Vítězství nad neplodností - povzbuzení pro nás snažilky

@mirabela
Zdravím Váš všechny.
Musím říct, že některé příběhy jsou naprosto neuvěřitelné. Je kouzelné číst o tom, jak se přes mnohá úskalí nokonec "zadařilo" a určitě je to povzbuzení pro Nás - chronické čekatelky.
Díky za nápad a přeji Nám všem štěstí...

Ahoj, trochu nám to tu vázne 😉 Ještě nějaká maminka byla oficiálně podle lékařů "neplodná"?
Těšíme se na další povzbudivé příběhy.

Tak nakonec jsem se odhodlala taky přidat 😉
Neplodná jsem já (mimo jiné anovulace, od cca 30. roku hrozící předčasný přechod, FSH stále stoupalo...), a neplodný je i manžel (malý počet spermií, žádný rychlý pohyb, jen málo pomalu se pohybujících, a morfologie kolem 0,5-1%). Snažili jsem se dlouho (jsme spolu 11 let, určitě tak 6 let i když s přestávkami jsme se snažili...). Nejdřív jsme IVF dost odmítali, tehdy jsme ještě netušili, že problém není jen u mne, ale i u manžela... Už jsem se i smířili s tím, že mimi nebude, začali jsme plánovat život úplně jinak. Ale nakonec nás (v mých 34 letech) doktor přece jen přesvědčil, ať to aspoň zkusíme. Nejdřív jsme si řekli, že jo, ale že jen jednou. A nakonec z toho byly 3 pokusy.
Na stimulaci jsem reagovala mizerně. Měla jsem vždy vysoké dávky (až 375 IU namísto běžných 150), stimulaci mi i prodlužovali (folikuiy nerostly jak by měly), a i tak jsem vyprodukovala 1-3 vajíčka. Od prvního pokusu někteří doktroři doporučovali dárce vajíčka i spermií, že je to jen "zbytečné" trápení... Jiní se nás naopak snažili podpořit a my se snažili to brát pozitivně. Chtěli jsme dítko vlastní...
První pokus, kde jsem vyprodukovala jen 1 vajíčko a pak bylo 1 embryo dopadl negativně.
U druhého pokusu jsem měla embrya 2, dočkala jsem se //, ale bylo z toho biochemické těhotenství.
Před třetím pokusem se manžel uvolil polykat ještě víc vitamínů (moje tipy jsou zde: https://www.modrykonik.cz/fotoblog/carunicabrno...) . Dr sice říkal, že u nás tohle nemůže nic zlepšit, ale říkali jsme si, že zkazit se tím taky nic nedá... A aspoň pro ten pocit, že manža taky udělal všechno co mohl... MYslela jsem, že mi to pomůže hlavně psychicky, ale ono to asi pomohlo i jinak - v den OPU měl manžel SPG mnohem "lepší" než obvykle (tj. oproti předchozímu pokusu po 3,5 měsíčním užívání se spg zlepšil - koncentrace z 2,5mil. na 11,4mil, pohyb ze 14 na 57% i když stále jen pomalý, a hlavně, morfologie z 0,5 na 5%). Nicméně u mě naopak třetí pokus probíhal nejhůř, nerostly... Takže opět maxidávky, prodloužení stimulace... Nakonec 3 vajíčka, z toho jen 2 použitelná. Jedno embryo se začalo zpomalovata já začala trochu panikařit. Nechala jsem si je zavést obě a pořád doufala....
A dnes mi zbývá 91 dnů do porodu... 😵

zdravím vás, i já jsem si vyslechla diagnózu "neplodnost", ovulace žádná, špatný hormonální profil, cysty na vaječnících, výsledek: syndrom PCO, 2 roky léčby a z toho 1/2 roku úspěšné léčby, dnes mám dvouměsíčního chlapečka 🙂 držím palce všem, co se zatím neúspěšně snaží o miminko

@vodni neskutečný příbeh přeju hodně štěstí, bohužel zatím patřím mezi ty co se ještě nedočkali

