• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vítězství nad neplodností - povzbuzení pro nás snažilky

26. dubna 2015 
@mirabela tak já vám holky přidám ještě můj příběh. V listopadu nám smerpio vyšel, tak že 0% přirozené otěhotnění a že máme jít na isci. Tak jsem si říkala, že půjdem tak v květnu, ale že zkusíme ještě pro to něco udělat. Nakoupili jsme spoustu věcí na otehotnet.cz zhruba tak za 2tis. Vitamíny pro přítele, kapky, čaj na podporu IVF a lubrikační gel na podporu otěhotnění. Měřila jsem si BT, tak jsem věděla zhruba kdy mám ovu a gel jsme použili před ovu 2x a světe div se :slight_smile: v den očekávané menstruace jsem měla ducha :slight_smile: který sílil a pan gynekolog mi dal fotečku z ultrazvuku malé tečky :slight_smile: 1.2 jdu na kontrolu a zda bude vše o.k.tak dostanu průkajdu. Holky, nezoufejte a zkuste si koupit gelík Conceive plus a vitamíny. :slight_smile:
22. led 2012 v 19:53  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
autor
@aagnes úžasné, gratuluji k těhotenství! Ten gelík mám doma taky pro jistotu :slight_smile:
22. led 2012 ve 20:04  • Odpověz  • To se mi líbí
@mirabela děkuji moc :slight_smile: 100% nám pomohl. Hlavně vědět, kdy je asi OVU. Doufám, že bude vše o.k. Jsem z toho ještě stále vykulená a doktor ani nemluvím. Ptal se mě, co sme prý dělali :grinning: ještě pak napíšu holká na IVF Leden. Přeji Ti hodně štěstíčka, gelík určo pomůže :slight_smile:
22. led 2012 ve 20:18  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Ahoj holky! Tak já se taky přidám, ať je nás tu co nejvíc a ty, které to teprve čeká a na miminku pracují, ať o to víc povzbudíme :slight_smile:
O miminko jsme se začali snažit někdy v roce 2005.. Asi po dvou letech jsme si uvědomili, že něco není v pořádku.. Podstoupila jsem laparoskopii, kde se zjistilo, že jeden vaječník mám neprůchodný, druhý jen stěží a s ložisky endometriózy.. Přesto nám lékaři říkali, že šance je.. Takže jsme se snažili, jen nějak ten vztah s manželem už nebyl to pravé ořechové... V září 2008 jsme měli jet na imunologii do Prahy, kterou jsem ale zrušila a nikam jsme nejeli... Asi podvědomí či co.. V prosinci 2008 jsem od manžela odešla - teda spíš utekla, bylo to kruté, ale to do téhle diskuze nepatří... :wink: Tak nějak jsem se protloukala životem nějakou dobu sama a s miminkem se samozřejmě na několik let rozloučila.. V červenci 2010 mě na seznamce oslovil sympatický nesmělý kluk..a po čtyřech dnech psaní jsme zjistili, že bydlíme cca 50cm od sebe a vzájemně si vidíme do bytů :slight_smile: Už v září jsem byla přestěhovaná, v lednu mne na naše půlroční výročí naprosto neskutečným způsobem požádal o ruku a já - přestože jsem se zařekla, že svatba už nikdy - najednou souhlasila :slight_smile: Svatba proběhla na moje narozeniny - v červnu 2011 a byl to nejkrásnější den mého života... :slight_smile: Vzhledem k tomu, že jsme snad od začátku věděli, že spolu chceme být už celý život a po dítěti jsme toužili oba dva, tak jsme se miminku nikdy nebránili :slight_smile: Ale ono samozřejmě nic.... V srpnu 2011 jsme měli první konzultaci na klinice reprodukční medicíny ve Zlíně. U manžela bylo vše v pořádku a vzhledem k mé předchozí diagnóze, nám bylo rovnou nabídnuto IVF. Odběr vajíček proběhl už 24.10.2011, transfer jednoho embryjka o pět dní později.. Tak nějak jsem nevěřila, že by to napoprvé vyšlo, natož s jedním zavedeným embryjkem a byla jsem připravená na negativní testík... O to více jsem byla překvapená, když jsem si za deset dní od ET udělala test a vykoukly na mne dvě čárky :slight_smile: Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit!!! A tím začala moje testovací mánie :slight_smile: Za dva týdny už bilo tomu piditvorečkovi i srdíčko :slight_smile: Za čtyři dny začínáme pátý měsíc a nemůžeme se toho našeho zázraku dočkat!!!!! :slight_smile: Dodnes tomu všemu nemůžu uvěřit a jsme lékařskému týmu ve Zlíně neskonale vděční :slight_smile: Udělali z nás ten nejšťastnější pár na světě :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
9. únor 2012 ve 13:27  • Odpověz  • To se mi líbí (4)
autor
@janinous To zní úžasně. Asi to chtělo počkat na správného taťku a vrhnout se do toho na plný plyn :slight_smile: Gratuluji ještě jednou!
