Downův syndrom. Šly jsme na potrat. Podpoříme se?
Milé maminky, potkala mě moc smutná věc... z plodovky se potvrdilo, že miminko má Downův syndrom.. S manželem jsme byli rozhodnutí pro potrat... nemáme dost síly ani vůle vychovávat postižené dítě. Navíc doma máme 15měs. klučíka, který občas vydá za dvě děti.. ale to, že o miminko přijdete, když už kope, bylo to v 19tt, že rozhodnete o jeho životě, to je strašné... ráda bych proto založila toto téma, abychom se vzájemně podpořily, řekly si zkušenosti a vymyslely, co dál...
nezlobte se že sem lezu.....ale nedá mi neragovat
mam starší setru ktera ma 10ti měsični holčičku s DS,a mohla si za to sama nešla na žádne testy ,takže pak se ji narodila už postižena holčička,a jestli si tu někdo mysli že je to prdel tak to není!!!!umi jen sedět,chodit ještě vubec,jen mrmla nic srozumitelneho,děti v jejim věku už skoro chodi,,,,,ale to by tak nevadilo,ale tyhle děti maji většinou problém ze srdíčkem,takže musela minulej měsic na operaci do prahy na motol,kde ji zašivaly nějakou dírku v chlopni,jako 9hodin na sále a prognoza nijaka,nikdo nic nezaruči...ještě má špatnou arytmii ale to pry až když se pořádně zotaviiii ☹ a na rovinu jim řekly že tyhle děti se vysokeho věku nedožívaji,takže podle mě je to opravdu jen týrani těch dětiček,už jen to že musi pořad byt v nemocnicich,nikdy nebudou žit plnohodnotny život...je to šílene rozhodnuti,a ja sama nevím jak bych ted reagovala když sem sama těhotna a na dítko čekala deset let,ale jsem natolik zodpovědna že sem absolvovala všechny testy co šlo,už kvuli téhle amnezii,mala je naštěsti v pořádku,tak si tukám....ale nevím jak bych reagovala...jen si myslim že bych na to asi neměla,pořád bych si to vyčitala a obvinovala sebe,i když většinou za to nikdo nemuže....takže těžke....nic méně přeji každemu zdravě dítko,a ti co už maji nemocne tak opravdu dávku nervu a trpělivosti...
Holčiny, tímto hororem jsem si osobně neprošla, ale Vaše rozhodnutí podporuji a věřím tomu, že jste si musely projít peklem v období rozhodování, zda nechat žít či ne, muselo to být pro vás těžké, obzvlášť, když to je v takovém pokročilém stadiu těhu 😔 Já bych se rozhodla stejně jako Vy 😔
@darjanka Statistické riziko je jedna věc, skutečnost pak druhá. Měla jsem podobné výsledky, zjišťovala jsem vše kolem, hodně záleží na laboratoři, která testy vyhodnocuje, často jsou výsledky falešně pozitivní. Je pravda, že my jsme ani na amniocentézu čekat nechtěli, rozhodli jsme se pro biopsii choria. Do dalšího dne jsme věděli, že budeme mít absolutně zdravou holčičku 🙂 Má už 16 měsíců. Držím pěsti, ať vše dobře dopadne. 🙂
@rikisek presne, tiez suhlasim, ja som liecebny pedagog, roky som sa starala o deti s roznym postihom...ak by sa to stalo mne bola by to urcite pre mna rana, ale rozhodne by som to dieta milovala take ake bude. DS je zbytocny strasiak, ovela tazsie by som niesla ak by som mala autisiticke dieta, lebo s tym mam tiez skusenosti, a autizmus pred porodom nezisti nik.....
@darjanka Mozeček i srdíčko může mít zdravé, ale nějaký znak by se podle mě na 99% našel. Ten "náš downík" měl šílené šíjové projasnění a obrácený tok v tepně k srdíčku a nemívají ještě nosní kůstku. Pokud byl utz OK, věřila bych, že bue všechno OK 😉. Jestli jsi měla to podezření z triple testů, tak ty bývají ve 40% falešně pozitivní 😉
@darjanka Ahoj Darjanko, nic se neboj. Byla jsem v uplně stejné situaci jak ty. Triple testyšpatné, amnio jsem také odmítla, na ultrazvuku nic nenašli a narodila se nám zdravá holčička. Je moc signálů, které by na uzv mohly značit DS. Tak pokud ho máš v pořádku snad to všechno dobře dopadne.
Akorát holky nezapomínejte na to, že se také stává, že krev vyjde dobře, ultrazvuk také a miminko se narodí s DS. Mě se to teď málem stalo. První testy krve čisté. Druhé hraniční, ale označené jako negativní. Ultrazvuk v pořádku až na cystičky v hlavě, které jsou prý v této době běžné a vstřebají se. Ale jak jsem slyšela, že něco není 100% řekla jsem, že jdu a udělala jsem dobře.
