Pořád nejsem těhotná!! Kde a v čem najít sílu?

Díky Květo za příspěvek..Já vím, že spousta lidí mám mnohem horší problémy..ale člověk si to těžko uvědomí..můžu si stokrát říkat, že jsme na tom vlastně uplně skvěle - manžel mám dobré spermio, já mám PCO a žádnou MS a ovulaci, ale jinak je to dobré...

V Boha nevěřím,ale věřím, že je vše nějak dáno a tak to musí být..takže jestli je dáno, že my 2 s manželem máme čekat a zatím si upevňovat náš vztah při této zatěžkávací zkoušce, tak to tak je asi dobře..Kdybych měla už prcka, tak bych teď nešla do zařizování a otevírání obchůdku..fakt asi nejsou uplně náhody ale osud - volala jsem zcela náhodnému truhláři v Brně - a že jich tu je - a ptala jsme se na cenu nábytku do obchůdku..zmínila jsem se, že chceme zdravou výživu a on mi řekl, že dělal už 3 v Brně--což je skoro polovina všech takových lepších obchůdků🙂..takže jsme se rozhodly, že ho vezmeme, protože nám to připadá jako osud🙂

To je sice od tématu, ale tak pro zlehčení 🙂

Len ja nebudu popisovat jak dlouho se snažíme ale řeknu ti že už déle než 10 měsíců ale od unora to považuji za začatek bo ty vyšetření jsme začali vyběhavat už od roku 06 ale pak minuly rok jsme s erozhodli že když nic tak kašlem na to nebudem se snažit bo jsme koupili pozemek a splaceli jsme ho měli jsme půjčené 70000kč na jeden rok a tento rok jsme začali stavět domeček mam v albu ale od unora se snažíéme bo na novy rok jsme si řekli že se na to vrhnem 🙂

ano jen skvělý přístup🙂 taky si to povětšinu dní takhle říkám a jsem v zásadě spokojená, ale s hormonálníma změnama v těle v průběhu cyklu na mne splín, vztak vždycky padne, se vybrečím a jdu dál... a vždycky si pak říkám jak jsem hloupá, že se tomu vždycky poddám, ale asi to tak má být... musí to ven... jako papiňák🙂 taky vypouští páru aby nevybouch🙂

Ahoj Lenickan🙂
Do Arthrocentra jsem chodila já. K paní Kolací. Byla jsem s ní moc spokojená. Nebyla jsem u ní od prvního IVF, protože jsem se nějak nemohla dokopat už ke cvičení.

Tak jestli jdeš k ní (mám pocit,že v Arthrocentru to cvičí jen ona), tak jí pozdravuj a vyřiď jí, že se nám po druhém IVF zadařilo a že jí moc děkuju🙂
Mluvila jsem s ní v létě, jenže jsme se nedomluvily na termínu a pak už jsem šla na druhý pokus...

grej ahojky🙂 těhulko🙂
já jdu k paní Fišerové...tak snad bude taky kvalitní... pevně v to doufám...
a jak Ti je grej všechno v pořádku???

Ahoj holky, když jsem si četla název této diskuze, tak jsem jí se zájmem přečetla. Co osud to příběh. A člověk to musí opravdu brát, tak jak to přichází. A co se týče té síly, tak už když si člověk myslí, že není, tak najednou zjistí, že zase nějakou najde.
Tady je můj příběh:
S manžílkem jsme se začali snažit před pěti lety. Po dvou letech jsem šli do CAR, kde manželovi zjistili azoospermii (nemá žádné spermie), jedinou možností jsou dárcovské spermie. Byl to hrozný šok, ale jak jde čas, člověk se s tím vyrovná. Pak mi v centru zjistili, že jsem prodělala hepatitidu typu C (žila jsem s tím 25 let a nic jsem nevěděla). V ten okamžik jsem nevěděla, jestli budu někdy moci mít vlastní děti. Musela jsem absolvovat biopsii jater, byla jsem na ní 2x, protože ta první se nezdařila. Zatím nejhorší zážitek, který jsem v nemocnici zažila. Po výsledcích biopsiie, mi bylo řečeno, že hepatitida je v klidovém stadiu a mohu podstoupit hormonální stimulaci.
1. IVF jsem absolovala v listopadu 2006, stejně jako Květa jsem měla hyperstimulační syndrom, žádný transfer se nekonal. Pak jsem byla 7x na KETu a výsledek negativní. Letos v létě jsem podstoupila dvě stimulace a v říjnu 2. IVF, vše s negativním výsledkem. Ani jednou biochemické těhotenství nebo náznak //. Přesto dále věřím. Vždy jsem si říkala, že už se na to vykašlu. A stejně vždy najdu sílu a jdu do dalšího a dalšího pokusu. Teď se chystám na další v březnu a věřím, že už se to povede.