9. únor 2012 v 15:47  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky, tak bych také ráda přispěla svým pozitivním zrnkem do mlýna.
Otěhotnět jsme se snažili asi tak od jara 2010. V únoru 2011 jsme začali s mou gynekoložkou řešit, když já jsem v pořádku, jestli nemůže být problém jinde. Poslala nás tedy na sexuologii k Apolináři, což byla docela hrůza, doktor trochu psycho, nicméně nám potvrdil, že má manžel špatný SPG. Řekl, že není vyloučené přirozené, ale jen tak 5% šance. Ale že by manžel mohl otěhotnět s nějakou plodnou stopařkou a ještě tónem.... To nás docela dostalo, asi pokus o vtip, ale blbě načasovaný. Doporučil vitamín E, selen a zinek, a za tři měsíce kontrola. To už jsme ale, zhrozeni přístupem ,nešli k nim, ale rovnou do ÚPMD v Praze Podolí. To byl červen 2011. A pak to začlo, genetika, vyšetření krve, spermiogram, UZ, prostě klasika. Vše dle očekávání, já ok, manžel ne. Šance na přirozené otěhotnění malá, spermií málo jak na IUI tak k IVF , takže verdikt zněl ICSI. Ok, šli jsme do toho. To už bylo září. První MS, pak UZ, kde našli "nesuspektní"cystu na vaječníku způsobenou hormony. Čekalo se, zda praskne. Nepraskla, takže mě nechali, a čekalo se na konec dalšího cyklu. Na konci října mě cystu odsáli a hned další týden, po začátku MS jsem začla stimulaci.Na prvním stimulačním UZ se zjistilo, že se vyvíjí jen 1 folikul na zdravém vaječníku. Na tom "odsátém" nic. Tím odsátím se mi rozházely hormony a tak se nezadařilo. Stimulace byla přerušena 6tý den a čekalo se na další cyklus. Konec listopadu, znova jsem začínala stimulovat, stejným způsobem. A začátkem prosince mě odebrali 4 vajíčka, všechny úspěšně oplodnili, ale jen 2 se pěkně vyvíjeli. Zavedli tedy tyto dvě ve stádiu 4buněčném po dvou dnech vývoje. Čekání jsem si naštěstí překlenula přípravou na obhajobu práce, která mě čekala 16 prosince, tedy 11 dní po ET. Obhajoba dopadla skvěle, a následně i o víkendu dělaný těh. test měl jakousi slabou čárku. Těšila jsem se na úterý na krev. Krevní test, i druhý kontrolní, byl pozitivní. Super dárek k vánocům a čekání na UZ. A po novém roce zjištění, že se chytly obě embryjka, jenže jedno zaniklo. Tak teď čekáme jedno miminko a tady to konečně můžu zakřičet do světaaaa. Ještě nás čeká dlouhá cesta, ale doufám, že vše bude v pořádku. Jsme móóóc šťastní. Takže všem držím palečky a věřte, že když nic nejde, doktor pomůže.
16. únor 2012 ve 14:41  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Ahoj holky, my taky bojovali s diagnózou neplodnost. Zprvu jsme se snažili 3 roky, až nám došlo, že tudy cesta nevede. Pak nadešel další rok na clostylbegitu s nulovým výsledkem. Další rok laparka a spousta vyšetření v CARu. Další rok spousta IUI a 1. IVF, za rok pak 2. IVF a další vyšetření,no a po 8 letech mám teď na rukou princezničku, tentokrát z 3. IVF :wink: Všem držím palce ke stejně šťastnému konci :slight_smile:
17. únor 2012 ve 13:06  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Ahoj holky,statečné bojovnice super téma zrovna se chystám za pár dní stimulovat minimální stimulací tak mi to tu dodává sílu a opravdu jste všechny hrozně statečné.
