• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Potrat. Jak nastartovat a začít znovu?

9. června 2017 
@aagnes Ahoj Agnes, vítej mezi námi :frowning2:. Je mi moc líto, co se vám stalo, zvlášť, když už se to přihodilo v takhle pokorčilém tt. Otázku proč si položíš ještě mockrát, než se s tím dokážeš smířit a pochopíš, že některé věci tak mají být, aniž by to bylo spravedlivé, nebo nám byl znám důvod. Mě ve 14tt zjistili Downům syndrom a špatné srdce u prvního miminka a taky jsem se ho musela vzdát. Dneska čekám druhé, snad zdravé, tak třeba tě to povzbudí, taky se dočkáš. Jen teď se musíš prokousat tím nejhorším, sbalit všechno nakoupené, vysvětlit sopustě lidí, co se stalo a trošku se z toho otřepat. Myslím na tebe a posílám sílu do dalších dní, tady najdeš podporu i možnost se vypovídat, holky jsou tady moc fajn a navzájem si pomáhají, mě tahle diskuze moc pomohla.
20. črc 2012 v 19:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeena_4 ahojky, děkuji moc za podporu. Asi to tak mělo být, říká se, že vše špatné je pro něco dobré, ale člověk to bohužel asi pochopí až za delší dobu, teda jestli se tohle pochopit dá :frowning2: No všechny ty zbytečné věcičky a kočárek na nic. To je super, že čekáš znova miminko :slight_smile: Máš termín jako jsem měla já, přeju hodně štěstíčka a hlavně zdravíčka. Za jak dlouho jste se mohli znovu snažit o miminko? doufám, že ten můj porod klapne a za chvílu se budem moc znovu snažit :slight_smile: hlavně ať nám vyjde dobře genetika.
20. črc 2012 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes dá se s tím nějak smířit, ale je trvá to. Hodně ti pomůže, až budete mít za sebou genetiku a budete vědět, že to byla jen blbá náhoda. Přesně jsem přemýšlela jako ty: hlavně, ať je gentika v pořádku. Ty věci musí být bolestivé, jako všechno kolem, až se na to budeš cítit sbal to a schovej, bude se to určitě brzy hodit, jen ať to nemáš na očích :wink:.
Doufám, že ti nebudu moc připomínat tvé trápení, tím, že jsem ve stejném týdnu, to bych nerada :-/.
S tím snažením znova ti řekne každý doktor něco jiného. Já jsem otěhotněla za 4 měsíce po přerušení, ale měla jsem výhodu, že u mě to šlo ještě interupcí, nemusela jsem rodit. Ty už jsi asi musela, viď? Hodně záleží na tom, jak se budeš hojit :wink:. co ti řekli, za jak dlouho můžete snažit?
20. črc 2012 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeena_4 neboj nebude mi to připománat mé trápení. Já ti to moc přeji :slight_smile: Já jsem nemusela, mě to bohužel teprve čeká v pondělí :frowning2: veškerá vyšetření a úterý ráno porod :frowning2: záleží jak moc velkou bude mít hlavičku, protože se jí zvětšuje. :frowning2:
Vše už mám schované, hned jak jsem se to dozvěděla, tak jsme vše schovali, jen kočárek ne. Zkusím ho prodat. Mrzí mě, že na to nepřišli dřív, že to musí být v takovém vysokém stupni těhu.
20. črc 2012 ve 20:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes Ahoj Aničko,před týdnem jsem četla tvůj příspěvek když na to Dr přišli.Posílám ti mnoho enrgie a síly abyste vše zvládly ..je to moc bolestivé a vím že jen tak něco na tuto bolest nepomůže ale věř,že jednou a to brzy budete mít zdravé miminko..drž se kočičko
20. črc 2012 ve 20:15  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes je to škoda, že až teď, ale nemůžeš s tím nic dělat, ani jsi nemohla, bohužel se to svává, aniž by člověk tohle mohl nějak ovlivnit. Budu na tebe v pondělí a úterý moc myslet a určitě za námi přijď, až to budeš mít za sebou, tady najdeš pochopení. S tím kočárkem to je dobrý nápad :wink:. Za pár měsíců si vybereš nový :wink:
20. črc 2012 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@turcice děkuju :frowning2: bohužel to máme v osudu. Nevěřila jsem kolik je tady nešťastných maminek, jako by jsme si tahaly karty černého petra a nebo ruskou ruletu. Tolik si člověk uvědomí věcí :frowning2: Věřím, že bude další miminko a bude zdravé. Můj taťka říká, že když se někomu narodí zdravé miminko, už jsou ti rodiče bohatí a je to pravda.
20. črc 2012 ve 20:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeena_4 to víš, že příjdu za váma. Jsem doma sama a dost to na mě padá, chodím o ničeho k ničemu a proto jsem ráda, že si můžu s váma popovídat. Doufám, že až se vrátím do práce, tak mě nevyhodí. Mají tam za mě už náhradu. A doufám, že tam moc dlouho nebudu.
20. črc 2012 ve 20:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes dokud to čověka nepotká, tak netuší, že v tom zdaleka není sám, je to smutné, ale zase tě má kdo pochopit. Kdo to neprožil, nechápe. Snad to v práci bude v pohodě, ale tím se teď netrap :wink:, to se vždycky nějak vyřeší :wink:
A tvůj taťka má svatou pravdu!
20. črc 2012 ve 20:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@Aagnes - věř že bude zase dobře :slight_smile: Je to to nejlepší co můžeš teďka udělat....Nicméně myslím si že se snažení o nové miminko bych určitě min. pul roku počkala uvidíš co ti řeknou lékaři toto je pouze muj osobní názor braný dle toho co píšeš- tvé tělo je teď plné bolesti.. A potřebuje se s tím vyrovnat po všech stránkách Fyzicky i psychicky partnersky sexuálne - taková bolest se opíra o mnoho nasich zivotních piliřů - .Zkus si odpočinout vím že je to těžké a složité, ale určitě ti to pomůže...Vím že je bolestivé koukat na všechny ty malinké věcičky ale jak píšeš je dobré že si je schovala, zkus to brát tak že pro příští miminečko už máš spoustu věciček a o to pohodlněji si budeš moc užívat dalšího určitě vydařeného těhu :slight_smile: :slight_smile: Držím ti moc palečky ve tvé cestě životem, i když je teďka plná trnů věř ve svou sílu a uvidíš že na ní za chvilku pokvetou krásné růže :slight_smile: :slight_smile: :sweat_smile:
20. črc 2012 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes Ahoj Agnes, je mi moc líto, co se ti děje. Hluboce se mě to dotýká, jako asi každé ženy na tomhle fóru. Moje první miminko se narodilo mrtvé ve 13tt. Uvědomuju si, že čím později se to stane, je to těžší, obvzlášť ted, když pomalu začínám cítit ve svém břiše pohyby svého dalšího miminka. Je to ten strašně těžký úděl, to obrovské riziko, které na sebe bereme tím, že se rozhodneme stát se matkami. Nikdy si nebudeme jisté, jak dlouho bude naše dítě žít a vystavujeme se tomu, že může zemřít kdykoli, a to i dříve než my. Pro mě bylo strašně těžké po ztrátě prvního miminka na tuhle možnost vůbec přistoupit. Sebrat v sobě tolik síly, abych si dokázala říct, že to beru. Že to beru i za tu cenu. I s tím rizikem, že se to může zopakovat, že se vlastně může stát úplně cokoli. To, co jsem tím získala, je, že teď cítím trochu jiný druh lásky ke svému nenarozenému dítěti, než poprvé. Teď je to láska, kterou si uvědomuju každým pórem svého těla. Protože vím, co obnáší. Teď vím, jak až daleko jdou její hranice a tím mám možnost pocítit, jak je obrovská. Těžko se to popisuje, je to stav, pocit. Poznání, díky kterému můžu prožívat obyčejné věci mnohem více z hloubky. Přesto, že to vypadá napsáno do slov dost vágně, pro můj život má tohle obrovskou hodnotu.
Chtěla bych se tě zeptat, jestli ti někdo z lékařů nabídl možnost nechat tvoji holčičku zbytek jejího života doprožít. Těžko si tvoji situaci představuju, ale jsem přesvědčená, že kdybych věděla, že mému dítěti (platí to i pro ostatné mé blízké) zbývá hodně málo života, třeba jen několik týdnů, chtěla bych být co nejvíc s ním. Pokud by mu bylo dáno se narodit a zemřít potom, chtěla bych, abych ho při tom mohla držet v náručí. Aby umíralo, tak jako žilo celou dobu v mém těle. Ve vědomí toho, jak moc ho miluju, bez ohledu na to, v jaké je kondici.
