Jak snášet zklamání, když přijde nechtěná MS?

luciepro
10. zář 2017

Holky nemáte někdo nějakou radu, jak snášet to neskutečné zklamání, když se dostaví nechtěná MS a ještě s třídenním zpožděním? Jsem z toho na dně. Vím, že to je ten nejhorší přístup a že na to nemám myslet, ale to se řekne. Já i manžel jsme se úplně sesypali.

maagda
10. zář 2017

@luciepro to je hrozne tezko, jak dlouho se snazite, ze uz to tak psychicky nezvladate? Ja jsem se soustredila na jine veci. Pracovala sem klidne i 13 hodin kazdy den, prijela sem domu a tak zas sem letala okolo domacnosti, sla si zabehat, jela do posilky. K tomu jsem si pustila hudbu a soustredila se jen na to abych si vycistila hlavu tak sem nad nicim nepremyslela. Byla to ta nejlepsi vec. Za to dlouhe snazeni jsem mela jen 2 skobrtniti, kdy jsem byla na dne a to po roce a pul o vanocich a pak kdyz nam rekli ze musime na IVF. Ale jinak cel9u dobu jsem se snazila mit v hlave klid. Je uzasna meditace. Netestovat, tim se zbytecne clovek jen depta. Ja jsem nela spozneni klidne i 10 dni. To uz jsem sla zkusit test. To zpozdeni muze zpusobovat hlava nebo treba i cysta. Ted jde jen o to jak dlouho se snazite. Jestli rok tak jdite k lekari nech se mrknou jestli je vse v poradku. Pokud kradsi dobu tak se soustredte na neco jineho. Pred IVF jsem zacala jezdit jeste na kole, jezdili jsme na dovolene. No proste se zamestnejte jinak se z toho zblaznite. Ja jsem se pak dostala do takove pohody, ze jsem ani po IVF netestovala a jeli jsme az pak na krev. Preji nech se miminko brzo zadari a hlavne nech se dostanete do pohody, ta dela hodne.

jipe
10. zář 2017

U zdravého páru, pokud se trefí do ovulace, je šance na otěhotnění 25 %. Tedy je zcela běžné, že se otěhotnění nepovede na první pokus. Alespon manžel by se měl snažit být nad věcí... Vyjde to na další pokus nebo na ten další... Já otěhotněla poprvé po 4 měsících, podruhé také tak, ale skončilo to revizí, napotřetí stačily dva měsíce, ale já si nikdy nebyla 100% jistá ovulací a sex byl, když byla chut. Zkus se zabavit nějakou jinou činností - plánování dovolené, sport,...

nita1984
10. zář 2017

Omílané, ohrané a k ničemu rady... nemyslet na to, zaměstnat se... bohužel, nic jiného neexistuje., My to řešíme tři roky... zatím bez úspěchu... 2x biochemické těhotenství, jednou zamlklé v 9tt, takže revize... takže radost z // už třikrát a pořád miminko nemáme, ani nečekáme... roky letí... máme dům (starý, rekonstruujeme, obří zahradu), máme tři psy, do toho mám dvě práce.... takže o tom, jestli jsem nebo nejsem dostatečně zaměstnaná, nelze pochybovat. Oba jsme zdraví, spermio v pořádku, já sice jednostranná neprůchodnost, ale jeden průchozí vejcovod stačí... máme za sebou 1. cyklus IVF.... 4 embrya transferovaná a nic... přesto, že vždycky všechno proběhlo naprosto ukázkově, všichni se shodli že nechápou, proč nejsem pořád těhotná... prostě to tak je... hroutila jsem se, hroutila.. teď už si to jedno odpoledne obrečím a jedu dál.... pokud vše půjde v příštím cyklu další transfer a pak celý kolotoč IVF znovu..... jsou dny, kdy to vzdávám, jsou dny, kdy se rozhodnu, že už na to nemám a budu bezdětná.... za pár dní se do toho pustíme znovu... prostě dokud bude nějaká šance, budeme zkoušet... bohužel, čas letí a nemládnu.