Tak holky, prostě musíme věřit a doufat, že se to jednou povede. A já tomu věřím.

buresinko: děkujeme za podporu🙂 já taky věřím, že se nám to podaří!!! Všem! Dříve či později🙂

Lenicka - tak tu neznám... Přeju ti, aby ti to dělalo dobře jako mě🙂 Nejvíc si z toho pamatuju, jak jsem byla po každé mobilisaci "nadržená" 😀 To se fakt nedá jinak říct 😀
Díky za optání, všechno dobrý... Blbě mi nebylo vůbec, jen už mě začínaj bolet záda. Pupík už roste 😉
Co ty? nečetla jsem celou diskuzi - co ta tvoje léčba? Taky doporučuju navštívit CAR. Přeci jen tam budeš už "hlášená" a pak bude snažší cestas ke všemu - přesně jak píše Len.

Grej: já zatím stále dlabu ten Metformin... a na přelomu ledna února bych měla jít k doktorce na kontrolu a asi nasadí opět stimulaci klostíkem... věřím a doufám že tentokrát zabere🙂

Grej, já jsem taky začala chodit na mobilizaci a právě na Tvé doporučení v diskuzi k Mojžíšové a chodím k paní Kolací a je opravdu moc fajn. 🙂

Ahoj Buresinko..držím Ti moc place, ať Tvé trápení se zdravím je už u konce a prcek už se teď zadaří..Mojžíška je fakt super, dnes jsem ale byla ráno nějaká unavená a tak jsem si dala jen všechny cviky po 10..ale večer jdu zase do 20🙂

Buresinka - tak to jsem ráda, že jsi taky spoojená🙂 Držím palce, at tu smůlu konečně prolomíte 😉 😉 🙂

Leni - tak snad se tělo vzchopí a bude pořádně plodit folíky 😉 Nebo teda on stačí jeden pořádnej, že jo 😉

holky kolik je těch cviků a jak dlouho trvá denně to cvičo?

klidně dva pořádny🙂

těch cviků je různě..na začátku jsem měla jiné než na konci..začíná se od 5ti opakování každého cviku a postupně dojdeš až do 20ti, každý den přidáš 1..teď,když mám 20, mi to vyjde asi na půl hodiny ráno a půl hodiny večer..ale ráno mi to někdy trvá déle, když ještě spím🙂

Taky mě zaujal název diskuze, přidám se🙂

My se snažíme rok a půl, je mi čerstvých 30. Máme za sebou spg (asthenospermie, ale dohání to počtem...no, teď kontrolní vyšel i na ten počet hůř), HP (ok, jen jsme zaléčili štítku), ovulace probíhá, vejcovody průchodné (laparoskopie min. týden). Chodíme do ISCARE, ale zatím jsme se nedostali k žádnému výkonu🙂, snad je v plánu na leden IUI (pokud se nestane zázrak a neotěhotním teď po tom profuku přirozeně).

Jinak řešil se tu Bůh, IVF a morálka...tak z tohoto soudku: já jsem tu naopak z té sorty věřících a naše neúspěchy mi víru nevzaly, Bůh není přece automat, hodím modlitbičku, vypadne službička...a vůbec jeho princip jednání není o tom, že kdo je hodnej, bude se mít dobře a kdo zlej, tak se bude mít špatně-co já vím, co dobré a co zlé a co když moje dobré je něčí zlé, takhle to prostě beru, svět neni spravedlivej a přesně jak psala Len-dějou se horší věci a my stále máme naději, že se dítěte jednou dočkáme.

Leni, zaujalo mě, jak manžel říká, že IVF mu přijde jakoby nemorální...co já vím, tak třeba církev se k tomu staví podobně a já, třebaže se považuji za praktikující katoličku, tak v tomhle s ní naprosto nesouhlasím a pokud to bude nutné, IVF zkusíme. Přebrala jsem si to jednoduše: lékaři umí zařídit spojení spermie s vajíčkem, ale to, jestli nový život skutečně vznikne nebo ne, už naprosto v lidských silách není, takže ať ve vejcovodu nebo v Petriho misce: početí a vznik nového života stále zůstává v rukou Božích 😉 to, že půjdu na IVF, tím si jen "nazuju rychlejší boty"🙂

elano: s tou církví a IVF je to prostě složité!!!!
Oni jsou zásadne striktně proti a kážou jaký je to těžký hřích. Což prostě lidi, kteří chtějí jít ve stopách víry nahlodá a pokud nezapojí svůj mozek tak je to i názorově změní...

