• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vítězství nad neplodností - povzbuzení pro nás snažilky

26. dubna 2015 
Ahoj holky,
napadlo mě založit jednu totálně optimistickou diskusi v sekci Neplodnost :slight_smile: :wink: :slight_smile: Někdy už si zoufám a až ani nedoufám, že se nám to miminko nakonec povede. Vím, že nejsem sama a že je nás tu fůra. Zároveň je tu určitě fůra maminek nebo těhulek, které byly v naší situaci před rokem, dvěma, třemi, měly také plno potíží a nakonec jim to vyšlo a už se těší ze svého drobečka (či drobečků :slight_smile:. Povzbudilo by mě (a určitě i ostatní snažilky), kdybychom věděly o takových případech.
Můžete se nám pochlubit, jak dlouho jste čekali, jaká byla případně diagńóza, co jste všechno podstoupili a jaký to mělo dobrý konec?
Příklady táhnou a hned se nám všem bude lépe čekat a doufat. :slight_smile: :wink: :slight_smile:
Díky všem za dobré konce! :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
(Pokud tady takové téma už je, tak se omlouvám, nic podobného jsem tu nenašla.)
31. kvě 2011 v 11:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mirabela tak já začnu :grinning: S manžou jsme se snažli rok a když nic tak doktor :sweat_smile: Tam zjistili,že manža má špatné spermio a už se jelo...mě nenarůstala sliznice,do toho nějaké cysty.....takže to shrnu:Mám za sebou 1IVF(z toho byl 1Ket)-oboje neúspěšné,pak přišlo 2IVF-z toho ZT v 6TT :sweat_smile: a za půl roku na to jsem zkusila Ket,ale to jsem do toho šla docela nas..á,s tím,že už na to nějak nemám nervy,tak jsme jeli v červenci do Tunisu a v srpnu na ten Ketík a teda tentokrát jsem to neřešila,jezdila jsem sama 60km,i na ten Ket,pak jsem si jela domu(autem) jakoby se nic nedělo a už 7 den jsem zkusila testnout-jelikož mě přestalo chutnat kafe, :sweat_smile: a ejhle!!!Vykoukly na mě!!No a pak vykoukli oba v ukončeném 38tt :grinning: To všechno nám ale trvalo 5 let,než jsme se dočkali,ale ty nervy a stres :rolling_eyes: Holky,taky jsem už byla háklivá na větu" neboj to se povede"když mě to říkal někdo,kdo otěhotněl přirozeně,nebo už maminky kterým se zadařilo :sweat_smile:.Nevěřila jsem tomu :wink: Takže všem snažilkám přeji opravdu hodně štěstí a hodně sil-není to jednoduché :frowning2:
31. kvě 2011 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
autor
@crca Pět let, to je nářez :astonished: Ale hlavně, že to dobře dopadlo. Tak moc a moc gratuluju k párečku. :dizzy_face:
31. kvě 2011 v 19:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já se taky přidám. Rok jsme se snažili. Manželovi udělali spermiogram a zjistili, že nemá ani jednu spermii. Prostě nula jak vyšitá. Začal kolotoč vyšetření - hormony, urolog, genetika - vše ok. Prostě nezjistili příčinu, proč ty mrchy nejdou ven a jestli vůbec jsou. Podstoupili jsme tese zároveň s IVF a ICSI a hned na poprvé to vyšlo. Spermie se našly, oplodnily mé vajíčka a máme roční holčičku. Ještě teď si vzpomínám na tu beznaděj a zoufalství, když mi do telefonu řekli, že je manžel totálně neplodný. Ale teď mi v postýlce spí krásná holčička, takže NIC není beznadějné. Všem přeji hooodně štěstí - protože o tom to je!!! :slight_smile:
31. kvě 2011 v 19:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Ahoj všem,tak já přidám svůj neuvěřitelný příběh.Kterému ještě dnes já sama moc nevěřím:slight_smile:Hlavně doufám,že Vám snažilkám dodám optimismus a naději.Vím,jak náročné je to na psychiku.Ale věřte holky,že dnes už je to aspoň o trochu lepší,že se dá někde vypsat,vykecat...což určitě moc pomáhá.Já si prošla obdobím,kdy neplodnost byla ve společnosti tabu.Nemluvilo se o tom.Center pro léčbu moc nebylo,informací také ne.
