Jak se smířit s osudem, že už nebudu mít dítě?

Lépe, jak michaela2 bych to nenapsala. Já,když jsem čekala na vytoužené dítě 15 let a někdo mi radil, ať si přečtu knížku, nebo zajdu na aerobic, tak jsem ho v duchu poslala do pr..., protože ta nenaplněna touha mně absolutně sebrala veškerý zájem o mé koníčky. Prostě mě nic nebavilo, tlachání u kávy s holkama už vůbec ne, protože jejich problémy se mi zdály oproti těm mým tak malicherné, že jsem akorát chodila ještě více z dámských dýchánků naštvaná a kvůli tomu jsem i přestala chodit do kurzu angličtiny, protože veškerá konverzace se točila kolem rodiny a já se docela začala cítit méněcenná, protože ty soucitné pohledy ostatních se opravdu nedají popsat.
Na druhou stranu, opravdu buď ráda, že máš alespoň jedno dítě, protože tohle vše tě míjí. Myslím to, čím si musejí procházet nedobrovolné bezdětné páry. Ale chápu tě, protože mě taky strašně mrzí, že naše dítě bude samo a já bych taky moc chtěla druhé. Pak si ale řeknu, díky bohu za to jedno a raději se nerouhám. Hlavně, že jsme zdraví, máme co jíst a kde bydlet. Navíc mám štěstí v tom, že kolem nás převažují rodiny s jedináčky. Ale nemám problém asi s rodinami, které mají děti 3. Protože to je brnkačka proti tomu, co bylo dříve.

@ojejej pokud jsi schopná dítě donosit, nebylo by řešením darované embryo?
Jinak asi platí, to, co už tu bylo psáno, čas, čas, čas, odklonit myšlenky a aktivity jinam. S tou sestrou - možná bych zkusila přes babičku nějak jemně a diplomaticky naznačit, že jsi samozřejmě ráda a na neteř / synovce se těšíš, ale že to úplně nezvládáš, když to všichni pořád řeší... je to i tvoje maminka, měla by tě pochopit... držím ti palce, ať je brzy líp

@kamino Závidím ti, že ses pustila do toho focení. Víš já zrovna k tomuto sbírám odvahu už tak 10 let a pořád nic, nevím, jak se dopracovat k tomu, abych se fakt do něčeho takového pustila.

@dokument Děkuju moc za užitečné odpovědi. Vážím si toho, že jedno dítě mám, ale ono je opravdu jen těžko pochopitelné, jak moc to druhé dítě chci. Vím, že kdybysme ho měli s manželem, určitě další neřešíme. Ale my prostě chtěli společně dítě, mít ho doma, vychovávat ho společně. Syn jezdí od taty věčně naočkovaný, táta na něj nemá čas a přesto je v očích syna ten nejlepší, asi tím, že ho vidí tak málo, nebo prostě nevím, čím to je, táta na něj kašle, nedělá mu oslavy na narozeniny, nejezdí s ním na dovolené, nic, ale pro syna je něco nadpozemského, nevysvětlitelné pro mě. Prý to pochopí, až vyroste, tak uvidíme..

@michaela_2 jj, jsem smutná a zároveň naštvaná, na osud!! Jak je někdy krutý ☹. Určitě ve stáří je lepší probírat vnoučata, děti atd. a ne to, jak jsme se kdysi měli na pivku či welness.. jenže k někomu je prostě osud krutý a naplánuje mu to jinak..

@volfici Radili nám to i na IVF, darované nejlépe spermie i vajíčka, vzhledem k té genetice, prý bysme měli jistotu, že embryo bude zdravé, ale o obojí darovaném zatím nepřemýšlíme. Spíš jak jsem psala toto téma "potřebuju se smířit s tím, že dítě už nebude". A navíc - oboje darované prý bude v pořádku - mě taky 5 let tvrdili, že mám genetiku v pořádku a po pěti letech mi řeknou, že se prostě spletli - tak kde mám jistotu?? Medicíně v tomto nevěřím. Navíc mě neskutečně štve přístup státu - feťáci mají kde bydlet, stát jim hradí odvykačky (fetovat začli z vlastního rozhodnutí), stát platí různé ústavy všem možným delikventům, zvýhodňuje matky daňovým bonusem na dítě na 2. a 3. dítě, ale proč nehradí IVF? Píšou, že to hradí pojišťovny - platí část, nás IVF vždy tak 30tis. stálo. Vyčerpáte pokusy na pojišťovnu a ejhle - platíte si vše sami! Takže tak 70tis. mít v kapse, no my zas boháči nejsme, kde na to brát? Psala jsem i Babišovi, ať s tím něco udělá, myslíte, že mě přišla odpověď? Co pro to udělat, ale stát podporoval páry, co touží po dítěti? Kde se obrátit? Poradí mi někdo?