My jsme také věřící, ale nejsem žádnej fanatik a magor!
Pro ně je problém že do toho zasahuje člověk. A že při samotném zákroku je oplodněno více vajíček. Takže argumenty, že vznikne život oni vystřelí, že sice vznikne ale co ty co se nechají zabít?

Jsem z toho jejich názoru zoufalá. Odsuzují i IUI, při kterém se žádné zárodky nenechají zaniknout...
Prý je to odosobněné oplodnění... prý by nový život nevznikal z lásky (tělesné) manželů....
To jsou cancy co?

Uplně mne to vždy dere!!!!! Jak nevznikal z lásky? Copak je něco víc než po miminku bezmezně toužit, přát si ho, modlit se za něj a dlouhodobě se léčit podnikat kroky, aby mimisek přišel. I kdyby ve zkumavce tak vznikne z té největší a nejvřelejší lásky dvou, kteří ze zdravotních důvodů jinak nemohou...

Copak někdo s nemocným srdcem odmítne trasplantaci jen proto že to tak jako má být když si to Bůh přeje?

Jaké další mám najít argumenty, aby

Já jsem teda taky věřící, ale takové bludy, no nezlobte se na me, to vymysli lidi, kteri snad ani nevi, v cem ty zakroky spocivaji. A ze tam neni laska jako nutna podminka vzniku ditete? Copak oni snad rikaji, ze dite, ktere se narodi znasilnene zene, by - dovedu-li to do extremu - by nemelo existovat? Pokud vim, tvrdi pravy opak. Ja myslim, ze takove bludy nevymysleji krestane, to vymysly trochu vysinute osobnosti, neco jako:

www.henryklahola.nazory.cz a zejmena http://www.henryklahola.nazory.cz/utis.htm

Leničko, tohle si prostě každý katolík musí přebrat, já mám na to naprosto stejný názor jako Ty!

Jestli budu mít dítě po IVF, ať mi někdo zkusí říct, že nevzniklo z lásky!!! Copak vznikne z větší lásky dítě někde na diskotéce, když se Ti dva vidí někde v pološeru pod stolem-poprvé a naposled? To je jako větší láska než to, že my do sebe necháme píchat injekce, naše dítě bude mít oba rodiče, kteří o něj stojí a bojujou...a ten chudák pod stolem vzniklej, pokud vůbec mu bude dopřáno se narodit, tak z nezodpovědný matky a dávno zmizelýho otce?

Některým věcem já prostě nerozumím (nebo nechci rozumět možná, co já vím), třeba už jen coby jediná připouštěná metoda antikoncepce PPR-jestli mi něco přijde naprosto proti přírodě a nepřirozené a nevím co všechno, tak je odpírat si styk v době ovulace, kdy je k němu přirozeně největší biologické puzení. Nojo, ale to se omluví trénováním zdrženlivosti 😉 přitom to mi té potenciálně vzniklé duši přijde jako mnohem větší příkoří než to, že spermiím nastavím kondom a ať ukážou, co umí (a že kolikrát ukážou😀)

to je hnus!!!!!!!
Oni jsou totiž neskutečně zdatní řečníci a x let studují na to aby byli schopni prostým lidem argumentovat a mnohdy vymývat mozky v jejich - církevní prospěch...

Vím, nezní to moc jako od věřící ženy, ale pokud to vezmu kolem a kolem tak je to tak...
A záměrně to pořád a pořád a pořád dokola opakují aby červíček nahlodával ... jsou to nejen teologové ale velcí psychologové!!!

U nás se ted bude konat seminář - s názvem Umělé oplodnění - pod vedením dvou lékařů katolíků.
manžel tam chce jít ale já se toho děsím.... vím přesně co mu tam zase budou mastit do hlavy... ach joooo jak z tohodle ven...

přesně elen PPR je možná dobré v tom, že žena zná své tělo ale považovat za nepřípustné
kondom či přerušovanou soulož! To jsou extrémy se kterýma prostě není možné v dnešní době ustát...už ve středověku používali střívka🙂

Prostě žijeme v době, kdy je neplodnost pomalu civilizační chorobou.
Ale tou horší protože se proti ní nedá bránit.
Obezita, tedy ta způsobená tím že lidi nehnou zadkem a jen žerou je jen a jen jejich rozhodnutí a je v jejich rukách zda budou kynout nebo hubnout. Ale co my? My se léčíme, cvičíme, atd, atd....

Stejně tak jako jsme přijali novodobé vymoženosti, které nám životní prostředí ničí musíme přijmout i to, jaké to má následky.

A né aby kněž jezdil na mši autem, kázání si psal na notebooku a dětem na dětské mši dával ukoly a odpovědi jim nařídil odesílat SMS - jedni si řeknou bezva.... ale nadruhou stranu názory horší než za krále klacka...
Všechno je hřích...

