Má postižené dítě právo žít?

ahoj. muj nazor je asi takovy že kdybych se dozvěděla v těhotenství že čekam postižene dítě tak ho dam pryč už z duvodu že bych to psychicky asi nevydržela a taky kvuli tomu ditěti. jsem zbabělec ale vím co je to myt doma postižene dítě. naši sousedi mají postižene dítě měli ho doma dokud se to dalo zvladnout ale pak ho museli dat do ustavu. a není lehke se snim takhle rozloučit. i když za ním dochazí tak je ten pohled bolí. a řikají že kdyby věděli co je čeka tak by se tak už nerozhodli. mají ještě holčičku ta je zdrava je jí 14 let a chlapečkovi je 12 a od svych 10 je v ustavu. nebudu to tady rozebírat proč se tak rozhodli. souhlasím s nimi.nikdy bych nepřivedla na svět ditě ktere je jak koliv postižene. toť muj nazor ať nekdo souhlasí a někdo ne.

Co to je proboha za otázku? 😠
Právo na život má snad každej, ne?

Právo na život má každý a dieťa ktoré je postihnutéci už fyzicky alebo duševne
by malo mať AJ právo na opatrovníka s veľkou láskou a trpezlivosťou
a asi preto sa mnohé mamičky "nedokonalého " dieťatka radšej zbavia....

Jednoducho nemajú v srdci dosť lásky... 😔
asi vedia že si takéto dieťatko vôbec nezaslúžia...tak sa boja ...

Aj postihnuté dieťatko je dar od Boha a koľko je takých rodín kde práve takéto handikepované dieťa dáva rodičom silu a to, že potrebuje lásku im bráni sa rozísť aj keď majú krízu a ináč by to možno urobili..dávno...
Postihnuté dieťa má veľký vplyv aj keď sa Vám zdá že jeho život zmysel nemá, pre jeho blízkych má veľký význam...

Verím že nič v živote sa nestane náhodou, ak niekto vie že možno splodí postihnuté dieťa(ak je tam vysoký predpoklad na základelgenetickych vyšetrení) potom je takéto tehotenstvo vierou v zázrak že predsa len bude to dieťa zdravé..

Ak niekto zistí že dieťatko bude postihnuté, nechá si ho dúfajúc že lekári sa mýlia...
zase je to len o tom ako silno človek verí a ako veľmi sa dokáže obetovať...

A ak už máte takéto dieťa, klobúk dole že ste si ho nechali a že sa oňho staráte,
obdivuhodné su mamičky a klobúk dole aj pred oteckami, ktorí sa vedia obetovať pre svojho anjelika.
Veď
postihnuté dieťa je v pravom zmysle slova anjel...Boh Vám ho požičal aby ste sa naučili naozaj milovať...

Možno znejú tieto slová niekomu ako prehnané, ale pre ľuďí ktorých sa to týka, iste nie.
Mať postihnuté dieťa je požehnanie, starať sa oňho a trpieť preňho,
to je priam vydlaždiť si cestu do neba 🙂
Obdiv Vám, čo to robíte 🙂

Souhlasím s jejke.Nechtěla bych se do takové stuace dostat,asamozrejme,a obdivvuju vsechny,kdo se o takove dite staraji.Ne kazdý na to sebere silu,neodsuzuju nikoho,kdo to vzda,nevim,jak bych se ja zachovala v takove situaci.
Presto si myslim,ze kazdy ma pravo na zivot.To ze se nekomu narodi takove dite,ma vyznam,at uz pro ty rodice,kteri se maji prostrednictvim toho necemu naucit,tak i pro to dite,ktery taky potrebuje takovy zivot prozit,aby se necemu naucilo.Verim,ze vsichni si vybirame,jak a komu se narodime a ma to vyznam.Pokud tomu diteti,nedovolime se narodit,zatizime sami sebe vrazdou a stejne k nicemu,protoze se ten clovek se tak narodi nekomu jinemu.
Nic v zivote se nedeje zbytecne,veci,ktere se nam ted zdaji nesmyslne a spatne,nam taky prinaseji dobro,ale my to nekdy pozname az pozdeji.Vsechno se deje tak,jak se to dit ma.

