Jak se ztotožňujete s dnešní dobou ohledně kojení?
Ahoj ženy, jak se ztotožňujete s dnešní dobou ohledně kojení? Ty co nekojíte, máte nějaké výčitky? Já mám pocit, že musím každému obhajovat, proč už nekojím. Cítíte se jako horší matky? Okolí se častokrát zajímá a buďto odsuzují a nebo z jejich pohledu je vidět, že jsou rádi, že mi to taky dobře nešlo. Už od porodnice je na dokrmu, snažila jsem se toho zbavit, zkoušela všemožné alternativy, laktační, po x týdnech snažení a vyčerpání, už jsem nakonec dávala lahvičku, no a pak už to byla jenom otázka času. Když jsem se snažila jenom kojit a dokrm opravdu minimálně nebo vůbec, bylo to velký špatný a moje psychika též. Teďka mám mimčo 9 měsíců a oficiálně nekojím něco kolem 5. měsíce. Z odsávačky 5-10ml, takže už to pak pro mě nemělo smysl, se takhle trápit. Měla jsem štěstí, že se malý ze začátku i hezky přisával, žádné záněty také nebyly, ani popraskané bradavky, tím spíš, mě to mrzelo, že to pak nešlo. Snažila jsem se co nejvíce vyvarovat lahvičce a dudlíku, právě kvůli tomu kojení, když pak slýchám příběhy, že i přes lahvičku a dudlík je kojení v pořádku. Přijdu si pak úplně trapně. Závidím těm ženám, které mají tu čest si zvolit, jestli kojit a nebo, jak dlouho chtějí kojit. Přijdu si trapně, když pak slýchám, že kojit může každá, že každá žena má pro své dítě dostatek mléka, je vůbec možné, že třeba miminko není prsomil? Musela jsem to ze sebe dostat a přečíst si vaše názory.
Vůbec nechápu, že se v dnešní době nervuješ a zaobíráš takovou prkotinou. V 70. letech se odcházelo z porodnice s receptem na Sunar a všechny děti vyrostly.
@dasime Mně přijde, že je dnes až patologický tlak na to kojit. Je super, když to jde, ale když to nejde, tak se svět nezboří. Já kojila syna jen 2 měsíce, mrzelo mě to, ale oběma se nám hrozně ulevilo, když přešel na UM. Dnešní UM jsou velmi kvalitní. Syn je šikovný zdravý kluk. Myslím, že to odsouzení v očích jiných je hlavně ve tvé hlavě, protože to nemáš v sobě vyřešené. Dala jsi svému miminku vše co šlo. Není pravda, že každá může kojit a každé dítě se chce kojit. To je jen kojící lobby.
Já mužu porovnat dobu před dvaceti lety a dnes a dnes žádný tlak na kojení nevnímám.
Před dvaceti lety měla obrovskou podporu laktační liga, laktační liga skákala snad i z lednice.
Naprosto cizí lidi, třeba v obchoďáku, pochválili miminko a automaticky se zaptali "kojíte" a následovalo "A proč nekojíte", fakt naprosto cízí lidi, většinou senioři.
Při odchodu z porodnice jsem musela podepsat papír, že jsem plně kojící, ale mimino bylo plně na příkrmech. Porodnice totiž měla certifikát (nálepku, nevím, co to bylo) BABY FRIENDLY HOSPITAL a já nekojící bych jim pokazila statistiku a mohli by o certifikát přijít.
V lékarně mě při každé pixle Sunaru lékarnice poučila, že by bylo lepší se rozkojit.
Poslední dítě jsem rodila před třemi lety a ohledně kojení těžká pohoda, v porodnici se zeptali, jestli chci kojita kdybych nechtěla, tak žádný stres. Cizí lidi už nemaji tendence očumovat cizí miminka a nikdo, kromě lékařky, se mě na kojení nezeptal.
Nikdy jsem s nikým kojení/nekojení extra neřešila. Kdo se ze zvědavosti zeptal, tak jsem si jen postěžovala, že je mi líto, že se mi nepovedlo rozkojit a dál to nikdo neřešil.🙂
Po roce narození druhého dítěte nastalo hořko-sladké zjištění, že bych se ani plně rozkojit nedokázala.
Já si myslím, že s kojením to měly složité ženy vždy. Viděla jsem nějaký dokument, když vznikla UM a tak na něj běžela reklama v USA a podstatě to vypadalo tak, že správná matka dává UM. Dávání UM mělo vyvolat národní pocit hrdosti a kojení bylo prezentováno jako něco podřadného.
Já jsem z generace, která končila na UM. Myslím, že je to fajn, že se vracíme ke kojení, ale dělá se to takovým toxickým způsobem, když to někomu nejde, tak místo pochopení a podpory, dostane od nějaké "dobré" duše ještě naloženo.
Komu to nejde snadno, tak může mít jistě pocit tlaku, selhání. Dnešní doba je poměrně výkonová ve všem. Měla bys vybrat nej porodnici, vlastní PA, dulu, kočárek, pediatra, zubaře, kočárek, šátek, nosítko, chodit do plávání atd. a běda, jestli ne (sarkasmus).
Nastav si hranice, protože vždycky se najde někdo, kdo ti bude takhle blbě pindat do života, ať to bude cokoliv.
Tohle píšu jako laik, jen můj názor. K tvé otázce, saní z hlavičky je jednodušší než z prsa, z té lahvičky to teče snadněji. Asi bych nenálepkovala dítě, že není prosomil. Možná bych řekla, že některá miminka jsou pohodlnější a když mají zkušenost, že to jde i jinak, tak chtějí jednodušší cestu. Někdo třeba neodsaje nic, ale přesto dokáže dítě kojit (to jen taková zajímavost). Pokud někdy plánuješ druhé, tak si zpracuj tohle téma. Kojení ovlivňuje i psychika. Švagrová první dítě moc nekojila, prostě jí to nešlo, ale byla vyjukaná prvorodička a asi dostala i blbé rady. Druhé dítě kojila bez problémů, ona i prohlásila, že u prvního neměla zkušenosti, pak si to jela podle sebe.
Já si myslím, že s kojením to měly složité ženy vždy. Viděla jsem nějaký dokument, když vznikla UM a tak na něj běžela reklama v USA a podstatě to vypadalo tak, že správná matka dává UM. Dávání UM mělo vyvolat národní pocit hrdosti a kojení bylo prezentováno jako něco podřadného.
Já jsem z generace, která končila na UM. Myslím, že je to fajn, že se vracíme ke kojení, ale dělá se to takovým toxickým způsobem, když to někomu nejde, tak místo pochopení a podpory, dostane od nějaké "dobré" duše ještě naloženo.
Komu to nejde snadno, tak může mít jistě pocit tlaku, selhání. Dnešní doba je poměrně výkonová ve všem. Měla bys vybrat nej porodnici, vlastní PA, dulu, kočárek, pediatra, zubaře, kočárek, šátek, nosítko, chodit do plávání atd. a běda, jestli ne (sarkasmus).
Nastav si hranice, protože vždycky se najde někdo, kdo ti bude takhle blbě pindat do života, ať to bude cokoliv.
Tohle píšu jako laik, jen můj názor. K tvé otázce, saní z hlavičky je jednodušší než z prsa, z té lahvičky to teče snadněji. Asi bych nenálepkovala dítě, že není prosomil. Možná bych řekla, že některá miminka jsou pohodlnější a když mají zkušenost, že to jde i jinak, tak chtějí jednodušší cestu. Někdo třeba neodsaje nic, ale přesto dokáže dítě kojit (to jen taková zajímavost). Pokud někdy plánuješ druhé, tak si zpracuj tohle téma. Kojení ovlivňuje i psychika. Švagrová první dítě moc nekojila, prostě jí to nešlo, ale byla vyjukaná prvorodička a asi dostala i blbé rady. Druhé dítě kojila bez problémů, ona i prohlásila, že u prvního neměla zkušenosti, pak si to jela podle sebe.
@levandule_k Asi to i dává smysl, že kojení je věda, je že, když v mé bublině všichni koji na pohodku, tak to pak trosku hloda, asi bych se s tom vypořádala lépe, když bych v tom nebyla sama, na druhou stranu, nechci nikomu přát nic zlého.