Ahoj holky zdravím Vás, přizpěju i já i když můj příběh zatím šťastný konec nemá
S přítelem se o mimčo snažíme už 7 let - v červenci začínáme 12 rok společného žití
mě je 31 let a příteli 38
naivně jsme se před 7 lety začali o mimi snažit na dovolené v Egyptě a mysleli si že si z ní dovezeme miminko, radost se nekonala, snažení pokračovalo, trpěla jsem na záněty, výtoky a věci s tím spojené, měnila gynekology jak spodní prádlo nikoho to nijak nevzrušovalo - vždy předepsány prášky na zavádění, které naprosto nepomáhaly - u posledního gynekologa jsem si vydupala žádanku do Car - naprostá nevědomost co nás čeká a že jsou i jiné Cary v okolí jsem se s důvěrou svěřila do Fertimedu, kde nás okamžitě tlačili do IUI a IVF - bez důkladného vyšetření - záněty ani tam nikoho nevzrušovali, svolili jame k IUI s tím že dle doktora to měla být tutovka (min.vyšetření bylo jak u mě tak u přítele ok), no IUI bylo nakonec 5x a mimi nikde, cca po dvou letech snažení jsem otěhotněla přirozeně, ale jednalo se o biochemické těhu, HCG vysoké, na UTZ nic, takže 2 dny před štědrým dnem v 5tt kyretáž
potom jsme tedy svolili k IVF, špatná reakce na stimulaci, nekvalitní vajíčka, pouze jedno embryo - neúspěch
přestup z Fertimedu do FN Olomouc, konečně naprosto podrobné vyšetření, které však taky problém neodhalilo - oba opět v pořádku, druhé IVF jiné léky opět špatná reakce na stimulaci jen 3 vajíčka , zavedena 2 embrya výborné kvality - další neúspěch
doporučeno poslední vyšetření která nám chyběla do sbírky a to laparokopie+hysteroskopie a imunologie -vše opět naprosto ok
máme před sebou poslední hrazený pokus a ke štěstí mi opravdu chybí jen to dítko, nezbývá než doufat, nejvíc mi vadí že na to myslím skoro pořád a nejde to dostat z hlavy, jsem přesvědčená, že je to psychikou ale v tomhle mi nikdo bohužel nepomůže, dokonce jsem chodila i k jenomu vietnamci - zlatej člověk - pomohl už hodně ženským a nejn jim, dokonce jedna měla i černé na bílém od doktorů že nikdy mít děti nebude a dnes má už 2 kluky - díky němu, bohužel mě nepomohl, sám je z toho nešťastný neví čím to je , prý si asi s přítelem nesedíme - já otěhotním testy mám pár dní pozitivní a to jak v přirozeném cyklu tak po IVF ale potom // zmizí a je po všem, prý kdybych byla s jiným chlapem tak jsem těhotná hned, ale já to měnit nehodlám, pokud se máme rozejít tak né kvůli tomuhle
moc Vám přeju hodně štěstí a doufám že i já budu chovat našeho piškota v náručí 😝

@s9480 tak to je síla 😒 Příroda je fakt silnější než my ☹ Jak dlouho to jde vydržet, že?

před pěti lety jsme si s přítelem řekli, že bychom chtěli miminko. Mě bylo 30, věk tak akorát. Nedařilo se a tak mě doktorka objednala do centra asistované reprosukce v Motole. Po všech vyšetřeních údajně vše v pořádku. Zkusili jsme 7 inseminací - bez výsledku. Lékaři navrhují IVF. Po zavedení 3 embryjek nastává po 10 dnech zklamání. Zkoušíme dál a po dalším roce jdeme do dalšího IVF. Opět stejný průběh. Je podzim 2008. Začínám být zoufalá, zkouším vše. Bylinky, akupunkturu, cvičení. Nic nepomáhá. Na jaře 2009 se chystáme na třetí, poslední hrazený pokus, IVF. Při kontrole nalezena cysta. Nezmenšuje se, naopak. V srpnu 2009 mě lékaři posílají na laparoskopii kvůli cystě. Operace prokázala dřívější zánět a všude srůsty. Pravý důvod, proč se nedaří. Výsledek operace - odebraný levý vejcovod, pravý dost neprůchodný, dle lékařů šance na přirozené početí - minimum, spíš žádné. Hned po operaci v prosinci plná naděje jdeme do třetího IVF. V lednu opět 10.den po transferu mizí veškeré naděje. Můj život je na dně.