Tak kde to jsme at takový chytráci začnou od sebe, chodí pěšky, jezdí na koni, svítí svíčkama, obdělávají půdu, píšou na ruční papír uhlíkama od ohniště. V této době měli muži varlata plná zdravých silných a rychlích spermií🙂))))
ženy těhotněly na počkání...

Je prostě jiná doba a my v ní musíme žít!

No, já tohle prostě pouštím jedním uchem dovnitř a druhým ven, zkušenost je holt nepřenosná a kdo nezažil, nepochopí, já se taky nedokážu vcítit do žen, které jsou zoufalé z toho, že otěhotní, sotva ucítí trenky.

Já znám jediný katolický pár, který dětí opravdu mít nemohl, ten tedy "neselhal", adoptoval dvě holky a jako dobrý........my se holt asi vydáme opačnou cestou proti proudu, jestli to bude nutné-a já stále věřím, že třeba ne, i proto jsem podstoupila teď dobrovolně laparku, abych pro to udělala opravdu vše a měla svědomí čisté, navíc já to mám v tomto "jednodušší" než Ty, protože manžel je sice věřící, ale není praktikující katolík, takže u nás stačilo, že jsem si to srovnala jen já.

Možná právě proto, aby se manžel nevrátil nějaký moc nahlodaný, tak bys na seminář měla jít s ním a třeba se pustit i do diskuze. Ale jinak Tě naprosto chápu, proč se Ti tam nechce🙂

elan: přesně proto se tam nakonec vypravím, abych věděla co mu tam nalili do hlavy... Byla schopná argumentovat hlavně jemu doma... na ně tam asi kašlu... jsou tocizí lidi a jejich názor pro mne není zásadní....ale názor manžela velmi🙂)))
Akorát nevím zda budu schopna o tom tam mluvit. Vždycky bulím... ale chystám se na ně....

a honem pryč od těchto názorů🙂))

Jinak k poslednímu odstavci Kvety: myslím, že takovým nějakým obdobím si projde skoro každý, i já jsem měla jednu dobu pocit hrozné nespravedlnosti. Nastesti me to brzy opustilo, myslim teda to nejhorsi.

Beru to tak, jak napsala Len. Tady na tomto svete nam spravedlnost NIKDO NIKDY nesliboval. Obcas to mrzi a boli, ale kdyz se tomu poddas, moc si nepomuzes. Mne moje neplodnost hodne naucila, hodne me zmenila, jako cloveka, ale myslim, ze v dobrym nakonec. Ti, co chodi na potraty, vsak ono jim taky jednou nebude do skoku, to si pis. Ale to nepisu, abych je soudila... Proste vzdycky budou lidi, kteri budou mit uplne jinou zivotni zkusenost. Verim, ze i pribehy lidi, kteri sli na potrat, meli dite neplanovane, do neuplne rodiny... jsou v necem hrozny... Vidim to ostatne i ve svem okoli.

Lenicko, to je mi lito, ze se neshodujete. Ale jestli muzu ti neco doporucit, tak pred nim nebrec. Priprav si to, co mu chces rict, jako bys to rikala sefovi. Prece se za svuj nazor nemusis stydet nebo byt smutna.

Leni, přesně tak🙂 radši se v tom nerejpat. Prostě jestli se nám přirozenou cestou miminko nepodaří a po IVF (či IUI) ano, tak právě taková byla Boží vůle pro nás. A pokud budem muset zůstat bezdětní, tak takoví budem stejně, ať už proti proudu půjdem nebo ne.

Až budete mít po semináři, nezapomeň přijít poreferovat 😉

Sturnus, s těmi potraty, tos napsala moc hezky. Jak říkám, s IVF naprosto problém nemám, s čím mám problém a vyrovnávám se, tak jsou jednak ta nadbytečná embrya a druhak, zejména...otázka případné redukce. To mi přijde fakt strašný, strašný, strašlivý a netuším, co bych dělala, kdybych měla trojčata (o víc neuvažuju, víc než dvě embrya bych si určitě zavést nenechala). Nejdřív dělat hory doly, aby vznikly, a pak je jedno po druhém zabíjet, brrr 😖 jenže kdoví, jak bych jednala, ve strachu, že přijdu o všechny.

Mne ta redukce taky prijde strasna. NA druhou stranu, myslim, ze ani tem doktorum to nebylo a neni po chuti a zjevne se snazi, aby k tomu nedochazelo...

No, třeba v českobudějovickém ARTu je stále ještě běžné zavádět 3 embrya. To mi fakt přijde amorální.