Já osobně, kdybych čekala postižené dítě, tak si ho nechám vzít. Moje maminka pracuje s postiženými dětmi a je to hrozné, některé děti jsou fajn, je s nimi i sranda, ale nikdy bych takové dítě na svět dobrovolně nepřivedla. Žě to je dar od boha,to jsou pěkný kecy a jaký požehnání, já s těmito dětmi přicházím do styku a přestava mít takové dítě doma je hrozná. Obdiv kdo se o takové dítě stará je zasloužený, protože tím přijde o svůj vlastní život.

pokud by to bylo postizeni spojene s utrpenim a bolesti, tak bych to tomu clovickovi neudelala..
hm, kolikrat postizeni lide ziji hodnotnejsi zivoty nez "zdravi jedinci teto konzumni spolecnosti"...

paolin, já měla na mysli děti s kombinovaným nebo mentálním postižením. S těch co vidím u mamky v práci, nikdo nežije plnohodnotný život.

dolda, ale ja nereagovala na tvuj prispevek 😕
je to muj osobni nazor.

🙂

Já už tu taky někde psala, že záleží na druhu postižení. Je něco jiného, když se narodí dítě s jedno kratší nohou a může normálně existovat, než když se narodí mrzáček, který jen leží, slintá, je slepý a nic nevnímá a skoro nereaguje. Takže tady nejde házet do jednoho pytle všechna postižení. A že je to dar od boha... to se přesně pozná kdo je věřící a kdo ne. Já beru život tak jak je se vším všudy, s právem se rozhodnout. A pokud by to byl fakt mrzák, který se nikdy o sebe nebude moci postarat (něco jiného je, když některým stačí pomoc), tak to není jen právo toho "dítěte", ale i mé právo na to, žít plnohodnotný život.
Každý si musí holt uvědomit, jak moc ovlivní postižené dítě celý jeho život.

Dolda, nuž ja o tom niečo viem, tak preto píšem" dar" a " požehnanie",
ale na základe Tvojho pohľadu"pozorovateľa " zvonka, teda len zdiaľky
ak pozeráš ako sú tí postihnutí cudzí,Tvoja mamka sa o nich stará???
Verím že má veľa trpezlivosti..vidíš keby neboli, nemala by možno prácu....aj to má zmysel, nie??,
Snažím sa chápať Tvoj postoj a neberiem ti tvoj názor 😉
Keby ten postihnutý bol tvoj blízky , vravela by si ináč 😕

Ahojky holky. můj názor je, že samozdřejmě právo na život mají všichni, ale je už pak na člověku, zda to zvladne, nebo ne.
Kdybych měla hodně postižené miminko, tak co se týče mě, tak bych se o něho postarat nedokázala.
Podle mě musí mít člověk strašně silnou psichyku. A tou já si u sebe vůbec nejsem jistá.
Při tom bych si nedokázala představit, že moje dítě žije někde jinde.
pokud bych se to dozvěděla brzo. tak bych šla na interupci.

ja si myslim, ze pravo na zivot ma kazdy. Kdo se ma narodit se narodi a kdo se nema narodit, ten se nenarodi (viz samovolne potraty) . Aby o tom rozhodoval clovek mi pride divny, ale podle me by se nemely odsuzovat matky, co postizene dite daji pryc a zrovna tak by se nemely odsuzovat matky, co si postizene dite chteji nechat.
Ja treba vim, ze bych na potrat postizeneho ditete jit nedokazala, ale taky vim, ze bych urcite stastna nebyla, kdybych mela mit dite s postizenim. Znam lidi, co maji postizene dite a nelituji, ze si ho nechali a zrovna tak znam lidi, co toho lituji. Jde o to, jak se k tomu clovek postavi a jakou ma psychiku a taky jde urcite o druh postizeni. Neco jineho je mit dite "jen" slepe nebo hluche (takove dite bych si bez pochyb nechala) nebo jestli je to lezak, ktery nevnima. Sama za sebe nedokazu vubec rict, jak bych se s tim vyrovnala, jen vim, ze bych proste nedokazala dite, ktere se ve me hybe, zabit. Vim, ze to je neco jineho, ale ja to beru stejne jako kdyby se memu puvodne zdravemu diteti neco stalo (zanet mozkovych blan, uraz) a ja se pak o nej musela cely zivot starat. Proste neco jako osud.

každý má na to svůj názor...já, pokud bych v těhu zjistila nějakou vážnou diagnozu...tak jdu na potrat...ale každý podle svého vědomí a svědomí 😎

presne jak pise siss kazdeho osobna vec..niekto povazuje za spravne ukoncit dietatu trapenie sam iny je za to aby tu bol a trapil sa..tod moj nazor

samozrejme ze zalezi od rozsahu postihnutia 😉

...najhoršie na tom je, že nik vám počas tehotenstva nepovie, že je to 100%... nik nepovie, že dieťa bude 100% trpieť a nikdy sa nevylieči... a preto by som ja nedokázala ísť na ukončenie tehotenstva 🤐 aj ak by mi to 100 lekárov potvrdilo, stále by som dúfala, že to nebude také zlé... ak by to po pôrode zlé bolo, hľadala by som informácie a možnosti liečby... veda a medicína ide neuveriteľne rýchlo dopredu... to čo teraz pokladáme za neriešiteľné o 10 rokov bude možno ako bežne liečiteľná choroba... neviem či by som dokázala žiť s tým, že som usmrtila dieťa kvôli chorobe, ktorá za 10-15 rokov bude liečiteľná ☹
...je to príšerne ťažké a dúfam, že nikdy nebudem musieť riešiť niečo takéto... neodsudzujem ani jednu stranu... trpí aj tá aj tá 😔

hedu : to zni ale dost krute..."nechavam si dite, protoze chci aby se trapilo", myslim si, ze to takhle ty maminky, co na potrat nejdou neberou. A to uz zavani tim odsuzovanim tech, co si postizene dite chteji nechat.Nemam rada, kdyz se tyhle veci nazyvaji sobectvim, at uz to, ze si ho necham nebo nenecham.
Je hrozne sporny, ktere dite se trapi a ktere ne. Ja si treba myslim, ze deti s Downem mohou byt velmi sopokojene. Nebo mam slepyho kamarada (od narozeni) a je to vyrovnanej spokojenej clovek - o postizeni otevrene mluvi a byla by velka skoda, kdyby se jeho mama kdysi rozhodla ho dat pryc.

hedun : ted jsem si vsimla tveho doplneni...tak to jo....taky si myslim, ze to zalezi na postizeni... 😉

dodam iba tolko ten kto to zazil to berie z ineho uhla ako ten ktory pride o babatko sam a ma inak zranenu dusu ako ten ktoremu oznamia ze dieta zomrie behom porodu..urcite su to dve rozdielne veci a kazde ide inak na psyxiku..

Když vám lékaři oznámí, že děti budou postižené a hned po porodu je čeká x operací a výsledek je nejistý, vy se rozhodnete přesto v těhotenství pokračovat. Pak se děti narodí, okamžitě putují z jednoho operačního sálu na druhý a vy vidíte ty maličké bezbranné tvorečky napojené na ventilaci, z tělíček jim trčí samé hadičky, ty děti trpí a nakonec přichází smrt, to vám přijde lepší? Že jste jim tedy "darovali" pár dnů života plného jenom a jenom utrpení? To je podle mně pěkně sobecké rozhodnutí. Ale to si musí každý srovnat a zvážit sám. 😔

ahojky holky: pročítám vaše nározy a příspěvky.
pracuji už pomalu 10let ve spec. školství a mám praxi s péčí o postižené dítě ato od lehkého až po těžké kombinované, které pouze sedí na spec. kočárku s přikurtovanou hlavou.
Sama za sebe, postižené dítě bych asi nezvládla mít doma. 24hod.péče a nepřetržitě NE. také partner musí jít naplno do tohot rozhodnutí a chlapi často znejistí a bojí se takové situace. ústavní péče je dobrá a možná někdy lepší než doma. Mám blízkou přítelkyni s postiženým dítětem a do 10let to šlo,a le pozor děti stárnou a teď 17letech je to obtížné. Setkávám se s případy, kdy rodič od postiženého dítěte zemře (matka) a opno nezná nic než školu a domov a v26letech už do školy nesmí docházet a co potom . Né všude máme chráněné dílny nebo stacionáře a né každé dítě by to zvládlo být mimo domov. ☹
Nebuďme vážně sobečtí a kritičtí k těm co se rozhodnout dát dítě pryč, já jako spec. pedagog bych jednala také s přerušením těhu. není to snadné a zničí to život V8m acelé rodině.
Obdivuji a skláním se před matkami co se rozhodli jinak a zvládají situaci sami............ 🙂 Skláním se před nimi.N0 každá jsme hrdinka aspasitelka světa a hlavně nikdy V8m nebude veřejně obdivovat a vzhlížet k Vám. 😉