Co dál, je únor 2010, je mi 35 a vyhlídky na vlastního potomka mizí v dáli. Nebýt přítele, tak bych to asi nezvládla. Přemýšlíme co dál. Napadají nás lázně. Vyřizuji si papíry a 3.dubna odjíždím na měsíc do Františkových lázní. Když to nepomůže, alespoň si odpočinu. Odjíždím. Lázně jsou super, po 14 dnech očekávám MS (jako ostatně posledních 5 let). A ono nic. Svaluji to na procedury a házím za hlavu, nicméně se při další kontrole zmíním lékařce v lázních. Posílá mne na krevní testy. Další den se dozvídám výsledek - jsem těhotná.

Jsem mimo, jak se to povedlo? Najednou po 5 letech marných bojů. Každopádně šťastná odjíždím o týden dřív domů. V CAR Motol potvrzují UZ těhotenství jsem 5+4. Další kontrola 14.5. - srdíčko bije jsem 8+2. Stále jsem jako ve snách. 19.5. dostávám průkazku. V práci stále nic nevědí, ale dlouho už jm to tajit nebudu.

Další kontrola - biochemický screening - 14.6.. Hrozně se bojím, aby byl junior v pohodě , tak mi držet palečky...

no a Daneček už má půl roku a je to moje štěstíčko

@alena36 @vodni @s9480 Ahoj holky, moc děkujeme za příběhy (a doufám, že s9480 bude mít taky dobrý konec) Mám moc radost za vás, určitě to musí být obrovská euforie, když se to nakonec podaří. Jen když si to představím, brečela bych blahem 😉

@karol84 taky děkuji a gratuluji ke Kubíčkovi 🙂

jen bych jeste dodala, ze se mi podarilo otehotnet ve chvili, kdy jsem se smirila s tim, ze jsem proste neplodna...

@karol84 myslím, že to byl nejlepší omyl v životě 😀 paráda

@mirabela ahoj, děkujeme za nové téma. Jsem tu jen na skok, zítra napíšu víc. 😉

@zvalentova napiš, těšíme se na další příběh 🙂

@mirabela
ahoj, dopisuji jak jsem slíbila.
Rodinu plánujeme už nějakou dobu, aktivně se o ni pokoušíme skoro čtvrtým rokem. Vzhledem k velmi náročnému zaměstnání a "radám" od rodiny jsem odbornou nevyhledávala, věřila jsem že je to opravdu jen mým vytížením. Po dvou letech jsme s manželem navštívili Gennet v Praze. Proběhly základní testy, pořád jsem slyšela, že to není možné abych nebyla těhotná když je všechno v nejlepším pořádku.
Nicméně po dalších měsících jsem absolvovala test průchodnosti vejcovodů s výsledkem - zcela neprůchodné. Pokusy o IUI byly tím pádem zbytečné. Před prvním IVF jsme stihli ještě genetiku i imununologii. Na genetice nic, Imuno bylo lepší. 🙂
Vysoké NK buňky a další imunulogické komplikace.
V září jsem zkusila první IVF, kde z odebraných 16 oocytů bylo jen 6 oplodněno, do ET přežilo jediné.
Po neúspěšném IVF pokračovala LSK a HSK na Homolce, kde kromě drobností diagnostikovali rozsáhlou endometriózu 3.stupně. PO návštěvě specialisty jsem zjistila, že je velmi obtížně operovatelná - tedy vlastně vůbec, léčit ji mohu pouze hormonálně, ovšem je to na dlouho.
Ještě jsem si střihla kompletní Mojžíšovou, kterou se snažím více méně cvičit i teď.
Jinak i u nás platí několikrát řečeno - bez partnera a vzájemné opory bychom ten nátlak z okolí, běhání po doktorech atd. bychom to nezvládli. Takže čekáme zázrak a uvidíme jestli se stane. 😉