Vím, že se to v naší společnosti moc "nenosí", že máme sklon věci "rychle řešit". Já si ale za sebe nedovedu představit, že je možné tuhle strašně důležitou část mojeho života i života mého dítěte "přeskočit". Kdybych přišla do domova nachystaného na miminko bez něj a bez možnosti prožít společně odchod děťátka, nevím, jestli bych se z toho ještě vůbec kdy dostala. Pro mě by to v tuhle chvíli bylo dost zásadní.
Každý to máme v sobě poskládané trochu jinak a neodsuzuju ty, kdo se rozhodnou pro jiné řešení, než bych se rozhodovala já. Vím, že každý se s těžkými situacemi vyrovnává jiným způsobem a každý potřebuje něco jiného. Jen píšu to co cítím, protože nějak vnímám, že to tady nezaznělo a je to to, o čem bych potřebovala v podobné situaci přemýšlet já. Taky mi přijde, že prozatímní podpůrné reakce tady vypadají, jako bys už měla tu ránu za sebou , ale mě přijde, že se teď nacházíš teprve ve vakuu průvodního šoku nové skutečnosti a to nejtěžší tě teprve čeká. Jestli ti to nějak pomůže, tak bych ti chtěla napsat, že s tebou tu tíhu, jako každá žena, ať vědomě či nevědomě nesu a že v tom nejsi sama. Posílám ti co nejvíc sil a moře lidské lásky, abys tím dokázala projít a aby ti to celé jednou v budoucnosti dalo smysl.
Na tomhle fóru jsi na správném místě, je tady spousta skvělých lidí, kteří tě podpoří kdykoli budeš potřebovat. Kdykoli napiš.
Objímám, b.
20. črc 2012 ve 20:36  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@aagnes @barbarucha krásně vyjádřila to, co mě taky napadlo, jen já se bála zeptat, jestli třeba není nějaká šance, že se jí odpustí ta tekutina z mozečku a může to být dobré, nebo aspoň nezískáte nějaký čas pro sebe. jestli s tebou o tom vůbec nějaký doktor mluvil
20. črc 2012 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@barbarucha
@leeena_4 holky, není tam jenom tekutina, ale obrovská cysta, která nedala možnost mozečku růst. Dali mi tu možnost s velkém postižení, ale nemám na to :frowning2: a nejsem na to rozhodnutí sama. Čekat zda bude moc žít a jak :frowning2: jsem na tohle slaboch. Četla jsem příběh maminky, která tak neučinila a moc si to vyčítá a trpí každým dnem víc a víc a nejenom ona. Znám se :frowning2: asi jsem v tomhle špatná, ale nechci aby trpěla a my také.
20. črc 2012 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes tak to potom chápu. my jsme na tom byli stejně. Neměli jsme na to vychovávat dítě s Downovým synromem. Nejsi proto vůbec špatná! Máš na to plné právo a já bych se asi rozhodla stejně :wink:. Zatím nepřišla chvíle, kdy bychom si to rozhodnutí vyčítali.
20. črc 2012 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leeena_4 děkuju, vím, že je to hrozné a nedokážu si představit, kdybych takový život měla žít já natož moje malinká. :frowning2:
20. črc 2012 ve 21:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes babrabucha má bohužel pravdu, že ta skutečná bolest a pocit ztráty se dostaví až bude "po všem". Ač jsme tady každá prožila potrat, tak jen stěží můžeme vědět jaká bude právě ta tvoje bolest, ale určitě tě tu čeká jen podpora a vlídné slovo. Buď opravdu silná!
20. črc 2012 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes ahoj Aničko,
vítám tě na tomto smutném fóru...každá jsme si tady prošla ztrátou toho nejcenějšího co člověk dokáže vytvořit a to je život...jsem velice slabý člověk, jelikož mě to strašně citově porazilo. Já o miminko přišla ve 3 měsíci a opravdu jsem to nesla těžce protože to bylo vytoužené po 3 letech a nakonec to skončilo jak blesk z jasného nebe. Já probrečela několik dní a nocí než dokázala fungovat jako normální člověk, a tady napsat mi trvalo několik měsíců, po tom co jsem tady napsala první řádek se mi moc ulevilo. Tady ty skvělé holky mi tak pomohly jak nikdo s mých blízkých a proto si jich moc vážím a ráda se tu vracím, jen ony dokážou pochopit...kdo nezažil nepochopí!!!