Svůj dlouhý boj o prcka jsem začala v roce 1993.Po několika neúspěšných pokusech (IUI)jsem se rozhodla,že tomu necháme s manželem volný průběh a uvidíme.A vidělo se...manželství skončilo rozvodem.Ale to je z jiného soudku.Našla jsem si přítele s kterým jsem po krátkém čase otěhotněla,bohužel těhotenství skončilo mimoděložním.Hodně mě to srazilo a já už přestala úplně věřit,že bych ještě mohla být mamina.
S přítelem jsme začali absolvovat všechna vyšetření a doktor nám řekl,že jediná možnost je umělé oplodnění.Že jinak nemám šanci otěhotnět.Bylo mě v té době 36roků.Každý by očekával,že když tak dlouho po prckovi toužím,že budu co nejrychleji chtít podstoupit umělé oplodnění.Ale opak byl pravdou.Já se najednou dostala do situace,že prcek nebyl to hlavní,že mě kočárek nechává chladnou,že těhotenství kamarádek mě nevhání slzičky do očí .atd...vše jsem si srovnala tak nějak v hlavě a snad se na venek i smířila s tím,že dítko mít nebudeme.Toto trvalo rok.Po roce jsem do toho opět padla a každý pohled do kočárku mě ničil.Věděla jsem,že mám podslední šanci.Osud tomu chtěl ale jinak.Onemocněl mě vážně tatínek a potřeboval moji pomoc.Tak mimčo šlo bohužel stranou.V červnu 2010 tatínek zemřel a já začala mít žaludeční potíže.Hodně dlouho jsem si myslela,že to je od nervů,tatínek mě strašně chyběl a já se nemohla smířit,že odešel.No a realita byla úplně jiná...já byla těhotná.Takže po 18letech jsem hrdě držela v ruce těhotenskou průkazku.V březnu se nám narodila krásná holčička...takže holky zázraky se opravdu dějí.A všem Vám moc,moc přeji ať máte stejně krásný konec.
Dnes vím,že opravdu největší roli hraje psychika...krásně se to říká,nemyslet na mimčo,ale nejde to.
Bojujte holky,ty prckové zato stojí.








31. kvě 2011 ve 20:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (13)
@veercad musím se přiznat, že mi váš příběh vyhnal slzy do očí, možná zapracoval tatínek zhora a poslal vám to štěstíčko kdo ví.. Je to skutečně důkaz, že zázraky se dějí.

Můj příběh sice není tak emotivní,ale taky se ráda podělím. S manželem jsme se snažily 2 roky o mimčo, ale bez úspěchu. Loni v létě jsme poprvé navštívily CAR, aby jsme zjistily jak jsme na tom. Já byla v naprostém pořádku a manžel měl drobné odchylky ve spermiogemu, proto se dr. divil jak je možné, že to nejde přirozeně. Podstoupily jsme IUI při kterém byl spermio naprosto katastrofální a další IUI už nám nebylo doporučeno. Rozhodly jsme se však ještě jednou IUI zkusit, ale dopadla stejně jako ta první. Takže jsme byly v prosinci na ICSI, spermo bylo celkem v normě a mě dnes kope do břicha drobeček, který by se měl narodit začátkem září. Snad už to dopadne dobře.
Tak snad pro vás bude můj příběh povzbuzením v tom, že se nemusí čekat tak dlouho. Nám to s pomocí lékařů trvalo necelého půl roku, v tak rychlý úspěch jsem sama nedoufala. Takže všem snažilká přeji pevné nervy, hodně štěstí a hlavně to nevzdávejte!
