Interrupce jako volba?
Otěhotněla jsem plánovaně, přirozeně, bohužel až v průběhu desátého týdne jsem se dozvěděla, že čekám mono dvojčata. S manželem jsme byli nadšení, tedy alespoň do té doby, než jsme si vyhledali více informací o tom, jak moc je takové těhu rizikové. Moje strana rodiny má jasno: bylo by lepší, kdybych šla na potrat, protože riziko, že se děti narodí mrtvé nebo alespoň nedonošené a nějak postižené je příliš velké a protože jsem ještě mladá, mám vysokou šanci otěhotnět znovu a mít tak vyšší šanci na mnohem méně rizikové jednočetné těhotenství. Můj doktor se vyjádřil tak, že zrovna v mém případě vícečetné těhotenství rád nevidí. Ve specializovaném centru na vícečetná těhotenství mi řekli, že zatím se vše vyvíjí dobře, ale že samozřejmě do budoucna nelze nic předvídat - těhotenství je skutečně vysoce rizikové.
Osobně mi přijde dost ujeté, abych šla na potrat jen kvůli tomu, že existuje zvýšené riziko komplikací a že se "možná něco špatného přihodí". Na rovinu ale přiznávám, že pokud by tento nejčernější scénář v podobě těžkého postižení skutečně nastal, dítě/děti bych si nenechala. Obdivuji všechny maminky, které se starají o postižené děti a obdivuji i všechny sociální pracovnice a zdravotnice - já vím, že bych toto nedala, což jsem si ověřila i v praxi (stáž v Jedličkově ústavu, kterou jsem bohužel psychicky nezvládala).
Přemýšlím, co je z etického hlediska více přijatelné. Zabít dva plody "jen tak", preventivně, protože zde existuje velké riziko, že se jejich vývoj pokazí, nebo nechat těhotenství dál vyvíjet, velkému riziku navzdory, a pak postižené dítě odložit do ústavu? Osobně na potrat jít nechci, chci dá šanci životu. Jen nevím, zda takové jednání není ve výsledku nezodpovědné, pokud by skutečně mělo dojít na krajní scénář. Samozřejmě si uvědomuji, že je zde i dobrý scénář, ve kterém se děti narodí naprosto v pořádku a zdravé - právě proto se kloním k tomu na potrat nejít. Interrupce jako řešení by mě nebýt rodiny asi ani nenapadla, ale po intenzivním každodenním "hučení" jsem už asi taky nahlodaná a černé scénáře již neumím nevidět. Chci udělat takové rozhodnutí, které je z morálního hlediska přijatelné, zodpovědné a které si v budoucnu nebudu muset vyčítat. Vím, že nakonec se budu muset rozhodnout sama. Ale i tak mě zajímá, jestli je tu někdo, kdo třeba zažil podobně strašné dilema, případně jak byste se v takové situaci zachovaly vy.
@floka osobne si myslim, ze te doktori posilaji na interupci z důvodu jednovajecnych dvojcat. Nemaji zkusenosti a pri tom, ze se.jedna o nejrizikovejsi tehotenstvi (opravdu nesrovnatelne s rizikovosti bi-bi tehotenstvi!, kde na.sobe.nejsou plody vubec zavisle a vyviji se samostatne) maji proste strach. Zazila jsem to a opravdu to neni nic ojedineleho. Podoli je v tomto pripade jasna volba. Tam maji hafo zkusenosti a nejlepsi lekare v oboru. Ukolem "obvodniho" gynekologa je te na specializovane pracoviště poslat a ne posilat na potrat. Tam uz si s tebou budou vedet rady. 😉
@floka přesně takto jsem to měla u dvou svých dětí, ultrazvuk naprosro v pořádku a krev taky tak, že riziko Downa podobně jako Vy - také falešně pozitivní, na odběr klků jsem nešla, byla jsem přesvědčená, že je miminko v pořádku, pak mě bohužel nahlodala moje gynekoložka, tak jsem nakonec šla na amniocentézu a měla jsem poslouchat svoji intuici, plodová voda tomu neurvalému, byť ale zkušenému doktorovi nešla nabrat, takže mi udělal vpichy 3 a jà se pak o to víc třásla o našeho chlapečka a zbytečně! Protože se narodil naprosto zdravý a ten nejúžasnější chlapeček, chytrý, skvělý a já jsem za něho neskutečně vděčná a lituji, že jsem ho vystavila zbytečnému riziku a stresu kvůli naléhàní cizých lidí! Přeju Vàm strašně moc štěstí a rozhodujte se svým srdíčkem zejména.
@fiiif ultrazvuk se začal zavádět až v 70. letech.
.moje maminka pracovala na zdravotní škole a otěhotněla v 84 a dodnes mi vypráví, že si to tenkrát na ni kolegové zkoušeli a učili se na ni, že se to teprve zavádělo a nikdo s tím pořádně neuměl (a to bydlíme v poměrně velkém městě s velkou nemocnicí), takže v 69 spíš opravdu tipovali. Tenkrát se ani nedělalo tolik testů, takže pochybuju, že by úplně věděli, jaký přesný typ dvojčat rodička čeká.
Podobné diskuze
Přečti si vše, co potřebuješ vědět pro zdárné otěhotnění.
Naše maminky sepsaly skvělé rady, jak otěhotnět.
Důležité je také znát příznaky těhotenství.
Zjisti, kdy má žena plodné dny zde.
Kdy a jak používat těhotenský test?
Zjisti víc o svém těhotenství týden po týdnu.
Neznáš termín porodu? Vypočítej si ho v těhotenské kalkulačce.
Modrý koník vám případně napoví i při neplodnosti.
@floka ahoj, ja jsem cekala dvojcatka Bi-bi a i tak mi lekaři nabizeli preruseni. Rizika u dvojcetneho tehotenstvi jsou vzdy. Nesla jsem. Priroda to bohuzel vyresila za me. Podstoupila jsem odber chloriovych klku, jedna placenta vpredu, druha vzadu. Bolest neskutecna ale zvladla jsem to., U nas jednalo o vyvojovou vadu, nic genetickyho a pak jsem souhlasila s redukci. Urcite bych pockala. Nejaka preventivni preruseni neberu. Lekari by si za tyhke reci meli nafackovat. 🤦♂️