Já mám zasebou také dlouhou cestu.S manželem jsme se pustili do boje už v roce 2004 ale tak zlehka nějak jsem to neprožívala,ale v koutku duše jsem už věděla,že to nebude tak jednoduché od 13 let jsem podstupovala rúsné břišní operace ,selé střevo,za rok ileus neprúchodnost střev a velká operace s 20cm jizvou od pupíku až dolů. za rok znovu tato operace.Menstruace mi poprvé přišla až v 16letech už tehdy jsem si říkala jestli jsem vúbec ženská.No po roce snažení mi doktor dal Clostbegit myslím na tři měsíce a stále nic pak zase menstruce mi bez Aglutinu nechodila vúbec v roce 2003 jsem šla na laparoskopii vyledek jeden vejcovod nefunkční ucpaný a břicho plné velkých srústu po operacích primář mi řekl,že stím břichem jen těško otěhotním super předzvěst pěkně mě tím uzemnil.Nicméně furt jsem se tvářila na venek,že mi to nevadí,ale jen na venek ve vnitř jsem se proklínala jak jsem na nicMezi tím jedna má známá podstoupila v HK IVF a z něj měla a dnes má dvojčátka 5let moje mamka protože blízko našich bydlí se sní parkrát dávala do řeči a ona se se mnou setkala a vše mi vysvětlila ale tím stylem alespon já to tak pochopila ..Příjdeš oni tě vyšetří daj ti to tam a je to. Tak jsem se objednala v září 2006 do sanusu v hk doktor nás se vším seznámil,manžel spermie hodně ale línější je řidič. Po krvi mi doktor řekl že trbím cykli bez ovulace a že je to to nejmenší. Zase jsem dostala Clostbegit asi zase na tři měsíce a nic :unamused:V březnu první IUI negativní hrozně jsem to obrečela v květnu doktor řekl nebudeme na nic čekat a nastalo mé 1IVF krátký protokol gonal atd.8 vajíček 5 subr 2 zavedli 3 zmrazili.1č dní doma ani nevím jak jsem prožila internet pc jsem neměla tak jsem jen čekala,ale jak jsem psala vvúbec jsem nepočítala s tím že to nevýjde ani jsem netestovala a čekala na krev tam mi pak na chvilku spadla čelist když jsme stáli ve frontě na krev a jedna paní se mě ptala jak to vidím a já že dobře že jsem to nedostala tak mě ujistila,že to ale neznamená,že se to povedlo,že ona tam už je po třetí výsledek jsem si nechala do dvou hod. zjistit. Já jsem byla vážně jak negramot sestra mi řekla HCG 71 a já no a to je co to hcg a ona je to pozitivní ale nízké tak aby to nebylo mimiděložní naštěstí se to zvyšovalo a je z toho dnes už 4letá Verunka ale na svět přišla takédramaticky v 7 měsíci vážila 1240 já měla Help syndrom,ale zvládli jsme to obě
dnes to je manželova láska.
Když jí bylo 2 tak jsme si šli pro mražáčky,ale bohužel nic pak bylo 2 IVF 3 vajíčka a jen jedno Embrio prý super kvality ale zase se nechytlo pak další IVF a jen 2 vajíčka ta se ani neoplodnila tak nebyl ani transfér takže ted mám vlastně poslední hrazený pokus ale pokusíme se o nativ mám super doktorku pečlivku a věřím jí ale strach mám a řeknu Vám,že to prožívám víc než čekání na první mimčo asi to je tím,že už o tom dost věcí vím a hlavně,že moc šancí už nemám i když třeba tam na hoře se nademnou ještě štěstí smiluje.