31. kvě 2011 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@samanta001 Nejdříve moc,moc gratuluji k miminku.Přeji Vám ať jste v pořádku a mimčo dělá radost.
Vím,že taťka odešel proto,aby Verunka mohla přijít.Nechtěla jsem o tom psát,protože některým lidem to příjde k smíchu,ale já jsem o tom přesvědčená.Říká se,že někdo musí umřít,aby nový život mohl přijít.Užívejte si bříška a to štěstíčko moc opatrujte.
31. kvě 2011 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mirabela Ahoj Mirabela, vyborna tema, dakujem za nu. Tiez riesim vsetko co sa tyka oplodnenia uz 5 rokov, a bez uspechu. Som po 8 IVF vcetne nativu a nic, a uz sa mi to cele aj chcelo vzdat, ale nedavno ma inspiroval pribeh od veruncik-pisala nedavno do viacerych diskusii, tak som si zas dobila baterky a idem dalej..Veruncik opustila system car centier, a zacala ist alternativnejsou formou, tak si hovorim,ze mozno je to aj cesta pre mna..Pribeh veercad je tiez vyborny, len to nevzdat..
31. kvě 2011 ve 22:17  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
31. kvě 2011 ve 22:20  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
:slight_smile: Dobré ránko, to zní všechno tak krásně... Hned jsem se potěšila na duši. Moc gratuluji všem. :slight_smile: :slight_smile:
Je tu ještě nějaká mamina nebo těhulka, která se poprala s diagnózou neplodnost?
1. čer 2011 v 07:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, taky přidám náš příběh, aby sem ostatním snažilkám dodala chuť do dalšího boje :dizzy_face:
O miminko sme se snažili před první návštěvou CARu 2 a půl roku - před tím byl přítel na spermiogramu a ten byl Ok i u mě vypadalo všechno ukázkově - ovulace každý měsíc a MS pak přicházela na den přesně 28den.
Po první návštěvě Caru mi píchli v dalším cyklu Pregnyl a já po snažení doma poprvé v životě našla na testu // - byla to nádhera - zázrak! ale na UTZ nebylo nic vidět a nakonec v 5tt konec zázraku...neměla sem sílu se začít snažit dál :frowning2: až po prázdninách: další Pregnyl a další těhu a opět konec v 5tt a pak ještě stejný průběh v listopadu :cry:..pak nás odeslali na genetiku a mě ještě jednou na imunologii. Nové testy na imunologii ukázali, problém, který sme hned v prosinci začali řešit...a já v lednu našla opět // a pak dutinku, a pak prcka se srdíčkem a ten mě teď vesele v bříšku kope :dizzy_face:

Myslim, že je nesmysl věta: tak na to nemysli a ono to přijde :angry: - je ta největší blbost, kterou sem dostávala. Mě pomohlo problém řešit a hledat a ptát se - prostě bojovat

Chtěla bych všem snažilkám popřát, aby ten šťastnej konec snažení přišel, co nejdřív :dizzy_face:
1. čer 2011 v 08:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Moc pěkná diskuze :slight_smile: Taky se přidám..
My už jsme dopředu tušili, že s miminkem bude problém, protože manžel si prošel chemoterapií, proto jsme už asi po půl roce snažení nechali udělat spermiogram, který vyšel hodně špatně, spermií málo a málo pohyblivé, přesná čísla už si bohužel nepamatuju, každopádně v CARu nám řekli, že šance na otěhotnění přirozenou cestou jsou téměr nulové a navrhli IVF+ICSI. Do CARu jsme se zaregistrovali v říjnu 2006, v lednu 2007 proběhlo první IVF, zavedli mi dvě embryjka a jedno už má tři a půl roku a jmenuje se Anička :dizzy_face:
Nezůstali nám ale žádní mrazáčci, proto jsem se vůbec netěšila, že to budu muset všechno absolvovat ještě jednou..Nebylo to ale potřeba, rok a půl po porodu jsem otěhodněla přirozeně, i když jsme se vůbec nesnažili, byl to obrovský šok a obrovská radost a máme druhou krásnou holčičku Leontýnku :slight_smile:
A doufám, že jednou ještě holkám přibude do party bráška, a že se taky povede bez pomoci doktorů :slight_smile:

Taky přeju brzo poklad v bříšku všem snažilkám, které tu cestu k miminku nemají zrovna jednoduchou..
1. čer 2011 v 08:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Ahoj všem :slight_smile:
chtěla bych taky povzbudit všechny snažilky, aby se nevzdávaly a i když mnohdy padnou na samé dno, je třeba se z něj zase zvednout a jít do boje s ještě větší vervou :wink: I my jsme byli zoufalci, kteří se o miminko snažili 12 let a už už to vypadalo, že zůstaneme sami bez dětí a dneska nám v postýlce spinká naše milované zlatíčko Šimonek, náš zázrak :slight_smile:
Pro povzbuzení vkládám odkazy na naši cestu za miminkem :wink:
http://www.modrykonik.cz/fotoblog/bellka/clanek/cekani-na-zazrak/
http://www.modrykonik.cz/fotoblog/bellka/clanek/cekani-na-zazrak-ii/
http://www.modrykonik.cz/fotoblog/bellka/clanek/zazraky-se-proste-dejiii-v-reprofitu-ivf-p/
http://www.modrykonik.cz/fotoblog/bellka/clanek/simonek-je-s-nami-/
Přejeme všem snažilkám strašně moc štěstíčka a hlavně ten nejkrásnější konec s miminkem v náručí :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
1. čer 2011 v 08:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tak já taky přidám náš příběh. O mimi jsme se začali snažit někdy na jaře 2008. Od vysazení antikoncepce jsem měla problém s nepravidelnými cykly. Kolikrát bez agolutinu MS ani nepřišla. Nejdřív dr. nasadila Utrogestan - bez úspěchu, MS si stále dělala co chtěla. Pak Orgametril - cyklus se srovnal, ale ovulace nebyla. Zkusila přidat Clostylbegit - nic. Na podzim 2009 jsme se vydali do CARu. Všechny testy se zdáli být v pořádku, až na můj hormonální profil. Ten byl pro ně velkou záhadou, protože jednou byl úplně hrozný a další cyklus naprosto v pořádku. V dubnu 2010 jsme podstoupili IVF - neúspěšné. Poté vyšetření na genetice (žádný problém), imunologii (žádný problém) a protože pořád trvaly mé divné hormonální profily, tak také na endokrinologii. Na magnetické rezonanci objevena záhada kolísavých hormonů - mikroadenom na hypofýze. Nasazen Dostinex.
Zároveň jsme začali plánovat 2. IVF na podzim 2010. Přes léto jsem chodila na akupunkturu, pila byliny, cvičila Mojžíšovou atd. V říjnu jsem čekala na MS, abych mohla jít na krev před IVF. Dokonce jsem byla i na vyvolávačce. MS nikde. Byla jsem naštvaná, že moje tělo prostě nemůže fungovat tak, jak má. Jen tak cvičně jsem si udělala test, abych mohla zavolat do CARu s tím, že těhotná opravdu nejsem a co mám jako dělat. A oni tam byly // :dizzy_face: Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit. No a za pár dní mám termín.

Přeji vám všem snažilkám palce, ať se také toho zázraku dočkáte!!!
1. čer 2011 v 08:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@crca @petaloudi @bellka @marinka @band @laura35 @veercad Děkujeme za povzbudivá slova! Myslím, že na modrém koníkovi je právě plno holek, které svůj problém řešit chtějí a jsou to bojovnice. Takže se Vás budeme snažit následovat :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
1. čer 2011 v 08:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
tak já po vysazení HA čekala na MS, nikde nic, ani dvě čárky na testu. Když jsem šla k doktorovi, tak mi řekla, že mám nejspíš PCO (polycystické vaječníky-tedy není ovulace), ale že na to, aby se to řešilo je brzy. Tak jsem změnila doktora. Najednou to šlo... vyvolávali jsme MS a každý cyklus něco zkusili -nic. Tak došlo na laparoskopickou operaci -drilling vaječníků. V dalším cyklu jsem otěhotněla. Takže sumasumárum pouho pouhý rok snažení, ale taky pláče každý měsíc :frowning2: A co je nevíc optimistické? 8 měsíců po narození mojí krásné, milované a užasné dcerky jsem držela v ruce další pozitivní těhu test!!! Bez doktorů, léků - jen díky manželovi :slight_smile: Tak nevím, možná se příroda rozhodla, že děti ke mě prostě patří :slight_smile:
1. čer 2011 v 08:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
autor
Ještě malé vysvětlení, proč mě napadlo pustit se tu do ryze optimistické diskuse. O víkendu jsem četla krátké shrnutí článku z časopisu Česká gynekologie, ze kterého vyplývá, že psychika má opravdu vliv na naše zdary i nezdary při IVF . Snažilky, které se méně nervovaly při IVF, dosáhly procentuelně lepší úspěšnosti.
Shrnutí článku můžete najít tady: http://www.prolekare.cz/ceska-gynekologie-clanek?id=28514

Takže bych chtěla zapracovat na změně svého postoje. Jsem rozená optimistka, ale do IVF vždycky jdu se strašnými nervy a moc nevěřím, že se to povede... Dny po IVF jsou pro mě šílený stres. Nedokážu myslet na nic jiného - a to asi není dobře. Moc bych chtěla, aby naše 3. IVF proběhlo ve větším psychickém klidu.
1. čer 2011 v 09:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@dlabinecka Gratuluji k Elišce i mé jmenovkyni u Tebe v bříšku :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
1. čer 2011 v 09:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak ted koukam ze to co mam za sebou já jen vážně prd :sunglasses: my se snažíme rok ...po 9 mesicich se zadarilo ale bylo to mimodelozni takze laparka a 1 vejcovod pryc...snazime se dál ale dál se nedari .... uz je to celekm rok a 2 mesice a za tyden jsem uz objednana k dr aby mi pomohl ale mam sileny strach že mě pošle domu s tím s čím jako chci pomoct že v lednu se to povedlo-sice uhnizdilo ve vejcovodu ale že se to počítá že se to povedlo.. :frowning2:(( ale jak koukám na vaše příběhy tak se i stydím za ním jít :sunglasses:
1. čer 2011 v 09:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mirabela Děkuju !!! Věřím, že i Ty budeš mít brzy nějakou takovouhle princeznu u sebe!! Doktoři dnes dokáží opravdu zázraky. A myslím si, že nejteěžší na tom všem je, najít toho správného doktora :frowning2:
1. čer 2011 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@denousek Nemusíš čekat rok!!! U mě to dr. začal řešit po třech měsících po vysazení HA!!!! Byl zjevný problém, což u tebe taky je!! Nenech se odbýt!!