Je pravda, že dneska je tolik informací co bysme měli dělat, abychom miminku neublížili, samý stres a natlak na to být perfektními rodiči, ja sama už jsem i takový věci musela odstranit, mám doma nějaké knihy, to je v poho, ale internet instagram, články, každý druhý odborník, každý má jiný názor a pak si vyber. A to jsem to chtěla brat zodpovědně, je mi 30 let, dítě plánované, někdy si říkám, když bych měla dítě omylen treba ve 20, aso bych se ani tolik nestresovala. Můj život je takový trošku komplikovaný, hodně věcí jsem v životě pokazila a já jsem se zařekla, že s dítětem to pokazit nechci, že udělám maximum, ty první dny po porodu jsem byla tak na motivovaná a měla pocit, ze zvladnu vše, pak me všichni začali strašit, jak malý nepřibira, jak ho musíme dokrmovat a přesně jak píšeš, každá sestra jina rada, já už jsem nevěděla co mám dělat. Doma jsem si zavolala laktační, to co mi poradila mi vždycky dalo nadejia druhý den bylo zase všechno jinak, byl to neskutečny chaos. A ano také jsem byla vypleskla prvorodicka a nechala jsem se hodne ovlivňovat blbyma kecama,. ať už z porodnice, nebo oakzu pediatra, hlavně ohledne váhy malého. Teďka bych vše brala jinak a hlavne bych si zaplatila přípravu kojením. S tím prsomilsvim, jsem to myslela tak, že i když to prso neměl jako jidlo, tak aspoň kvůli kontaktu, prostě pak už nezajem. Ale ráda čtu příběhy, když se to treba na podruhe povede, svatá pravda, že psychika udělá opravdu hodně.
@dasime v me bubline naopak hodne rodin odstavuje driv nez treba 10 roku zpatky, casto ve jmenu lepsi zastupitelnosti rodicu navzajem. Pred par lety vubec nebylo divne kojit cele batoleci obdobi, i do samoodstavu, ted se mi zda, ze se to zas preklapi. Neudelas nic, jen si to fakt zpracovat v sobe at uz kojeni nebo nekojeni. Stran vlivu tech dudliku a lahvicek, jsou deti, ktere na to jsou extremne citlive, a deti kterym je to fuk. Proste zalezi, jak se to vsechno sejde.
V mé bublině se kojení tolik neřešilo (respektive se kamarádky jen zvědavě zeptaly), ale jo, obecně se člověk cítil dost jako neumětel, když vše hned nešlo. I když si člověk něco načte, realita je pak jinak a překvapí. Já třeba zjistila, že nejlepší je "kašlat" na většinu rad a udělat si to podle sebe. Třeba s tím kojením, prvorozená mi pořád jen spala, 2 LP měly nějaké rady (polohy apod), tak jsem je zkoušela poslechnout, ale vůbec nám to nevyhovovalo. Ze zoufalství jsem pak jen odsávala a krmila stříkačkou (dcera byla navíc hubeňour, i když pila nadprůměr). Mlíka jsem měla dost, vydrželo nám to něco přes rok (4 měsíce plně), ale když teď vzpomínám, jaký to byl "vopruz"... Naštěstí na to byl čas. U druhorozeného jsem měla víc nadhled (nejen u kojení), vykašlala jsem se na rady a zkusila kojit v pozici, kterou mi nedoporučovaly... a kojila ho tak 1,5 roku. LP dále říkaly, že kojení nesmí nikdy bolet - bolelo mě první měsíc u obou (ne poranění, to jsem nikdy neměla, prostě to je chtělo "protáhnout"), ale už mě to nestresovalo. I další věci jsem byla pak mnohem spokojenější a klidnější, když jsem si udělala podle sebe a ne chytrých článků a rad jiných (např. jsem nikdy moc neřešila sto druhů kosmetiky - prostě voda, občas řepík a něco na zadeček). Člověk to nemůže dělat na sílu.
Ja jsem zila v tom, ze musim kojit. Ze kazdy muze kojit a nekoji jen line matky, co se chteji jit bavit bez ditete a delaji si ho pro fotky na instagram. Jo, fakt jsem v tomhle vyrustala (myslim dospivani a pred ditetem - diky starsim sestram co mely deti driv). Takze kdyz jsem mela dite, kojila jsem. K tomu v mem sestinedeli moje svagrova prisla o miminko (27tt). Ja jsem kojeni nesnasela, mela jsem psychicke problemy, syn me bojkotoval, mel alergie a neustale koliky i kdyz jsem uz nejedla radeji nic. A ja jsem si neustale jen rikala, ze dobra mama koji a ze svagrova by prece dala cokoliv za to, aby mohla mit dite a kojit ho, ze co by dala za to ze ji v noci place a tak.