@ojejej Ahoj, já bych asi měla takový opačný tip. Když jsme čekali na adopci, tak mě občas chytaly takové ty nálady, kdy jsem měla pocit, že se snad fakt nikdy nedočkám (byť mi taky vlastně nic nechybělo, už jsme v tu dobu dítě měli). Samozřejmě se to nedá srovnávat s Tvou situací. Ale strašně mi naopak pomáhala metoda "papiňáku". Když pustíš ventil papiňáku jen napůl, tak uchází, ale strašně pomalu. A než ten přetlak vyšumí, tak to trvá dlouho. Ale když ho pustíš úplně, tak si sice zašpiníš strop 😀 Ale ten přetlak vyšumí. Takže já naopak doporučuju ten vztek a bezmoc ze sebe dostat co nejvíc. Klidně s kamarádkou na tom wellness (jen jí připrav na to, k jakému účelu je ten pobyt určený 🙂 ) Mluv o tom, přesyť se tím. A nedus to v sobě. A po nějakém čase zjistíš, že je to lepší. Třeba jen na nějakou dobu. Ale bude to lepší. Ta přetvářka, že jsi vlastně v pohodě a nepotřebuješ to řešit, Ti naopak bere síly. A když ze sebe tu bezmoc beze zbytku "vyvztekáš", uvolní se v hlavě místo na jiné aktivity. Třeba i na nějaký nápad, čemu se věnovat a co podnikat 🙂

@ojejej Nečetla jsem předešlé příspěvky, ale jestli máš pocit, že máš v sobě hodně lásky na rozdávání, musí jít nutně o vlastní dítě? Uvažovala jsi o adopci? Nikomu to nenutím, je mi jasné, že adopce není pro každého, ale když to popíšu laicky, tak se mi zdá jako výhoda, že do dotazníku uvedeš "požadavky", jaké dítě byste chtěli - věk, pohlaví, etnikum atp. Jasně, je to i risk, protože třeba u novorozeněte nemusíš poznat nějaké zdravotní potíže, staršího zase může velmi psychicky poznamenat dosavadní neuspořádaný život. Navíc adopče ti nemusí být vděčné, za to, žes ho adoptovala. Ale může to být cesta, jak se vyrovnat se současnou situací...
Po prvním dítěti to u nás taky vypadalo, že další už nebude. Absolvovala jsem 3 IVF a pak 2 neúspěšné KETy, další finance nebyly a manžel už nechtěl plýtvat penězi. Srovnávala jsem se s tím přes rok, protože jsem nikdy nechtěla jedináčka a chtěla jsem pro prvorozeného sourozence. Za ten rok jsem si hodně načetla, byla na fórech a připravovala se na "kurz" pro potencionální adoptivní rodiče. Nakonec to dopadlo jinak, ale je dobré promyslet si priority a zvážit, že i tato možnost existuje.
Držím ti palce, abys to co nejdřív překonala, protože moc dobře chápu, jak člověk vnímá řeči "buď ráda, že máš aspoň jedno!"...

@ojejej hele v tom nikdy nemáš jistotu a to darované bych aspoň jednou zkusila, ať si nemusíš říkat, coby kdyby. Co se týká toho neomezeného hrazení, tam je to asi těžké. Něco to stojí, pojiš'tovny se budou vždy cukat, není to asi až tak o přístupu státu. Tady bych nepsala Babišovi, ale své pojišťovně. Ono asi ti řeknou, že kdo jim zaručí, že se to povede a nepřijdete znovu a znovu a oni nebudou platit a platit. Nerozčiluj se zbytečně moc tímto směrem. Vím, že to zní blbě, tak dodám, že ivf cykly jsme podstoupili dva (s vidinou pouze třetího "neplaceného", tedˇ už jsou čtyři), stálo nás to mnoho a mnoho desítek tisíc - a nic. Rovněž jsme se následně stali žadateli o adopci, takže máme zkušenost se vším. Teda s tou vlastní adopcí ne, nakonec přes verdikt "přirozeně dítě nikdy" (a přes ivf následně evidentně taky ne, použito PICSI, uděláno PGD za dalších 15 tisíc, stejně k ničemu) máme dvě děti přirozeně - otěhotněla jsem v závěru dvouletého adopčního procesu. Upřímně, podle mě, pokud to dítě chceš, smíříš se s tím jen těžko. A to i když už jedno máš. Ta touha na počtu dětí nezávisí. A rozhodně ne na povel, nebo z racionálního rozhodnutí. K tomu lze jedině dospět. Nicméně najít si nějakou zábavu určitě stojí zato. My začali oba studovat. Manžel zvládl Mgr. 🙂, já přerušila v 6. semestru vzhledem k těhotenství. Ale to studium mě strašně bavilo, obohatilo a přineslo super kamarádky 🙂.

