Jdu na potrat. Dá se s tím pocitem vyrovnat?

Maminky, dobrý den. Je mi 27 let, mám dvě malé děti, chtěné a milované, poslední z května 2009, obě sekcí. Antikoncepce pro kojící matky je pro mě nevhodná, neustále po ní krvacím, takže je celkem zbytečná, tak jsme s manželem používali kondom, jen jednou..... a jak to tak bývá stalo se a "jsem v tom", Po dvou SC a ještě tak brzy by to bylo velmi rizikové těhotenství, mohla bych několik měsíců ležet v nemocnici, což prostě prakticky nejde, malému jsou 4roky, dceři 9 měsíců, manžel nejspíš za prací odejde do jiného města a babičky mám pracující o penězích ani nemluvím, nejsme zrovna bohatí, spíše naopak. Dlouho jsme o tom přemýšleli,manžel ani já nejsme zastánci potratů, ale nejspíš to tak dopadne. Myslíte, že se dá vyrovnat s pocitem, že někoho připravím o život? Navíc má maminka mi velmi tvrdě sdělila, že nechápe, jak jsem to ohla dopustit (jako kdyby mě to samotné nemrzelo) a že by s tím nikdy nemohla žít, ou ou, to byla podpora.