Zdravím všechny 🙂
Přidávám se k vám jako další neplodná. Bohužel zatím můj příběh nemá dobrý konec, ale to příjde.
S přítelem se snažíme o miminko skoro 5 let. Nejdřív jsme mysleli, že bude vše v pořádku, ale nějak se mimi pořád nekonalo a čas letěl. Menstruační cykly příliš krátké a bez ovulace. Moje gynekoložka nás poslala do CAR na konzultaci, že ona se mnou asi nic neudělá, že je to problém pro odborníky. Tak jsme se objednali, navštívili centrum. Já hormonálně všechno špatně, PCO, endometrióza.Přítel trochu horší spermio, ale vzhledem k věku celkem slušné. Proběhlo naše první ivf, 16 vajíček, nakonec zbyly jen 2 na zavedení a z toho nebylo nic, bohužel jsem neotěhotněla. To bylo před dvěma roky. Dali jsme si pauzu, že snad ještě jeden pokus absolvujem, ale moc jsem neměla chuť, dost mě to zklamalo a psychicky unavilo.
No a rok poté jsem měla na testu dvě //, bohužel jsem začala krvácet a o miminko hned na začátku přišla. Od té doby se snažíme dál sami, bez lékařské pomoci. Snažím se na to nemyslet 😀 Užívám bylinky a čajíky a můj cyklus se prodloužil na 26 dnů, což je u mě skoro zázrak, běžně mívám tak 22 - 23 dnů.Sháním novou práci a řešíme nové bydlení. Ale já vím, že to miminko stejně ještě budu mít, podle kartářky to bude holčička a já vím, že bude.
A už se moc těším, jak vám se brzy budu psát nový a optimistický příspěvěk a budu těhotná. Jsem nenapravitelná optimistka a věřím 😵
A nám všem přeji co nejdříve kulíška do bříška 😵 😵

@zvalentova @bobbule09 Vítám další nenapravitelné optimistky, těší mě, že parta je větší a navzájem se podpoříme. Veškeré pozitivní příspěvky jsou vítané nejen od těhulek či maminek.
Všem přeji hezký večer, s dětičkami i bez něj (já si jdu dát s manželem dvojku, dostala jsem výborné portugalské vínko 😎 )

ahoj, chci vám napsat, že…
jsme na tom podobně s manželem jako vy…čekáme na miminko a ono nepřicházi, neřicházi už dlouhou dobu. Začali jsme před sedmi lety přemýšlet o dalším „partnerském“ projektu. Dům by byl, svatba byla taky, dlouhých exotických dovolených plný zuby, prostě mininko je ta další meta, za kterou chceme jít…nechápala jsem, že miminko ještě není…vždyť všechno bylo a je pro něj připraveno, máme krásné bydlení, peněz máme dost... Umělé oplodněi nenechalo na sebe dlouho čekat, jsme po třetím cyklu, první proběhl v roce 2007, poslední minulé léto, vždy stejný scénář, jsme nadšení ze dvou čárek na testu, ale ne moc dlouho, radost střídají výčitky…už ani plakat nemůžu. Pocitů, že miminko s námi komunikuje a že dáva o sobě vědět, těch jsem měla plnou hlavu, stejně tak plný diář těch správných dní, kdy se o miminko snažit. Vitamínů jsem spolykala víc než kdo jiný, nechávala jsem do sebe píchat akupunkturní jehličky, pila odporné čaje, nechala jsem se léčit různými lidmi, ruzných vyznání a různých profesí, s jistotou jsem přijímala veškeré pravdy, které jsem si nechala servírovat od kartářek, věštců a astrologů, nosím jen světlé barvy spodního prádla, každý večer jsem meditovala, každou chvilku se napojovala na dušičku miminka, ale milovat se s nadšenim a láskou, to už dlouho není tak jak by to mělo být…vytratila se radost a je tu jen honba za tím, že teď už to je přesně tak jak má být a že teď je ta správná doba – NENÍ.
Mít miminko je projekt úplně někoho jiného než můj a mého manžela. Je těžké zbavit se myšlenek na to, že miminka přichází i tam, kam by dobrovolně člověk nikdy nevstoupil a je ještě těžší přijmout fakt, že všichni z našeho okolí už to „své“ miminko mají. Být vyjímkou je těžké, snažší by bylo být vyjímečný, ale kdo není? Umělé oplodnění je akt, který bezesporu krátí psychicky náročné období naší touhy, je to čas, kdy se něco děje a kdy svůj osud a starosti přenecháváme do rukou někoho jiného....
Stala jsem se úplně někým jiným a to jen proto, že jsem příjímala rady tolika a tolika lidí, že se ze mě stalo takové rozházené puzzle. Začala jsem používat jiná slova, která jsem nasbírala po letech brouzdání po diskuzích s „umělinkami“, „těhulkami“ a „stimulkami“, neuměla jsme se bavit o jiném tématu než o případném těhotenství, svoje účty jsem obrala o několik desítek tisíc za terapie, nad kterými moji blízcí kroutili hlavami… Ztratila jsem jistotu v sebe samu, bez vlastního názoru se člověk těžko prosadí, doma i venku.
...několikrát jsme změnili CAR, z Prahy do Brna to přeci není taková štreka...no, jsme zpátky v Praze, právě teď v Pronatalu...máme poslední zamrazený páreček embryí a já nevím...závěr: dg idiopaticka neplodnost
ff

@ffialka musíte mít silny vztah, když to všechno vydržel.