1. čer 2011 v 09:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dlabinecka no ja kdyz jsem tam prisla ted v lednu ze jsem tam po 9 mesicich snazeni a ze mam / / tak mus rikam ze uz jsem po nem chtela pro manzela pozvanku na spermio a on rikal ze by mi to stejne jeste nedal ze se to resi az po roce a pul... a pak z tech / / vylezlo mimodelozni :frowning2:( tak to chci uz vyresit
a bojim se ze mi rekne ze se v lednu zadarilo tak ze mam priit za rok
1. čer 2011 v 09:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mirabela Ony ty dny po ET jsou náročné pro všechny, já jsem teda nervačila hodně moc a tak se mi to střídalo, chvíli jsem byla plná optimismu a věřila jsem, že to vyjde, pak jsem propadala depresi a beznaději..Až v den, kdy jsem si šla koupit testík, jsem si už byla jistá, že to vyšlo :slight_smile:
1. čer 2011 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bellka tak po přečtení tvého osudu mám pocit že to co zažívám já a většina z nás tady na koníku je zhola nic proti tvému osudu. Kloubouk dolu co jsi vše vydržela. Je neuvěřitelné co vše člověk vydrží :slight_smile: a jsi taky druhý případ, co tu čtu, kde doktoři neudělali všechna vyšetření i po několika IVF pokusech a letech snažení. Jak neodpustitelná chyba. Nechápu to. Je to určitě velké ponaučení pro nás, abychom si doktory hlídali a pořád zjištovali na co vše máme nárok. Jsem moc ráda že jsi svůj příběh tak podrobně popsala, je to velká motivace pro nás všechny :wink:
1. čer 2011 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@denousek No, tak v každym případě máte ověřený, že manžel je o.k. Takže bych po něm ted chtěla, aby mi řekl jaké mám vyhlídky, co můžu čekat atd. A pokud by Ti nevyšel vstříc, tak bych prostě změnila doktora. Ona psychika dělá hrozně hrozně moc a pokud se trápíš, tak to půjde o to hůř. Takže je v první řadě asi potřeba, aby ses dostala do pohody :wink:
1. čer 2011 v 10:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dlabinecka jo uz jsem v pohode byla ale vcera jsem to dostala tak me to zase nejak rozhodilo..manzel na vystreni nebyl rikam ze mi dr rekl ze by mi zadnou zadanku jeste nedal-kdyz jsem u nej byla v lednu ze mam / / tak rikam ze kdyby se to uz nepovedlo ze uz jsem za nim stejne chtela jit pro žádanku pro manžela a on mi rekl ze by mi to stejne jeste nedal že tak az po roce a pul tak si myslim že mi to zase neda...kdyz budu vedetze jsme oba ok tak to uz tak necham a budu dal čekat a lepotrebuju vědet že jsme ok :pensive:
1. čer 2011 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@denousek No, ale když jsi otěhotněla, tak to zjevně o.k. je, ne? 9 měsíců je v podstatě běžná doba pro otěhotnění...:-/
1. čer 2011 ve 12:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dlabinecka jo to bohuzel je... ale uz se mi nechce cekat dalsich 9 mesicu jeste k tomu kdyz muzu z pravidla otěhotnět jen každý 2 mesic .. kdyz mam jeden vejcovod :frowning2:( tak aspon když máme čekat tak bych chtěla vědět že jsme zdraví a že víc pro to udělat nemůžu ted mám pocit že prostě potřebuju slyšet že všechno funguje jak má :slight_smile:
1. čer 2011 ve 12:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@denousek Jasně, chápu. Nevim, nejspíš bych asi zkusila jiného doktora. A na spermiogram podle mě nemusí vypisovat žádanku jenom gynekolog, ne? Nebo, když si ho zaplatíš, tak by to neměl být vůbec problém, ne?
1. čer 2011 ve 12:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dlabinecka no ja myslim ze jo ale nevim jestli to v kazdem car neni jinak ... v mem nejblizsim car je napsano ze berou na doporučení dr nebo na svobodnou volbu lékaře :cry: což nějak nechapu...ale chtela bych to vse resit s mým dr .. ne aby me poslal nekam a ja jsem pak sama litala po caru a pak mu treba prinesla vysledky a o na me bude hledet ze me tam neposlal a ze ho to nezajima???uz ses nekolikata co rika vymeit dr jenze tenhle je prave nejslepsi v okoli :frowning2: chodi i do nemocnice dela porody a operace takze bych od nej hrozne nerada je tezky se k nemu nacpat... snad uz me neposle nekam za vysetreni prece nic nedam ne... myslim ze kdyz budu vedet ze je vse ok tak to prestanu resit musim to nejak udelat aby manzu poslal na to spermio a me udelal min hormonalni profil a prozkoumal ovulku :slight_smile:
1. čer 2011 ve 12:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@denousek Tak spermio přeci nevyhodnocuje gynekolog, ne? No nevim, to je asi těžký. Ale podle mě ten dr zase tak báječný není, když mu to je jedno...
1. čer 2011 ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
1 2 3 ... 5
Tvůj příspěvek