Jsem si jistá, že kdyby se mi to miminko narodilo, tak se zhroutím a někdo by se musel starat o mě, miminko a mého syna.
Na ukončení těhotenství jsem byla minulý týden. Hodně mi pomáhá, že už jedno dítě doma mám, ale chápu, že kdybych byla starší a bylo toto mé první dítě, tak by rozhodování bylo daleko horší. Je možné, že mě za to odsoudíte, ale prostě život je otázkou priorit a pro mě je prioritou, aby se žádné mé dítě netrápilo.
@ellaell Určitě tě neodsoudíme 😉. Mě jeden doktor před ukončením řekl, že není hrdinství přivést na svět postižené dítě 😉. Přeju hodně štěstí s dalším těhotenstvím a ať se dušička brzy zahojí 😉. A z čeho se nakonec potvrdil DS? z plodovky? A kombinovaný NT screening byl celý v pořádku?
@lucie.krajcarova ahoj Lucko. Má dcerka (první dítě) se narodila když mi bylo 35 let. Na plodovou vodu jsem také šla, naštěstí dopadlo vše dobře. Kdyby test nebyl v pořádku, byla bych se rozhodla stejně jako ty. Nevidím v tom žádné hrdinství v každém případě postižené dítě přivést na svět. Nejsem si jista, že všichni dovedou zajistit potřebnou kvalitu života takovéhoto dítěte a pak celé rodiny. Držím palce a přeji hodně radosti s malým.
Dobrý den,ráda bych se podělila o svoje trápení. Mé holčičce byl prokázán edwardsův syndrom s vysokým postižením srdce a po strašné noci ,kdy jsme se rozhodovali jestli si ji necháme a umře buď ještě v děloze nebo po porodu jsem 7.2. podstoupila potrat porod. Byla jsem již 17. týdnu. Nikomu bych nepřála ten pocit,když musíš porodit dítě,které si neodneseš domů. Teď jsem ve fázi,kdy přemýšlím jestli jsem udělala dobře a neměla jsem to nechat na přírodě. Některé děvčata tu plácají,že se s postiženým dítětem dá žít,ale nikdy to nezažily. Jen to rozhodnutí bylo strašně těžké . Jsem asi zbabělec,ale já bych to nezvládla a nestydím se za to říct,že bych se nemohla dívat na svoje miminko,které mě umře. Ano i teď umřelo ,ale necítilo žádnou bolest a nemuselo trpět.
@jeziskova to je mi moc lito a rozumim tvemu rozhodnuti: trizomie 18 (Edwards) je opravdu tezka diagnoza, vetsina deti se ani nenarodi a kdyz, umrou velice brzy po porodu nebo nepreziji prvni rok. Tech, kteri ziji dele, moc neni, i kdyz se to tez vyskytuje...
Ale myslim si, ze je dulezite NESROVNAVAT Edwardsuv a Downum syndrom, to je velice zavadejici. Ano, Downuv syndrom je taky zivot komplikujici diagnoza, ale ne tak fatalni. Jsou ruzne stupne Downa, nektere lehke, omezujici se na lehke mentalni postizeni, nektere horsi, kde se pridruzuji i dalsi veci, jako srdecni vady apod, ale i ty se daji diagnostikovat uz v tehotenstvi. Ale s Downovym syndromem se da zit, nektere deti s DS jsou na tom i lepe nez napriklad nektere predcasne narozene deti...
Myslim, ze lekari by meli pracovat s informovanosti maminek a verejnosti a nehazet vsechny do stejneho pytle s nalepkou "postizeny plod"...
Ale zpet k tvemu pripadu: myslim si, ze ses rozhodla spravne, porodit dite temer stoprocentne odsouzene k brzke smrti... to asi dokaze jenom naprosto mizive procento. Je to hrozne, ale doufam, ze to brzy prekonas a moc ti drzim palce, abys priste nic takoveho nemusela resit a vase dite bylo naprosto zdrave!!!
@jeziskova prosím tě neobviňuj se, udělala jsi dobře, to nechání na přírodě by mohlo ublížit tobě a zkomplikovat narození dalšího miminka. Já jsem měla pravděpodobnost 1:2 na downa i edwardse. Nakonec se potvrdil down a já šla na potrat ve 14tt. A to považuji downa za "mírnější" postitění, u edwardse bych se rozhodla stejně. To maličké nemělo šanci na život, alespoň ne na dlouhý a důstojný. Udělala jsi dobře. Posílám obětí a pohlazení po bolavé dušičce.
@jeziskova neobviňuj se, každý to řeší podle svého. Ty co tu říkají, že se dá žít i s postiženým dítětem většinou nemusely nic takového řešit.