@ffialka asi jsi to napsala úplně nejlíp z nás všech nešťastnic, jako bys mi z duše promluvila, vítám tě v klubu idiopatek 😒
@marcajda ty jsi tu taky? no kam jinam už by jsme měly patřit že 😉

ja tvrdím, že se tomu nepoddávám, ale po přečtení příběhu ffialky skláním hlavu a přiznávám 😉
napsala jsi to úplně přesně. ale já mám pořád vnitřní přesvědčení, že to přijde 🙂 bohužel už asi budu docela stará 😒
a možná se to u mě už i blíží, protože se propadám do pocitu, že už vlastně ani nechci. že už vnímám tu pohodu bez povinnosti, že už mě sousedovic děti rozčilují..možná zrovna toto je to správné stádium. ale plodné dny stále počítám a zkouším bolestivost prsou po ovulce a minulý cyklus jsem si i vsugerovala pálení žáhy a únavu..

tato diskuze je úžasná a doufám, že těch příběhu s dobrým koncem tu bude co nejvíc, dodávají člověku sílu.

já je i zažila kolem sebe. známá, lékaři vyšetřená na neplodnost, rozvedla se kvůli tomu a řešila to dost bujarým životem a po jedné prý docela nevydařené noci s přítelem co měl stejnou úředně potvrzenou diagnozu, porodila syna.a dnes už má dva..
jiná známá, s manželem prošli spoustou vyšetření, psychicky na dně to vzdali, koupili jednopokojáč, auto a pěkně pracovali a spláceli a najednou těhu. ona to vubec nezvládla, po těch letech co se smiřovala s tím, že to nejde,vubec to těhu nepřijala. až po porodu se to v ní zlomilo a malou miluje a je šťastná.
a třetí příběh, po dvou IVF, genetika špatná, do hodiny po styku žádné živé spermie, doktoři jim nedávali šance, prý snad možná s tou genetickou prohlídkou embrijka. tak ji píchli zastavovačku na třetí pokus a oni odjeli do Řecka.no a po návratu ráno před cestou do CARu počurala papírek, protože to v tom CARu tak chtějí a ona na ni vykoukla dálnice. a už mají dva měsíce nádhernou holčičku
tak to jsou moje tři zázraky, které mi dodávají sílu a naději.ale všechny tři dnes maminky si sáhly na dno..

@ffialka Ffialko, napsala jsi to pěkně, myslím, že to vystihlo pocity spousty holek tady..

Ono jde o to, že my si myslíme, že sami víme, kdy je ta správná doba mít miminko (podle toho, že už jsme dosáhli čeho jsme chtěli v kariéře, postavili jsme dům, máme na to věk..) a to je právě často kámen úrazu..Neříkám, že jsem byla jiná, byla jsem přesně taková a kvůli tomu jsem se hnala na IVF, i když zpětně vím, že bylo úplně zbytečné, že miminko by přišlo, kdybych tomu dala čas. Ale nechala jsem se zblbnout doktory, kteří mi tvrdili, že NEMŮŽU otěhotně přirozenou cestou a za rok a půl po prvním porodu, ze kterého máme holčičku po IVF+ICSI, jsem otěhotněla přirozeně, aniž bychom se snažili..
Nejlepší věta a rada, kterou jsem ve vztahu k touze po miminku slyšela, byla od jedné skvělé paní a zněla: Miminko nikdy nepřijde, když "musí", ale když ono samo chce.
Je to přesně tak. Taky jsem se snažila s dušičkou komunikovat, říkat jí, ať za námi přijde, že se na ni těšíme, že po ní toužíme - je to blbě. Čím víc to chceme, čím víc na tu dušičku tlačíme, aby přišla a co nejdřív, tím dýl na ni budeme čekat. Anebo si to těhotenství "vydupeme", otěhotníme a potratíme.
Mám jednu modlitbičku pro věřící, která je skvělá, protože při ní říkáme: ať vůle Tvá, ne má, se stane. Když otěhotníme po této modlitbičce, nepotratíme, protože jsme otěhotněli z vůle Boha a ne z vůle svojí vlastní. Tak kdyby ji někdo chtěl, ať mi písne do IP (ať tady nepohoršuju ateisty 😉 )