Před tebou se hluboce kláním, to co právě prožíváš je něco neskutešně bolestivé to opravdu pochopí jen ten co ztratil. Posílám velké pohlazení na duši, silné objetí a mnoho energie na pondělní maraton...bude to silné a věř tomu budeme tady na tebe moc myslet.
Drž se a kdykoliv za náma přijď.
20. črc 2012 ve 21:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@aagnes To je v pořádku. V tomhle rozhodování neexistuje "špatná" a "dobrá" možnost. Jen ta, kterou člověk může unést a to má právě každý jinak a nejde to nijak soudit. Tvoje holčička si tě vybrala za maminku a já věřím, že ona sama tě vede při rozhodování.
20. črc 2012 ve 21:21  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes
Aničko dovol mi pár slov moji kamarádky ,která má těžce postiženého chlapečka...taky dostala možnost miminku dát šanci žít s tím že bude těžce postížené a nebo ukončit těhotenství. zvolila tu první možnost...a říkala ,že někdy toho strašně lituje ,chlapečka má doma péče 24 denně. je na přístrojích a zdravé má pouze srdce, jinak je těžký ležák. Manželství se rozpadlo, manžel neunesl se na to dívat. takže je na něj sama a ona je upoutaná jen u jeho péče nikdo ji nemůže zastoupit když si o tom spolu povídáme a ona se rozmluví tak strašně brečíme a moc to s ni prožívám, síly ji docházejí...nebudu tu její trápení moc rozepisovat jen mi říkala ,že kdyby za ní kdokoliv přišel a chtěl poradit jestli si to nechat nebo jít na ukončení tak řekne ukončit...protože to není jen mít dítě postížené to je celoživotní starost, to není malé dítě které vyroste a samo se nají, umyje, zajde na záchod...to je moc silná zodpovědnost, když se něco stane postíženému dítěti zákony jsou takové ,že můžou i matku zavřít za neposkytnutí pomoci:frowning2:..takže její rada by zněla...nic si nevyčítej a běž na přerušení i když bolet to bude strašně moc!
20. črc 2012 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@froka
@kolino
@barbarucha moc děkuju holky, takhle na dně jsem se ještě necítíla a tak bezmocná. Co nás v žívotě ještě čeká, když se člověk zamyslí, tak kolik toho šťastnýho v životě máme. Po několika letech jsem konečně šťastná s človíčkem, který si zaslouží být taky šťastný a já ho chtěla obdarovat miminečkem, protože vím, že bude ten nejlepší tatínek a takhle to musí dopadnout . Jednou si dole a jednou zase nahoře. Už jsem byla totiž asi na vrcholu a musela jsem padnout zase na samé dno, jen tohle se nedá srovnat s tím co si člověk zažil před tím, to byla banalita. Ale musí se padnout na úplné dno, protože se pak od toho dna musíme odrazit, abychom mohli zase nahoru.
20. črc 2012 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes ahoj, vůbec nevím co mám napsat... je mi to strašně líto, todle už je opravdu velká tragédie... přijít o miminko v "počátku" je těžké ale toto? To se nedá vůbec rovnat.
Malinko tuším co cítíš... Mne ve 30tt srazilo auto na přechodu na zeleného panáčka a v době kdy jsem tam ležela jsem cítila neskutečné vnitřní bolesti u srdce, strach, že miminko je mrtvé... to samé cestou do nemocnice v sanitce, až po cca 4 hodinách od nechody jsem se dozvěděla, že tedy miminko žije... to byl první kámen co ze mne spadl.... tkaže ten nejhorší strach ze ztráty dítěte takto "pozdě" jsem zažila na 4 hodiny .... a v životě na ně nezapomenu - tím chci říct, že možná maličko tuším tu hlubokou bolest a strach co bude....

