Pokoušely byste se v mé situaci o druhé dítě?

Mam za sebou taky hodne tezky veci..letos mi je 40,nakonec dve deti 4 a 2 roky...ja bych nevahala a urcite do druheho sla..uz ted!!vzdyt mala ma 14 mesicu,uz jsi mohla po cisari klidne driv😉ted jeste pozde neni😉doktori te pohlidaji...take bych se obratila na dr.Kouckeho u Apolinare,muzes za nim dojet odkudkoliv (ja dojela z Moravy😊),ten je specialista a ohlida te!!Ja mela komplikaci opravdu dost a jsem prestastna,kdyz vidim,jak jsou deticky spolu,drzi se za ruce, chechtaji se spolu,usinaji😍sla bych jeste do dalsiho..ale to uz je jina kapitola😃drzim palce👍

@sindy2 necetla jsem ted prispevky ostatnich...musite se ve finale rozhodnout stejne sama !! mit jedinacka je blbe, mame jedinacka, tak vim, ale na druhou stranu...ale rikam, pisu za sebe- ja bych ve 40ti do mimca uz nesla.dceru jsem mela ve 25, ted je mi 32 a moje hranice je 33 a kaslu na to...ale rikam, je to na kazdem...pro me predstava, ze vedu decko do skoly skoro v padesati...

Resim stejný problém. V 36 letech první mimco, celé tehu v pohodě až do osmého měsíce. Potom hodně vysoký tlak, nohy jak hroch, všude zavodnena, kvůli tomu potíže s dýcháním. Do porodu jsem ležela na riziku, císař v 38.tt. Komplikace i po porodu, měsíc jsem ještě trávila v nemocnici. CT vyšetření kvuli komplikacím, rana se otvirala azd. Preeklampsie a hellp. :( Miminko ale od začátku v pořádku. Přes to všechno hrozně moc toužím po druhém. Zároveň mám strach, že se vše bude opakovat. Jsem prestastna, že mám dítě, ma touha po druhém je ale silná. Takže také resim, jestli do toho jít, nebo ne. Letos mi bylo 37.

Děkuji za kontakt na odborníka, vše zkonzultuji a ještě uvidím. Miaellen: přesně to cítím, jak píšete, sice se sourozenci občas i poškorpí, ale jinak mít sourozence je dobrý vklad do života, na druhou stranu, mám tu už jednu slečnu a ta mámu potřebuje, takže uvidím, co poradí dr. Koucký. Elis1234: chápu Vás. Mně začaly otoky na konci šestého měsíce, zpočátku jen trochu, chodila jsem normálně do práce, na konci sedmého už jsem byla v nemocnici, ten tlak vyletěl k extrémům během pár dní, rekord 160/125, při císaři ještě výš. :( Subjektivně jsem se ale necítila nějak špatně. Jen okolí si všimlo, že jsem prostě celá oteklá, nevešla jsem se do saka, obula jen jedny boty....pak v nemocnici asi 13 prášků na tlak a stejně to nešlo moc dolů, normálně beru dva denně. Ale malá byla také naštěstí zdravá, jen hypotrofická. Já mám prostě strach z toho, že by se zase utvořila ta placenta hned od začátku díky tlaku slabá a v třetím trimestru by dítě zase špatně vyživovala, ale to nikdo nepoznal z uz, tam bylo vše v pořádku, zaostávat růstově podle mne začala až v tom třetím trimestru. Jinak si ale myslím, že dost záleží na tom, jak je na tom plod geneticky, i když má horší podmínky, může být dítě zdravé, když je z této stránky v pořádku. Malá ještě nikdy nemarodila, čilá je až až, tak jsem šťastná, že ji to snad nepoznamenalo. Přesto můj kardiolog měl pravdu, když ještě před otěhotněním říkal, že třetí trimestr je u mé dg. problematický, protože jak narůstá plodová voda, tak srdce už to moc neutáhne, přijdou otoky a většinou se musí těhotenství ukončit, ale těhotenství mi nezakázal, tak zle na tom naštěstí nejsem. No, díky za lékařskou péči, díky ní máme zdravé děti. 🙂 Tak ještě uvidíte, já se nejspíš rozhodnu dle doporučení pana doktora. A i kdyby malá byla nakonec jedináček, budu ji vést k tomu, aby si našla hodně kamarádů a v rodině ze strany manžela jsou dva malí kluci, tak i s nimi si může hrát a učit se vztahy mezi dětmi. Uvidíme....

@sindy2 budte vklidu, co se ma stat, to se stane...jestli jeste mate mit dite, tak ho mit budete a naopak ☺. sourozenec je partak, na druhou stranu jsou pripady,kdy se pak v dospelosti nesnaseji...ja jsem se uz tim, ze mala nema sourozence natrapila dost....snazim se uzivat si s ni- podnikame vylety, wellnesy, poridili jsme si psa...co se da delat..

Damy nezlobte se na me, ale ta dnesni moda rodit kolem ctyricitky je fakt strasna. Riziko pro matku, riziko pro dite. Dnes se bohuzel az moc spoleha na lekarskou vedu a prirodu se snazime ocurat vsemi moznymi zpusoby. Samozrejme chapu, ze nekdy to proste zivot zaridi tak, ze driv to nejde (coz je v mnoha pripadech opet dusledek dnesni doby).
Zdrave dite a bezproblemove tehotenstvi vam nezaruci ale ani nizky vek, sama jsem na miminko cekala skoro dva roky a to je mi 24 (nasledek antikoncepce). O rok starsi znama musela v 16 tt na potrat kvuli geneticke vade. Dalsi znama porodila zdraveho chlapecka, ktery ale ve dvou letech prosel mozkovou obrnou a byl velice postizeny, v 11 letech odesel. Tim chci jen rict, ze proste dopredu nikdy nevite, co bude.
Vy ale vite, ze uz prvni tehotenstvi bylo velice rizikove, takze bez ohledu na vek byste urcite resila, jestli druhe ano nebo ne. Ted vas ale v rozhodovani tlaci neuprosny cas a bohuzel ten vek je jen dalsi kolonkou na seznamu "proti".
Budte vdecna za to, ze mate i pres veskere komplikace zdrave dite. U pripadneho dalsiho tehotenstvi bych neresila jen to, ze temer stoprocentne vim, ze dite nedonosim a tim padem mu hrozi postizeni, zdravotni problemy, nebo prinejhorsim i smrt. Musite brat v potaz i to, ze se neco muze stat vam a pak tady nechate jedno nebo dve deti jen a pouze s tatinkem...taky byste mela pocitat s tim, ze muzete cele tehotenstvi stravit v nemocnici. Co potom bude s vasi dcerou, kdo se o ni bude starat? Jak zvladnete takove odlouceni?
Jak uz tu nekdo psal, mela byste si odpovedet, jestli pripadne zvladnete ztratu ditete nebo se starat o dite postizene (a verte mi, ze kdo to nezazil, nema absolutne predstavu, jake to je).
Omlouvam se, jestli tu sepisuju seznam katastrofickych scenaru, ale jsem realista a tohle jsou proste vsechno varianty, ktere mohou realne nastat a musite si je pripustit a vychazim i z pripadu z meho okoli...
Moje mamka mela velmi rizikove tehotenstvi s mym brachou, kdy (bez nadsazky) prolezela 7 mesicu v nemocni. Me byly dva roky. Tata musel pracovat, o me se na stridacku starali prarodice. Asi rok po narozeni brachy cekala dalsi miminko, ale musela se ho vzdat, protoze vzhledem k jeji zdravotni anamneze bylo temer jiste, ze ho nedonosi, pokud by se o to snazila, znamenalo by to opet permanentni pobyt ve spitale, riziko, ze se stejne nenarodi zive a o riziku pro ni ani nemluve. Dala prednost detem (nam), o ktere se musela starat a ktere by byly bez ni. Vy uz jedno dite, ktere je na vas zavisle, mate. Zvazte i jeji riziko, ze by mohla byt bez vas...
Ve vasem pripade me taky hned napadla moznost adopce, ale netusim, jak to chodi, urcite to je beh na ponekud delsi trat a tezko rict, jestli z pohledu naseho genialniho statniho systemu nejste na adoptovani prilis stari (v tomto pripade je rozhodujici i vek manzela, ne jen vas).
Pokud bych se na vasem miste prece jen rozhodla pro druhe, asi bych to nechala na osudu, stanovila si pevne datum, do kdy tomu necham volny prubeh a pak (pokud by se nezadarilo) bych to uplne uzavrela, zadne ivf apod., treba jen zvazit tu adopci..
Neni to lehke rozhodovani, tak preji hodne sil 🙂

Hlasim se jeste jednou, konzultovala jsem s panem doktorem Kouckym a napsal mi nasledujici k memu dotazu:Dobrý den,názor není důležitý,důležitá jsou objektivní fakta a ty, i přes Vaši snahu mi říci hodně informací,neznám. Tj.plánování početí u žen s vadou srdce a není vyloučeno že se sekundární hypertenzi (provází vadu srdce) je zatíženo při už známé anamnéze poměrně vysokým rizikem ohrožení těhotenství nezdarem na straně plodu - opět růstová restrikce a/nebo ohrožením života matky ( vzácně i smrtelná komplikace typu disekce aorty) . Platí obecně,neznám detaily. Prevence žádná není možná. Posledni veta o nemoznosti prevence rozhodla. Bylo by to opravdu moc velike riziko pro budouci dite i mne. A moje dcerka, ktera uz je na svete i manzel mne potrebuji. 🙂 Jeste jednou dekuji vsem prispevovatelkam za nazory, moc mne take pomohly. 😉

Dobře ranko,ja bych dala na intuici kterou mají ženy silné vyvinutou.mam pět děti,je mi 42 let a poslední 3 jsou v rozsahu 5,2 a 9 měsíců, Paja 2 ma sice Downa ale jinak zdrav,to je všechno osud,dejte na svou duši ta vám poví pravou cestu,na to se dnes zapomíná , myslíme ze důležitá rozhodnuti rozhodne někdo další , ale ne jsme to přece mi kdo rozhodujem o svém zivote',

Jo a každé těhotenství je jiné, horší je u holčiček co mam zkušenost, ať se rozhodnete jakkoli, držím palce, ale ja bych za sebe do toho šla

Nejsem ve vaší situaci, ale já bych do toho šla. Když jsem byla malá, tak mi umřel bratr, takže jsem v podstatě jedináček a je to fakt na houby... nejenom v dětsví, ale i v dospělosti. A to mám kolem sebe spoustu přátel, ale už jen ten pocit, že jednou budu na moje rodiče sama (zažila jsem už hodně dlouhý a náročný odchod jedné babi a jednoho dědy, kteří jenom díky tomu, že moje rodiče jsou z více dětí, mohli umřít dle svého přání doma a ne v nemocnici /LDN) mě děsí. Možná pro někoho divný argument, ale pro mě třeba nyní hodně důležitý (mám ještě jednu devadesátiletou babičku). Pokud máte s kým (já bohužel s otcem svého prvního dítěte nejsem) a to nebezpeční není pro vás vyloženě smrtelné, tak bych doporučovala do toho jít. Ale jak zaznělo X krát před tím, je to jen váš život a vaše zodpovědnost a rozhodnutí a máte právo se rozhodnout jakkoliv a bude to tak správně.

tohle je hrozně těžké rozhodnutí a nezávidím vám ho. já osobně vždy strašně moc chtěla dvě děti. první se podařilo po mnoha letech marných pokusů. těhotenství i porod byly problematické, ale ne tak moc jako u vás. druhé těhotenství byla naprostá katastrofa od počátku až do konce. při porodu jsem málem zemřela a děkuji bohu, že jsem to přežila. jsem vděčná, že mám děti dvě, ale vědět to dopředu co bude, určitě bych do toho nešla. pokud vy už dopředu víte, že komplikace budou, asi bych to neriskovala. ono i to tělo ve 40 už samo o sobě má celkem dost a zvládat takovéhle situace, nemuselo by to ustát...

Ink, ani nemam strach tak o sebe, jako spis se ptam, jestli mam pravo ohrozit budouci dite, kdyz vim, ze komplikace budou, ono by mohlo vse dopadnout zase ok nebo take ne. Otehotnet by asi nebyl problem, kdyz poprve nebyl. Tech ale je proste bohuzel moc....poprve clovek do toho sel takrikajic bez rozmyslu, tatinek byl 🙂 a dite chce asi temer kazda a nebyla tu predchozi zkusenost s tehotenstvim. Clovek proste veri, ze vse bude ok. Ale rikam, to, ze mala bude asi nejspis opravdu jedinacek, to mne asi bude tizit vzdycky, zvlast kdyz vidim, ze ona je vylozene extrovert a detskou spolecnost vyhledava. Chodim s ni obcas na faru, kde se schazime s ostatnimi maminkami a tam si uz s detmi vyhraje. A je tam fakt spokojena. Dekuju i predchozim prispevovatelkam za nazor....moc.