Ahoj.
Patřím stále ještě k těm, kterým se nazadařilo, ale určitě co nevidět zadaří...stejně jako všem přítomným 🙂 O své nepolodnosti vím už skoro 11 let. Snahy o miminko přirozenou cestou byly, ale jiná cesta zvolena nebyla. Doktor mě odmítal poslat do CAR s tím, že jsem moc mladá a dva roky neúspěchů není tak moc. To mi bylo 21. Odmítání trvalo nějakou dobu a já, úplně naivně, myslela, že tomu, jako odborník, rozumí. S odcházející nadějí odešel i partner. Pak vzal život trochu jíný směr. Studium, práce, cestování... Muži byli, ale nikdy ne takový, kterého bych chtěla, nesmazatelně a navždy, vpustit do svého života... To ale bylo tenkrát 🙂 Teď někdo takový je. Přišel nečekán, nezván... 😀 Chodíme teď spolu do CAR. Pohovor, krev, spermio..., ale to tu asi všechny znáte 🙂 IUI jsme odmítli, přišlo nám to, vzhledem k mé dg ( sy PCO, neprůchodnost, anovulační cykly) zcela zbytečné. Máme před sebou první IVF.
A proč jsem tu tedy, když zatím nemám vyzkoušeno nic s asistované reprodukce? Protože....protože mi ty příběhy tady, a i vy, dodaly naději, že když to teď nevyjde, tak to vyjde později. Mně i vám 🙂

P.S.: Díky, Mirabel, za téma 🙂

Ahojky holky díky za pozvaní do téhle doskuze jen v kratkosti napíšu můj příběh:V roce 05 jsme si řekli že jsme budem snažit ale nedařilo se gyndař mě poslal na HCG vyšetření vše v pořadku a i chlap super spermiogram a nic se nedělo snažení pokračovalo ale najednou jsme s rozhodli že koupíme pozemek tak snažení neprobíhalo moc intenzivně než ho splatíme půjčka byla jen na rok tak o nic sme nepřišli to jsme si myslela a pak jsme se rozhodli stavět a dostavěli jsme a pořad nic navštivili jsme CAR a nalez jen jeden vejcovod neprůchodny zužením žadné cysty nic prostě zdrava folikuly i ovulka je chlap v pořadku za sebou máme 3 IUI a 1IVF a ve finale KET ale než k němu došlo folikulky mi to vzdaly a rozpadly se při rozmražení tak v tom zapalu hořkosti jsme se na vše vysrala s prominutím a kašlu ted na to na těhulky se dívám že jim přeji a zavidím že otěhotněli hned a bez problému a že jsou štasné a na kočarky se už nedívám prostě sere mě že nemůžu otěhotnět ale ani nikdo mi neřekne proč to nejde tak hodl počkam co se bude dít a nebojte není to pro mě lehké bo přítel si mimi přeje a ja nemůžu otěhotnět tak ted už jen čekam že po 11 letech mě pošle na ulici a najde si nějakou novou co mu dítě dá tak to je osud.Drsné ale ja to ted tak cítím☹

@petra123 je to drsné ☹ , sama vím své, asi kdo tu je tak to nemá jednoduché 😔
ale máš za sebou jen 1 pokus IVF, tak bych zkusila další IVF a neztrácej naději, jsou dny kdy je líp a kdy je hůř 🙄 , momentálně můžu povzbudit, ale zítra to může být i u mě jinak, ta psychyka je příšerná, drž se holka, kdyby jsi se chtěla dozvědět něco o mě mam to ve fotoblogu

Teda holky, taky se s manzou snazime uz 18 mesic o mimiska a jeste nam to bude chvilku trvat, nez dospejeme do CARu, manza na to nechce tlacit. Ale po precteni Vasich prispevku si rikam, ze jsem jeste nic neztratila, nevyzkousela a obdivuju Vas, jak to vsechno vydrzite. Tim, ze jsem si vse precetla tak verim, ze i ja jednou budu mit toho vytouzeneho drobecka v naruci a budu ten nejstastnejsi clovek pod sluncem. Vsem nam drzim palce, aby uz ta cesta nebyla tak trnita a ani dlouha 😉

Pro idiopatickou neplodnost - lazne, kamaradka se snazila 4 roky, taky nevedeli proc. Jaro 2010 - lazne, srpen 2010 IVF, a maji ted 2 mesicniho chlapecka. Ty lazne stoji a to.