Já jsem loni v březnu šla na potrat s jednovaječnýma dvojčatama, taky v 17tt, jedno by určitě zemřelo hned a u druhého nevěděli, ale taky mělo VVV končetin a s největší pravděpodobností i nějaké cevní postižení. Bylo to moc těžké, ale nedokázala bych se dívat na vlastní děti a vědět že trpí 😢
Holky všem vám moc děkuju,po rozumové stránce to je logické,že jsme se rozhodli pro ukončení,ale když večer ulehám ,vždycky se holčičce omluvím,že to bylo nejlepší a že ji mezi andělíčkama lépe. Vím je to ještě čerstvé a teprve se s tím musím smířit,ale v srdci ji budu mít stále .
@losice , @anta, @leeena_4 - Děkuji za podporu.
Krev na 16 týdnu jsem měla hraniční, ale tomu se doktor nedivil, protože jsem špinila a tím se mohou hodnoty zhoršit. Paní doktorka v Genetu na ultrazvuku mi říkala, že by mě vůbec neposílala na plodovku s tím, co tam vidí. Vše měřilo tak jak mělo. Když jsem si tam pak šla pro papír pro ukončení těhotenství, tak nade mnou kroutila hlavou, že by to vůbec nečekala.
Kdybych na tu plodovku nešla, tak by se nic nezjistilo a to mě děsně děsí. 😢 Pokud mě příště na ni nepošlou, tak jsem rozhodnuta si ji sama zaplatit.
Jenom pro zajímavost. Teď jsem přesvědčena, že se mi to stalo z nedostatku vitamínu B (kyseliny listové),což způsobuje vývojové vady. Přitom jsem vitamíny brala. Mám totiž už měsíc prasklý koutek na puse, začaly se mi už před Vánoci lámat vlasy a dělat lupy a přitom na to nikdy netrpím. To jsem ale zjistila až tento týden, když jsem pátrala z čeho se mi lámou vlasy. Prostě tělo se bránilo.
@jeziskova určitě jsi udělala dobře. Takhle by jsi se trápila, když víš, že by miminko dříve či později zemřelo a trápilo by se i ono. Takhle máš čas se dát do kupy. Jsme na tom podobně. Já potratila 9.2., ale ve 21.týdnu. Uklidňuji se tím, že jsem mohla být do poslední chvíle s ním a že mu bylo dobře, protože byl se mnou.
Teď se snažím naplánovat si nějaké aktivity, abych měla na co se těšit.
@ellaell tak to je síla, ale aspoň ty hraniční testy tě upozornily, že něco není v pořádku. Nebo jsi měla vnitřní pochyby? Já se tedy přiznám, že jsem od začátku tušila, že něco není v pořádku, bála jsem se vnitřně spíš potratu a nakonec se ukázal ten down. Jinak můžeš mít poruchu příjmu listovky, že když bereš jen obyčejnou listovku, tělo ji nevstřebává, musíš jíst Speciální, která už je jakoby rozštěpená. Ale 97% případů downa jsou dílem náhody... A problémy, které popisuješ můžou být v těhu běžné. Hodně štěstí a děkuju za odpověď.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
Nejsem maminka a zatím ani těhulka, na tyhle stránky prozatím jen nahlížím, ale z toho, co jste tady některé vyplodily, se mi chce upřímně zvracet.
Už podle názvu tématu byla tahle diskuse určena pro ty, kteří mají s danou situací osobní zkušenost, kterou můžou předat dál a podpořit tak další v jejich rozhodnutí - ať už je jakékoliv.
Osobně bych NIKDY nepřivedla na svět dítě, u nějž bych už dopředu věděla, že má nějakou těžší formu postižení a pro mě osobně DS těžké postižení je. Vím, že bych neměla dost trpělivosti na to, abych se o takové dítě postarala a dívala se na to, jak "mrhá" životem. Někdo řekne, že jsem třeba sobec, ale takové rozhodnutí může zničit život můj, život mého partnera i případných starších dětí a to bych prostě neriskovala.
Co mi ale přijde nejvíc smutné, jsou rodiny, které se rozhodnou i přes alarmující výsledky testů v těhotenství, že si dítě ponechají a obratem po porodu nebo po zjištění, co péče o takové dítě obnáší, jej dají do ústavu. Pokud už se někdo takto rozhodne, měl by nést důsledky svého rozhodnutí a o dítě se buď starat nebo ústavní péči ŘÁDNĚ platit. Nevidím jediný důvod, proč se na takové nezodpovědné jedince (=rodiče) a jejich blbé rozhodnutí (=nechají si plod, po porodu pak dítě odloží) mají skládat všichni ostatní, a to včetně rodičů se zdravými potomky, rodičů, kteří se rozhodli jít na přerušení a zodpovědných rodičů, kteří se rozhodli na tento svět postižené dítě přivést a řádně se o něj starají.