lmartinkova85
10. zář 2017

První po 4mesicich, druhy napoprvé, treti až po roce! To jsme si říkali ze uz deti mít nemůžeme a protože již mame tak jsme to hodili za hlavu, a kdyz člověk vůbec nepočítá ejhle, je fakt ten jsem měla špatnou imunitu porad nemocná, porad nějaké záněty...manžel mi koupil wobenzin brala jsem ho vlastně ten mesic co se zadarilo...mozna me i to nakoplo..těžko říct, držím palečky ať se povede co nejdříve

luciepro
autor
10. zář 2017

Nesnažíme se dlouho. Je to pár měsíců, jen jsem si to už od začátku tak moc přála, že jsem si nepřípouštěla neúspěch. Manžel je vždy spíš špatný z mé plačící reakce a má strach, že je chyba v něm. Čeká nás teď kupovaní nového bytu a rekonstrukce, tak snad nás přivede na jiné myšlenky. Vím, že jsou mnohem složitější případy než ten náš a všechny, kteří to zvládají ze srdce obdivuju.

maagda
10. zář 2017

@luciepro je dano ze v poradku je se snazit i rok. Hlavu vzhuru, nic neni tak horke jak to vypada 🙂. My jsme cekali na II pomalu 2 roky. A ted budu ve ctvrtem mesici 😊 sice my pres IVF ale to je jedno. Jsem rada, ze je takovato moznost. Hlavu do klidu a bude to dobre. Pak se vse zvlada lip 😊

zabec
10. zář 2017

Radu jak to snaset moc nemam. Ja vzdycky vypadla nekam se psem do lesa, behat, do posilky, s kamoskou na kafe. Nejhorsi bylo sedet doma a brecet, pak jsem se z toho nemohla dostat tyden, trestila me hlava a celkove me to dost vydeptavalo. Po zamlklem tehu a potratu se to jeste zhorsovalo. Az kdyz jsem se v kvetnu rozhodla, ze to proste bude dobry, budu myslet pozitivne, uziju si treba posledni bezdetne leto, tak se najednou podarilo. Ale jinak si clovek muze 1000x rikat nebudu na to myslet, ale stejne to nekde vzadu porad je a strasi to.

pavlinar
10. zář 2017

zkoušíte to jen chvíli, tak se zbytečně nestresuj! Můj "trik". Vždy jsem měla naplánovanou nějakou akci nebo aktivitu, která by s těhotenstvím nešla nebo bych si to tak neužila. Jako návštěva sklípku, pařba na chatě s partou, sportovní kurs nevhodný pro těhotnou... neplánovala jsem to, ale vždy se tak něco naskytlo.. takže když jsem nebyla těhotná, tak jsem si vždy řekla, ach jo, sakr.. no ale zas můžu jet v klidu a bez obav s kámoškou třeba do Itálie 🙂 A vidíš, zrovna ten měsíc, když jsem si myslela, že plodné dny strávím bez manžela, se to povedlo

garalela
10. zář 2017

@luciepro Univerzální rada neexistuje, my se snažili, už i s pomocí lékařů, pět let. Za tu dobu jsem přišla o kamarádky, protože se to časem zhoršovalo, když začali kolem nás být rodiny s druhým dítětem na cestě, přestali jsme se účastnit už i oslav narozenin...s tím nasazením a zaměstnáním mysli se to říká, ale nikdy si to člověk tak dokonale nenaplánuje, já měla za to, že pracuji už tak hodně, samozřejmě u snažilky se nikdy nečeká, že potřebuje domů v rozumnou dobu nebo že nějaký termín něco nemůže. Upřímně mně nedělalo problém naprosto neutěšitelně brečet jak želva i v tom kině, na veřejnosti, v restauraci, často i během dne normálně v práci. Pravdou je, když se mi nyní zadařilo, že jsem toho měla měla ještě více než obvykle a se slzama v očích, jestli to vůbec může lidská bytost zvládnout, jsem vznesla tichý dotaz někam nahoru....náš láskyplný akt těch dnů si vůbec nevybavím