Je to nespravdlnost a řešili jsme to tu mnohokrát, holka která to miminko ani nechce je těhotná hnedle, pijou, fetujou a kdo ví co a miminko je OK, to je prostě k vzteku....!

Nic není zbytečné... to co máš doma určitě brzy zase využijete!!!

Hlavně plakej, nedrž tu bolest v sobě...

Vůbec netuším co tadle diagnoza znamená, je to tedy opravdu tak špatné, že miminko by nepřežilo? Nebo by bylo postižené?
Nevíš jestli budeš rodit normálně? Vím je to spousta otázek... promin....

Je mi to skutečně líto.... držte se celá rodina!!! Čas letí rychle ikdyž se ti to ted nezdá:( :cry:
20. črc 2012 ve 21:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kolino děkuji, právě jsem četla jeden takový příběh a je to strašně. Je mi líto tvé kamarádky a obdivuji, že se dala na tak těžkou cestu. Já právě na to nemám a přítel řekl, že taky ne. Vím, že chlapi to špatně snášejí a většinou to tak dopadá, že odejdou od rodiny, málokterý to zvládá. Ještě jsem nebyla těhu a bylo mi líto jen těch lidí co jsou méně hezcí, že to musí být strašné, když holka se chce líbít klukům a je jim jen pro smích. Měli jsme ve třídě takovou holčinu a viděla jsem, jak ji šikanují kluci a některé holky se jí smějí. Vždy sem se snažila ji nějak bránit a byli pak i proti mě.
20. črc 2012 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes ano barbarucha to vyjádřila perfektně... cítím to stejně jako ona, pokud to nejde jinak tak bych cítila potřebu být s ní do "konce"... ač je to tedy silné a někdo by to nazval týráním se... ale miminko si to zaslouží ty jsi velká silná ono je maličké a slabé.... drž se ho dokud to půjde....
Nadruhou stranu to co píše @kolino je také pravda... těžce postižené dítě je životní úděl, ve většině případů to chlapi prostě neunesou ač by strašně chtěli... mám v širším kruhu známých taky jednu paní co se stará ted už o 16 leté postižené dítě... neunese ho, dře ho, fakt bych řekla, že usměv ze rtů jí prostě zmizel...

Každý to cítíme jinak, to rozhodnutí uděláš ty a tvá rodina, tvůj muž - přeji Vám moc at je to to nejlepší co můžete v danou chvíli udělat a abyste toho pak ani na okamžik nelitovali....

