Downův syndrom. Šly jsme na potrat. Podpoříme se?

lucie.krajcarova
23. črc 2010

Milé maminky, potkala mě moc smutná věc... z plodovky se potvrdilo, že miminko má Downův syndrom.. S manželem jsme byli rozhodnutí pro potrat... nemáme dost síly ani vůle vychovávat postižené dítě. Navíc doma máme 15měs. klučíka, který občas vydá za dvě děti.. ale to, že o miminko přijdete, když už kope, bylo to v 19tt, že rozhodnete o jeho životě, to je strašné... ráda bych proto založila toto téma, abychom se vzájemně podpořily, řekly si zkušenosti a vymyslely, co dál...

pt1981
29. únor 2016

@81miska draha, jak jsi na tom? Moc na tebe myslim...

andrys35
1. bře 2016

@agneszka88 drzim pesticky at je vse ok budou to nervy já osobne bych volila CVS(klky) uz proto ze vysledek je tak rychle(do 2 dnu) ale tohle jsme proste kazda jina drzim pesticky at je mimisek zdravy mame podobne mizerné PappA ja mela 0.19MoM v minulem tehu a ted 0.17MoM (dle plodovky dětí zdrave) jedno teda uz skoro 3 lete 🙂

lucccinek
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
lucccinek
1. bře 2016

Holky moc Vám všem držím palečky já si tím prošla u třetího syna take měly jsme taky riziko DS a roštěp páteře plodovku jsem odmítla a malej je zdravej 🙂 a tedka u dcery to riziko DS bylo 1.140 hrozný nervy ale,doufala jsem v to že,bude zdravá plodovku jsem také odmítla a mám zdravou tříměsíční holčičku a jsem na své děti hrdá

agneszka88
1. bře 2016

@andrys35 Děkuju, já bych asi psychicky neustála, kdyby se do dvou dnů mělo rozhodnout o tom, jestli malá bude, nebo ne.Takhle mám čas si vše promyslet a být připravená. Ono to asi stejně nepůjde. Ale ten čas potřebuju.

babanci
1. bře 2016

@lucccinek Ty jsi důkaz toho, že je pravda, co jsem tady psala a málem mě ukamenovaly. Že se mámy zbytečně děsí a navzdory špatných prognózám rodí zdravé děti. Vezmu-li vzorek třeba 1000 mamin, u jedné z nich se ukáže, že opravdu postižené dítě má, 999 maminek je zbytečně stresováno, stres může jejich dítě opravdu poškodit a 10 maminek po plodovce potratí úplně zdravé dítě. Prostě tyhle výpočty pravděpodobnosti nechápu.

andrys35
1. bře 2016

@babanci stres to jealepro me rozhodne mensi stres jit na plodovku nez zbytek napr 6 mesicu "DOUFAT"ze zrovna já nebudu ta máma ktera porodí postizene dite. Stres by takhle pro me a mé dite byl daleko vetsi

babanci
1. bře 2016

@andrys35 To nepochybně byl. Já to nedávno zažívala s dcerou, tak vím, co to s námi všemi udělalo. Ale pravděpodobnost byla minimální, doktoři jí strašili příliš. Byla jen pravděpodobnost, že by třeba mohlo mít dítě nějakou vadu, ale 1: 269. Takže riskovat 1: 100, že potratí po odběru plodovky je přeci nelogické. Zvolili jsem neinvazní metodu. Traduje se tady, že neexistuje jiná cesta než invazivní, maminky píší, bojím se, ale nic jiného nezbývá, musím...ale to není pravda, zbývá toho ještě víc. Buď zaplatit Prenascan nebo prostě nejít a čekat na velký UTZ. U nás v Plzni to vypadá, že se neinvazivní řešení rozšíří a zlevní, mluví se o tom a píše v denním tisku.

terinda
1. bře 2016

Mele se to tady pořád dokola 😅 ¨
Tak ať si to každá rozhodne dle sebe a svých možností.
Každá máme nějakou zkušenost.
A žádné řešení není to nejsprávnější.