Ahojky,také se snažíme o mimi už přes 3 roky,začali jsme se snažit půl roku po svatbě v mých 19 letech,jako skoro každá z nás jsem čekala že jak přestanu brát antikoncepci,bude to hned. Opak je pravdou,prvních půl roku snažení jsem měla cyklus ukázkový,pak jsem ale kvůli práci a stresu a protože jsem strašně zhubla,přestala menstruovat,každý měsíc jsem oplakala negativní těhotenský test a chodila na vyvolávačky,když jsme se snažili už rok zmínila jsem se svojí gynekoložce,která mě ale vlastně jen "utřela" tím že jsem mladá a mám na dítě dost času,no nic,takže jsme se snažili dál a já pořád nedostávala ms,po dalším půl roce mi teprve dr. vypsala žádanku do Caru,takže jsem nás hned objednala,manža měl spermio naprosto v pořádku,mě zjistili že nemám ovulaci a že mám vysoké FSH a stím že to bude na darovaná vajíčka mě odeslali na jinou kliniku,kde nás objednali až za dalších půl roku. Když jsme se konečně dočkali,šlo se ihned do IVF,byla jsem si jistá že jakmile to je umělé oplodnění,že to vyjde. Začli jsme stimulovat Fostimonem,po 6 dnech jsem šla na kontrolu folíků a první šok byl na světě,nereagovala jsem,takže se cyklus přerušil. Nasadili mi hormonální léčbu Estrahexal a proveru a za 3 měsíce další pokus. Tři měsíce uběhly a my byli na klinice znova,tentokrát jsem vyfásla Menopur a Tamoxifen,během kontroly pouze 2 folíky,takže mi cyklus prodloužili,ale místo Menopuru jsem dostala Merional,protože ten kvalitnější menopur nebyl k dostání,no samozdřejmě mi 1 z těch folíků praskl a šla jsem na punkci s 1 folíkem. Byla jsem štěstím bez sebe když mi po punkci řekli že v něm bylo i vajíčko,naděje jsem měla velké,ale ty se zase hned druhý den rozplynuly,vajíčko nebylo zralé a nedalo se oplodnit,no co bych také chtěla že? Takže mi nabídli darovaná vajíčka,nechala jsem se zapsat do registru,ale čeká se tam 2 roky. Mezitím jsem zjišťovala v jiných centrech a odepsali mi v Gennetu že by bylo dobré zjistit proč mi ve 22 nefungují vaječníky,o což se v předešlých carech ani nezajímali,kromě hormonálního profilu nebyli ochotni mi udělat žádná vyšetření a ještě na mě házeli blbé dotazy typu co tam jako ve 22 dělam?Takže jsme přešli do třetího CARu,kde se nám plně věnují,poslali nás na všechna možná vyšetření, čekáme na výsledky a darovaná vajíčka dostaneme za pár měsíců. Výsledky FSH už jsou přímo tragické,takže už se geneticky svého dítěte asi nedočkám a do smrti si nejspíš budu vyčítat že jsem se nechala tak odbýt,protože čas v mém případě hrál hlavní roli,ale už s tím teď nic nenadělám a doufám že nás čeká ten dobrý konec v září s darovanými vajíčky 🙂

@marca22 obdivuji, že jste se tak brzy rozhodli pro miminko, dnes je ten kurz trošku jiným směrem.. no, kdo ví, kdybych začala i já už tehdy, tak to mohlo být všechno jinak.. máš štěstí, žes potkala toho pravého tak brzy. mate na léčbu mnohem víc času a tím pádem i obrovskou šanci!! snad nám sem brzy napíšeš dobrou zprávu 😉
přece jen je mezi těmi centry rozdíl, že?..