy: a co když...

Ladunko: projekt je moje šance pracovní.. ale tu můžu mít zřejmě i s dětmama.. je pro mě prioritní mít děti, před kariérou... nechci vidět šéfa, až mu povím, že ho v tom nechám.. 🙂 ale snad to vezme bez zlosti..

honzina
15. kvě 2006

Jé, tolik reakcí! A já si už pomalu myslela, že to jenom já moc řeším... že jsem padlá na hlavu... 🙂
Věříte, že mi je hned o fous líp? 😀

len
15. kvě 2006

Honzino, já tímhle obdobím procházela loni tak od října do prosince, pak jsme si stanovili měsíc, kdy to začneme zkoušet a teď už skoro odpočítávám dny 😉 Jediné, co mi brání v tom, zkusit to hned, je srpnová dovča - letecky a pak se dva týdny plácat pod stanem... Občas si připadám jako cvok, ale na druhou stranu zase vím, že kdybych pořád čekala, až budu 100% připravená, rozhodnutá a odhodlaná a přesvědčená, že jsem stihla, co jsem stihnout chtěla, neměla bych dítě do čtyřicítky 😉

honzina
15. kvě 2006

Já vím, ale dopracovat se k tomu určení toho správného a nej měsíce... 😅

kota
15. kvě 2006

přesně.. říct si tu hranici a pak se milovat s pocitem, že se to může povést a najednou bude všechno jinak a nastane ta "pravá" zoodpovědnost... to bude hodně zvláštní pocit..

len2
15. kvě 2006

No jo, to bylo těžký, ale nakonec jsme prostě řekli - v srpnu jedeme na dovču, tak si ji pořádně užijem a pak už na nic nečekáme 😀 Prostě jsme si stanovili tu poslední věc, na kterou ještě počkáme 😉

honzina
15. kvě 2006

😀 Jenže když člověk neví, tak prostě nedokáže stanovit tu poslední věc... 🙂

marci
15. kvě 2006

Uvažuji stejně jako Len. V červenci na dovču (letecky) a pak děj se vůle boží 🙂

honzina
15. kvě 2006

Ahoj Marci! Tak už jste to rozhodli? A taky to vypadalo tak všelijak, co? Tak hodně štěstí! 🙂

marci
15. kvě 2006

No rozhodli 😉 já bych jinak pořád váhala. Navíc mám vleklé gynekologické potíže a tak mám strach, že by to později nemuselo jít vůbec 🙂 Ale je pravda, že si člověk pořád říká, že by ještě mohl stihnout to a tamto........ no uvidím, třeba to i tak všechno stihnu

consti
15. kvě 2006

Marci super!!Držím palečky 😉 .My s přítelem letos také řešili dilema..doktorky mi žekla, že mám mít děti co nejdřív, takže před svatbou jsem měla možnost"otestovat" svého přítele. Moc mě tehdy podržel a souhlasil s tím,že budeme mimčo teda plánovat, i když se mi svěřil s tím, že si to představoval jinak.jako, že nebudeme muset plánovat, ale prostě jen jednou vysadím prášky a uvidíme jestli se zadaří...Takže jsem byli rozhodnutí začít po svatbě, ale nakonec se můj stav zlepšil a dokotrka mi oznámila, ať mám děti až budu chit(ha ha, to už bych měla tak tři 😀 )..Takže ještě ten rok počkáme a po mých státnicích se do toho pustiíme 😉 .Už te´d se těším, ale na druhou stranu i obávám...ty obavy máme asi všechny stejné 🙂 .