Jak zvládáte opakované neúspěchy po IVF?

buresinka
3. říj 2008

Ahoj holky, doufám, že tu podobné téma není.

Spadl na mě dnes nějaký splín. Mám za sebou 7xKET a 2 inseminace a to všechno s dárcem. No a ani jednou se mi zatím nepodařilo otěhotnět. Nejvíce mě štve, že jsem si myslela, že to s dárcem půjde hladce a prostě to nejde, i když jsem zdravá a neměl by být problém otěhotnět. Do centra chodím už od listopadu 2005 a je toho na mě už hodně. Sice jsem si našla hodně aktivit, skoro nejsem doma, ale prostě dítě to nenahradí.

Nyní čekám na MS a mám rozepsán stimulační protokol na 2. IVF. A najednou mě přepadají myšlenky, jestli to má vůbec cenu, jestli se to někdy povede. Vím, že bych měla myslet pozitivně, ale nějak to nejde. Možná to způsobuje i to, že začíná ztrácet nervy manžel. Zrovna ve středu jsme se nepohodli, protože má pocit, že to stojí akorát spoustu peněz a efekt žádný. Prostě začal řešit, že jsem ještě ani jednou nebyla těhotná a jak je možné, že se to někomu podaří na první nebo druhý pokus.

Máte některá podobné pocity a jak to zvládáte?

asmeena
14. dub 2010

monanjsku: tak to jsou super zprávičky, takže prďolky máš už u sebe? A to píchání přežiješ, hlavní je to miminko, které na tebe potom vykoukne. Kamarádka taky musela píchat celé těhotenství něco na ředění krve a teď už si na to ani nevzpomene, má krásnou 3měsíční holčičku.

monajs
14. dub 2010

Ass, děkuju 😀

asmeena
19. dub 2010

monajs: tak jak se vede?

monajs
20. dub 2010

Verunko, břicho ludra jedna furt bolí.Jako při MS 😠 Ale jinak to jde. 😀 V sobotu kino -Ženy v pookušení - moc se mi to líbilo. Včera zase kino - Souboj titánů - áách Perseus 😀 .Dnes koncert Lucky Bílé 😀 Mám nabito.Dalších 5 let se nikam zas nedostanu,nebo spíš manžu.Už toho má pokrk 😉
A co ty Ass? co mimísek?

asmeena
20. dub 2010

monajs: mimišek už je velký 5,51cm, tak ještě uvidíme jaké budou výsledky z genetiky (mají být za 14 dní - dnes mi brali krev). Teda máš pěkně nabytý program. Ale aspoň se nějak odreaguješ. Taky jsme byli na Ženy v pokušení a byl to pěkný film. Teď se s holkama opět chystáme do kina na film Exmanželka za odměnu.

monajs
22. dub 2010

😵 😵 😵 Ahoh Verunko, bojím se to napsat ale 8 den mám // a to hned bez čekání 😀 😀 😀 😀 .Ukázaly se okamžitě.Jinak zrovna jedu do špitálu,protože se mi rozjel hyperstimulák.Jak se vrátím asi za 4 dny,tak už budu vědět víc.Nechci to zakřiknout.papa

asmeena
22. dub 2010

monajs: zrovna teď jsem na tebe myslela, jestli jsi náhodou netestila. Tak ti držím pěstičky, ať tam jsou broučci a hyperstimulák jim nijak neublíží. Drž se a ať si co nejdřív v pořádku.

askona
22. dub 2010

ahojte.
Ja som po kyretazi 4tyzdne konečne po 20 rokoch manzelstva sa mi podarilo otehotniet bohuzial 10 tyzdni som potratila je este sanca ze mozem byt este tehotna.

daida
30. čer 2010

ahojky holčiny. Zdravím vás po dlouhé době. Chci vás informovat o tom, jak jsem dnes na tom. Po 4 pokusech IVF jsem to vzdala, protože jsem neměla už dobrou psychiku. Stále jsem byla nervní, vzteklá a manžel už byl z toho dost nešťastný. Rozhodla jsem se během dvou dnů a zavolala do CAR, že přerušujem léčbu. Samozřejmě mi to rozmlouvali, ale zbytečně. Dala jsem se dohromady, což trvalo aspoň 3 měsíce. Ale chvála bohu za to rozhodnutí. Odešla jsem z práce a jsem asi 2. měsíc bez práce, ale vyhrála jsem výběrové řízení na velmi lukrativní práci dotovanou z EU, kam jsem měla nastoupit od září. Teď je červen a já zjistila, že jsem těhotná. Už 2 měsíce cvičím Mojžíšovu metodu. Ale pozor, docházím za fyzioterapeutkou, která současně provádí k tomu mobilizaci páteře. Takže cvičení jen tak bez fyzioterapeuta nedoporučuju, nemuselo by se to povést. Těhotenství nemám zatím potvrzené, jdu na gyndu příští týden, ale test zatím jasně mluví. Takový test, jak mám nyní jsem neměla ani v době IVF, když se embryo chytlo jen málo. Nevím, jak to dopadne, ale už jen samotný fakt, že se už nemusím spoléhat na IVF, které mému tělu nevyhovovalo, je potěšující. Všem přeju hodně sil a zkoušet to i jinak než jen IVF, věřte, příroda si umí pomoct sama, pokud jí tu šanci dáte. Pá

daida
30. čer 2010

asmi, koukám a .....koukám. Moc Ti to přeju, držela jsem Ti vždycky pěsti a mám z toho, že jsi těhule radost.

daida
13. črc 2010

ahoj, tak jsem v 6tt +5 a srdíčko zběsile bije. 🙂

veronikabv
13. črc 2010

@daida citala som si tvoj prispevok a z celeho srdca ti gratulujem....

daida
14. črc 2010

děkuju veroniko. Víš, tady na koníku jsme si všechny prošly trápením, ale každý trápení má taky svůj konec. Některým holkám IVF pomohlo a čekají nebo mají "baby". Někomu IVF prostě nesedne a musí zkoušet jiné možnosti. Mně IVF narušilo menstruaci-že už jsem ji už při posledním KET skoro neměla, rozhozené nervy, způsobilo mi cystu na vaječníku a hlavně nadělalo dluhy. Moc jsem mu přikládala důležitost a když to nevycházelo, myslela jsem si, že už není žádná jiná možnost otěhotnět. Samo to nešlo 2 roky a zaručené IVF taky nevyšlo. Proto jsem zkusila v Brně tu Mojžíšovu metodu, při které mi fyzioterapeutka řekla, že nepomáhá v případě, že je už u ženy organická změna na vaječnících nebo děloze (tu mám), přesto jsem to zkusila. Nevím, zda to donosím, to neví nikdo, co bude, jdu do toho s tím, že to dobře dopadne. Každý nakonec dojde ke štěstí. Asmeena a jiné holky tady a možná i já jsme toho důkazem, že to má smysl zkoušet. Zvednout se a zase to zkusit. A všem, kterým se zdá, že už to nejde, přeju hodně síly a víru v sebe, že jsem schopná všechno zvládnout... 😉

veronikabv
14. črc 2010

@daida urcite to donosis musis verit a za par mesiacov uz aj budes vozit svoje vytuzene dieta.drzim palce.ja musim byt tiez silna a verim ze sa to raz podari aj nam.

daida
15. črc 2010

i vy se dočkáte, Verčo. Příroda dokáže neskutečné věci a pokud se jí nechce, lékařská věda zaskočí. Chce to čas. Všechno příjde v ten správný čas a určo i vy dojdete ke štěstí....Je spousta případů, které jsem tu četla, že šance na otěhotnění byla minimální, i se 2 neprůchodnými vejcovody a po neúspěšném IVF, endometriozou 3. stupně, kdy i doktoři doporučovali už i adopci. A nakonec i těmto holkám to vyšlo, že nechápaly. Spravedlivé na tom je, že neexistuje jen jedna zaručená metoda, proto má cenu to pořád zkoušet, každý tělo je jiný a prostě potřebuje pokaždé něco jiného.

asmeena
16. črc 2010

@daida náhodou jsem opět nakoukla do tohoto tématu a mám z tebe velikou radost. Někdy radikální změny hodně pomůžou. A jsi dobrá, že jsi začala cvičit tu Mojžíšku. Drž se holka a ať je to konečně se zdárným koncem. Já taky už nedoufala, že by se zadařilo (i když IVF jsme zkoušeli stále a stále), ale nakonec z ničeho nic se embryjko chytlo a zatím se krásně drží a vypadá to malou Sofinku. 😉

daida
26. črc 2010

osud má asi jiné plány než my. Když to nejvíc chceme-nedostaneme to a když už se smíříme, je nám dopřáno. Jsou to lekce k nezaplacení. To mě přinutilo přemýšlet o tom, že tak docela nejsme páni svého osudu....jinak už jsem 8tt+2 a stále tomu nevěřím. A ty asmeen taky válíš...27 tt. Myslím, že teď už bude u Tebe dobře....

asmeena
26. črc 2010

@daida já tomu taky dlouho nevěřila, až když malá začala pořádně kopat, tak jsem tomu věřit začala. Asi to byl takový můj obranný postoj, že kdyby to nevyšlo, tak abych z toho nebyla zklamaná.

daida
29. črc 2010

@asmeena: asi už jsi byla zevnitř silná, že se to už podařilo. Mně známá řekla: holka, ty jsi zevnitř slabá, proto to nevychází a děloha to mimčo ani neudrží. Říkala jsem si: blbost, vždyť sportuju, ale pak se mi to rozleželo v hlavě a přerušila jsem tu léčbu v CAR a přešla na Mojžíšovku. Tím celkovým změněným rehabilitačním procesem se mi přetočila děloha a já spontánně otěhotněla, aniž bych mrkla okem. Jen si říkám, že kdybych to nezkusila, trápila bych se ještě dnes. Stále docházím na Mojžíšovku, fyzioterapeutka mi upravila cvičení - teď na udržení plodu, i když z toho, že jsem otěhotněla tak brzo po cvičení (2 měs. cvičení) radost neměla (tělo prý není ještě dost zpevněný, začíná být připravený až po 4. měsících cvičení), ale snad to prý přežijem. Moc Ti přeju, aby všechno dobře dopadlo a neboj se...

daida
30. črc 2010

a co monajs? Nepíše. Buď je všechno v nejlepším pořádku nebo naopak. Ale postupně už všechny těhotníme.

monajs
1. srp 2010

@daida ahoj holky - Daido, mám obrovskou radost - stráááášně moc gratuluju 😀
U nás nic nového - po posledním potratu v květnu- jsem se začala už trošku hroutit a odmítla jít na další pokus - máme ještě 3 mrazáčky. Ze dne na den jsem konečně rozhoupala a donesla domů papíry k adopci 😀 manža souhlasil a od června máme podanou žádost. Už u nás byla i paní ze sociálky a čekáme na kurzy a psychotesty - pak nás snad schválí. Za 14 dní jedeme na dovolenou do Řecka a pak půjdu na KET a pak se uvidí. Už jsem tak nějak klidná, protože vím, že když to nevyjde, tak miminko bude s adopce a je mi hned líp 😀 😀 Tak holky, všem držím palce.Ale mohli by jsme sem chodit častějc,ne? Docela mi hodně chybíte!!! 😀 😀 😀

daida
2. srp 2010

ahoj @monajs. Strašně moc Ti přeju miminko. Adopce je určo řešením, nejsem sice doktor, ale nějak podvědomě cítím, že Ty ji možná ani nepotřebuješ, ptž nakonec sama otěhotníš. Troufalé, já vím. Ale myslím si to. Všechno příjde v ten správný čas. Jedna známá, bylo to ještě za minulého režimu, se dlouho snažila o miminko. Nebylo ještě IVF, léčila se v zahraničí. Pak zažádala o adopci a v průběhu-asi po 1/2 roce otěhotněla spontánně, ale v adopci pokračovali a mají jedno dítě osvojené a dvojčata svoje. Všechny děti studují nyní na VŠ a jsou do dobří lidi. Monajs, určitě všechno dobře dopadne a bude dobře...uvidíš.

daida
2. srp 2010

holky, nedalo mi to a okopírovala jsem vám jeden příběh holky, co napsala do nějaké diskuse. Jsem z něho trochu vedle. Co na to říkáte?
: Trnitá jest cesta naše 26. kvě 2010 misicka455 - má 4 alba « Zpět na fotoblog | 129 fotek Zpět na přehled :

1O.6.2008 zamčené těhu abort v 9tt

10.5. 2009 krásně pozitivní test, no tedy že by? 🙂
20.5. 2009 první náštěva na gyndě těhu potvrzeno , jsem nejšťastnější člověk na světě
26.5. 2009 večer jsem našla na papíře krev, brečela jsem asi dvě hodiny než jsme vyčerpaním usla, bohužel ráno tam byla zase. Že by se opakoval minulí rok :-0

27.5. 2009 neplanovaná náštěva na gyndě, mimčo je tam kde má být jsme 6 plus 3tt a máme srdíčko !!!!! Vystavena neschopenka a přikazán klid na lůžku.

1.6. 2009 krvacení pokračuje náštěva na pohotovosti, mimčo pořád v pořádku,
poslední den špinění 🙂

10.6. 2009 KONTROLA NA GYNDĚ VŠEV POŘÁDKU, obědnáná na NT testy,

29.6.2009 Nt testy, mimčo bylo krásný nádherně se na nás smálo, srdíčko bušilo o sto šest, ale pak přišel šok, projasnění šije máme skoro o 1 cm větší než je norma a nějaké nostní kůstky nelzou najít, vše je příznak nějaké vrozené vady :-0 , nabrána krev a bude se čekat na výsledky, z ordinace vycházíme se smišenýma pocitama.Nevěříme tomu a čekáme na krev, věříme , že bude v pořádku.
3.7.2009 další šok, krev je pozitivní, odpoledne si jedu pro výsledky, špatně dopadly chromozony T 13 a T 18 jsou to vady neslučitelné se životem, je nám vysvětleno, že takové dítě nemá nárok se ani dožit porodu a jestli ano tak krátce po porodu umře nebo bude v hrozném stavu ☹ Doporučení na odběr plodové vody. Jediná šance ještě něco vyvrátit. Obědnaly nás až za měsíc 10.8. 2009 budeme už v nějakém 17tt :-0,

7.7. 2009 se půjdeme domluvit aby nám udělaly odběry s placenty a my nemusely čekat skoro dva měsíce na výsledky. Držte nám všichni palce ať je to vše jen zlí sen a nám se narodí konečně vytoužené dítě.

17.7.2009 obědnana do genetické poradny na odběr ch. klků
Prosím zůstaň snámi 🙂

17:7. 2009 tak nakonec jsme dneska podstoupily odběr plodové vody, nebylo to přijemné , ale dalo se to vydržet a co je suoper výsledy dneska po šestéé

HA ha to by někdo musel mít štěstí, v osm večer telefon z Prenatalu, že se strašně omlouvaj , ale výsledky kvůli poruše počítače budou až v pondělí.

20.7.2009 po dopoledni budou volat výsledky, které rozhodnou o našem mimču

20.7.2009 ráno jsem už nemohla dospat a byla vzhůru snad od pěti hod. naštěstí na sebe nenechaly dlouho čekat a něco před devatou hodinou mi začal zvonit mobil, na sucho jsem polkla a se srdcem někde pod žaludkem zvedla, paní byla přijemná a znovu se mi začala omluvat za ten pátek a , že ty vysledky už má jestli mi je může říct. Pak jsem jen slyšela je to v pořádku p. Bukalová, cože to snad není možný ono je to fakt v pořádku jupííííííííííííííííííí a pak ještě dodala čekáte holčička já myslela, že to semnou šlehne. Máme se za 14 dní mrknout na net budou tam celkové výsledky, jelikož nějaké ty testy se musejí nechat ty látky nějakou dobu kultivovat, ale z největší pravděpodobností tam nic nenajdou. Nejdůležitější a nejobvyklejší vady nám dneska vyloučily. 🙂
¨
29.7.2009 přišly souhrné výsledky z plodovky a jsou všechny v pořádku 🙂

3.8.2009 nás čeká ještě utz v genetické poradně,Utz bohužel nebylo podle našich představ, doktorovi se nelibí jak se vyvýjí jedna půlka srdíčka tak nás posílá k blížšímu kardiologickému vyšetřní

4.8.2009 tak bohužel i paní doktorka potvrdila nález na srdíčku, ale kvůli jeho velikosti nemůže dát konečný ortel, teď bude na berušce zda se polepší a bude spolupracovat tak by nás čekala jen banální operace po porodu a nebo je tu taky možnost , že se to ještě víc pokazí a z takovou vadou by asi nezvládla žít ☹

1.9.2009 utz kde by jsme se tedy měly dozvědět jak jsme na tom, princezno bojuj všichni ti věří a myslí na tebe tak se snaž 🙂

17tt a já začinám malou cítit 🙂))
1.9.2009 od rána jsem nespala , nervozní jsme byla a srdce jsem měla asi někde v krku ve tři hodiny jsme jely.
Když paní doktorka začala jezdit utz po bříšku a nic neříkala, to byly ty nejhorší minuty mého života. Malé se to taky nelíbilo tak se nám otočila takže ke všemu jsem ještě musela jít chodit na chodbu.Nakonec asi po 15 minutách , jsme se začaly dozvídat výsledek. Tak srdíčko nezakrnělo a vyvíjí se dál zároveň s růstem malé takže paní doktorka řekla jednu užasnou větu , že o přerušení se nebudeme vůbec bavit. Takže nám naší malou nechá , málem jsme se jí tam rozbrečela. Bohužel vada na tom srdíčku je takže se to musí hlídat jak se to bude vyvíjet a co to pro nás bude tedy znamenat.
Další kontrola za měsíc 1.10.2009.

Tak na kotrolu jsme šla ze strachem, ale paní doktorka pro nás měla v naší situaci docela dobrou zprávu. Srdíčko roste a pořád se vyvijí i když tá jedna půlka je pořád menší, ale nikde zatím se to neucpalo a vypadá, že možná ani neucpe. Příště se už budeme bavit o porodnici kde si nás po porodu doktoři pohlidají a uvidíme jak se to bude dál vyvíjet. Prostě nás můsí pořád kontrolovat a žádný závěr nám neřekne. Takže musíme čekat do porodu a i po něm jak srdíčko bude zvládat.

Další kontrola 6.11.
Aby toho nebylo málo tak mamince zjistily cukrovku a ve středu 14.10 jde do diabetické poradny. Snad to nebude tak drastické a pomůže menší omezení sladkého ☹ I když to jediné nám zatím na naše nervy pomáhalo.

14.10 tak jsme dostaly glukometr a musíme měřit a držet dietku tak snad nám to půjde....

Tak bohužel hodoty nám pořád vyskakují i když se snažíme jíst zdravě tak nám byl dneska 27.10 na kontrole inzulín. Pícháme 3x denně .Hodnoty jsou už lepší, ale sem tam nám to ještě vyhoupne do poradny jdeme 25.11 tak uvidíme co na to doktorka.

Tak další kontrola na kardiu dopadla špatně, tak beruška už má velké srdíčko takže paní doktorka říkala, že už z jistotou vidí, že je něco špatně že tam máme nějaké zužené místo, ale že nám prostě neřekne jak se to bude vyvíjet,že to se dozvíme až po porodu. Domluvily jsme se, že rodit budeme v Brně a paní doktorka hned po produ přijede a malou nám zkonroluje, když to bude na tu operaci tak nám jí převezou do Prahy do Motole a my tam za ní po operaci pojedem. 30.11 jdem do rizikové poradny a už si nás bude přebírat porodnice a budeme se domlouvat na porod i skrz tu cukrovku ☹

30.11 konečně kontrola v nemocnic, byl tam moc příjemnej pan doktor všetřil mě a poslal nás ve čtvrtek na utz.

3.12 tak podle utz jsme o týden dopředu a to i z váhou takže máme skoro tři kilča, takže máme pěknou macatici 🙂)))Další kotrola 17.12 tak snad se to srovná 🙂
Jinak kdo říkal, že poslední měsíce jsou nejhořší tak měl pravdu natikají nám nohy ruce, připadáme si jako vorvaň , palí nás žáha atd...... Ale co postěžujeme si , ale vydžíme to už jsme toho vydžely. JEště 4 týdny a budeme mít princeznu u sebe . Už se jí dělá doma u mamka a taťky pelíšek tak doufám, že si jí doktoři moc dlouho nenechají 🙂
8.12 kontrola na kardiu, už se nějak nebojím .

Tak naše kontrola u kardioložky: Takže kvuli srdíčku vůbec nevadí normální nebo vyvolaný porod, srdíčko to zvládne. Jenže pak .Nechaj mi malou tak hoďku dvě a pak mi jí budou převážet do dětské na kardio na pozorovaní , takže já porodím a budu bez dítěte chápete to? Mě tam nepřevezou je to dětská nemocnice a jsme z Brna takže až mě pustí z porodky cca dva dny když se bude rodit normálně (po císařu nevím) tak pojedu za malou do nemocnice a budu tam od rána do večera , ale na noc budu jezdit domů. Jsem zvědavá jestly tam vezmou i taťky nebo tam budu muset být sama 😒 Doktorka chce abych kojila takže budu první dny asi odstříkávat malá bude asi první dva dny v inkubátoru ( hrozí kvůli tomu, že jsem diabetik větší pravděpodonost žloutenky) pak až jí vezmou z inkubátoru tak by chtěly aby tam byla matka a snažila se rozkojit, ale i tak bude beruška pořád na přistrojích (budou jí hlídat) , nikdo neřekl jak dlouho to zaleží jak se to vyvine a jestly zaberou prášky nebo bude nutná operace 😒

17.12 kontrola v porodnici, malá v pořádku porod se bude asi za 2 až 3 týdny vyvolávat. Další kontrola 25.12. tak vše dobře monitor OK a cesty porodní podle dr. jsou nachystané takže klidně každým dnem to prý může být 🙂

26.12.09 dostala jsem šilené nachlazení tak doufám, že ještě rodit nebudeme až se dáme dohormady. Další kontrola 29.12.09 tak jestky neporodíme do pondělka přirozeně tak jdeme 4.1.2010 na vyvolání.Tak po pořádku. Vpondělí ráno jsme tedy vyjely směr porodka stím, že prostě jdeme na indukci. Přijaly nás vyšetřily a udělaly monitor , kterej jako na potvoru nebyl moc dobrej.Odvezly nás na pokoj a ještě jsme čekaly na utz aby jsme věděly jak malá leží a jakej je tedy odhad váhy. Po utz mi doktor řekl, že odhad je tři a půl kila, al e že to může být i víc a že by mi radil i díky tomu, že nejsme otočený ten císař , že by to pro nás bylo pro obě nebezpečný tak řikám, že jasan že tedy cisař .Tak jsme se domluvyli na odpo jelikož jsme ráno jedla a , že to bude jen lokální umrtvení.Odvezly mě na pokoj ,kde bylse mnou i manžel a čekalo se. Postupně mě sestra hodila ,obvazovat nohy,holit atd....Jenže pak mě z hladu díky cukrovce začalo být zle tak jsme dostala kapačku s inzulínem a glukózou.Pak nás nacévkovaly to byl hnus.O půl 12 násodvezly na sál, manžela nechaly koukat za skleněnýma dveřima. Pak to začalo píchnout epidurál, podařilo se až na potřetí jelikož jsem se strašně bála a celá se strašně třepala.Nasadit masku na dychání atd..... PAk jsem cítila všude po tělě teplo a zkoušely zda něco cítím ,došel doktor a začalo se. Anesteoložka byla super, držela mě za ruku a říkala každej postup co dr. dělala. Vše bylo bez bolesti až na to když malou vytahovaly tak to bylo jako kdyby zě mě vytahovaly vnitřnosti. PAk jsem jen slyšela, jak brečí a někam jí odnášely z dálky bylo slyšet nějakého doktora, že je krasná a veliká a že krásně sama dychá. PAk mi jí nějak doktorka donesla abych se mrkla dala jsme jí pusu a už jí nesly pryč.PAk mě převážely na ARo a jen jsme od manžela slyšela jako by zdálky , že je moc krasná A zavřely se dveře a já zůstala ůplně sama. Napojily mě na ruzné kapačky hadičky atd.... a já ai na chvilku usnula. Když jsme se vzbudila tak jsme se pořád ptala kde je a nikdo mi to nedokázal říct až o půl sedmé večer přišly z dětského, že jí hnedka po porodu odvezly do dětské nemocnice. Ale jak to sní vypadá nikdo nic nevěděl. Jen mi daly nějaké tel. číslo a že si tam zítra mám zavolat. Noc byla hrozná vůbec jsme nespala pořád jsme cítila, že mě malá kope pak se mi zdálo o té operaci no hrůza Druhej den za mnu přišel manžel a že jede do té nemocnice pak mi zavolá co a jak. Tak jí dělaly utz toho srdíčka a musí se to sledovat. Doneslnějaké fotky a já si pořádně ani neuvědomila, že to dítě na té fotce je moje Ve středu jsme i tam volala já a , že malou převaží do PRahy do Motole a že tam se rozhodne co a dál. Pak už to mělo rychlí spád, v praze jí vyšetřily a zjistily , že není na co čekat a ve čtvrtek nám berušku operrovaly.Tu nejhorší vadu nám odstranily, kvůli tomu srdíčku nemohla pořádně dýchat tlačilo jí to na plíce a ještě se jí neprokrvovalspoe tělíčka. Operace dopadla dobře jen zjistily , že máme nedomykavost chlopně, ale to že počkají , že se to někdy spraví samo a že to něńí vada hrožující život. V pátek ji měly odpojovat od přistrojů, ale bohužel našly ve stolici krev takže s té operace dostala nějaký zánět do střívek.Takže jí nasadily antibitotika, má žilně magnézko na prokrvení, výživu dostavá jen nitrožilně bay y střívka si odpočinula a je uchována ve spánku aby naprala sílu.Odpojovat by jí měly v neděly nebo v pondělí podle toho zda tá krev ještě bude nebo. Mě pustily včera musela jsme je sice ukecávat, ale jsem moc ráda , že jsem doma v klidu.Za beruškou pojedeme v úterý jelikož dokud je na těch přistrojích tak tamnikoho nepustí.TEd si za chvilku budeme volat jak zvládla noc a zda nejsou nějaké komplikace.
Holky je to šilený já pořádjen řvu,mlíko zatím nemám sice se snažím každý tři hodiny stimulovat a každej řiká, že se to ještě rozjede, ale nevím už nemám nějak sílu. Včera jsem došla domů a byla jsme sama . Postýlka prázdná nikde nikdo neřval.Připadla jsem si fakt jako propuštěná po operaci tak jsme to zase ořvala, řvu i teď když vám toto píšu. Když to bude vše v pořádku tak by nám měly princeznu za 14 dní pustit.

Tak teď jsme volaly do prahy stav nezměně což je taky dobře za celou noc krev ve stolici nebyla a odpo jí čekají nějaké vyšetření tak máme zase volat večer po osmé. Malá vše zvladá bravůrně tak teď ještě se musí mamka dát dohromady a může jet za svou holčičkou.Jenže mamce to nějak nejde a v pondělí musí pro hrozné bolesti na pohotovost kde zjistily hematom v ráně po císaři, nejprve si mě tam chtěly nechat , ale nakonec mě s prášky poslaly domů a snad nebude další operace nutná.
Tři dny se nemohu ani pohnout jakejkoliv pohyb je pro mě utrpení a vžene mi slzy do očí.Pak už to začiná být lepší a prášky konečně zabírají a já citím úevu.V pátek mi sice ještě břicho dělá problém, ale už to není tak kritické aby mi to stálo v cestě za mím zlatíčkem.

A je to tady pátek 15.1 jedeme směr Praha, mamce je nějak divně teší se a za druhé má strach poprvé uvidí své dítě. Mám strašně smišené pocity celou cestu se to ve mě různě mísilo. Nemocnice v Motole není vůbec pěkná působila na mě takovím chladným dojmej, ale co se dá dělat . Vystoupíme s auta a už nás dělí jen pár min jen pár kroků. Dojdem na oddělení kde nás už čekají sestra nás zavede do pokoje, kde je ale prazdná postýlka prý Verča je na nějakém vyšetření jejda jak dlouhích může být deset minut, prostě nekonečných.Najednou se otevřou dveře a sestra nese malí uzlíček a podavá mi a řiká to je Verča já na ten uzlíček koukám a pláču nevím proč prostě řvu a řvu. Nejhorší je , že nic necitím co se to semnou děje vždyt to je moje dcera. Jen koukám na její hlavičku kde má zapíchlou kanylku a je mi toho drobečka tak strašně líto. Koukám na ni a řikám si , že je moc krasná a pomalu mi tedy dochazí , že jsem matkou tohoto krasného malého uzlíčku , který u mě krasně spinká. Tatínek ten byl ve svím živlu choval Veru fotil, byl to hrdý táta. Prostředí tedy nic moc pokoj se dvěma dítky , dvě postýlky a já spala na rozkladacím křesle které přes noc sloužilo jako postel. První den mi sestry se vším pomohly, moje první přebalení , převlečení, umytí malé byla jsme strašná gramla nevěděla jak jí vzít co sní, ale po pár dnech jsem přebalaovala o sto šest ani mi to nepřišlo 🙂Pobyt v Motole je hodně psychicky i fyzicky náročnej nepočitám to, že jsem së tam za celích 11 dní nevyspala.Když Veru zabrala tak začalo druhé dítě nebo tam pořád nějaký přistroj houkal. Byla jsem docela vyčerpaná, ale co tá malá už toho tolik vytrpěla, že já nemám právo si na nic stěžovat. Bohužel když by vše bylo tak nějak v normě a my mohly domů nehojila se nám jizva takže jsme tam musely zůstat na pozorování jestly ju budou znovu zašívat a nebo se to zahojí.Pak další kámen úrazu jídlo, Veru vůbec nejedla a když něco snědla tak to šlo ven , prostě začarovanej kruh ☹ Nakonec nás v uterý 26.1 propustily domů. Sice ještě nejsem ůplně fit , musí nás pozorovat jelikož se ukázalo, že Veru má více těch vad na srdíčku a že časem bude muset ještě na nějaké zákroky ☹Doma se pomalu aklimatizujem a snažíme se nějak sehrát jediné co nám pořád dělá problém je to její nejezení , prostě na ty střeva je to asi ještě moc a oni nezvládaj.Takže nám nezbejvá než vydžet a budut jí i třeba po hodce a půl a dávat jí aspoň trochu jídla. B ohužel není to jako se zdravím dítětem je to boj a už bude do konce života to bude jiné, nesmí se nachladit teď máme ještě měsíc karanténu nesmí mezi lidi . Má průkaz kardiaka, ale když na ni člověk mrkne vypadá spokojeně krásně se umí smát a jak špulí pusinu. Někdo si řekne stáoo vám to za to a já mu odpovím stálo a ještě bude stát vím, že to nikdy nebude jednoduché , ale ten človíček za to fakt stojí. Je tak bezbranej nikomu nic ješte neuděla a už tak trpí. Ještě , že mám tak skvělého manžela , kterej je moji neustálou oporou jezdil za náma do Prahy až z Brna a je pořád optimistický , že to zvládnem. Taky moc děkuji za podporu lidí tady na koňovi za sms a za Ip i když jsem někdy neodpověděla vždy jsem je četla a moc mě těší kolik lidí na nás myslí a dží nám palečky v našem boji 🙂

3.02. kontrola po týdnu v Brně na kardiologii vše bezezměn to je taky dobře 🙂

Tak krátkej popis co se snama zase dělo :

V uterý se mi nějak nezdála malé stolice zdálo se mi , že tam má krev. Přes noc mi skoro nic nevypila na to že pila tak málo tak tohle nebylo skoro nic. Začala být nějaká bíla jak stěna tak jsem ve středu zajela k doktorce a tá nás poslala do dětské na internu kde nás přijaly a že udělají nějaké testy. Vezmou krev , moč a stolici.Jenže malá se ještě zhoršila a když něco vypila tak to vyzvracela. Večer se doktor rozhodl , že nás musí hodit na kapačky , že malá je dehydratovaná. V jedect večer mi ji odnesly a , že jí píchnout tu kanylu. Já jen z pokoje slyšela jak šíleně plače, ale když už to trvalo moc dlouho tak jsem šla na výzvědy a sestřička říkala, že jim to nejde napíchnout, že má Veru strašně jemné žilky a ke všemu jak je dehydratovaná tak nic neteče. Vystřídalo se u ní několik doktorů když už to vypadalo, že ji budou muset odvést na sál a zavést jí centrální katetr (to je jakoby pod kliční kostí nějaká žilka, ale je hluboko tak se to u dětí dělá pod anestezii a musí se to dvouma stehama zašít tak aby to tam zůstalo, u dospělích se jen znecitliví to místo) pak přišly nějaký dvě doktorky z Ara a, že to ještě zkusí , že poslední pokus a naštěstí se povedlo po dvou hodinách co prdelku mučely Nakonecjí to pichly do podpaží takže malá dostala dlahu a nesměla skrčit ručičku. Kyž mi jí donesly tak jsem se rozbrečela na sobě snad milion vpichů a bodíčko cele od krve, Chudinka měla ůplně červené očka jak plakala a totálně vyčerpaná byla. Do kapačky jí teda daly Glukózu a ještě cosi a prý , že se aspon mohu vyspat když nebudu krmit. Stejně jsem spala z prdele jelikož malá ze spaní fnukala, plakala a já pokaždé kní stoupala co se děje. Ještě, že jsme na pokoji byly sami. Ráno jsme po osmé zkoušely přidávat i mlíčko tak něco málo sosla. Odpo přišly a že nás přeloží na jiné oddělení abynás jako kardiaka líp ohlídaly tak nás přeložily na jip kde nás připojily k ruzným přistrojům atd... Tak bohužel jsem s Verčou nemohla být na pokoji , ale byla jsem hnedka vedle.Naokonec nám z krve zjistili , že máme Anemii což je málo červených krvinek. U normálně zdravého dítěte by to bylo v pohodě a jen by se nasadily léky jenže nám kvůli tomu srdíčku v pátek musely dát krevní transfůzi. Naštěstí transfůze asi zabrala a mi přes víkend z našich třicítek se zvedly na padesátky až teďka pijeme sedmdesátky. A někdy prubnem i tu osmdesátku Ta krev co tam měla je nějaká viróza a nelečí se to prášky musí se stím holka poprat sama. Aby jsme toho neměly málo tak nám na utz našly jakéso tečky na játrech a neví co to je takže za tři týdny jdeme znovu na utz a když se to bude zvětšovat pošlou nás na ct. Takže další strach co se z toho vyklube Ještě tedy čekáme na nějaké výsledky krve jako alergie na kravské mléko a toxsoplazmu . Ale nakonec nás včera pustily domů, ale bojím bojím jak dlouho nám to vydží. dostaly jsme další léky takže chudinka malá má už pěknou zásobu

2.3 kontrola v Motole dopadla blbě ☹
. Od uterý co jsme byly na kontole si nás nechali v nemocnici stím, že se Verči něco na srdíčku zhoršilo ke všemu měla ještě šílenej pokles červených krvinek. Nakonec přišly stím, že dostane transfuzi (už zase) a druhej den se jí udělá katetrizační vyšetření s angioplastikou (což je zákrok kdy se nějakou tepnou na noze zavede jakási hadička a pustí se kontrastní látka do těla a dělá se rtg srdíčka a mněří se tam nějaké hodnoty, to druhé je , že se tou stejnou tepnou zavede jakejsi balonek do nějakého místa a ten se nafukuje v místě zužení aorty aby se nějak zvětšila a začala tam proudit krev -toť je teďka největší problém Verunky,jelikož nemá zdravé srdíčko a ještě ji tam neproudí moc krve tak to strašně zatěžuje srdíčko a to není dobře).No nakonec ve středu přišla DR. a že ten zákrok dělat nebudou , že díky té anemii se mohly výsledky zkreslit a poslala nás znovu na echo srdce, ale bohužel vše bylo stejné. Ve čtvrtek neměly místo na sále tak, že nás vezmou v pátek. Jenže verča ve čtvrtek v noci začala mít vysoké horečky, takže došel ráno doktor, že se zákrok nekoná a , že nás z kardia překladají na pediatrii a že se musí přijít na kloub horečče, takže následovaly zase krevní testy, braní stolice, konzilium Orl atd... nakonec nám našly v krvi zvíšenej jakejsi cosi a že má Veru někde zánět, včera se k tomu dostal průjem takže to vypadá asi na střevní chřipku. Takže musíme počkat až přejde průjem a pak zase budeme čekat na volno na sále jelikož je tu více pacientů než místa na sále. Dokonce i neakutní případy posilají domů neb nemají místo. Takže se teď bude čekat na zákrok a pak se bude čekat jak ten zákrok dopadne. Bohužel tím nic pro nás nekončí a už teď víme, že v budoucnu nás min. dvě operace ješte čekají .Tak průjmu se přidalo zvracení a chudák moje holka v sobě neudržela nic. Bylo mi fatk na nic když jsem jí viděla v křeči jak ze sebe pumpuje i žaludeční štávy ☹Dneska jsme tu už týden a žadné zlepšení, malá je na kapačkách a já do ní po malích davkách zkouším dostat jídlo , které mi , ale neudží. Už nemám co na sebe jen tu peru a peru. Dneska je to sedmej den a malá dostala do nosu sondičku a zkoušíme po malích davkách sondovat jídlo . Poprvé 40ml a já jen čekám a trnu zda bude nebo nebude zvracet jakejkoliv grimas, pohyb pusinkou a na mě jdou mrákoty.Asi se za chvilku fakt zblazním. Udžela,další čtyřicítka taky tak zvyšujeme dávky.Dneska je to osmí den a jsme na devadesátce. Zkoušíme jestly něco vypije sama a naporpvémi vypila 70 a udržela jen tak dále Verunko ať můžeme jít brzo domů 🙂
Hurá jsme bez průjmů horeček a dokonce i jíme tak čekáme na datum zákroku.

A je to tady ve středu 17.3 nás budou operovat a jdeme hnedka ráno no ještěže tak. Celou noc jsem nespala a jen se převalovala. Veru byla strašně hodná i když naposledy dostala najíst ve dvě v noci a pěkně spinkala. Ráno došel doktor jí ještě prohlídnout zda tedy je v pořádku . Pak došly sestřičky a daly jí nějaké léky na uklidnění , to už bylo k ránu a byla trošku z hladu nervozní. Já jen seděla a tiskla malou málem jsem jí udusila a čekala až si nás zavolaj na sál. A je to tady šup do kočárku a šíleně dlouhou cestou přes celou nemocnici ¨. Když jsme dojely hnedka se na malou vrhly setry já ji dala pusu na čelíčko a už si jí nesly na ten hrozně velkej sál s ruznýma přístrojama a nástrojama a já jen koukala jak se za ní zavírají dveře a najednou jsem začala plakat a plakat. Sestry co tam byly semnou mě uklidnovaly ,ale bylo to na prd. Na pokoji jsem nemohla být tak jsem se procházela po venku a po nemocnici. Pak jsem šlana jipku kam jsem si dala věci a naštěstí mě tam ubytovaly.Sice né na pokoji s VErčou ,ale na té stejné chodbě. Seděla jsem v pokoji a nechala dveře otevřené abych viděla kdy jí povezou. Najednou se otevřely dveře a vjela postýlka ,setra a doktor a já vystartovala a jen jsem křičela je to Verča? Byla, jenže mě pořádně ani nenechaly na kouknout jen jsem viděla jak se tam v té postýle něco hýbe a že si mám zqajít na osobní vyřídit papíry, že malu musí dát na přístroje a ještě zkontrolovat. No to nemyslí vážně clou cestu na osobní jsem bežela a cestu na zpátek taky. Hned jsem vběhla na pokoj a valila k malé. Doktor jí právě dělal utz srdíčka. Jejda já když jí uviděla tak jsem málem sebou sekla. Udělalo se mi zle a polilo mě strašné teplo. Kde je má usměvavá holčička z rána. Na postýlce leželo mimčo s šílenýma černýma kruhama pod očima. Napojené na milon hadiček , blikacích věcí a ůplně bilé . Celí den jsem strávila tím, že jsem jen seděla u postýlky a koukala na ty grafy a čísla na obrazovce a držela VErču za ruku, ale tá jen spala a spala. Odpoledne se začala probírat , ale jen řvala a řvala prý je to normální , že je ještě vyjukaná s té narkózy. Chudák strašné chroptila jak měla to umělé dychání. Něco málo vypila a zase spala. Já šla taky spáti a v noci mě probudilasestra, že si mám jít Verču nakrmit. JEnže ona vůbec nechtěla jíst. Naštěstí už vypadala o hodně líp. Tak jí musely dosndovat.Jíst nezačala ani odpo. Pak přišel doktror, že to co chtěly se povedlo - prozatím. Přes noc se trochu rozjedla a v pátek jsme prošly všema vyšetřenímaa verdikt byl , že můžeme domů.To byla rychlost v balení a šup sanitkou domů. Ještě ani na D1 jsme nevěřila tomu , že po třech týdnech jedem domů. Domů byly všichnimile překvapeny.

Jenže doma to nebylo vůbec v klidu jak sjem si představovala, Verča pomalu a jistě přestávala jíst. Byl to šílenej boj až to dopadlo , že si sama vypila tak 30ml a já jí dokrmovala stříkačkou, no šilené krmení nám trvalo přes hodiny . Jenže přeci nemohu dopustit aby ten náš drobek začla hubnout , když potřebuje každí deko aby měla sílu. Byla jsme i u obvodní dr. a prý vydržet .Rada nad zlato co asi pořád dělám,

30.3.2010 kontrola v Brněnské nemocnicina kardiu. Nechápu proč doktoři nemůžou mluvit naroviny a říct vše na jednou ale, prostě musí ty sračky dávkovat. Takže když se člověk trochu zvedne a zasvití naděje , tak je zase srazí na zem a tu hubu jim ještě vymáchaj. Operace se sice povedla , ale je tam jinej větší problém.Levá půlka srdce přestala růst a už pomalu přestavá stačit potřebám vyvijicího sedítěte. Je to taky důvod proč mi někdy brouček dychá jak pejsek. Bude kvůli nám zasedat konzilium a pak dají vědět další postup.
Další vyšetření na kardio ukázalo, že je to fakt špatné a tak čekáme na termín do Motole, vypadá to asi na přiští týden aby sena nás mrkly a daly termín operace. Operace která nás tedka čeká je operace mitrální chlopně, bude se dělat plastika a tá když se nepodaří tak se musí celá vyměnit, jenže problém je v tom, že j to mrtvá tkán a s dítětem neroste. Takže časem bude muset jít na výměnu.
Nejhorší je ,že tuto operaci se snaží dělat co nejpozději to půjde aby dítě nebylo moc malinké a tá chlopen taky. Potřebují aby dítě mělo asi šest kilo a my máme o kilo a půl miň jak prostě nejínme . Takže sbirám poslední sílu a jdeme do bojeje s jídlem. V nemocnici jsem se naučila sondovat tak když prostě nejíme strčím malé hadičku do nosa , která vede až do žaludku a střikačkou jí tam střikám mlíčko. Je to šilené někdy si doma připadám jako zdavotní sestra. Dneska je 6.4.2010 a termín máme do Motole na 22.4., ale doktorce se to zdá daleko tak urguje aby si nás pozvaly dříve. Takže čekáme a čekáme kdy dojde dopis a tam bude datum.

Tak je to tady 12.4.2010 směr Praha Motol:, tak si nás tam nakonec nenechaly , ale dojely jsme pozdě a už nebyl čas ani chut něco psát 😒 😒 Tak jsme podstoupily veškerá vyšetření a verdikt zatím žádnej, jsem z toho strašně smutná jelikož chování některých doktorů nebere mezí a i když je někdo kapacita tak by měl být i lidskej. Jde o to , že Veřča by potřebovala novou chlopeň, ten doktor udělal utz a jak skončil tak se na VErču podíval jako na největší chudinku a ještě dodal, no je to hrozný , ještě že nevíš o co jde. A já řikám co stím budou dělat a on , že toho tam má jak nasetýho jako těch různejch vad a defektů a že se jim do toho prostředí nechce operovat a že vlastně neví co stím 😖 No nakonec snáma pak mluvila nějaká doktork a říkala, že je to špatný, ale zatím né až tak akutní a , že nás pošlou domů a budou se na nějaké radě radit, jelikož výměna u tak malého mimča je fakt hodně naročná a ke všemu ani taková malá chlopen se nedělá, takže to vypadá, že budou vyčkávat co to nejvíc půjde 😒 Takže já ted budu každej den vyhlížet poštaju jestly nám nenese dopis z
M otola co snama bude dál 😒 Už je to týden a dopis nikde snad dorazí v nasledujicích dnech už začinám být značně nervozní.

19.4.2010 tak dneska jmse už měsíc doma od propuštění a to by jsme nebyly my kdyby se zase něco neposralo:
Ahojky holky, tak zase super noc . Vůbec jsem nespala strávily jsme jí na pohotovosti Včera z ničeho nic když jsme jely z prochajdy Verča začala mrnat a doma pak hystericky dvě hodiny řvala a nešla zastavit.Vyzkoušely jsme snad vše,teploměr v zadečku, cvičení, jídlo, vanu , sabíka prostě vše a nešla utišit . Z toho začala zvracet a tak jsme se rozhodly a valily na pohotovost. Tam jí prohlídly a doktorka říkala, že jsou to asi zaražený prdy no jsem si připadla jak blbec, ale že když jsme ti kardiaci tak aby se něco nezanedbalo tak , že počkáme na doktora z kardia a , že nás vyšetří . Tak za půl hodiny dorazil udělaly EKG to bylo v normě a pak už byla protivná, že má hlad tak jsme jí tam dala najest vysála mi šedesátku a trochu se uklidnila takže jsme byla za blce podruhé, že nedám svému dítěti najest. No echo bylo taky v normě tak doktor přemýšlel zda si nás tam nechat na pozorování, ale to už Verča vytuhla. Nakonec , že nás pošle domů, že aby jsme ještě něco v té nem, nechytly jako bonus. No o půl noc jsme dojely , daly ještě najest, ale chudák VEru furt byla taková mrňavá abi se neusmála byla ůplně vyblitá prostě hrůza. Pak jsme na hodinu vytuhly když mě vzbudila zase bejkáním, tak jsem ju vzala a málem jsem se o ní spálila horečka 39 tak jsem volala zpátky na pohotovost zda máme dojet a že jestly mám něco na snižení horečky tak jsme našla paralenovej čípek tak jsem jí hod dala jenže do půl šesté nespala jen tak plakala, no hrůza pak usnula z vyčerpání. V sedm ráno zase budíček a horečka naštěstí klesla, ale i tak jsme jely k obvodní at se nani podivá.Tak nám vzala stery z nosu a krku . Koupily jsme Nurofen a máme hodně zavodnovat, jenže je to težký ona čaj , vodu prostě nic nechce takže valíme každou chvilku aspoň po lžičce a kontrolujeme teplotu Chudina vypadá ůplně hrozně, ůplně lesklé očka a taková bílá Holt jí něco je , ale nevíme co Takže jen pozorovat a kdyby teplota nešla dolů tak jet do nem., a nebo kdyby byla hodně dehydratovaná. Takže fakt super , prostě se ani chvilku nemůžeme nudit

Jinak doktor z kardia mě v té nem. docela dojal , že jsem zase odcházela se slzama v očích. Holt není nad upřimnost a pokaždé mi holt každej musí připomenout jak je to s ní važný a že prostě normální život mít nebude
TEplota neklesá , doktorka udělala stěry a máme pozitivního streptokoka a stafylokoka v nose, předespaný antibiotika.
Hurá po 14 dnech jsme v pořádku a i výtěry jsou negativní.

Tak teď se čeká na dopis kdy nám dojde termín na další operaci. Bojím bojím ☹
26.5.2010 nástup do nemocnice druhí den na to operace.

Nikam se nejde dneska Verča dostala teploty tak jsme se z doktorem domluvily,že nemáme jezdit. Takže zase čekačka na další termín už mi z toho začiná hrabat.

Tak jsem volala dneska do nemocnice a tento celej měsíc mají obsazenej , prý naopak některé zvané musely rušit 😒 Takže nejdřív na operaci přiští měsíc nebo začátek SRpna ☹ Jenže mě se Verča poslední dobou nějak nezdá zhoršilo se jí dychání a i s jídlem je to horší nic v sobě neudží vše mi vyzvrací a ani jest sama nechce . Prý to mám konzultovat se svím kardiakem, ale jak když je mimo rebubliku na dva týdny 😒 Jdu napsat obvodní dr. co s tím . Ještě mi daly číslo na primáře oddělení, ale ten tam bude až v pondělí odpo tak budu volat a budu žadonit o dřivější termín., Strašně mě mrzí, že jsme před tím týdnem nejely. Už jsme to mohly mít za sebou a vědět na čem jsme a pomalu už by jsme aji mohly mířit domů. Mám z toho nějakou depku , už prostě nezvladám 😒

14.5..2010 kontrola na kardiu v Brně
Srdíčko klape jenže tlak na plíce je veštší než minule ☹ Udělán zátěžoví test s kyslíkem, změřeny tlaky , echo atd....- celkovej výsledek pohonit to v Praze a jít co nejdřív na operaci. Daly nás na čekajdu jak někdo vypadne tak nám budou hnedka volat takže operace může býti pěhem pár dnů.

Dnes je už měsíc po tom co jsme měly mít operaci a pořád čekáme bojujeme s jídlem a jsme vděčný za každou desítku , kterou do Verči dostanem a ona ju udrží.

Tak dneska je 24.6 a ráno zvoní mobil zvednu a je to nemocnice Motol takže máme další termín je to 30.6. Tak doufám, že se nic nevysere a Verča bude zdravá a my budeme moct dojet. Je to divný pocit zase vědet , že by to za týden tady mohlo být.

Tak a je to tu . Máme další termín 30.6 nástup do nemocnice 1.7. operace.
28.6. volala jsem si na výsledky předoperačních stěrů a jsou v pořádku tak snad nám to konečně výjde bojím bojím už abychom to měly za sebou

30.6 nástup do nemocnice kolečko vyšetření
1.7 operace ejtěží den pro mne a moji rodinu a nejdelších 7 hodin v životě co jsme zažila. Operace na prognózy doktorů dopadla nad očekávání dobře.
20.7 propuštěny s nemocnice sice s šíleným množstvím léků a pichání injekcí 2x denně , ale hlavně , že doma.
17.8 kontrola po operaci v Praze snad bude vše v pořádku a my budemem mít na nějaký ten čas klid od špitálu atd....

monajs
4. srp 2010

Teda, je to síla........... 😲 přeju jim hlavně zdravíčko.... 🙂

monajs
9. srp 2010

holky, ve čtvrtek letíme s manžou do Řecka 😵 😵 😵 tak za týden a něco pa 😀

daida
10. srp 2010

jj, užijte si to a doufám, že doletíte domů tři.

asmeena
10. srp 2010

@monajs užijte si dovolenou a pořádně porelaxujte.

monajs
10. srp 2010

díky holky 😀 😀 😀
@daida neblázni, to bych musela sexovat 😉 😉 😉 já jdu plavat v móóóři 😀 😀 😀

asmeena
10. srp 2010

@monajs no, ale tak mi netvrď, že romantika v Řecku se obejde bez sexu. 😀 😀 I když já už poslední dobou sex nemohla ani vidět jak to bylo všechno plánované a během těhotenství se bojím.
A kam přesně letíte do Řecka? A na jak dlouho? Já Řecko miluji, hned bych taky letěla.

daida
11. srp 2010

@monajs přijdeš u moře určo na nové nápady a přijedeš s novou -lepší energií a to bude dobrý základ pro ...
@asmeena taky se teď bojím sexovat, i když manžel nevím, nevím...asi to nevydrží.