Myslím, že ty, kterým to dopadlo nejhůř - nemají moc chutě přispívat do podobných témat. Tak se tu objevují převážně ty (pouze) vystresované.
Tak přidám svůj příběh: pozitivní screening, CVS, super výsledky i další utz ve 20.tt, a o 6 t později jsem o miminko přišla. Tak to holt mělo být.

andrys35
1. bře 2016

@babanci to sice ano prenascan ale napr u výsledku vyssich nez 1:30 se prenascan nedoporucuje(taky prenascan je na 3 zakladni vady PS DS a ES , plodovka na daleko vic vad no taky js3m z odběrů mela strach ne ze ne riziko i kdyz reknou 0.5% proste je. Ale taky je dost lidi kteri nejsou ochotni(nebo nemaji) x tisíc na neinvazivni test. Je to proste kazdeho rozhodnuti, ne lehke, me doktor nenutil, rekl mi ze pokud nechci odber podstoupit nemusim, ale nejsem z lidi kteri by riskli nechat to náhodě, to radsi ten odber podstoupim, ale samo chapu maminky napr po x letech pokusech o otehotneni nebo ivf nebo umelem "vymodlene"deti kteri nevahaji si test zaplatit. Pro nas je tohle napr dost penez ktere investujeme do domecku.

andrys35
1. bře 2016

@terinda mrzí mé to, a taky chapu, ze clovek v tehle situaci nema zrovna chut nekde prispivat. Taky nemame vyhrano, jsem teprve 22 tt a dokud nedrzim sve narozene donosene dite nikdy neni vyhrano ☹
Jak pises asi to tak melo byt ale clovek se s tim nelehko smiruje

kika_21
1. bře 2016

Teď je otázka, zda je dobré to množství informací, které dnes můžeme získat. Za sebe mohu říct, že čím jsem starší, tím hůře ty informace o nenarozeném dítěti a čekání na ně snáším.Za starých časů se všechno bralo, jak to přichází. Byla i velká úmrtnost, z 10 dětí v rodině se dospělosti dožila jen polovina. Museli být dost stateční, aby s tím mohli žít, ale asi jim nic jiného nezbývalo.Mrzí mě, že jsem nikdy neměla odvahu se na všechny ty testy prostě vykašlat. 😕

babanci
1. bře 2016

@kika_21já být dneska těhotná, tak se na ně vykašlu. Celé těhotenství naší dcery jsme prožívali čekáním na výsledek toho a onoho s velkým napětím a stresem, včetně jí. Žádná radost z těhotenství, protože copak kdyby to nevyšlo. Neznalost až naivita, kdy nás kdysi ani nenapadlo, že by mohlo mít naše dítě nějaké postižení a o těhotenské cukrovce jsme neměli tucha, byl mnohem lepší. Tohle obr testování pro nás teda není.

digi83
1. bře 2016

@agneszka88 Moc Vám držím palce! Je to strašně těžké, vždycky a myslím, že skoro pro všechny. Ráda bych Vás povzbudila za všech okolností. Sama, když byl můj syn s DS na JIP, tak jsem se tam seznámila se třemi maminkami, které měly riziko DS všechny menší než 1:30. Všechny 3 nakonec měly zdravé děti. Naopak já s negativním screeningem jsem tam byla s Marečkem s DS. I kdyby se DS potvrdilo, stále máte plné právo se rozhodnout. Jen se nenechte nikam tlačit. Můj názor je ten, že o tomto by měli rozhodovat pouze rodiče a okolí, které za to stojí by je pak už mělo jen podpořit v jejich rozhodnutí. Já jsem možnost volby neměla, brzy jsem toho přestala litovat, bylo tam pár chvil v šoku po zjištění reality, ale myslím, že s dítětem v náručí se to všechno snáší stokrát snáz a ten malý uzlíček všechnu lásku a péči stokrát oplatí. Stejně tak odpustí, pokud si ho rozhodnete nenechat. Každopádně hlavně přeju zbytečné nervy, po kterých se ukáže, že obavy byly zbytečné!