Ano,ano vím múžu být ráda za Verunku to jsem a moc ale touha po drrhém mimnku je hrozně u mě silná. Doktorka říkala,že když se to povredlo jednou tak by mělo zase ale nevím.Tak jsem se tu trošku vypsala ale řekla jsem si,že to budu muset trošku brát s rezervou neprpžívat to tolik snad to pújde,ale znám se
Všem Vám moc držím pěsti
18. únor 2012 ve 21:15  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Ahoj,pročitam si vase članky a žasnu nad tim jake jste silne vsechny do jedne.V patek 27.2. si jdu pro ortela a vysledky k dr. jestli nase cesta k mimču bude jeste možná.4 roky neuspesneho snazení me mesíc za měsicem sražel k zemi,byvala dr. me udrzovala s pocitem ze jsem naprosto zdrava akorat nemam MS ( tim padem ani OVU).Zmenila jsem gyndarku a ta po vysetreni s hruzou v očich vyslovila " vy hned zapomente na priroz.poceti,jestli se da jeste neco vubec zachranit tak jedine asist.repro. " Prvni dite bylo počato prirozene,druhe s pomocí stimul.prasku a celkove tehotenství stalo za prd ( cukrovka,natekle koncetiny,hodne plodov.vody a nadbytek vahy).Nyni mi bylo zjisteno PCOs a to podelala ma byvala dr ze me nelecila hormonama a vlastne lecba nebyla žadna.Pokud bude aspon malinka sance ze by jsme se mohli mimca dockat tak mam strach ze vseho co nas ceka a nemine,nejsem uz zadna mladica a vek neuprosne letí. 4 stracene roky a ted vse od nuly. Omlouvam se za ne moc pozitivni text.Vsem snažilkam a tehulkam preji at je vse v poradku a jste v pohode,je to psycho ale my to dáme :wink:
26. únor 2015 ve 14:09  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky,
Popravde jsem moc rada, ze tu je konecne i pro cekanky optimismem srsici debata.
Z nekterych pribehu mi jde mraz po zadech... gratuluji tem co se dockaly :wink:
Ja jsem ve fazi cekanky. Je mi 22 a HA jsem polykala od 15ti. A to 3 roky zbytecne(tenkrat jsem chtela byt jako ostatni ve tride!!!!!!kdybych vedela!!!!) Ted vim,ze jsem byla husa.
O mimco se snazime 7cyklus. A uz me celkem tekaji nervy, ale co to je ve srovnani s vami ostatnimi.
No muj dr to u me resit jeste nechce,ze je jeste brzy na nejaka vysetreni,ale popravde mam nutkani si najit jineho?!
Vse se u me tvari ok, menses jak hodinky, zadna bolest... nejvetsi starost mi dela,ze jsem v 14 mela slepak na pokraji prasknuti,ktery mi byl vyoperovan. Mela jsem jet do lazni,jak vetsina divek jezdiva kvuli tomu aby nemely srusty a me tam otec nepustil :cry:
Mam tedy strach, co z toho bude. Ale zase se stydim jit k dr s tak kratkou dobou,kdyz tu ctu ty roky, co mate jine za sebou :confounded:
Tak preji vsem 2 prouzky a malo chytrych rad o nemysleni na tom,zda se povede!!!
25. dub 2015 ve 22:01  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí
@denitek Bere se to tak, že 80% párů počne do roka, proto vás nikdo dřív nikam posílat nebude. Do té doby bych si zkusila udělat ovulační testy, jestli je vůbec ovulace.
U nás to bylo tak, že jsem po půl roce snažení začala dělat ovulační testy, zjistila, že mám krátkou luteální fázi, při pravidelné kontrole jsem to probírala se svým gynekologem, ten mi několikrát vzal krev, jestli nemám nedostatečnost žlutého tělíska, tam to bylo v pořádku a navrhl mi, že můj partner by měl jít na spermiogram, aby tam nebyla nějaká zrada. Manžel měl v normě vše až na poruchu zkapalnění spermatu, takže ACC long a žádné mléčné výrobky. Za tři měsíce byla doporučena kontrola, ale když se chtěl manžel objednat, tak jsem zjistila, že jsem těhotná. Takže to trvalo 13 měsíců od toho, co jsme se začali snažit(předtím jsme tomu rok a půl nechávali volný průběh), popravdě tak rychle jsme to ani jeden nečekal.
26. dub 2015 v 16:20  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek