• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Povedlo se někomu otěhotnět po 3 a více letech?

19. prosince 2015 
Macik, jó, problém s nevyužitými embryi... Mně to teď přijde jako něco tak neskutečně vzdálenýho, poté, co jsme ze tří IVF měli 2x pouze ty, co nám zavedli, no a potřetí ani to ne... Ono je to dost přeceňovaný, pokud mají doktoři rozum a nejde jim jen o prachy, radši ženskou nastimulují míň i za cenu o trochu nižší šance, nežli aby ji přestimulovali :unamused: Osobně vím, že třeba v našem CARu jsou holky vděčný za každýho mrazáčka, kterýho budou moct použít, aby ten kolotoč nemusely podstupovat znovu, no a že by někdo nevěděl, co s "přebytečnýma" - neznám. Taky je tu možnost darování embryí párů, které samy vlastní mít nemohou. Stejné je i "riziko" dvojčat, opět hodně přeceňované, např. je 5x větší šance na to, že se nechytí ani jedno, než že to budou dvojčata (tu o tom píšu v dobrý společnosti, když je tu Smilers, co :grinning:). Ale jasně, šance je tu vyšší než u přirozeného otěhotnění :wink:
Ale zase - naprosto chápu, že někomu i to nepatrný riziko, že bude mít deset mrazáčků a nebude vědět, co s nima, přijde dostatečně závažný pro to, aby do toho nešel. Ale i v takovým případě se to dá zredukovat tzv. minimální stimulací, kdy ženská dostane jen nepatrné dávky hormonů, vyrostou jí třeba jen 1-3 folikuly a pak není co řešit. To vše za cenu toho, že šance je výrazně nižší než u plné stimulace. Ale prostě třeba pro ženu bez vejcovodů, co jinak počít nemůže, a přitom je pro ni absolutně nepřijatelné riskovat, že bude embryí víc, než by sama využila, tak tohle řešení tu je.
30. lis 2009 v 18:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
macik, jj veselo ted doma mame hafol :grinning: :grinning: a mas pravdu trojcata jsou silenost, ale ono ti to ani tak uz pak neprijde, naopak jsme rada, ze jsem se rozhodla, tak jak jsem se rozhodla :wink:

mmk :dizzy_face: nelituju vubec, i kdyz bych deti nekdy prizabila, ale to je normalni, hlavni je, ze jsou zdrave a prospivaji, jsme na ne fakt pysni :dizzy_face:

len :grinning: v pohode, ja se taky na UTZ divila, ze se chytla vsechny i pres prognozu, ze jsou vlastne spatna a nemaji sanci :grinning:

a docela se divim, ze se nam podarilo 1.IVF s mou stitkou, pac prave ta je vetsinou pricinou neplodnosti :sunglasses:
30. lis 2009 v 19:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Macik, holky,

chápu tě plně..dokud jsem neměla dítě tak mi to s těmi embryi nedělalo problém...ale ted na to často myslím, že jsou to vlastně moje děti! že jsou někde zmražené, a bůhví co se s nima stane...kdo to nezažil nepochopí bude ti říkat že to přeháníš, že jsou to "jenom" buňky, ale ten pocit je úplně jiný...je to asi psycho ale já už si ani nepřeju otěhotnět normálně, prostě vím že tam jsou ty embryja a chci je zachránit tím že je donosím..nedokážu si představit že by moje děti měl někdo jiný, že by je pak třeba trestal nebo blbě vychovával...je to na bednu...

já bych do adopce šla ale odrazovalo mě to šílené papírování a všecko kolem toho, přijde mi to psychicky ještě těžší než to IVF.

jinak jak píše Len taky sem se na tu IVF strašně upnula prostě sem tomu tak věřila jako zázraku a když to napoprvé nevyšlo tak sem se fakt složila, ale chce to prostě jít dál a furt to zkoušet asi, dokud to jde...teda to je jediné co mi z toho vzešlo jako myšlenka, prostě furt to zkoušet...

holky držím vám palce.
30. lis 2009 v 19:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, my jsme šli do ivf po dvou letech snažení, ale pro ty, co nechtějí tohle podstupovat - mám tři známé, obě problémy na straně jejich i partnera, obě za sebou neúspěšné ivf...a obě mají dítko přirozeně, jedna po šesti, druhá po sedmi letech, třetí po deseti :slight_smile:...se stejným partnerem, podotýkám...jde to....ale je to těžké...
30. lis 2009 v 19:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Fial, určitě jde :wink: Ale pak znám taky takový, co to zkoušely deset let, dokud nedospěly do přechodu :unamused: Někde jsem četla, že u idiopatické neplodnosti (je-li vše OK) otěhotní časem přirozeně cca 50 % žen. Zbylých 50 % bez odborné pomoci neotěhotní nikdy. Nojo, ale jak předem vědět, do které skupiny spadáme, že :grinning:
30. lis 2009 v 19:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
toz nase rodina ma zname, kdy pani se snazila s manzelem 10 let, do IVF tenkrat dali pres 150 000kc a nakonec maji adoptovanou holcicku :wink: ono je to tezke takhle premitat, pac nekomu se to povede, nekomu ne a nekdo to ma tak nebo onak, nebo neni vubec nic a o to je to horsi, ja jsem se IVF nebranila, popravde jsme ani nijak nepremejslela nad tim, co se deje s vajuchama nebo s dalsim komponentem, proste ma touha byla silnejsi nez to zkoumat:slight_smile:
30. lis 2009 v 19:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Smil, nojo, já jsem šťoural :wink: Na druhou stranu kdybych nešťourala, nevěděla bych a tudíž bych měla přehnané nebo naopak mizivé naděje, prostě ráda mám ve věcech jasno, abych se mohla rozhodnout s čistým svědomím :slight_smile:
30. lis 2009 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
no, ta možnost předčasného přechodu je jediný důvod, proč to "řeším", jinak bych to fakt nechala plynout....jsem asi teda zas nalomená, že opět zajdem do reprofitu a necháme si trošinku pomoct, no...ale počkám s tím po vánocích...
30. lis 2009 ve 20:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
len vsak jasny:slight_smile:
30. lis 2009 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Macik, nechces radsi na Obilnak? :confused:

Jak jsem chodila k tomu doktorovi do CARu (to je jeho praxe spolecne s jeho zenou - dr. a jeste jednou dr.), jeho praxe ma na webu diskuzni forum a tam jedna zenska psala, ze dali 20tis. € behem 3 let za umela oplodneni (tady v Nemecku) v centru v univerzitni klinice. A ze uz to vzdali a ona nekde na foru nasla kontakt na ten "muj" CAR, tak chtela posledni pokus IVF a pak ze teda asi zustanou bezdetni. Ona mela silne PCO teda. A doktor ji pouze nastimuloval injekcemi jako me a uz ma touhle dobou mimco doma. A ze tohle vedet, mohli si usetrit nehorazny penize a ty sileny nervy. Ja jsem zvolila postup opacne (prvni stimulace) a dobre jsem udelala :slight_smile:
Myslim, ze s PCO se da otehotnet, i s tou tezsi formou, prirozene. Jen v CARech maji jiny nazor :rolling_eyes:
30. lis 2009 ve 21:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
mmk a v čem by měl být obilňák lepší? já tam nikdy nebyla, ale z počátků koníka se mi do podvědomí obilňák zapsal spíš hodně negativně, nepamatuju si už proč...
30. lis 2009 ve 22:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
len: ahoj :slight_smile:, ale to víš, že vím, že je to i jinak, než píšu, ale když je někdo ten typ, že to chce řešit spíš přirozeněji, tak proč neuvádět pozitivní příklady....
30. lis 2009 ve 22:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Macik, myslela jsem proto, ze to je statni zarizeni a nebudou tak lacni po prachach jako v reProfiu nebo Unice.
30. lis 2009 ve 22:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Fial, jasně, zrovna tebe nepodezírám z ničeho nekalýho :grinning: A je moc hezký vědět, že šance je vždycky (ehm, většinou teda, třeba bez vaječníků, vejcovodů nebo dělohy to asi přirozeně nepůjde nikdy) :slight_smile: Ale občas mě irituje, když mi někdo moudře radí, že se na to mám vykašlat, že jsem netrpělivá a když to mu dám dost času, tak to určitě dopadne. Jasně, možná jo, ale možná taky ne :unamused: Strašně závidím (v dobrým!) těm, kdo tuhle víru dokážou sdílet léta a léta v absolutním klidu...
30. lis 2009 ve 22:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, i my se snažili víc jak tři roky...první rok jsme to vůbec neřešili, pak jsem postupně začala měřit BT (zjistila, že normálně ovuluju) a cvičit mojžíšku. Až po dvou letech jsme se na doporučení mé skvělé dr. odhodlali jít do car. Musím ale říct, že nám ani moje dr. ani v car nikdy nic nenutili a vše jsme si řídili svým vlastním rytmem. Takže já byla spokojená. Máme za sebou 2x neúspěšné iui, ivf s biochemickým těhu, pak jsme si dali tři měsíce pauzu, chodili na akupunkturu a různé masáže, snažili se trochu míň pracovat a těšili se na ket jednoho zmrzlíka, kterého jsme v car měli, on se sice nerozmrazil, takže se ket nekonal, ale já v tom cyklu otěhotněla přirozeně. A to jsme se chystali do 2.ivf. Pravda ale je, že my měli hodně špatné spermio, dr. nám říkali, že otěhotnět přirozeně je v našem případě nemožné a přesto se to, možná i díky těm alternativním léčbám, povedlo :wink: Tím chci říct, aby nikdo nepropadal panice, někdy to prostě trvá dýl. Na druhou stranu naprosto přesně vím, jak to mává s psychikou a zvlášť když kolem vás těhotní jedna kámoška za druhou. Na druhou stranu souhlasím s tím, jak už tady někdo psal, je to citlivé téma a málokdo s vámi o tom bude mluvit, takže vlastně nikdy nevíte, kolik z vašich kámošů se snaží.... I my si, stejně jako len, hledali různý "náhražky" - hodně pracovali, hodně cestovali - ale nějak tomu pořád "něco" chybělo..
1. pro 2009 v 06:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
evak-co z těch alternativních věcí by jsi doporučila? :slight_smile:
1. pro 2009 v 11:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
eva: jsi krásný případ...
len: jj, a ještě je pěkná rada "nemysli na to"...ale to ti asi nemusím povídat, že?
1. pro 2009 ve 12:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
fialinka-ty jsi z oboru?

já jsem asi šťastná povaha, fakt se mi daří na to nemyslet a co? stejně je mi to prd platný....občas mívám záchvaty, že už jsem jako stará a že když něco nezačnu dělat, tak se nepovede a občas mivám záchvaty "já chci miminko", ale jinak jsem v pohodě....a taky už mi chytráci radili, ať na to nemyslím....to jsou takový kecy :stuck_out_tongue_closed_eyes:
1. pro 2009 ve 12:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo, Fial, obvoďačka mi dokonce navrhla, že když na to nebudu myslet, budu mít třeba menší % geneticky vadných embryí - dobrý, ne? :grinning:

Jinak jsem si právě obvolala své "alternativní" terapeutky - rehabilitační sestru přes Mojžíšovou a pak fyzioterapeutku, co k ní chodím na reflexní terapie. A obě vyjádřily lítost, popřály hodně štěstí do budoucna, zajásaly, když jsem řekla, že teď kromě léků na štítku nebudu brát ale vůbec nic, no a obě daly shodnou radu - teď si voražte, zkuste se hodit do pohody, pěkně si užijte svátky a jestli budete chtít pokračovat, ozvěte se mi v novým roce :slight_smile: Je to paráda, absolutně s nima souhlasím, jenom jediný, co mě žere, je, že jsem přišla o práci a tvrdnu na neschopence :unamused:
1. pro 2009 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
len a ty jsi přišla o práci nějak v souvislosti s plozením :confused: ?