81miska
1. bře 2016

@babanci paní nebyla ani u jednoho děcka na CVS ani AMC...mohla doufat, tyhle odběry by v jejím případě ukázaly negativní výsledky...já měla riziko 1:700 a kdybycj se na to spolehla tak v srpnu porodím holčičku s DS

81miska
1. bře 2016

@babanci tak snad to prožívala ona...včetně vás...my jsme se rozhodli pro metodu,my jsme prožívali..včetně jí...tak nějak nevim,kdo u vás vlastně to dítě čeká či čekal

kacca11
1. bře 2016

@kika_21 jak pises, dospelosti se dozila polovina. Mne to prijde daleko drsnejsi nez UPT na rozhrani prvniho a druheho trimestru.

81miska
1. bře 2016

@pt1981 jsem po zákroku, na to že mi vyhrožovali 2-3 dny to bylo dost rychlé...včera nástup na Bulovku, od 12 tablety vaginálně po 3 hodinách. Od 13 slabý bolesti břicha, od 17 do 18 jsem myslela že pojdu, nechala jsem si pichnout něco na bolest. Poslední jsem dostala v21, ve 22 mi odešlo trochu vody a při vizitě mi doktorka praskla celou,takže postupně odcházela, za hodinu jsem se chtěla přesvědčit jestli se neotevírám protože krome ztvrdnuti břicha a tý vody se nic nedělo...a nahmátla jsem něco,co ze mě mělo tendenci vyjit...sestra že nic nevidí, doktorka že nepřijde,že je brzo...v 1 už to nešlo, takže doktorka přišla, udělala dva hmaty a bylo...ale nadávala že je to zbytečně uspěchaný....odvezli mě na kyretáž a ráno mě pustí. Je to strašně schizofrenní...najednou je to břicho zas téměř úplne plochý, prázdný, na UTZ vůbec nic...
Bojim se, abych teď neměla problémy s čípkem,když to nakonec proběhlo s jejim zasahem,i když si myslim že kdyby mě nechali v podřepu, že to šlo samo.

kika_21
1. bře 2016

@kacca11 No jo, ale ony ty děti umíraly třeba na gastroenteritidu a další prkotiny.To nemůžu přenést přes srdce, zejména když teď máme ATB.

kika_21
1. bře 2016

@81miska Tak ať máte brzy zdravé miminko, zotavte se a mnoho štěstí přeju. 🙂 🙂 🙂

81miska
1. bře 2016

@kika_21 moc děkuju.

pt1981
1. bře 2016

@81miska jsem rada, ze je to za tebou. Presla jsem do tykani, snad nevadi. Me se mimi zase v cipku seklo a nechtelo tam ani zpet, ani kdyz zkouseli zatahnout... Nakonec nejaka kapacka na uvolneni, par zatlaceni a bylo to... A i presto je cipek ok, tak verim, ze bude i u tebe. Aspon, ze ti dali neco na bolest, mne nechteli ☹. Strasne dlouho mi trvalo, nez mi doslo, ze je vse za mnou. Poprve jsem se rozplakala ponekolika mesicich a do ted je ve me blok... Moc drzim pesti, at jsi fyzicky fit brzo a psychicky co nejdriv...

81miska
1. bře 2016

@pt1981 děkuju, tak já tu byla asi za pěknou hysterku, dokud jsem nedostala strach,že potratim.do záchodu tak jsem po nich nic nechtěla, pak už jsem brečela,protože doktorka nechtěla přijít a sestra žwse mi něco zdá...a pak už jsem obrečela i to,že to takhle bejt prostě nemělo...no teď se musím postarat o sebe,abych mohla o dalších pokusech vůbec uvažovat.