Strasny to bylo a uprimne nejhorsi faze meho materstvi. Dite rvalo jen kdyz me videlo/citilo, ja nepricetna, ze jsem mu malem ublizela (ne umyslne, ale tak unavena a vycerpana jsem byla) a sestry me jen nutili, at ho necham vyhladovet a lehnu si a tulim se s nim v posteli. osm mesicu jsem ztratila nervovanim se.
A tehdy mi moje mama rekla, ze to prece neni nic spatneho dat diteti umele mleko. Tak strasne mi to pomohlo! Nekdy si ti lidi vubec neuvedomuji, co mohou prizivit, nebo zpusobovat. Za dva dny se mi otocil zivot k lepsimu, zacala jsem svoje dite opravdicky milovat (ja ho milovala od zacatku, ale bylo to takove jine), ono me... strasne jsme se vyklidnili.
Mam tri deti a druhe dve jsem nekojila a je nam skvele, nejsou vic nemocni (spis min), jsme spokojeni a vyrovnani, milujeme se a nikdo nestrada 🙂 Stejne se me v okoli kamaradky ale i dalsi lidi na ulici malem ptali u tech druhych deti, ze je skoda ze nekojim a jestli to nechci zkusit 🙄
@dasime Jednu jsem kojila 5 měšíců - Jeee jenom tak krátce, jooo? A próóóč? To je škodááá …. druhou jsem kojila 2.5 roku - Ježiši, Ty ještě kojíš jóóó? Dyť to už je k ničemu prosim Tě, děcko si dá řízek a pak Ti cumlá kozu, to je dost divný nééé? …. Takže asi tak. Nic není lidem dost dobrý. 😅😅 Já jsem naštěstí salámovej typ - všechny lidi mám na salámu, tak jsem to neřešila.
@dasime Ahoj, to je zajímavé, já jsem se u svých dětí setkala s pravým opakem. Hlavně u starších dětí spousta lidí v okolí neustále řešilo, proč ještě kojím. Taky jsem si kvůli tomu připadala blbě...s nejmladším už jsem si do toho asi nenechala kecat od nikoho, protože si nepamatuju, že by na to byl takový tlak. Ale například u prostředního mi kamarádka, která měla podobně starého syna, řekla v jeho 8 měsících, že už je to fakt strašně velké dítě na kojení 😆 sestra u doktora mi například řekla, že mám na kojení moc malá prsa, jen tak, aniž bych s ní vůbec cokoliv řešila. Malá měla tehdy rok a já byla hodně hubená celkově, ale s kojením žádný problém nebyl. A tak bych mohla pokračovat. Bylo to hodně nepříjemné to neustále odněkud poslouchat. Do toho samozřejmě spousta zaručeně nejsprávnějších tvrzení od laktačních poradkyň, jak správné kojení nikdy nebolí. No protrpěla jsem si hodně bolestivé kojení cca prvních 14 dní, než si prsa zvykly. Další, jak nesmí mít dítě dudlík ani láhev, aby se nekazila technika kojení. Děti normálně dudlíky měly a když jsem náhodou někam šla, dostaly moje mléko z lahve 😎 takže asi tak...nikdy se nezavděčíš. Ale taky proč se všem (hlavně cizím) zavděčovat? Děláš to nejlepší pro svoje dítě a nic není důležitější 😉
Neztotoznuju, protoze se neda vyhrat. Spatne je kojit malo, spatne je kojit moc. Vim z vlastni zkusenosti, protoze nejstarsiho jsem nekojila, pouze jsem pul roku odsavala a u dalsich 2 synu jsem zas byla a jsem pomalu za uchyla, ze jsem kojila do 3 a nejmladsiho jeste ani nevim, je mu 2,5 zatim. Každopádně u toho nejstaršího, který se nepřisál a u kterého jsem odsávala půl roku, jsem se na to zpětně vzato měla vykašlat a dát mu aspoň v noci umělé mléko a mít klid a ne trávit každý tři hodiny i v noci odsáváním a být totální troska, abych ho náhodou neotrávila umělým mlékem, což byl pocit, kterej se toxickým lidem ve mně podařilo vzbudit. :( že kdybych mu náhodou dala umělé mléko, tak jsem nejhorší matka na světě a je to jako kdybych mu dávala pomalu Savo. 🤦 takže ideální by bylo, kdyby se do toho nikdo nikomu nepletl a už vůbec to nijak nehodnotil, protože zvlášť u matek po porodu, které jsou vlivem pod vlivem hormonů, to může napáchat nepěkné věci na psychice.
Proste zpetne vzato po 3 detech - je to kazdeho vec!
Mam opacny pocit. Kojim dvouleteho na pozadani, tzn casto i na verejnosti a taky porad posloucham nejake komentare. Pritom nejsem zadna lesana ani omylem, ale proste on chce a me to nevadi. Jenze je to moje treti dite a jestli jsem se neco opravdu naucila, tak mit nazory ostatnich totalne u sardele😀
Mam opacny pocit. Kojim dvouleteho na pozadani, tzn casto i na verejnosti a taky porad posloucham nejake komentare. Pritom nejsem zadna lesana ani omylem, ale proste on chce a me to nevadi. Jenze je to moje treti dite a jestli jsem se neco opravdu naucila, tak mit nazory ostatnich totalne u sardele😀
@palacinka555 nedavno jsme vyzvedavali s nejmladsim (bude mu teprve 2,5!) prostredniho ve skolce, kam ten nejmladsi taky chodi, takze ho tam znaj, jen do jineho pavilonu. v satne scena, tak jsem ho tam kojila, v tom prisla do satny ucitelka a zirala na nas jak oparena a uplne to vypadalo, ze premejsli, jestli ma zavolat na socialku hned nebo to pocka, az odejdu. 🙂 to prehanim, ale totalne vyjevenej vyraz jakoze wtf? ucitelka ve skolce, tak ta ma mit pochopeni, ne? kdo jinej. 🙂
fakt tohle nejde vyhrat. bud malo nebo moc nebo vlastne asi cokoli je spatne, protoze cokoli muze byt malo nebo moc, nejde vyhrat, vzdy je to spatne. 🙂
Nikomu do toho nic neni, musis se za sebe postavit a ohradit se!
A neni na tom nic spatneho, ze nekojis
@dasime nejspíš to řešíš, protože sama nejsi úplně vyrovnaná s tím, že nekojíš. Kdybys to měla zpracované, žádné poznámky na toto téma tě nerozhodí.
Mmch. taky jsem nekojila v pravém slova smyslu, půl roku jsem oddávala a mladý pil z láhve. Děsný voser, jednou tolik práce, tchyniny poznámky, které mě zasáhly, protože jsem si tenkrát připadala jako neschopná nakrmit vlastní dítě, když to umí každá veverka, ne úplně dobrá matka...
Teď vidím, že jsou to zbytečně pochybnosti a třeba tchýně si léčila na mě své nezpracované mindraky.
Ty nemusíš nikomu nic vysvětlovat. Jsi matka, dítě prospívá, víš, proč jsou věci tak,jak jsou.🍀
@dasime Jednu jsem kojila 5 měšíců - Jeee jenom tak krátce, jooo? A próóóč? To je škodááá …. druhou jsem kojila 2.5 roku - Ježiši, Ty ještě kojíš jóóó? Dyť to už je k ničemu prosim Tě, děcko si dá řízek a pak Ti cumlá kozu, to je dost divný nééé? …. Takže asi tak. Nic není lidem dost dobrý. 😅😅 Já jsem naštěstí salámovej typ - všechny lidi mám na salámu, tak jsem to neřešila.
@teate Občas si říkám, aspoň neposloucham trapný kecy typu "je, ty jeste kojis". Hlavně si myslím, že by mě s tim otravovala tchýně, nejdřív mě v kojeni neskutečně podporovala, i když ona sama kojila asi 3 měsíce, po těch 3 mesicich najednou otočila a chtěla ať přejdu kompletně na UM. Myslela jsem si, že jsem v pohodě, ale pak na me září všude vyskakoval tyden kojeni, z toho jsem se nejak oklepala a nedavno jsem byla na pracovním večírku a kolegyne, co mela děti před 20 lety, kojila oba dva rok a to mě zase nahlodalo. Přiznávam, že si to tema musím nějak zpracovat. Jediny uklidnění pro me momentálně je, že když bych měla druhé, tak už bych si asi více poradila a nešílela už od začátku a brala bych to více v pohode.
@dasime J absolutně nikdy nepřipustila debatu ohledně kojení, celkově nepřipouštím debatu ohledně svých dětí,až samozřejmě na druhé zákonné zástupce. Případně si nechám poradit od tchyně, ale ta naštěstí nevyžádané rady nedává. Kdokoliv jiný, když zkusil, ihned jsem ho zastavila. Svoji dceru jsem kojila 3 měsíce, syna cca 14 dni. Ja absolutně nejsem kojící typ.