mně zas obvoďačka (která mi problémy se štítkou diagnostikovala až poté, co jsem trvala na odběrech, protože jsem ani při velkém úsilí nemohla zhubnout) poradila, ať nejím ovoce....teď už mám jinou, ale byla jsem tam akorát pro potvrzení do práce, což už bude tak čtyři roky..
1. pro 2009 ve 12:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Macik, pevně doufám, že ne :unamused: Protože ač se léčím už několik let, vždycky jsem návštěvu doktora nacpala do polední pauzy, OPU řešila dovolenou a tak, v souvislosti s těhotenstvím (a vlastně jedinkrát v životě :grinning: ) jsem byla na PN loni - týden po revizi. V práci jsem o tom nikomu nepověděla, ale co já vím, třeba někdo šmíruje koně, netuším... Každopádně na jaře zrušili celé naše oddělení, kterému jsem šéfovala, kupodivu pro všechny kolegy našli někde ve firmě práci, jen pro mě ne :unamused: Výpovědní doba mi měla končit na konci května, na první týden v červnu bylo naplánované IVF - načasování bomba :zipper_mouth: Jestli jsem doteď neplodností proplouvala bez větší duševní újmy, tak ten vyhazov mě dorazil. Řekla jsem si, že na to kašlu a že mám nárok na to cítit se mizerně, našla jsem si výbornou psychodoktorku a ta mě nechala doma. Jenomže doma taky nemůže být člověk věčně, že? :unamused: Novou práci jsem zatím nenašla.
1. pro 2009 ve 12:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
len, já jsem teď taky doma a práci bych asi našla hravě, protože to beru tak, že je mi to úpllně jedno, dokonce bych šla i ke známé prodávat do krámu s mimi zbožím a bavilo by mě to, ale jsem doma držená diplomkou, kterou prostě musím napsat aspoň z půlky, jinak bych při práci asi zůstala nedostudovaná...jenže teď řeším místo diplomky kolaudaci domu (kterej je už prodanej, ale jsme smluvně vázáni ho dovést ke kolaudaci) a to je takovej vopruz, že tím každej den za..tentočkuju půl dne a pak už radši peču cukroví nebo něco dělám po bytě, jen abych nemusela myslet u diplomky...jsem tou kolaudací tak napjatá, že se vůbec nemůžu soustředit...je to hodně komklikované, půlka domu je pro komerční užívání a půlka obytná a já teď vyběhám/vytelefonovávám asi dvacet potvrzení, co si vyžádal stavební úřad a samozřejmě nemám kompletní dokumentaci, co byla potvrzená stavebním úřadem na začátku...do toho pán, co nám to slíbil papírově zaštítit, protože původní firma se na nás vykašlala a my to pak dodělávali částečně sami, jde ve středu na operaci a kolaudace je už příští týden :stuck_out_tongue_closed_eyes:
1. pro 2009 ve 12:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hm, taky se nenudíš :unamused:
Já si nějak naivně myslela, že vysokoškolačka s několikaletou praxí a výbornou znalostí AJ najde v Praze práci hravě, ale nějak nic :unamused: Taky jsem zkusila slevit z nároků, ale bylo mi řečeno, že jsem překvalifikovaná, no chápeš to? :grinning:
1. pro 2009 ve 12:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
macik, tak to máš dobrej hukot :frowning2: diplomka je hnusík, ale věř, že jak napíšeš první kapitolu, tak to pojede samo :slight_smile: chce to se do toho jen dostat :slight_smile:
my chodili na viscerální masáže, jenže já nevím, zda to někdo v praze dělá...a taky na akupunkturu - tu bych určo doporučila. Cvičili jsme cviky z mojžíšky oba - některé upravené, některé nahrazené cviky s míčem, ale v podstatě na stejné bázi. měli jsme výhodu, že jsme si ty alternativní léčby dávali přes léto, takže nebyl takovej shon v práci a pak jsme jeli na pár dní na dovošku, kde jsme si dávali pěkně do těla, takže to taky určo pomohlo. A holky vím, že to bude znít blbě, ale já jsem začala věřit tomu, že se to povede. Prostě jsem se přestala bát, že se to zas nepodaří, ale jednoduše jsem tomu věřila. Určo mi pomohlo, že můj muž nikdy nepochyboval, že by se to nepovedlo....
ale chápu, že někdy člověk dělá spoustu věcí a pořád se nedaří...já tu mojžíšku cvičila dva roky a pořád si říkala, kdy se dostaví výsledek...takže nedokážeme s jistotou říct, co bylo příčinou úspěchu...

Ale len naprosto jsem nesnášela větu: vyprdni se na to a ono se to povede!!!! to jsou totiž kecy, protože když v tom jedeš takhle dlouho, tak se na to prostě vyprdnout nemůžeš!
1. pro 2009 ve 13:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jestli já se na tu výšku radši nevy.. :grinning: no ale to už by teď bylo traný, když už mám na jednom oboru tři roky odstátnicováno a na druhém mi chybí jen ta diplomka a státnice...jenže já to psaní tak nesnáším...navíc ještě v AJ....jakože co bych tak asi na anglistice mohla čekat, že? ale ta akademická angličtina, to je taková prasárna, co mě vůbec neba, já radši mluvít, jak mi ...ústa narostla :grinning:

budu se muset vzmužit a zabrat, protože taky do práce chci...když už pro nic jiného, tak kvůlivá mateřské, z evidence na pracáku nic moc nekouká :stuck_out_tongue_closed_eyes:

a ty máš i doktorskej titul, že seš tak neuplatnitelná? já tušila, že si ho nemám dělat :sweat_smile:
1. pro 2009 ve 13:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, vím, že to tak bývá, když neseženeš jako vysokoškolačka práci ve svým oboru a na "svý" úrovni, tak třeba na asistentskou práci tě nevezmou, protože jsi pro ně překvalifikovaná...je to pitomý. to se ti ani len nedivím, že tě to štve...