No práve to tu smeruje k téme potrat áno, alebo nie,
nie naozaj nikto nemá právo odsudzovať ženy ktoré sa tak rozhodli, myslím že sa odsúdia samé,
takže skôr by som povedala že je to ako taký "zákon džungle" kde slabší umiera preto aby mohol silnejší
žiť ako my ľudia vravíme"plnohodnotne"
teda sa zbavím nepohodlného aby som si nezničila život???? 😢

Je ľahké vravieť keď práve nie ste v takej situácii, myslím že nikto tu nie je za potrat ani eutanáziu.
Alle čo by sme naozaj robili ocitnúť sa v takej situáciii.Nuž hrôza pomyslieť. 😒

Každý má právo sa rozhodnúť a pre niekoho je rozhodnutie vychovávať postihnuté dieťa správne,
to máte ako so zdravými deťmi...niekto doma na materskej nevydrží ani rok...ide sa zblázniť z vlastných detí a iný to berie ako POHODU, ako že toto práve chcem, užijem si tie roky...teším sa že sa im môže venovať a dať im veľa zo seba....

Postihnutému dieťaťu sa musí venovať oveĺa viac a na to nemá nikto, to sa proste človek musí naučiť,
keď tu píšete, že " ja by som to nezvládla" nuž každý v sebe nájde silu ak chce a musí...
Ja som vyrastala s postihnutým bratom a poviem Vám...mnohí ho označili ako stratenú existenciu a popri tých všetkých diagnózach sa stále vedel usmiať a nikdy neplakal, stále nám mamka vravela že si všetci môžme brať z neho príklad, koľko optimizmu má a my zdraví sa trápime pre hlúposti a nevieme prejavovať lásku tak ako postihnuté deti...
Jedna naša známa rodinka mala úplne zdravé dieťa a k postihnutiu prišlo pri autonehode...predstavte si že zrazu sa ocitne zdravé-veľmi živé a schopné dieťa na vozíčku s hadičkami v nose a pohĺadom vyvráteným k stropu....
To ho má mamka dať preč????
Má sa ho vzdať???
Nie , jasne že ľúbiaca mamka sa oňho postará, aj keď jej neraz srdce rania zvedavé a opovrhujúce pohľady a nemiestne reči o treste Božom...nie nemyslím si že je to trest, ak niekoho zrazí auto...
skôr to vnímam ako výzvu pre tých ktorý ho ĺúbia, či ho budú milovať aj naďalej aj keď je z neho "mrzák"
alebo ho odpíšu a ostane na okraji spoločnosti...
Nie nikto nie je dosť silný ale može sa stať silný ak sa stará o slabšieho,
verím že u nás ľudí nepanuje "zákon džungle" a silnejší nezabije slabšieho,od zvierat nás rozoznať podľa vôle a rozumu...
schponosti pomáhať slabším....

🙂 někdy tu sílu nait je dosti těžké. 🙂
já to beru profesionálně a jako matka se vidím jako srab co na to nemá. 🙂

Ďaľšia téme na hádanie... 😖 😖 😖

to není na hádání 🙂 co člověk to názor

všetko závisí od rodiny ako sa k tomu čo im oznámia postavia, lebo je tan aj nádej že bude zdravučké.

ja som písala už sem príspevok, že dieťa má práco na život aj ked je postihnuté a ja som vyrastala s postihnutým bratom. našu rodinu to todť obohatilo a rodičia sa z brata snažili vychovať samostatného človeka aby nebol odkázaný na pomoc iných.

a teraz sa môžete všetci do mňa pustiť a odstreliť ma zabiť, alebo zniesť zo sveta, pretože som počas života pred 4 rokmi prišla o sluch (prechodené chrípky, nádchy, pády...) mám 80% stratu sluchu a pritom som sa narodila ako úplne zdravé dieťa, nikdy som nemala žiaden problém až teraz pre 4 rokmi vo veku 29 rokov som ohluchla, čo ma amá moja rodina za to zabiť? nie som plnohodnotný člen spoločnosti? nemám právo na život? moja rodina musí mať somnou trpezlivosť pretože mám hlasnejšie telefízor občas hovorím potichu lebo si myslím že kričím čo ma zase oni nepočujú.....nosím načúvací aparát a cítim sa dosť preto ponížene ale to som opísala v téme "strata sluchu a čo dalej?" ved nevieme čo bude s našimi deťmi zajtra aj obyčajné ovčie kiahne, alebo mups môže z nášho dieťaťa spraviť postihnuté a čo sa ho vtedy zbavíme, lebo je postihnuté?

keby lekári na 100% vedeli povedať že dieťatko bude postihnuté alebo na 100% zdravé, že sa nič pri pôrode nevyskytne, že sa nenarodí dieťatko predčasne, ....tak potom sa dá rozhodnúť s určitosťou.

chápem aj názory že také dieťa nechú niektoré donosiť, vychovať....je to pre niektoré iba hypotetická otázka, pre tie ktoré sme vyrastali s postihnutými členmi rodiny tak to tak neberieme,a mnoho ľudí to nechápe prečo práve naša rodina je tá šťastná a nič nám nechýba aj ked máme postihnuté dieťatko alebo sme sami postihnutí.

potom by sa dala otvoriť téma či má postihnuté dieťa ked vyrastie viesť sexuálny život, splodiť porodiť dieťa, pracovať....

rešpektujem názor tých ktorí povedia že určite by sa rozhodli dať to preč (tehotenstvo), pretože nepoznáme ich rodiny, podmienky v akých žijú, ich prácu, vzdelanie, miesto kde byývajú...

môj názor je vždy dať šancu aj keby malo byť postihnuté. 😉

ja viem, ale vieš, akí sú ľudia, niekto povie svoj názor, čo sa inému nebude páčiť a už je oheň na streche..
ja by som sa asi rozhodovala podľa stupňa postihnutia..
pridám príbeh, ak môžem...
Poznám jedno dievča, ktoré bolo od malička silno vedené k viere k Bohu, pred vyučovaním do kostola, po vyučovaní do kostola, domov, naučiť sa, na večernú omšu, doma sa modlili, mali dokonca oltár...

Pred časom sa vydala a čakala bábetko. mamina mi potom hovorila, že sa jej narodil postihnutý chlapček s Downovým syndrómom, srdcovou vadou a nemal vyvynutý konečník... Chlapček sa trápil sedem mesiacov a pred dvomi mesiacmi zomrel. Dievča obviňovalo svojho muža, že on za to môže, a podobne...
A potom som sa dozvedela pre mňa šokujúcu vec. V druhom mesiaci jej povedali, že diaťatko bude veľmi postihnuté, že jej odporúčajú interupciu. Ale viera v Boha a silný vplyv otca, ktorá jej zakázal interupciu, pretože to je vražda sa rozhodla ,že si malého nechá a trápili sa všetci, ona, dieťatko, jej skrachoval vzťah, pretože sa hádali kvôli tommu, kto za to môže...
Takže ja sa priznám bez muš´čenia, takéto niečo by som nezvládla, radšej to UPT 🤐 🤐 🤐 😔 😔

je pravda že názory jsou různé, a to je dobře. Nejde vždy jen o to porodit mrzáčka, poslední dobou médii hýbe příběh malého Filipa Němce, taky rodina bojuje a nevzdá to do konce jeho žití, podle mne je to podobné, ale dokud se mimi nenarodí tak to že nebude zdravé není na 100% a i po narození může i dle testů zdravé mimi být trvale postižené. Myslím že to je jen o tom, jak jsou rodiče silní a jestli mají kde dobíjet energii, kterou budou potřebovat k péči o nezdravé dítě, my s mužem na sebe případně vezmeme riziko, že náš život bude složitější, protože jsem proti potratu, ale nebudu odsuzovat jiné rodiče, kteří nemají rodinné zázemí, kde by našli podporu pro budoucí život s postiženým dítětem. Ono se ale lehce teorizuje, a hůř potom koná. Držím pěsti všem, aby k takovému rozhodování nemuselo dojít.