Nemůžu mít druhé dítě, jak se s tím smířit, vyrovnat?

@kinos Ahojky, já bohužel přirozeně také už neotěhotním. Nemám už ani jeden vejcovod :( o ty jsem přišla při každém mimoděložním těhotenství. Měla jsem jich už tře. Poslední už jsem ani nevěřila, že by další mohlo vzniknout a vzniklo v rohu děložním

@natalie77 Ahoj, tvůj příspěvek je sice víc jak rok straý, ale zkouším reagovat....pravděpodobně budu v úplně stejné situaci jako ty, čekám na výsledek posledního KETU....už 6. pokus...a další šance už není a nebude. Začínám se smiřovat s jedináčkem,ale strašně to bolí, nevim jak dál...... ☹

Kdyz to tady ctu,brecim a brecim.Svet neni spravedlivy.

Sice jsem to neměla úplně potvrzené, že nebudu mít další dítě, ale dlouho jsem se prala s pocitem, že už to nepůjde. Ze zdravotních a rodinných důvodů. A jsem těhotná a stále překvapená. Pocity, že nebudu mít druhé dítě byly horší, než když nešlo otěhotnět s prvním dítětem. Když tak poslouchám příběhy kamarádek, které otěhotněly navzdory lékařským prognózám nestačím zírat. Jedna otěhotnělaa, přestože nemá jeden vejcovod a druhý prý neprůchodný. Druhá má polycystycké vaječníky a kompikace po prvním porodu a jedno vajíčko se dokázalo procpat. Hodně mně teda štvaly ty řeči, že bych měla být ráda za to jedno dítě co už mám a neřešit, že to nejde podruhé. Nechápu, že třeba někdo chce jít na sekci dobrovolně a plánovaně a pak se třeba připravit o možnost mít víc dětí....no je to bolestivé téma.

Moc vás chci všechny pozdravit a napsat vám velikou poklonu jaké jste všechny bojovnice. Až ted , když čtu vaše příspěvky tak jsem si uvědomila , jak v životě není nic jisté. A nic není zadarmo. Já bych lhala , kdybych tady psala , že patřím mezi vás. Já to mám naopak , mě stačí vyoprat panské boxerky a jsem vtom. MAM dvě děti a ted jsem přes ant. otěhotněla. Nejprve jsem se moc netěšila , ale ted vím , že je to velké štěstí a moc si toho vážím. A vám přeji mnoho mnoho zdravíčka a každé at se splní to největší přání chovat opět mimíska.

@kachidlo to že jde nekdo na sekci dobrovolně neznamená, že se připraví o možnost mí více detí....my bychom si přálli 3 - manžel ted řekl, že pokud bude třetí chlapeček, pořídí mu ještě jednoho...ale o si nemyslím, budeme mít opravdu deti tři...a budu mít tři sekce...první byla pro KP a druhá automaticky jsem chtela....a nevidím v tom problém. Samozřejme nesmíš zvedat těžké věci a dělat prudké pohyby....ale to nesmíš v tehu stejne...jizvu ti podlídají....sekce neznamená jedno mimi a konec 😉

Jsem moc ráda, že se Ti podařilo otehotnet přestože prognozy takové nebyly....a přála bych všem, aby se jim to podařilo též. Bůh je mocný a věřím, že pomoci může.... 😉

Hodně štěstí a zdraví všem. Ať nás všechny Bůh opatruje 🙂

Ahoj,náhodou jsem natrefila tvoji diskusi.Mám z ivf krásného chlapečka,už při těhotenství jsem často přemýšlela o tom že znovu už to nedám.Pořád mě provázel šílený strach že se něco stane,až těsně před porodem mě strach opustil a byla jsem v klidu.Říkala jsem si že jsem to zvládla,nic už se nemůže stát.Ve chvíli kdy se syn narodil mě bylo jasné že ivf ani těhotenství už opravdu znovu nedám.Čekala jsem dva chlapečky a v den kdy se můj brouček narodil,druhý zemřel.
Naštěstí mé pocity sdílel i manžel, dohodli jsme se že další děti už si nepořídíme.A to jsem si vždy přála velkou rodinu,tři děti,psa,domek,...První dva roky nebylo na další dítě ani pomyšlení,pak jsem začla pracovat a nebyl ani čas přemýšlet.Ale manželovi myšlenka na další dítě stále vrtala hlavou,já ale můj strach nedokážu překonat,prostě se s tím nevyrovnám,9m strachu je pro mě nepředstavitelně dlouhá doba.
A potom mě to napadlo,čas od času už jsem nad tím přemýšlela,adopce je řešení.Ale co manžel?Vzal si čas na rozmyšlenou,za několik měsíců řekl že do toho půjdeme.Začali jsme zařizovat vše potřebné a od ledna 2014 jsme zařazení žadatelé o adopci.Čekáme až zazvoní telefon,snad to bude brzy,syn už půjde v září do školi a bratříčka nebo sestřičky se nemůže dočkat.A tak jsme se vyrovnali s tím že druhé mít nemůžem ale našli jsme v životě novou cestu.Možná vám i ostatním můj příběh pomůže 😉Přeji hodně štěstí 🙂

Asi je čes doplnit můj příběh,Antoinet odmáčkla palec tak jsem se zase po čase dostala do této diskuze 😉 Na konci března nám zazvonil kouzelný telefon,po pár dnech jsme si přivezli krásného půlročního chlapečka,zítra slavíme první narozeniny a půlroční dovezeniny 🙂 Uvažujeme že za nějáký rok půjdem do třetího dítka,před šesti lety jsem si nedovedla ani představit že vše bude tak bezvadné. 😉 Všem držím palce,nic není tak hrozné jak se nám zdá,čas je velký lék 🙂

I já jsem v podobné situaci. Mám 27 měsíční dcerku. Krátce po porodu (císařem) mi moje gynekoložka řekla, že jelikož mi v porodnici ZAPOMNĚLI dát injekci po porodu na protilátky, které se mi celé těhu dělali, 2. mimi je riziko. Bolelo to, ale pořád jsem věřila ve štěstí. ALe pak během doby přišel další zmar. Oční lékař mi řekl, že moje vrozená vada se po těhtenství a porodu tak strašně zhoršila, že v podstatě slepnu a další dítě by to urychlilo, v podstatě ihned. Rozdýchávala jsem tuto skutečnost a záhy přišlo info, že moje uzly na štítné žláze se zdvojnásobily, hystologie nebyla dobrá - celá štítka musí ven a i po operaci jsem riziková. Rok po operaci mi stále nefungují příštítná tělíska, tudíž mam zoufalý nedostatek ion. vápníku - dr. by nedoporučovala další těhu.
Takže fyziologicky mohu otěhotnět, jen mi to nikdo nedoporučuje, kvůli zdravotnímu stavu. Smířila jsem se s tím. Jsem nezkonale vděčná, že mám alespoň jedno dítě, tento velký dar nebyl dán mnohým ženám, které po miminku tolik touží a já mám to neskutečné štěstí, že jedno dítě mám. Nebude mít sourozence, o to víc se budu snažit jí to vynahradit, být jí nejlepší kamarádkou a dám jí "celé" své srdíčko. Nejsem věřící, ale děkuji Bohu, že mám alespoň jí. Já jsem také jedináček a nemyslím, že by to ze mě dělalo méněcenného nebo méně kvalitního člověka. Jen mě dost vadí všetečné otázky okolí - tak co, kdy bude druhé dítě?

ahoj děvčata. Nechci být zlá, ale měla by jste si každá z Vás uvědomit, co to je za bolest nemít ani to jedno dítě. Bezmoc, která Vás okupuje. Není nic na světě co bych neudělala pro to mít alespon to jedno. A plakání a fňukání, že nemůže být ani to druhé je .. uf... Proboha budtě rádi za jedno krásné zdravé dítě co máte...

@dixi1981 Já si myslím, že většina z nás si toto uvědomuje (viz já o 2 příspěvky výše) a jsem velmi šťastná za to jedno dítě a rozhodně jej neberu jako samozřejmost, ale za velký dar, takže si nemyslím, že všechny co máme jedno dítko a nemůžeme mít druhé bychom si toho prvního neskutečně nevážily a nebyly vděčné, že jsme mamky jednoho krásného pokladu. Na druhé straně tu máš takové matky, co mají 5 dětí a neváží si ani jednoho, chlastají jak duhy a bijí je a jediné co z nich mají je radost z přídavků- Takže nejsme "fňukny" co nemůžou mít vagon dětí, ale vděčné maminky, co holt nepořídí svému dítku sourozence, což se dnes bere jako naprostá "samozřejmost" mít 2 děti, 1 dítě je "nestandartní" a nevím jak mé kolegyně zde, ale já na otázky "kdy bude to druhé" narážím neustále

Alyssa.. Díky jasně chápu... 🙂 Jen jsem chtěla upozornit na fakt, že nemít dítě vůbec je mnohem horší,.. Hlavně bezmoc to jakkoliv změnit. Ale otázky typu, které zmiňuješ jsou easy odpovědět. Já se ve svých 37 letech už s otázkami typu a kdy budou děti nesetkávám. Prostě konečně lidé pochpili že asi když děti nemám tak je asi mít nemůžu. Dosti lidem jsem i vysvětlila, že děti mít prostě nemohu a tyto otázky se mě už naštěstí netýkají. Bohužel prázdnota dítě nemít ve mě zůstala..
Proto prostě jsem jen chtěla poukázat na to, ať jste víc než vděčni za to jedno dítko, které Vám štěstíčko dopřálo, protože jsou lidé, kteří ani to jedno maličké štěstíčko neměli..
Krásný den všem.

@dixi1981 Ahoj, rozumím tvému názoru, myšlenkám.., ale myslím, že je přirozené, že člověk chce pořád něco víc.. My měli první dítě fakt úplně bez problémů..po třech letech jsme chtěli dál a najednou přišel neúspěch. Potratila jsem a z nemocnice jsem šla s tím, že díky Bohu, doma máme alespoň jedno..ale v hlavě mi pořád jelo, že chci ještě druhé, byla jsem bezmocná, bála jsem se, že třeba lékaři něco při zákroku uvnitř mohli pokazit... Nakonec se podařilo i druhé, ale ta hlava, psychika..to byl boj.
Je mi líto tvojí situace. Věřím, že tvůj život je bohatý i přes tento smutný osud. Také hezký den.

@very naprosto s tebou souhlasím, já sama to zažila,když jsem chtěla druhé a pak třetí, naprosto stejně pocitově jako když nám nám řekli,že asi nebudeme mít přirozeně ani to první, člověk byl neštastný, toužil po tom... rozhodně v tom nebylo nic,co by mi ulevilo typu "mám dítě, tak o nic nejde", takhle to snažilky necítí a stačí zajít do diskuze snažilek a zoufalé jsou stejně tak ty,co dítko nemají, tak ty co chtějí další, priroženě se tady ty dvě skupiny naprosto nechápou...

@maudn Souhlasím..ta touha je ohromná - u bezdětných i s jedním nebo dvěma dětmi..prostě to přepne v hlavě a hotovo 🙂. Já jsem po potratu odmítala otěhotnět, strach jsem měla hrozný.. Kamarádky, které už byly po druhé těhotné, nechápali, že čeho se jako bojím, ať do toho jdu a pak jsem přišla za kamarádkou do porodnice, viděla její čerstvě narozené miminko a další měsíc jsem otěhotněla..
Životní situace jsou různé, vzájemně se pochopit nemusí být vždy jednoduché, protože do situace druhého se těžko vciťuje, když jsme tutéž situaci neprožili na vlastní kůži..

Hlky, tak se také přidávám. Máme krásného chlapečka 3roky, těhu i porod bez problémů, akorát jsem měla v děloze sraženinu....ta bohužel neodešla ani po injekci, tak jsem musela 3týdny po porodu na revizi dělohy. Vše v poho, akorát když jsme se před dvěma lety rozhodli, že bychom chtěli druhé mimi ani nás nenapadlo, že by měl být problém. Dr. mě ládoval hormonama, protože jsem neměla MS, žádné testy až teda po roce a půl mě poslal na hysteroskopii a laparo, kde mi zjistili za A - neprůchodné oba vejcovody a za B - nejspíše Aschermanův syndrom :/... nový gyndař mi hned nechal odebrat krev - hormony OK a za dva týdny jdu na jeho doporučení do Prahy k Apolináři na lepší hysteroskop, aby mi potvrdili diagnózu :/ jsem ráda, že máme aspoň syna, ale stejně mě to někdy trochu přepadne...:/ přijde mi, že i jako ženská už nemám tak cenu, jestli víte, jak to myslím..:/ je mi 32 a nemůžu mít děti, dát manželovi další dceru nebo syna a synovi sourozence, aby nebyl sám..:/

Ahoj.
Obnovuji téma. 2010 měsic a púl po svatbě jsem zjistila,že jsem těhotná, ale skončilo to mimoděložním a to mozná se dvěmi mimi. V pravém vejcovodu, který byl poškozen, tak ho popravili. Vzhledem k levému vejcojodu, kde byly srůsty.Doteď mám v papírech napsáno průchozí. Ale uz tam bylo to geu mimoděložní. Levý vejcovod mi byl 2012 uzavřen.

Od roku 2012 jsme začali docházet na kliniku, kde mi zjistili hladinu AMH-zásoba vajíček pod hranici 0.01. Tak jediné východisko bylo IVF. 1 dopadlo ZT v 9 tydnu. 2 KETY nic, 2 IVF ze začátku jsem normálně regulerně krvácela, ale nakonec náš krásný chlapeček Davídek udržel a narodil se v termínu. Po roku a půl jsme se rozhodli, že do toho půjdeme znovu. Jelikož nám z předchozí cyklu nezůstalo nic zamražené, tak jsme museli to podstoupit celé od začátku. Třetí IVF i následně jeden ket nevyšel. Tak jsem ke konci roku zkusili minimální stimulaci, která opět nevyšla i jeden KET. To už měl být nás poslední pokus. Ale ještě jsem manžu přemluvila k jednomu pokusu. Teď jsem právě čerstvě po (15.3) zjištění, že se nespíš druhé dítě konat nebude. A to mě moc ničí. Chce se mi jenom brečet.
Mám pocit, že už jsem k ničemu, že nedokážu mít další dítě.
Já vím, že máme nášeho chlapečka a je spoustu páru,kteří žadné dítě nemají. Ale stejně to bolí.
Davídek je to jediné, co mě drží nad vodou, abych se nezbláznila.
Před posledni minimálkou mi zjistili špatnou krev, tak se to o měsíc posunulo, pak výsledky krve byli ještě horší. Ale začalo se. Museli mi dát velké dávky hormonu, ale stejně jsem měla jen 2 vajíčka. Nakonec zůstalo jen jedno a to se stejně nechytlo. Vždycky jsem měla 4-7 vajíček.
Na posledním odběru tam se mnou byly dvě další paní jedna jich měla 12 a druhá 6. Já vím, že nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě. A nakonec jsme se setkali i při transféru. A všechny jsme byli na tom stejně. Jen jinou kvalitou. Jedné dokonce řekli, že by ji ani nedoporučili zavést, ale ona že jo. Prej jsou naposled. Už mají jedno dítě. Na krvi jsme se potkali. Říkala, že je smířená, že to nevyšlo a ono buch je těhotná. To mě moc teda nepřidalo. To se mě stát nemůže. Já si můžu myslet, že to vyšlo a ono ne, taky že to nevyšlo a to se taky potvrdí. 😢😢
Děkuji, že jsme mohla vypsat. Snad si to někdo přečte.

Je mi to moc líto,ale jak už jsi psala,máš krásného chlapečka.Užívej si ho dokud je malý a netrap se tím,co asi nejde změnit.Synovo dětství strašně rychle uteče a budeš sama litovat,že jsi si to díky těmto myšlenkám neužila naplno..Sama mám 18-ti letou dceru a vím,jaj to letí.Pravdou je,že nyní čekám mimi,ale byla to velká náhoda..i když šťastná.Nic to nemění na tom,že detství první dcery fakt uteklo ani nevím jak.Takže hlavu vzhůru a žij se synem radostně a naplno..držím pěsti😉

@z4401 Ahojky urcote hloupost. Ten akutni reu byl rez jako cisar?Muzou byt tri cisare. Ja sama mam syna po cisari a muzu pry jeste dvakrat rodit. Nicmene bych se dala do kupy psychicky. Je to velky zasah do hlavy sama jsem po boji o zivot kvuli mimodel. Zkus psychologa. Musis se odblokovat jinak to nepujde. Drzim palce kludne pisni sz.

@natalie77 Ahoj nemyslím že na to něco se dá vymyslet mam podobnou zkušenost i když s jiným příběhem ani po cca 5 letech to není za námi zatím jsem nenašla způsob jak nebo cim to prejit