81miska
1. bře 2016

@pt1981 ona mi právě chtěla na čípek něco dát ale pak ho vytáhla i bez ni...ale to už nebolelo, ty hmaty uvnitř to bolelo, to jak ho pak vytáhla to ne. Tak snad bude vše v pořádku

81miska
1. bře 2016

@pt1981 a zkoušelas psychologa? Mě ho tu nabízeli,ale už mám doporučení a uvažuju že když bude třeba tak zajdu...když bude vše OK zkusíme to co nejdřív znovu...ale bez ohledu na screening půjdu na CVS...chci mít jistotu

andrys35
1. bře 2016

@81miska drž se posilam pohlazeni a silu! Vam vsem holky ktere si timhle peklem prošly ☹

pt1981
1. bře 2016

@81miska tak v te porodnici jsem taky brecela, to zase jo. Nadavala jsem na celej svet a nespravedlnost ☹ . Ale az bylo po vsem, tak se to proste seklo... Ja zkousela psychiatra, ale jako nevim. Spis mi prijde, ze ani nechapala, ze si to vycitam. Ze proste potrat byl nejlepsi reseni... Tak mi to moc nepomohlo, aspon myslim

81miska
1. bře 2016

@pt1981 tak to je pomoc teda...já teď čekám,co nám řeknou k tý dědičnosti na genetice...já si nevyčítám asi ani ten potrat,jako spíš to,že jsem nebyla schopná zařídit,aby bylo ditě zdravý....vím že to nejde,ale to že to vím, mi nepomáhá

digi83
2. bře 2016

V životě jsou to paradoxy. S prvním synem jsem se hroutila, měl při porodu nedostatek kyslíku, strašili mě s postižením, že je v pořádku mi potvrdili až v roce a půl. Sama jsem sice viděla, že je šikovný, motoricky trochu pomalejší, ale v 7,5měsících
se dal na mluvení, červíček pořád hlodal a já byla klubko stresu po šíleném porodu a špatném přístupu v porodnici. Podruhé těhotenství probíhalo podobně, vše mělo být v pořádku, testy ok a narodil se Mareček s DS. Kupodivu jsem to nesla mnohem lépe než tu první nejistotu. Před několika měsíci jsem podstoupila přerušení těhotenství, přes ochranu jsem neplánovaně otěhotněla a neuměla jsem si představit, že tím vším budu procházet znovu, navíc, když mám dvě děti ještě hodně malé a navíc Marečka s náročnější péčí. Těhotenství u mě znamená šílené nevolnosti, nedávala jsem to. Bála jsem se, jak se s tím vyrovnám, probrečela jsem Vánoce a kupodivu je vše v pořádku a mě se ulevilo. Byla jsem připravená pomoc hledat raději hned, protože docházíme pravidelně na kontroly k doktorce, která mi vyprávěla, že tam chodí maminka, která 3 měsíce před porodem našeho chlapečka s DS, šla na potrat kvůli DS. A přestože to je víc než rok a půl, tak se z toho ještě nevzpamatovala a je na antidepresivech - přitom se právě z pohledu většiny zdá, že neměla jinou volbu. A pak tam doktorka pravidelně kouká na nás, s DS, jak tam chodíme vysmátí, spokojení a šťastní. A té doktorce kdysi po plodovce volali a oznámili pozitivní DS. Tehdy prý se zhroutila a nevěděla, co dělat. Po pár dnech se dozvěděla, že test byl chybný a vše je v pořádku. DNes její dospělá dcera je vděčná, že měla maminka čas na rozmyšlenou a neukončila těhotenství dřív než se na chybu přišlo. Každý se musí rozhodnout za sebe a rozhodnout se pořádně a dát si čas. I když je to bolestné pitvání pořád dokola, tak to pak může pomoc se se vším vyrovnat a vzít to tak, jak to je.

81miska
4. bře 2016

Jsem od středy doma, mám lepší a horší chvíle, přístup mého gynekologa je šílený...UTZ nepotřebuje stačí mě vidět po šestinedělí, doufám,že mě pohlídají aspoň v nemocnici...čekám na výsledky z genetiky, čekám,až přestanu krvácet a nebudu každej pohyb cejtit až v břiše. Pak budu zase čekat, jak dopadne kontrola po šestinedělí, kdy začnu zase fungovat, v jednu chvíli se cejtím docela dobře a říkám si všechno postupně, a zahodinu mám deprese, že to stejně nemá žadný smysl.
Shodou náhod se několika známým maji narodit děti v červnu...jak to zvládnu, nevím. Upřímně pogratuluju ale zas to obrečím...potřebovalla bych teď na půl roku do vakua...