Kdykoliv napiš... budeme to tu s tebou upřímně prožívat!!!
20. črc 2012 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenickan ahojky, to co se ti stalo není ani možné :frowning2: a ještě těhu, acho jo. Proč je vše tak nespravedlivéééééé sakra.
Doufám, že u tebe dopadlo vše v pořádku.
Prvně mě řekli, že mi udělají císař a pak že vyvolají porod, nechtějí mě narušit dělohu pro další těhu. Prvně byl zjištěn hydrocefalus, to je že se někde ucpe trubička mezi míchou a mozkem a tam se začne hromadit tekutina, tím je utalčován mozek a zvětšuje se hlavička. Ve středu jsem byla na mag. resonanci a tam zjistili, že je tam ještě velká cysta, která má asi 4cm, což je na tak malou hlavičku dost velké. Představ si mozek, tak místo mozku je ta tekutina s cystou a mozeček je jen malý měsíček u toho. Mám napsanou prognozu na celou A4.
Všude kde chodím, tak brečím a je mi jedno, že mě lidi vidí. Nejhorší je, že jsem na mag. res. byli v dětské nemocnici a tolik lidí může mít miminko a já ne :frowning2: pak jdeš k jiné doktorce a je tam plno těhotných a mimineček. :frowning2:
20. črc 2012 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes Ano je to možné na přechodu na zeléného panáka... díky Bohu to dopadlo dobře... ale měla jsem is bříškem velkou operaci, takže to víš.. nic moc, ale máme 2,5 letou treperendu... Na kterou jsme čekali 2,2 roku než se povedla...

Proto jsem se ptala .... ono císař by právě nebyl na další brzké těhu dobrý... děloha je tím strašně oslabena a doporučují vyčkat 3 roky s dalším těhu.... Zase rodit spontalně musí být taky dost drastický, když víš jak to s miminkem je....

Ty těhotné a všude děti... to je prostě úděl, budeš plakat, bude tě to rozdírat, ale nadruhou stranu nevíš jestli některou z těch maminek nepotkalo kdysi něco podobného ... neboj se!!! Štěstí s ena vás zase usměje...
Jediný co je jistý, je ten strach toho se nezbavíš a bude tu i dlouho po narození miminka...
20. črc 2012 ve 22:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenickan to jsem ráda, že to dobře dopadlo. Když neublíží příroda, tak člověk. :frowning2:
20. črc 2012 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@aagnes Ještě jsem Ti chtěla napsat, že pro mne 6ti nedělí bylo fakt šílený pořád jsem brečela a neměla vlastně proč....
jen tím chci říct, že hormony po tom porodu udělají své... budeš potřebovat někoho u sebe a nestyd se jít třeba k lékaři aby ti pomohl...
Kamarádce se narodil chlapeček v 28tt a žil 6 dní, poté zemřel - bylo to taky po velkém boji a mnoho letech snažení. Dlouho měla špatné sny, fakt hororové (mne se mimochodem v 6ti nedělí neustále zdálo o tom přechodu o tom autě jak mne srazilo i s kočárem a miminko letí vzduchem-pak jsem se budila, miminko spokojeně spalo ale ja už nemohla spát) ona se probudila a miminko nikde... dlouho se tomu bránila ale nakonec si vzala lehká antidepresiva a za několik týdnů prý spala jako dudek....
Ono po takovém zážitku potřebuješ právě spánek, aby se tělo nezhroutilo!!!

To jsem ti chtěla ještě napsat, že už budeš mít opravdické šetinedělí a ne jako my co jsme o miminko přišli v ranném stádiu.
20. črc 2012 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenickan děkuji. Každým dnem je to horší a horší, už mi to hlava nebere.
20. črc 2012 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
To uplně chápu...
20. črc 2012 ve 22:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, tohle je opravdu děsivé a je těžké něco takového jen číst. Trošku se pokusím odlehčit situaci banálním dotazem. Jak je to s těmi lubrikačními gely, jak píšou, že zabijí spermie? Je to zase kec nebo pravda?
20. črc 2012 ve 23:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek