• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak počít a nezbláznit se :)

19. května 2014 
Ale to je krasne tema :slight_smile: Dokonale mezi vas zapadam. Miminko bychom si prali uz chvili ale nejak se nic nedeje ... Tak snad uz brzy a treba s pomoci :slight_smile: Driv nez se z toho zblaznim ja nebo manzel ze mne :slight_smile:
23. led 2013 ve 21:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@annulinka No vidíš, ještě není nic ztraceno :wink: CAR tě čeká až v březnu....do té doby...kdoví :slight_smile:
23. led 2013 ve 21:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@zuzi.a jo tak nějak , než se zblázním já nebo on ze mě :slight_smile:)
23. led 2013 ve 21:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@chateau můj muž podporuje utěšuje , ale když moc šílím tak mě spíš sprdne .. Myslím že další mimčo chce moc a moc ale nemá prostě tolik času na to myslet .. A je fakt že bych si sama nejradši sama nafackovala :slight_smile: za ty svoje stavy .. Ale mooooc mi pomáhá se z toho vypsat ;)
23. led 2013 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@annulinka...Řekla bych, že si za ty stavy můžeme hodně i samy...moc to řešíme, až moc, pak nám to leze na mozek, nemůžeme se uvolnit a to je jedno s druhým...
23. led 2013 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@annulinka ten muj taky, podporuje, utesuje, pta se na teploty ale jak uz zacnu moc mluvit a furt dokola tak uz me taky sprdne :slight_smile: Nemaji to s nami jednoduchy :slight_smile:
23. led 2013 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@chateau jako určitě .. Ale ani to že to vím mi nepomáhá se od toho odpoutat ..
23. led 2013 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
já bych se s dovolením vtěrkla :grinning:
24. led 2013 v 06:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
krásné téma :slight_smile: to sedí.... zrovna na to od rána myslím....:slight_smile: hodně štěstí děvčata :slight_smile:
24. led 2013 v 07:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@annulinka tak do března to vydržíš a třeba už ani nebude CAR potřeba :slight_smile:...mně tohle třeba pomáhá,že vím,že se bude něco dít....
24. led 2013 v 08:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ta psychika je asi fakt důležitá,ale nějak nemůžu přijít na to,jak nemyslet furt na to jedno :grinning:
24. led 2013 v 08:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@hance09 joo mě taky moc a moc .. :slight_smile:
24. led 2013 v 08:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@hance09 já ať dělám co chci vždycky k tomu nějak myšlenkama zabloudim ..
24. led 2013 v 08:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Já sem ták ráda že v tom nejsem sama holky :slight_smile: asi to neni moc pozitivní, ale mě to vážně pomáhá :wink:
24. led 2013 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Jinak tedy krásné ráno všem :slight_smile: co dnes budete podnikat ? U nás je smog takže budem asi hnít doma :frowning2:
24. led 2013 v 08:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to bych také ráda věděla :grinning: . Snažíme se od září 2009, děti jsme chtěli tak tři roky od sebe...mezitím jsem měla zamlkllé a potrat.....no a v caru 7x inseminaci, no a za 14 dní začínám stimulovat na ivf...
Za rady typu "nemyslet na to" bych fackovala....zvlášť od kamarádek - známých, co mají tři děti a vždy na první pokus, těhotenství bez potíží....v dobrém jim to závidím, ale jak nemáte myslet na něco, po čem toužíte....to je jako, když se vám chce na záchod a neměly byste na to myslet :wink: . Hledáte wc a těšíte se až si rozepnete poklopec :wink: . No a za dobu, co se snažíme mají sousedky už druhé dítě....a jejich "Plánujte druhé?"...jsem na to alergická, užívám si svého milovaného chlapečka a snažím se být tou nejlepší mamkou, ale ty dvě nepodařená těhotenství a několik biochemických těhu mě nějak dostaly na kolena.....takže holky, já mám na to, abych se nezbláznila MK, snažím se to brát, jak to je....a jsem šťastná, že po tolika nezdarech mám syna....že i on byl vymodlený....ale to druhátko bych si moc přála...i za cenu, že jsem už "stará" a budu mít dva jedináčky :slight_smile: . No kdyby ten pan Božský chodil po světě o patnáct let dřív, tak bych do toho šla....ještě čas nejde vrátit zpět:slight_smile: .
Takže holky, držte se, super téma a budeme se společně snažit si udržet zdravou mysl...a když se některá zblázní, tak jí společně budeme hýčkat a budeme tu na sebe hlavně hodné :dizzy_face: . Držte se a neblázněte :wink: .
24. led 2013 v 09:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Holky, můžu taky k vám? Já mám dvě děti a chtěli jsme třetí a nedopadlo to, jsem 14 dní po revizi a už 2 dny mám tak šílenou krizi, pořád brečím. Bojím se, že se mi neobnoví cyklus a to třeťátko nikdy nebude. Myslela jsem, že když už mám dvě děti doma, že to budu brát jinak, ale vůbec mi to nepomáhá, když je vidím, tak brečím, že mohly mít brášku nebo sestřičku. Prostě mám pocit, že se zblázním. Je mi 35, což asi taky není ideální.
24. led 2013 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@annulinka do 15 hodin v práci, pak s kamarádkou a jejími dvojčátky na "kafčo" a pak hurá domů za svou láskou :slight_smile: co ty ?
24. led 2013 v 09:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@annulinka já jsem taky v práci,takže hniju tady :grinning: ....v práci na to mimčo myslím snad víc jak doma,tam se dokážu zabavit něčím jiným....
24. led 2013 v 09:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pistalinda35 no nic se mi nechce , ale asi půjdu zkracovat závěsy , už to odkládám od vánoc ..
24. led 2013 v 09:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@natalie77 jo no , tak to je mazec , za tu dobu uz bych byla fakt na chocholouška .. Ale to ivf urco klapne :wink: budu držet pěsti..
No mě do depresí dostává pravidelně švagrová , první dítě omyl .. Ated. Pomalu plánují druhé , a uplně mě fascinuje jak si to časuje, kdy to bude nejlepší .. O tom si můžu nechat zdát .. A úplně mě rozsekalo když jsem jí řikala že díky delšimu snažení člověku alespoň dojde jestli to opravdu chce , a o a mi na to že to přeci nepotřebuje ..
24. led 2013 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@annulinka no ty řeči okolí jsou někdy na ránu :stuck_out_tongue_closed_eyes: ...
No na Chocholouška už jsem občas byla....a to neřeším měření teploty, doma nehlídáme ovulaci, prostě jsme spolu tak obden nebo 2-3 týdně spali.....ovulaci mi hlídala doktorka...ale stejně, když se nedaří, tak je to na budku...
No a o plánovaní...to ani nemluvím....
@nessik nezáleží kolik má člověk dětí...ale hůř jsou na tom holky, co doma ještě miminko nemají a nedaří se....my si můžeme říct, že hlavně, že to jedno máme.....ale bolí to stejně, všechny ženy.....máme to jinak, než chlapi....oni to tak neřeší, protože mají hladinu hormonů pořád stejnou, my to máme, jako na houpačce.... k tomu predmenstuační syndrom, očekávání ze snažení, pak zklamání, opět hormony....já se doma snažím být silná, nefňukat, nezošklivit se chlapovi.....pobrečím si ve sprše...a napadá mě, že teď bych měla děti 5, 5 let, 2,5 a skoro roční...kdyby to bývalo vyšlo....ten termín dalších porodů si člověk pamatuje, jako narození dětí... to se taky vymazat nedá.....takže holky, hlavu vzhůru.....myšlenka, že ostatní jsou na tom hůř nepomáhá, když člověk něco chce a nemá to, tak ho to frustuje....
Také je hrozné očekávání, naučila jsem se nic neočekávat....to nemůže být člověk ani zklamaný....při mé poslední inseminaci jsem šla do caru, jako do Tesca....šup, šup...za 14 dní bílý test...ani slza neukápla....jen mi bylo smutno, protože jsem si říkala, že se ta smůla musí zlomit...že lítám po doktorech endokrinologie, imunologie a pak člověk vidí v televizi, jak se hledají pěstouni pro děti, co je lidi odložili...to je mi pak hrozně smutno......
24. led 2013 v 10:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@natalie77 jsi statečná, já brečím teď skoro pořád a myslím, že manžel to nechápe, ale jsem jen 2 týdny po zákroku, tak v tom asi velkou roli hrají hormony. Nejhorší je, že si nepřijdu jako ženská, připadám si, že jsem selhala, ovulace zatím v nedohlednu, tak mám strach, že už mi nebude nic fungovat...no a pak přijde den, kdy hýřím optimismem, že to přece vyjít musí, když už to 2x vyšlo. Ale zrovna teď pár dní jsem down
Moc držím pěsti, ať to tentokrát vyjde. Přece jednou to vyjít musí!
24. led 2013 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nessik taky si občas připadám, že jsem úplně k ničemu, manžel naprosto v pořádku, takže chyba musí být ve mně :frowning2: navíc za celých 20 měsíců ani jeden pozitivní test, nic :frowning2:
24. led 2013 v 11:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blondatabruneta jejda chuďátko a chodíte už do CAR? A jo, už vidím v profilu. O Mudr. Machačovi jsem slyšela pět samou chválu, ten oplodní každého! :wink: A je moc dobře, že jsi tak mlaďounká, už proto to musí vyjít :slight_smile: Držím pěsti.
24. led 2013 v 11:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@nessik díky za povzbuzení :dizzy_face: , dost na Machače spoléhám :grinning: oba dva s manželem jsme údajně OK, takže nikdo pořád nechápe, kde je problém
24. led 2013 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky taky mezi vás zapadam. Prvni prcek se nam povedl hned prvni mesic a druhe zkousime od dubna 2012 a nic. Dnes jsem byla na gynde, brali mi krev na hormonalni profil. To jsem teda zvedava co zjisti, ptz MS vesmes pravidelna a ovulaci mam. Uz mi taky hrabe....Tento mesic jsem zkousela kapicky Gynex a taky nic.
24. led 2013 v 11:42  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blondatabruneta já si někdy říkám, když jsou 2 lidé úplně ok, jestli třeba nemají hodně podobnou genetickou výbavu a pak to jde hůř. No, abych tě povzbudila, tak v mém okolí mám hodně případů, kdy to nešlo dlouho a na nic se nepřišlo nakonec to úplně všem vyšlo, ať už přirozeně nebo IVF. No a zajímavé na tom je, že když tyto páry chtěly druhé, tak to všem vyšlo hned :dizzy_face: Dokonce jedna známá nemohla mít děti 7 let, pak šla na IVF, bylo jí 36 a vyšlo to a za dva roky chtěli druhé a v 38 na první šup, takže má dvě krásné děti. A všechny moje známé mají cca tolik co já, tzn. od 30 let nahoru. Asi jak to tělo jednou otěhotní, tak už je to ok. A Ty jsi mladá, tak to by bylo aby nebylo :wink: Ale jasně, je to frustrující a je mi to moc líto, že tím musíš procházet.
No, nám to šlo naopak vždy docela rychle, jenomže mám za sebou 3 nezdary. Dva mezi dětmi, spontánní potraty, odešlo to samo a teď revize, takže jsem byla vlastně těhotná už 5x :frowning2: deprese mám pořádné, říkám si, že by mi měly dvě děti stačit, ale prostě teď po té revizi mi už někdo chybí a chybět vždycky bude. Takže to ještě zkusím, ale strach mám hrozný a navíc se bojím, jestli mi tam něco nepokazili, protože zatím nefunguju.
24. led 2013 v 11:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@nessik po první revizi jsem také brečela...ale pak jsem si řekla, že si to příroda sama zařídila, že kdyby se třeba maličké narodilo, tak by mělo nějaký zdravotní problém...člověk se s tím musí smířit, i když to bolí, i když si říká, proč právě já, která těhotní až po dvou letech za asistence lékařů.....mě se také chtělo pořád brečet, ale zase jsem byla hrozně šťastná, že jdu z revize domů, kde mám 2, 5 letého chlapečka, že jiné ženské jdou domů a nemají doma nikoho...jen chlapa, který je v práci....mě pomáhal malý a hrozně moc, jenže jsem se k němu víc upnula, tak se o něj asi bojím víc než je zdrávo.....ale to souvisí i s tím,že se narodil dřív...má špatnou imunitu....
Klidně si najdi psychologa, holkám to někdy hodně pománá....mě pomáhalo, že jsem si začala psát takový deník, kam jsem si psala vše, co mě napadlo....když mě někdo naštval, svoje pocity....to jsem si v počítači zaheslovala a když mi není do skoku, všechno napíšu a je mi líp...držím pěsti, tělo se hojí rychle, ale duše je na tom hůř...bolet to nepřestane nikdy....
No a nepřijdeš si jako ženská? Neblázni, máš dvě zdravé děti, porevizní ms přijde tak za čtyři týdny a pak se to všechno srovná, neboj....ženská jsi....jinak by jsi to všechno nevydržela...dva porody, revizi.....ženská vydrží víc než kůň, a to , že se to nezadařilo je přároda, s ženskostí to nemá nic společného:slight_smile:. Drž se.
24. led 2013 v 11:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj holky,o zbláznění kvůli početí já bych mohla vyprávět romány :slight_smile: a tak se trošku podělím...mně je 30...hned ve 20ti v roce 2002 jsem toužila mít mimčo,vysadila jsem HA,čas utíkal,ale stále se nedařilo,od roku 2003 jsem chodila do jedné poradny,kde se mi snažili pomoci,v prosinci 2003 jsem podstoupila laparku s dobrým výsledkem,následně v červnu 2004 jsem musela pod kudlu znovu,jelikož se mi z těch šílenejch dávek hormonů udělaly cysty a musely ven...na chvíli jsem to vzdala,bála jsem se cokoliv pozřít,následně jsem v srpnu 2006 zjistila,že jsem těhotná,ale bohužel v 7 tt jsem potratila a zase se nedařilo,a tak jsme v dubnu 2008 podstoupili naše první a taky poslední IUI,pak jsme se po 7,5 letech rozešli,důvodem ale nebyl neúspěch s mimi...no a v září 2009 jsem poznala současného přítele,v říjnu hned vysadila HA a hle,v listopadu jsem hned otěhotněla :wink: dneska máme krásného 2,5 letého syna a od srpna 2012 se snažíme o druhé,ale zatím se taky nedaří a můžu říct,že už mi taky začíná trošku hrabat a mám strach,že to třeba zase jen tak nepůjde...
24. led 2013 ve 12:12  •  snaží se  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek