Jsem těhotná, sestra jde na IVF. Jak se mám chovat?

natyyna
27. bře 2015

Ahoj, chci se Vás zeptat. Já jsem těhotná, přirozenou cestou v 15tt, ale mám starší sestru která bohužel takové štěstí jako já neměla, už se připravují na IVF. Chtěla bych ji podpořit, pomoci ale vůbec nevim jak, vůbec nevím jak se muže cítit, je mi to strašně lito proto bych se chtěla zeptat Vás, jak ji můžu pomoct?Ani nevím jestli je na místě se ji porad na něco ptát....

luciebx
27. bře 2015

Ja osobne sem v kuzi tve sestry.. nedari se.. a jen cekame cekame.. kazde oznameni o tehu me dostane.. i kdyz si rikam ze uz ssem v poho.. mozna nejsem.. ale k tve otazce. asi bych o tom ze si tehu pred sestou moc nevysilovala.. moc o tom nemluvila.. mozna kdyby se zeptala ona ... sestra se urcite trapi ze ji to nejde.. nevim jaky mate vztah.. ale toto sestru urcite hodne zrani.. jako ze ty muzes.. a ona ne.. snad sem to dobre napsala.. Podpora.. no spis v tom ze ptat se ji jak se ma.. jak se citi... probrat jejich pripravy na ivf atd..

heduska82
27. bře 2015

@natyyna Asi bych se s ní snažila promluvit ve smyslu, že nevíš, co prožívá, je ti to líto a trápí tě to a ať ti sama řekne, dá nějaké hranice. Hlavně jí naznač, že se o ní a její problém zajímáš, že ti to není lhostejné, i když cizí. Ono to není jednoduchý, věř mi. Nebylo to jednoduchý 8 let... 😉 A hlavně jí neříkej, že asi víš, jak jí je...tím ji a i každou další akorát nakopneš...

elu
27. bře 2015

já bych si asi motivovala tím, že bych s ní mluvila, že až jim to vyjde po ivf, tak at se těší na těhu nevolnosti 🙂, prostě dodat ji sebevědomí, že to vyjde, že je to jasná věc

kamino
27. bře 2015

Hllavne kazdy ma hranice nastavene jinak,jen ty svou sestru znas..nekdo je splachovaci a tolik to neproziva a nekdo je citlivy a rozhodi ho z pohledu druheho kazda blbost.. Je to jen o komunikaci a nastaveni hranic...

evcann
27. bře 2015

@natyyna jelikoz jsem taky byla v obou pripadech v kuzi tve sestry, tak ja radim, nejak to neresit a nepouzivat reci typu, ze ji chapes a ze ji podporujes, ze je ti to lito atd. to ji vazne nepomuze, naopak. Nemuzes to chapat, nezazila jsi to. Ani ty o svem miminku se pokus nerozplyvat a nejak to moc pred ni probirat.

hedvizinka
29. bře 2015

To je fakt zapeklita situace.. 😒 sestry je mi líto,ale jak píse elu- motivovat a věřit společně s ni,ze jim to uz brzy taky vyjde. Ale hlavne- užívej si Tvoje tehotenstvi,nenech Tvoje miminko v ústraní jen proto,ze se segre zatim nedaří; teda pred ni bych taky emoce mirnila,ale jinak Ti přeju,aby sis to moc užila,je to totiž opravdicky zázrak!

elvira
29. bře 2015

Sestře bych to řekla - aby se to nedozvěděla od cizích a neměla pocit, že ti nestojí za to, abys jí takovou novinu řekla.
Zbytečně bych se před ní nerozplývala, to si nechej pro někoho stejně naladěného.
Pokud se zeptá, tak říct, co nového, jinak zbytečně nezacházet do detailů.
A zajímat se o to její IVF.
Kamarádka byla těhotná na první pokus, zatímco já jsem bojovala 4 roky - a když mi v telefonu dopodrobna popisovala, jak miminku na ultrazvuku bije srdíčko a jak mávalo ručičkama a jak oznamovala rodičům atd., tak mi dobře nebylo...

natyyna
autor
30. bře 2015

Děkuji za Vaše odpovědi, není to pro ní ani pro mě nic jednoduchého, ještě o to horší když spolu máme tak pěkný vztah....určitě si toho od Vás vezmu hodně k srdci, abych ji nebyla ještě otravná. Děkuji moc a všem přeji spoustu štěstí! 🙂

evulina77
30. bře 2015

@natyyna pokud máte se sestrou dobrý vztah a můžete spolu mluvit otevřeně, tak bych jí řekla o svých obavách ohledně těhu a jejím vnímání celé situace. Řekla bych jí, že mě mrzí to, že u nich to nejde, že chci aby jim to IVF vyšlo. Že jí svým těhotenstvím nechceš ubližovat, ale taky se nechceš skrývat, že chceš aby i ona byla s tebou. Že bude teta a hlavně bych jí řekla, že pokud ve spojitosti s tvým těhu budeš dělat něco, co bude pro ni moc těžký, ať ti to řekne. Prostě mluvit, mluvit a mluvit ať nevznikne někde nějaký blok, který by mohl zničit váš vztah. Ani ona ale ani ty nemůžeš za to, že se jim nedaří, nebo vám daří otěhotnět. Prostě je to tak a ségra se s tím bude muset srovnat sama...

josefina79
10. čer 2015

@natyyna už je to starší diskuse, tak by mne docela zajímalo, jak to dopadlo ....
Jen musím říct, že je skvělé, že nad tím přemýšlíš!!! Že nejsi "sobecká" a neřešíš jenom svoje budoucí mimi, ale I pocity Tvojí sestry.
I já mám dítě po IVF a teď se snažíme o další, opět po IVF. Za mne osobně můžu říct, že mi nejvíc pomáhalo se o tom bavit s podobně "postiženými". Protože opravdu žádná žena, která "si dítě udělá doma", tohle nemůže pochopit. Ale může být empatická jako Ty!!!!
Já osobně jsem oceňovala, když se ta cizí těhotenství nějak nedramatizovala. Když mi někdo řekl, že je těhostný, trošku to zamrzelo, ale né nijak strašně. Ale pokud přede mnou začal řešit, kolik má koupit dupaček a jestli bude lepší rodit tam a nebo tam a co říkám na tenhle vzor na dětském povlečení, tak to už jsem byla smutná.
Taky bych jí řekla, že to musí být moc těžké, že je dobra, že to IVF podstoupí a že jí za to moc obdivuješ a přeješ jim úspěch.

jahodi
13. čer 2015

Já byla vždycky ráda když se zajímala o naše IVF. I tři dni po porodu už se ptala, to já bych určitě myslela jen na sebe :D

natyyna
autor
17. čer 2015

@josefina79 děkuji ti za tvá pěkná slova.
Vzala jsem si hodně z toho co jste psali vy tady, po chvilce jsem poznala o čem mluví "ráda" a jakým tématům se raději vyhýbá a tím jsem se řídila. Našla si kamarádku která si prošla také IVF takže spíš ji podržela víc ona než já, ale jsem za to strašně ráda.Měla si ským povídat, s někým kdo jí rozumí.
U nás to zatím vypadá jak v pohádce, sestra je po IVF a zatím vše v pořádku v 11tt.
Až mě je to vůči ostatním holkám blbé to takhle psát, není mi lhostejné co se děje ostatním i když Vás neznám.
Možná i na základě toho všeho co se kolem děje bych chtěla darovat vajíčka a doufat že to někomu pomůže.

madalenas
18. čer 2015

@natyyna Ahoj, je od tebe hrozně hezké, že se vůbec takovým myšlenkám věnuješ. Je vidět, že máš svou sestru ráda. Myslím, že to nemusí být nutně tak, že tvé těhotenství bude pro tvou sestru rána. Já jsem sama v pozici kdy to dlouho nejde a zkoušíme všechno možné. Za tu dobu má sestra už dvakrát otěhotněla a já se s ní pokaždé radovala! Užívám si společné chvíle s jejíma dětma... A to nemáme obecně moc dobré vztahy. Ale nový přírůstek do rodiny je prostě radost.

Samozřejmě hormony udělají svoje a zejména pokud do sebe cpe vysoké dávky kolem IVF a každý to může snášet jinak...

josefina79
18. čer 2015

@natyyna teda, úplně jsi mne dojala. Víš I u nás se jednu dobu uvažovalo o DV. Já jsem tak nějak byla smířená s myšlenkou, že to dítě nebude geneticky moje a moc už mi to ani nevadilo. Ale strašně jsem se bála toho, že dostaneme vajíčka nějaké paní, která to dělá jen a jen pro peníze. Že za tím nebude žádná "hezká myšlenka". Samozřjemě, že si dárkyně ty peníze zaslouží, sama jsem si několika IVF prošla, vím co za tím všechno je. Ale tak nějak jsem v duchu doufala, že kdybychom museli DV použít, že je dostanu od nějaké hodné paní, co to dělá hlavně jako dobrý skutek. Prostě od někoho, jako jsi TY!!!!!
Myslím, že to je od Tebe krásná myšlenka.

tery77
18. čer 2015

Přidám i můj příběh 🙂
Mám o 10 led mladší sestru, které se podařilo plánovaně otěhotnět. V té době (2012) jsme s manželem podstupovali umělé oplodnění....
Přála jsem ji to, a pořád si říkala, že je asi nějaký důvod, proč to tak má být 🙂
Tři pokusy - neúspěšné. Vzpomínám si, že nejvíce, co mne štvalo byly dotazy v práci a blízkých: " tak co, už jsi těhotná?" ....v ten, kdy jsem šla na krevní testy mne lidi "bombardovali" sms: " tak co, už víš výsledek?"
Už tak to bylo dost těžké a ještě zvládnout a ustát negativní odpovědi ☹

A právě sestra se chovala normálně. Žádné zbytečné otázky, stačil pohled a věděla.
Výsledek: otěhotnět se mi nepodařilo, 10kg navíc, cca 70tis v lécích atd, psychika v pr.... .Další (placený) pokus jsme odmítla a rozhodli jsme se pro adopci.
Podstoupili různá psycho vyšetření, přípravku a věnovali jsme se sami sobě. Koupili jsme si starší domeček na vesnici, manžel změnil práci a kochali se klidem, přírodou 🙂
Stále jsme se ale pokoušeli o miminko přírodní cestou, jediné, co jsem pro to udělala - zaměřila se na plodné dny a víc neřešili.
V prosince 2014 nám bylo oznámeno, že jsme byli vybráni jako vhodní rodiče pro chlapečka 🙂 a dva dny na to jsem zjistila, že mám zpoždění.... říkala jsem si asi stres -> ale test byl pozitivní 🙂

A dnes? Máme doma nádherného zdravého chlapečka, bude mu 1,5 rok a já jsem v 33tt v očekávání 🙂
Užíváme si to. Vždy je nějaká cesta ke spokojenosti.