macik, tak good luck, protože akademická aj je fakt vopruz :slight_smile:
1. pro 2009 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Evak, my jsme opačnej případ :grinning: My bezmezně věřili roky a teprve po včerejším fiasku mi docvaklo, že to není žádná sranda a že se to třeba nemusí podařit nikdy :confused:
Jinak Mojžíšku taky cvičím dva roky a na rovinu přiznávám, že morálka opadá :zipper_mouth: Akupunkturu jsme zkoušeli kolem druhýho IVF a taky nic, nahradila jsem to tou reflexní terapií, ono je to na podobným principu.

Jó, Macik, AJ, paráda :grinning: Jsem se zasekla u CAE, protože po jeho složení mi došlo, že to v mým oboru nikdy nikdo neocení :grinning:

Jinak jsem prachobyčejnej inženýr-stavař, ale bohužel jsem měla ve svým bývalým zaměstání tu "smůlu," že jsem necelý dva roky vedla oddělení s pár lidma. No a někde mi říkaj, že nejsem kvalifikovaná dost, protože jsem je vedla jen krátce, a někde naopak že mě nemůžou zaměstnat na týhle pozici, když už jsem někdy v životě vedla lidi, no chápete to? :rolling_eyes:

Ale diplomku jsem neměla "psací," to bylo asi jenom nějakejch 30 stran, ale zato fůůůra malování, grafiky, statický výpočty, hromada rysů... Byt vypadal jak po náletu, když jsem si to tu pro lepší přehled všecko rozložila :wink: Ještě, že jsme tehdy neměli tu kočku, s tou už nenakompletuju ani pitomý péefka :zipper_mouth:
1. pro 2009 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Evak, ja porad verila, verila a pak nevim, co se stalo, jsem upadla zacatkem tohoto roku do takove apatie. Bylo mi to uplne jedno. Nepocitala jsem nejake cykly, pichala si puregon a vzdycky jen do diare mrkla, kdy mam jit na folikulometrii a kdy na krev... nakonec vlastne veril jen manzel a doktor :rolling_eyes: V cervnu mi skoncila smlouva a firma mi kvuli insolvenci dalsi uz nedala. Hledala jsem praci jako vztekla, zacala resit, ze jdeme v lednu na IVF, do toho me totalne nasr... jedna kamaradka, co otehotnela a napsala mi "Tak jsem teda v tom, napoprve, nechapu, co na tom komu nejde!" a mela stesti, ze jsem ji od te doby nevidela, musela bych ji zabit jeste ted :angry: A jak byl hukot, hodne se opozdila ovulace, probehla az 27.DC, coz jsem ani nedoufala... a ono to vyslo :wink: Mozna jsem zrovna ten cervenec mela nabity jinyma vecma a dost jsem premyslela, ze se na cele snazeni tak na dva roky vybodnem :sweat_smile:
1. pro 2009 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj kočky,
upoutalo mě název vaší diskuse a chci vás potěšit :slight_smile: . My máme doma 7 letou školačku, od druhé mimi jsme se snažili od 6/2006 ( tedy více než 3 roky), od 11/2007 jsem jezdili do teplického Pronatalu Nord a teď mohu říct, že po všech problémech jsem konečně těhotná. Povedl se nám poslední hrazený pokus ivf v 10/2009. Podrobné info o našem snažilkování mám v albíčku, tak to nebudu rozepisovat. Jenom jsem vás chtěla povzbudit, že i po tak dlouhém čekání je možné otěhotnět, i když s pomocí lékařů.

Přeji všem snažilkám mnoho úspěchů a nebojte, jednou se to povede i vám. :slight_smile:
1. pro 2009 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
len, tak to zapři, žes vedla lidi :grinning: ......ach jo, to je štrapác, s tou prací.....škoda, že nejsi z brna, to bych o něčem věděla.....ale asi by to stejně nebylo nic extra, no...tak nic, to já jen tak planě kecám.....ach jo, mě už nebaví furt něco řešit, ještě i to mimčo, aby člověk vyběhával :stuck_out_tongue_closed_eyes:
1. pro 2009 v 16:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek