Nemůžu mít druhé dítě, jak se s tím smířit, vyrovnat?

Zkouším obnovit téma.....
Je tady někdo, kdo je ve stejné situaci, jako já?
Už jsme zkusili vše, IUI, IVF, dvakrát potrat...nástup do práce, lázně, dovolená....smíření, že to tak prostě je...
Hrozně mě mrzí, že druhé mít nemůžeme, adopci manžel odmítnul...no a syn má teď období, že chodí s pláčem domů, že by chtěl mít brášku nebo sestřičku....
Teď jsem ve fázi, že jsem se s tím smířila, ale mám prostě vlny, kdy se cítím mizerně, když vidím těhotnou nebo malé miminko....malému bude 6 let...a prostě vím, že tu jednou bude sám, já mám se ségrou krásný vztah o to hůř mi asi je...
Pomohlo vám něco? Začala jsem cvičit, nevím, jaký mám dne cyklu...hlava to chápe, srdce puká žalem....
DO ivf už jít nechci (mám po tom šest cyst v prsou, o psychice ani nemluvím)...
Jste tu některá ve stejné situaci, že bychom se nějak podpořily?
Prosím o rady typu nemyslet na to, nepsat, na ty jsem alergická, protože si nemyslím, že bych v záplavě svých povinností nějak moc svůj cyklus řešila, řeším to teď, když jsem došla k závětu, že je stav trvalý.
MOc děkuji.

@natalie77
ja mela spatny prvni porod, smirovala jsem se s tim cca 2 roky a zavery od doktoru byly druhe uz ne, protoze jsem vzdy chtela tri, tak jsem se jen prvni rok silene uzirala a kazila si ty nejkrasnejsi obdobi. Ale nedostala jsem se do faze, kdy by to starsi bylo 6 ti lete. Po cca trech letech jsem spontanne bez jakychkoliv problemu otehotnela, ikdyz prvni jsme si odedreli. Ted resim jak dopadnu po porodu, kdyz uz po prvnim je to hruza a jestli budu mit silu na dve. S prvnim jsem skoro 2 roky nemohla chodit apod.. A ted zvladat dve? Jenze ono to ma prave vzdycky sve plus i minus. Kdybyste mela dve budete resit zase neco jine - nebudou si treba vubec rozumet - 6 let je sileny rozdil. A dite si hlavne porizujete pro sebe a ne pro sourozence. To si taky musite uvedomit, nemusi si absolutne rozumet jak je to ve vetsine sourozeneckych vztahu. Mame znamy jsou na tom jako vy, take maji 6ti letou a ta porad chce sourozence, tak jsme ji pujcili nasi a do 3 dnu silela. Mame nespavce, prad ji otravovala a pod.. Proste i to dite chce ideal a nakonec budete resit ze prvni bude vecne znechucene. Takze to neporovnavejte ocima ditete. Jedinacci fnukaji ze byli sami, dvojky ze se nadrzuje druhemu apod.. Takze otazka je zda vy jste ochotna podstoupit znovu risk otehotneni a materstvi. TO uz ma prave kazdy jinou hranici, zda chce riskovat zdravi apod..
Tak dobre rozhodnuti, v zivote opravdu nemuzeme mit vse a nebo prece jen se za to musi trochu trpet.

@romantika MOc děkuji za odpověď...
já to psala spíš tak, že bych druhé moc a moc chtěla....že se smiřuju těžce s tím, že ho mít nebudu a syn by ho moc chtěl. Mám ségru, takže je jasné, že by na sobě neviseli láskou a milovali se od první chvíle....
Chtěla jsem druhé, jako matka ne za syna....sama druhé čekáte, takže jste po něm také toužila..
Tak jen prostě potřebuju pomoct s tím se vyrovnat, ne si říkat, že by si nerozuměli, že by to bylo komplikované....já žádné zdravotní komplikace nemám, jen nemůžu přijít do jiného stavu...

Držím pěsti, ať je porod co nejlepší a ať jste oba v pořádku.

@natalie77 rozumím ti,jak je to složité se s tím smířit.Já sice děti mám, ale moje sestra se neúspěšně snaží už spoustu let.Teď ji bude 40 a už na to celkem rezignovala.Po několika neúspěšných IVF a jiných pokusech za asistence lékařů se rozhodla,že na to kašle.Děťátko nemá žádné, příčinu jí taky žádnou nenašli, tak si řekla,že už se na to vykašle a ev. zkusí nějakou alernativní cestu,ale když se nezadaří,tak se nedá nic dělat. Vím jak to rozhodnutí a celá ta situace byla pro ní složitá,kolikrát brečela při menstruaci.Probírali jsme to spolu mockrát.
Vím že ještě chce zkusit Hormonální jógu, ale už je na to snažení celkem rezignovaná. Povídala mi,že když jí to nepomůže k těhotenství,tak třeba jí to alespoň zbaví deprese. Tak třeba se taky zkus kouknou.Jinak ti přeju,ať se ti vrátí životní optimismus a třeba to ještě klapne samo.Moc bych vám to holky přála.

@natalie77 Jeste me napado,co kdyby jsi zkusila jeste jine IVF centrum?Uz jsem toho precetla hodne a tohle taky zenam pomuze.Nekdy je to jen psychikou a nekdy maji trochu jine postupy.Ale jestli mas vsechny pokusy vycerpane,tak to bude asi dost drahe.To by ta hormonalni joga vysla levneji.
jestli se ti chce,tak na to mrkni.Nasla jsem tyhle dvoje stranky www.hormonalni-joga.cz nebo www.lunarnijoga.cz Tyhle dve damy mi prisly nejlepsi.Pak je na nety i nekolik diskuzy a clanku.
Kazdopadne,jestli se ti uz nechce nic podnikat,tak to taky chapu.Je to velmi psychicky narocne,vlastne i fyzicky.Preju hodne sil a hlavne ten optimismus.

@z4401 ja podobnu skusenost nemám, ale na tvojom mieste by som to, čo si si všetko prežila s pokusom otehotniet brala ako znamenie - že tadialto cesta nevedie a skus popremýšlat napr. o adopcii. Držím palčeky a dakuj Bohu , že si prežila a že už máš jedno krásne zdravé dietatko 🙂

@melis7 moc a moc děkuji, jsi zlatá 😵 😀 . Chodím na normální jógu, moc mi to pomáhá a baví a nikdy bych nevěřila, že je to taková dřina... 😉 .
Car bych neměnila, byla jsem moc spokojená, s přístupem, s postupy, s cenou...
Už se prostě nějak smiřuju s tím, že nic nepodniknu....bylo to náročné a prostě člověk má jen jedno zdraví a jedny nervy.
Jsi moc hodná, Tobě držím pěsti a opatruj se. Ale tu hormonální jogu zkusím, to mě zajímá...jak jiné je to od normální jogy, na to se těším. Děkuji Ti za pomoc a podporu.

@lucyvivien Kdo to nepoznal nepochopí 😉 . Myslím, že za miminko děkuje každá maminka...nebudu to rozepisovat...ale moje volání o pomoc bylo spíš někomu, kdo prožívá to stejné a dokáže to pochopit a tak nějak se vypsat a podpořit se...
Moc děkuji a přeji hodně štěstí.

@natalie77 ahoj tak ja bych skusila nejaky alternativy jako metou EF(odblokování)nebo cvičit mojžišovou doporučuje se ale i aby cvičil i partner(protože mi se s tím trápime ale dost velka chyba je i na strane chlapů nekdy vetší než u ženy,nebo nejakou činskou medicinu,akupunkturu

Holky, moc díky....příšpěvky nejde zpětně vymazat, já bych to teď udělala.....jste moc hodné, díky za pomoc...já opravdu zkusila kromě té hormonální jógy všechno....čínskou medicínu....odblokování..
Jste hodné, já si chtěla asi psát s někým, kdo je na tom stejně, nějak se podpořit.
Tak se nezlobte, ale já to vzdala, už nechci nic podnikat a jen jsem chtěla nějakou psychickou podporu od někoho, kdo je na tom stejně.
Je jasné, že jsem šťastná, že jedno dítě mám, že mám výhodu oproti neplodným bezdětným párům...ale kdo by nechtěl víc než má? Ale rady od těhotných, že mám být ráda, že jedno dítě mám nebo si máme dítě adoptovat prostě nefunguje, i když máte pravdu.... 😉.
Držím vám pěsti, přeji hodně štěstí a děkuji...nezlobte se na mě...

@natalie77 Ahoj, nevím, jestli ti pomůžu, ale jsem v trošku podobné situaci. Sice mám dvě děti, ale ráda bych třetí. Jenže se to ve mě pere. Už rok se nijak nechráníme a já těhotená nejsem 😖 . Rozum mi říká, ať to neřeším, vždyť už dvě děti mám, můžu si přeci užívat jich a věnovat se i jiným věcem, než miminkům 😉 . Jenže najednou to na mě padne, ozve se srdce a nemůžu se nějak smířit s tím, že by zůstalo jen u dvou. Je to jak na houpačce. Jeden den mám tisíc rozumných důvodů proč zůstat u dvou, druhý den si říkám, proč nemůžu být úplně zdravá a nemůžu se v klidu radovat z ještě jednoho miminka...

@natalie77 je mi moc líto, že jsi to už vnitřně vzdala, i když popravdě se ani moc nedivím. Ale smířená s tím určitě nejsi, snad se nebudeš zlobit, když to napíšu, ale cítím to z příspěvků 😢 Mně ještě napadla možnost náhradního mateřství, i když sama nevím, jestli bych měla na to odvahu. Nemám ráda věty typu, buď ráda, že máš jedno, dvě...děti, to je snad jasné, že je každý šťastný za dítě, ale když je touha po dalším....já mám děti dvě a moc chci ještě jedno, v lednu jsem byla na revizi, je to můj druhý potrat, stále věřím, že se ještě jednoho drobka dočkám, udělám pro to vše.
@spagatice určitě se třetího dočkáš, věřím tomu 😵 Někdy si taky říkám, proč mi nestačí ty dvě, ale prostě nestačí, no....

@nessik MOc děkuji, vzdala jsem to, i když se s tím ještě smiřuji.
BOhužel toho mám za sebou až až a už to asi prostě neunesu...mám kolem sebe ještě holky, co si řekli, že chtějí dítě a na první maximálně třetí pokus to vyšlo, těhotenství bezproblémové...atd...takže to si pak člověk říká, proč zrovna já...
Asi nejhorší je smíření se s těmi potrady, několika operacím dělohy..a tak nějak vůbec...
MOc děkuji za podporu a držím pěsti, ať třetí mimčo vyjde...pravda je, že touha se nedá nějak zspokojit myšlenkou, že jedno už mám a hotovo...kdybych o dvě miminka nepřišla, tak bych to brala asi trošku jinak...
ALe nedá se nic dělat, člověk se musí nějak poprat s tím, co mu život nachystal 😉 .
Moc děkuji a loučím se, musím se přehodit na jinou vlnu a tady na MK prostě koukám na těhotenská břicha, fotky z ultrazvuku.....mám tady hodně milých kamarádek..ono za těch 6 let už máme fajn vztahy 🙂 ....takže na koně nezanevřu, ale teď musím jít jinam 😉 .
Hodně štěstí.

@natalie77 přesně, taky si dám od koně odpočinek, miminka a břicha mi teď taky nedělají dobře, my se snažíme teprve 2 měsíce po revizi, ale i tak už je mi z toho úzko.
Máš toho za sebou opravdu hodně, asi už člověk nemá sílu bojovat, možná třeba za pár měsíců to zkusíš, myslím, že v tom hraje velkou roli syn, že pláče, že chce sourozence, že třeba kvůli němu ještě zabojuješ 🙂 Ale něco Ti napíšu, občas, když mám opravdu deprese, tak tady trochu brouzdám po takových tématech, kde před x lety někdo nemohl otěhotnět, jednou jsme tu našla starý příspěvek od paní, co strašně mockrát potratila a už to bylo beznadějné a teď má v pasu miminko, povedlo se v jejích asi 43 letech, což mi přijde úžasné. Tak doufám, že až třeba za 3 roky budu brouzdat tady v tom tématu, tak budeš mít v pase taky miminko , on člověk nikdy neví, co mu osud připraví a třeba, když to opravdu vnitřně vzdáš, tak to nakonec přijde samo, koneckonců pořád ještě nejsi tak stará a máš určitě nějakých 7 let čas. 😉 Tak se drž a posílám aspoň pofoukání na bolavou dušičku.

@nessik moc děkuji, z těch řádků čtu porozumění a to, že je tu někdo, kdo ví, jak mi je...No já když jsem byla po posledním potratu a následné na sedmé neúspěšné inseminaci....tak jsem také brouzdala a koukla do téma, kde maminky přišly o děti..(ne o ty nenarozené v břiše..., ale o ty, co už se narodily 😔 ) a to si pak člověk řekne, že řeší kraviny....ale toho se bojí každá normální mamka a radost, že dítě má, má snad také každá, která si dítě přála....
Držím moc pěsti, těším se, že ve tvém pasu uvidím za pár let hezké číslo...3 a více 🙂 .
Moc děkuji a drž se....jdu hledat nějaký server, jak zabavit děti....syn je pro druhé operaci, tak musím zase vymyslet, co vyrobíme... 😉 . Hezkou neděli a drž se 🙂 .
P.S. Bude mi 37....no a síly došly..vlastně je to 10 let, co jsme děti začali s manželem řešit....nikdy bych nevěřila, co člověk všechno podstoupí a zažije...já mám za sebou přesně 7 narkóz z gynekologických operací...no těch narkóz bylo celkem 13-šťastné moje číslo 😉 slepák, mandle, císařský řez, operace prsu, 2xOPU, )..., takže si myslím, že nejsem žádná bábovka, která by fňukala....ale asi každému jednou dojdou síly a optimismus... 😉 A věř, že já si zdraví po tom všem vážím opravdu hodně....
Hodně štěstí, jdu lovit nějaké výrobky 😉 .

@natalie77 Natálko, máš toho za sebou opravdu hodně, chápu, že síly došly, na to není co jiného říct. Snad jen, že přeji hodně sil do budoucna a budu věřit, že zázraky se dějí 🙂
Úspěšný lov 😉

@nessik Děkuji moc 🙂 dneska jsi mi zvedla náladu a už dlouho mě nikdo nepotěšil a nepodpořil, moc děkuji...jsi moje dnešní pozitivní sluníčko, děkuji Ti.
No a posílím od syna smajlíka -vybral toho... 😎
Měj se krásně, jdu dělat letadlo z krabice 😀 😀

@natalie77 jé, moc děkuju, tohle mě opravdu potěšilo i slza mi ukápla, jsem moc ráda, že jsem Ti alespoň malinko zvedla náladu. Děkuju synáčkovi za smajlíka, vybral ho krásně 😵 Tak hezky tvořte, musíme si ten život užívat, i přes ty strasti je pořád krásný 😵

@z4401 Ahoj, nevím jestli sem ještě pořád chodíš, ale jsem v podobné situaci....mám doma skoro 5ti letého syna, ale bohužel ho mám z předešlého zvtahu a není mého manžela.....v roce 2010 jsem pro srůsty vejcovodů musela do nemocnice, kde mi je odebrali a řekli mi, že já už nikdy děti mít nebudu, takže jsem se s tím tak rok srovnávalaa když už jsem z toho po psychické stránce byla tak nějak dobře, tak moje sestry ( jsou dvojčata) otěhotněly asi v 3měsíčním rozmezí, takže to pro mě byla hrozná rána....strašně jsem jim to přála, ale bohužel jsem se nemohla zbavit pocitu, že je to nespravedlivý a že já chci taky miminko.....takže celé jejich těhotenství jsem se jim skoro vyhýbala, abych sama sobě trošku ulevila, jestli mi rozumíš.....
pak jsem si přece jen řekla, že se ještě gynekologa zeptám, jestli by to těhotenství něšlo přes ivf, dal mi doporučení a začal kolotoč vyšetření a testů a nakonec jsem se dočkala etu a po třech týdnech testu s //, byly jsem s manželem strašně rádi, že se to povedlo a tešili se na mimčo, ale bohužel mi v 8tt praskla děložní stěna, vezla mě záchranka, dostala jsem transfuzi 3,5l krve a přežila jsem jen tak tak a opět jsem dostala zákaz se pokoušet o mimčo, takže jsme se další rok smiřovali s tím, že mít další dítě nebudem.....
po roce jsem byla na vyšetření a doktoři řikali, že jsem v pořádku a že děloha krásně srostla v jizvě a že se můžem snažit, v caru jsme měli zamražený embrya, tak byl jeden ket, druhý ket a opět nic...je to 14 dní co jsem měla úplně bílý test a taky nevím, jak se z toho dostat....nevím, jestli jít do dalšího ivf a pokoušet se, protože po všech těch hormonech jen přibírám, je mi po nich zle a bohužel se zatím nezadařilo....nevím co dál, nemám vůbech chuť do života a nic mě nebaví
nad vodou mě drží syn a manžel před nima jsem silná, ale jak jsem chvilku sama, tak mě to přepadne a brečím, tak nevěš hlavu, nejsi v tom sama...taky nevím co s tím a jak z toho ven
a slečny nebo paní, které radí, že se máš na to vyprdnou, že už jedno dítě máš, ať se na mě nezlobí, ale to je rada k prdu s prominutím

@lenkafel Ahoj Leni, pročítám si tvou odpověd a nahrnuly se mě slzy do očí. Život nás teda pěkně pokouší co? Byly jsme na tom stejně, obě jsme utekly hrobníkovi z lopaty. Já jsem se s tím už jak štak smířila, že budu mít jedináčka, ale bojím se toho, že jak příjde brácha s oznámením, že čekají mimčo, že to na mě znovu všechno padne. Moc mu to přeju, to ano, ale vím, že v hlouby duše to pro mě bude rána. Ty víš jak to myslím. Slova co tu padla jako "že máme jedno dítě co chceme, že jsou na tom ženské hůř" to je sice pravda, ale ty slova jsou pro nás opravdu k ničemu. Ten kdo nezažil situaci co my, hold prostě nepochopí.

@z4401 nezbývá mi nic jiného než souhlasit....bohužel život je někdy krutý až mic a řekla bych, že k těm nesprávným....

@lenkafel @z4401 jj přesně tak život je někdy hodně krutý,též nevím máme-li se dál pokoušet(máme za sebou 5 nevydařených IVF s PGD) a už mě tlačí i věk ☹ a nějak ubývá i síla,druhé miminko by jsme si moc přáli a už dlouho,ale po každém nezdaru to bolí ještě víc. ☹ ☹

Zdravim, ja mam za sebou dva cisare, prního syna jsem rodila predcasne v 28tt, kvuli help syndromu, malem jsme oba umreli, byla jsem na jipce ,Tadeasek taky, dostala jsem transfuze,ale zvladli sme to nastesti oba dva, druhe tehu jsem odkladala a otehotnela az za 6let, taky mi nebylo doporucovane, ale telo se dalo dohromady, a druhy syn Krystufek se narodil cisarem v terminu a zdravy...., po druhem cisari mi doporucili podvazat vajecniky, ze bych 3 tehu nemusela zvladnout, tak jsem svolila, nekdy me to mrzi, ale mam dva krasny zdravy kluky a jsem za ne rada, doporucila bych ti taky delsi pauzu po tom co jsi zazila a pak navstivila treba vsechny odborniky sveta a zkusila to, budu drzet palecky at to vyjde 😉

Ahoj, zatím mám pocit, že se s tím, že nemám druhé dítě nikdy nesmířím. A jsem na sebe za to naštvaná, že jsem strávila spoustu času snahou o druhé miminko a teď smutněnín, že druhé už nebude, místo toho abych si užívala rodinného štěstí se synem a mužem, kterému druhé dítě nechybí (jak já mu jeho přístup závidím!). Poprvé jsem otěhotněla po třech měsících a podruhé už nikdy. Mám za sebou 6 let snahy - několik IUI, 2xIVF, 2x KET, 2x nativ, genetika, imunologie, 2x hysteroskopie. A právě na druhé hysteroskopii začátkem roku se přišlo na to, že mám špatně zhojenou jizvu po SC (to už jsem teda věděla), ale nyní se mi protrhla a mám v děloze díru, takže kdybych otěhotněla, mohlo mi jít i o život. Dr. mi řekl, že můžu jít na operaci, spraví mi dělohu, ale nebude už v tom místě dost pružná, takže je velké riziko, že by se protrhla, kdybych byla těhotná. Je to prý velké riziko nejen pro nenerozené mimčo, ale i pro mne a já se rozhodla, že nebudu riskovat svůj život, abych tu byla pro syna. Uvědomila jsem si, že asi proto se mi nepodařilo za těch 6 let otěhotnět, že tělo vědělo, že je to pro mě nebezpečné. Myslela jsem si, že se mi uleví, že už nemusím doufat, cpát se hormony a brečet nad sněhobílým testem. Možná na chvíli se mi ulevilo, ale stále jsem se s tím nesmířila a každý den mi obyčejné situace, do kterých se dostanu nebo dotazy mého syna připomenou, že já mám jedináčka. Trápí mě to, i když se snažím se od toho odpoutat, ale zatím to nejde. Snad časem se to zlepší...

@nessik
@natalie77
@lenkafel
@z4401
@monnn
@maca75 Ahoj holky, možná už jsem některým z Vás dávala vědět, kdyžtak se omlouvám. Na můj příběh narážím v mnoha a mnoha diskusích (bohužel k hodně smutným tématům mám co říct), takže jsem to sepsala do článku na svém blogu. Pokud budete chtít, můžete si to přečíst, je to určitě obrovské pozbuzení pro vás všechny... Taky jsem se neuměla smířit s jedináčkem, málem mě to 2x stálo život, ale ten obrovský boj se vyplatil. Nevzdávejte to, ani určitá zdravotní rizika nejsou nepřekonatelná, pokud budete moc věřit... 🙂 Držím vám všem palce, ať se vám brzy zadaří a máte doma ty dětičky aspoň dvě! 🙂

@frufrunka velikánský obdiv a nemůžu říct nic jiného, než se před tebou smekám a hluboce se klaním

frufrunka @nessik
Přečetla jsem si tvůj příběh a musím říci, že mám husí kůži po celém těle. Prožila jsem si něčím podobným jako ty. Za chvilku to budou 2 roky co se to stalo a ikdyž jsem si myslela, že jsem to už vzdala tak se o to začínám znovu zajímat a ty jsi mě dodala i odvahu. Děkuji, že jsem si mohla přečíst tvůj příběh a přeji celé tvé rodině jen a jen to nejlepší co vás může v životě potkat 🙂

@natalie77 Ahoj Natalie, jak bych četla úplně o mně. Tvůj příspěvek je starší, jak jsi na tom ted? Já po druhem IVF, teď mě bude čekat Ket.

@janinaa
@z4401 jsme na tom podobně...ale v mém případě přirozené těhu není možné...