@ojejej Mmch - Babiš vlastní kliniku na asistovaou reprodukci v Brně, zrovna ten by teda mohl pustit chlup, alespoň teď před volbama.... 😉

- zkusila bych aktivně hledat kamarádku v podobný situaci
- aspoň dokud se nebudeš cejtit líp, nebo prostě dokud nebudeš chtít, bych omezila kontakt s těhotnejma atd., když ti to nedělá dobře
- najít dobrýho terapeuta...tohle je běh na dlouhou trať. rady jako zaměř se na koníčky sou sice moc fajn, ale poněkud nedostačující.
- můžeš zkusit dělat profesionálního pěstouna, nebo jak se to jmenuje. ale ne každej na to má. mít u sebe mimino a po pár měsících ho dát zase zpátky....každopádně smysl to má. rozhodně hlubší, než chození na kafíčko :D
- možná zkusit i nějaký alternativní terapie, léčby, který pracujou s fyzičnem i psychikou

no a beztak je to osud....kolik už bylo případů, kdy otěhotněla medicínou označená "neplodná" ženská.... ;) vim, že u vás to bude asi jinej případ, když má muž takový výslekdy, jaký má:( ale nevim no...asi bych taky zvážila aspoň jednou ještě zkusit to darovaný.

@ja na to koukam z masochismu, mela jsem po 30 hod akutniho cisare, nezazila jsem ani pritomnost partnera ( nepustili ho ani na hekarnu, bylo preplneno ) ani prijemne asistentky (prepracovane a neprijemne pani ) tak se divam, jak.to i mohlo vypadat. Prcja jsem prvne videla zatoho 6 hodin a pak az druhy den odpoledne a pak az treti den kdyz.me dali na.klasicky pokoj, nebyl cas mi ho vozot a patro.jsem opustit nesmela. Fakt fajn, takze ja dekuji parum,.ze diky.nim vidim, jak to asi melo vypadat..

@dokument

@ojejej je to jednoduche. Mezi rodicakem a materskou jsem dostala vypoved, prodala jsem auto a koupila fotak. Pak zacala pracovat pro materske centrum, tri roky se ucila, fotila zname,.kamarady, rodinu a pak.jsem si sla pro.zivnostak 🙂 necekej megasumy, ale lepsi.jak podpora 🙂

@dokument všechny tyhle "reality show" jsou dělané pro penize. Za me by se normalni clovek u porodu nafilmovat nenechal..

@terezapetrova ja se tak teda divam i na dokument Ctyri v tom (se stejnou filozofii...). Primo ten porod myslim. Jinak to bylo zajimavy, to jo.

@dokument Ctyri v tom to je Trestikova? Nebo jsem za debila? 🙂

@terezapetrova to jsou nejaky jiny tvurkyne, ted si na jmeno nevzpomenu, jenom ten oblicej si pamatuju, no urcite to neni Trestikova

@ojejej Na začátku jsi psala, že se potřebuješ smířit s tím, že už dítě mít nebudeš. Bohužel to je věc, kterou si musíš vyřešit sama v sobě a se kterou ti nikdo ve skutečnosti pomoct nemůže. Buď to přijmeš tak, jak to je: že s manželem společné dítě mít nebudete nebo se s tím ještě pokusíte něco udělat, protože další dítě prostě chcete (IVF, adopce, pěstounská péče - s tím, že to dítě nikdy nebude úplně to vysněné). Chápu, že je to těžké a v mnoha ohledech nespravedlivé. Na druhou stranu neexistuje žádné právo nebo nárok na dítě nebo jak to nazvat. Měla jsi více než 20 let na to, abys děti měla. Jedno máš. To, že dnešní medicína umožňuje, aby byly počaty děti, které by za normálních okolností nebyly možné, neznamená, že jsou lékaři neomylní nebo že nedělali, co bylo v jejich silách. Pokud potřebujete naplnit svůj společný život - a nejen zaplnit místo, doporučuji nasměrovat svou lásku a péči k dítěti / dětem, které neměly štěstí na rodiče. Omlouvám se, ale poslední tvé příspěvky na mě působí dost sobecky. A to, že má tvůj syn rád svého tátu, je přece skvělé! Proč by k tomu musel mít nějaké zvláštní důvody. Opravdová láska je nezištná a nepoměřuje se takovými hloupostmi jako jsou narozeninové oslavy.

Holky, moc vám všem tady děkuju. V podstatě každá z těchto odpovědí je pro mě užitečná. Ale všechno, co jste napsaly, vím i já sama, jen bych se prostě potřebovala „naučit“ tak žít a přemýšlet. Chtěla jsem začít cvičit, včera jsem byla pevně odhodlaná, že tam půjdu a víte co? Nešla jsem ☹. Jak tady jedna z vás píše, že tím neúspěchem a prostě touto situací (podobnou jako já) ztratila chuť na všechno – na koníčky, jít s holkama na kafe - poslouchat obyčejné problémy holek, proti jejímu problému problémy kamarádek byly malichernosti, proto tam přestala chodit. Já jsem právě ve stavu, že vím přesně, jak se mám chovat – koníčky, záliby, práce, nebýt s těhotnýma, začít se učit jazyk, ale prostě neumím se k tomu dokopat. Vím, že k tomu musím dospět sama, ale tím, že to teď nejde – soudím, že to chce čas. Jógu jsem celý loňský rok zkoušela, bylo to pro mě hodně nudné. Čtyři dohody jsem viděla.. v lázních jsem byla už 2x, taky k ničemu. U odborníka jsem také byla. Prostě jen musím v negativech vidět pozitiva. Po vašich názorech jsem se rozhodla pro pejska, ale takového umazleného na doma 🙂
S manželem popřemýšlíme o adopci.
Chci najít sílu na to focení, to mě moc baví a vyplnilo by mě to volný čas.
Chtěla bych mít kamarádku, která je na tom podobně jako já, ale tu bohužel nemám.. píšete mě tady, že mám takové kamarádky vyhledat, nechcete mě dát radu, jak?? Fakt nevím, v práci se o tomto s nikým nebavím a ani nevím, že by někdo měl takovýto problém, pak jedu z práce a jsem doma, tak kde se s někým takovým potkat, to fakt nevím.. kdybyste si některá chtěla někdy chtěla tady napsat, napište mě do zprávy.. uvítám to.
Jinak na Malé lásky se nedívám, viděla jsem upoutávku, jakmile jsem ji uviděla, že se jedná rodiny a narození jejich miminek, vždy jsem šla vedle do pokoje, takže vlastně ani nevím, o čem ten pořad je, samy vidíte, jak se chovám, když vidím malé děti, nedávám to..
A na závěr – nějakým způsobem se s tím musím smířit, je jen na mě jak, jen prostě nevím, jak začít, snad tomu čas pomůže, vím co mám dělat, ale prostě to neumím, časem se to určitě naučím.

@ojejej jak tě tak čtu, ta díra tam je velká a hluboká... Zkusila bych tu adopci, dlouhodobou pěstounskou péči... Mimo jiné, lidi, které moc touží mít dítě a nemají ho najdeš právě tam... A i pokud by jste do toho nakonec nešli, myslím že ty přípravné kurzy dokáží dát člověku opravdu hodně...

@ojejej Udelej si cas na sebe, konecne muzes delat co jsi chtela, travit cas s manzelem, se synem a uzivat si to co treba s miminkem neslo. Podnikat vylety, vzdelavat se, venovat cas naplno nejakemu konicku 🙂 Rekla bych, ze mas aspon jedno, ale to ti asi nepomuze.

@kika266 Po prodiskutování tady tohoto celého tématu mi věta, že mám alespoň jedno dítě, pomůže, vždyť já si to uvědomuju!!
@anetka1701 A určitě to zkusím prostudovat, děkuju moc

@dokument jj me to pak došlo a tak stále kvalita "Čtyřech v tom" vs "malé lásky" - ci jak se to jmenuje je pro me porad nesrovnatelna z několika úhlu ve prospěch 1. zmíněného poradu 🙂

@ojejej Si rozhodená z tých hormónov. Videla som okolo seba ženy ktoré boli v pozícií ako ty, a tá zmena bola podľa mňa spôsobená hormonálnym procesom ktorý ide v IVF. 5 rokov - to by preplo nejednej žene. Ja by som ti poradila aby si sa sústredila na prvé dieťa, ktoré ti momentálne uniká. Podľa toho čo píšeš tak si v depresi v dieťaťa po ktorom túžiš a to, čo máš doma je o ten čas a poznornosť ochudobnené. S jedným dieťaťom môžeš plánovať cesty po zahraničí, môžete spolu naplánovať cestu okolo sveta na pár rokov dopredu, kurzy v zahraničí, ísť fotiť žirafy, alebo kurzy fotenia na morave, natáčania videa, skok z lietadla, letecký kurz a ďalších milión vecí o ktorých sa rodinám s viacerými deťmi môže len snívať. Skús nájsť výhody v tom, mať jedináčika. Navyše život pre teba ako pre ženu nekončí a môžeš sa sústrediť aj sama na seba - cvičiť, behať, hrať na gitaru alebo ja neviem, ísť malovať. Môžes sa venovať viac manželovi čo sa týka programu, výletov, spoločných večerí. Máš milión možností ako žit kvalitný život, ale mušíš ich chcieť vidieť.

@ojejej ahoj,procetla jsem diskuzi a chapu,jak ti je. Prozivam neco podobneho,ale s rozdilem,ze ja nemam dite zadne... rada pokusu ivf a k nicemu. Jdeme s manzelem
do adopce,byt vnitrne chci vlastni ditko a prozit si tehotenstvi... jeste chceme zkusit darovana embrya. jen upozorneni,pokud je ti 40 a vic,hrozi,ze adopce nevyjde. Doporuci ti pestounstvi. Ale jak se tu pise,neni to pro kazdeho,na zadatele jsou kladeny naroky a zjistovany motivy. Ale nic nedas za to,kdyz se dojdete na urad informovat,samozrejme pokud s tim muz bude souhlasit. Drzim palce.

@ojejej Ja jsem to nemyslela nejak zle. Mi taky kazdy rika, kdy bude dalsi a vlastne vsek mas uz jedno a to staci, taky nevim kdy a jestli dalsi bude, je to cele otevrene.

Ahoj, ráda bych obnovila diskuzi. Je mi čerstvě 40 a mé jediné dcerce 2 roky. Partner je o 10 let mladší. Měla jsem dceru až takhle pozdě, protože jsem předtím dlouhá léta bohužel "zabila" ve špatném manželství, kde se mj. dítě mít nepodařilo (dnes vím, že to je dobře, šli bychom od sebe stejně) a pak chvíli smůla na chlapy, než jsem našla současného, bylo mi 35 a ještě jsme řešili sestěhování, práci apod. Dcerka se povedla skoro na první dobrou (po jednom ZT, ale to bylo taky hned). Je krásná, šikovná holčička, dělá jen radost. Jenže... Já bych moc chtěla druhé, aby malá nebyla sama, jsem jedináček a celý život tím trpím. Jistě, že nikde není psáno, že to v mém věku půjde jako po másle, ale aspoň se pokusit bych ráda... Jenže přítel mi už v afektu asi 3x řekl, ať zapomenu, že žádné druhé nechce...😒 Jinak si jakž takž rozumíme (no není to láska jako z reklamy...ale upřímně řečeno jsem ráda, že se našel někdo, se kterým to klaplo a měla jsem "aspoň" to jedno dítě, ne zase že bych byla nevděčná! Už jsem se začínala smiřovat s trvalou bezdětností, nevím, jak by to bylo, asi bych se nesmířila...), a jako otec malé je úžasný, věnuje se jí, miluje ji. Ale tyto jeho výroky už prohlubují moje zoufalství a staví to mezi námi zeď. Hádáme se skrz moje občasné výbuchy vzteku, prý už to začíná být na hraně a posílá mě k psychologovi. A já tam půjdu, protože zrovna tohle taky chci sama řešit a vypovídat se aspoň...a doufám, že se mi nějak uleví.
Jsem opravdu nešťastná, ne že bych byla nevděčná, že mám jedno krásné zdravé dítě, ale on mluvil nejdřív o dvou (pokud to půjde) a najednou hází zpátečku a obviňuje z toho mě a mé "stavy." Kromě toho je tady ta představa, jak v mém věku každý měsíc ubývají vajíčka a kazí se kvalita a já nevím co, k tomu kolem mě mladší holky co znám přes malou z mateřského centra začínají těhotnět podruhé nebo už druhé mají a já to vůbec nedávám... Popřeju a pogratuluju, ale tvářím se u toho určitě jak kyselý šťovík. 😣
Jak přemýšlím jak se s tím smířit, obrátit pozornost k něčemu jinému, tak nic nepomáhá... Koníčky jsem měla třeba čtení, to už mi nic nedává, cvičit se mi nechce, cestování bylo před pár lety téma a už mě taky neláká (všude mi to připadá podobné, navíc jedna kamarádka mi to znechutila, když jsme spolu cestovaly a po letech se se mnou přestala bavit, a doteď nevím proč...)... prostě v ničem už smysl nevidím, než moci zase chovat to voňavé miminko 😢 a teď jak z toho ven?
Řešil někdo něco podobného? Jak získat zpět chuť do života?