Porod mrtvého miminka ve 3. trimestru. Zažily jste to?

Ahojte, netusim jak zacit. Prisla jsem o miminko, 25 tt najednou z niceho nic, pri bezne kontrole...uz nezil :( jsem na dne, cerne myslenky-chtela bych odejit za svym ditetem, zda se mi o tom, jak ho rodim...partner dalsi nechce, sam uz dve velke deti ma. Nechape me, netruchli se mnou, protoze ho ze zacatku nechtel. Chodim k psycholozce, ted mam jit i k psychiatrovi...nic nepomaha, jen brecim, nemuzu se s tim smirit, ze me potkalo takovy nestesti. Predchozi zivot taky nebyl jednoduchy...nic me tu nedrzi achjo...

@dragonsqueen ahoj,urcite je to tezke-vim o cem mluvim. Vytouzena holcicka v 38tt mi umrela. Nastesti milujici manzel pomohl.
Ale k tobe,urcite ti psychiatricka pomuze-je to tezke ale ne aby jsi kvuli tomu musela odejit,ceka na tebe jina mala dusicka ktera te bude jednou potrebovat . Kazda zivotni situace jde uvladnou,bude to bolet do konce zivota,ale bude to lepsi a budes mit dalsiho prcka

@jitkakysilkova
Jenze kdyz vis, ze partner pri tobe nestoji a ze zadne dalsi nebude...tezko se s tim smirujes...

@dragonsqueen upřímně s takovým partnerem bych nebyla, kdyby mě nebyl schopný a hlavně ochotný podpořit. Nevím kolik ti je, ale raději bych se vzdala chlapa než možnosti mít dítě. Drž se.

@markokolin ja se od nej stehuji, ale rozchod mi psycholozka jeste nedoporucuje, pac pry stehovani a ta nestastna udalost pry zatim bohate staci...sama vnitrne stejne vim, ze to nema smysl, ale necitim se na to, byt uplne sama...

@dragonsqueen Je mi to moc líto, ale věř, že čas je nejlepší lékař a neříká se to jen tak. Loni, za pár dní to bude rok, jsme přišli ve 23. týdnu o druhého chlapečka. Poté jsem nevěřila, že to někdy přestane bolet, bylo to hrozné, ale opravdu jen ten čas zahojí rány, i když nezapomeneš nikdy. Od přítele je to sobecké, když už děti má a ty ne. Psycholog je určitě dobrý krok, taky jsem párkrát byla u psycholožky, která pracuje přímo pro porodnici, kde jsem porodila. Chystáš se někam do práce? Tam se člověk aspoň odreaguje, takže doporučuju. Drž se!

@lennus Do prace se zatim nechystam. Nechci se vracet tam kde jsem byla. Pac tam mam kolegyne, ktere by me deptaly. Nebyl to dobry kolektiv. A na novou praci se necitim. Nemam bunky momentalne na to, jit nekam jinam a ucit se vse od zacatku, zapadat do noveho kolektivu atd. Na to je moc brzy. V hlave mam myslenky jen na malyho a ze ho nemam v brise...max. obcas sem schopna myslet na to, ze jdu delat neco do noveho bytu. Ale jinak ... vlastne ani nejsem schopna pomalu umyt nadobi, je mi vse sumak...psycholozka mi moc po pravde nepomaha, protoze mam silene deprese. Takze jsem objednana i k psychiatrovi. Uvidime, vcera jsem byla u doktora, na kontrole, tam jsem se zas sesypala, ze ani nevim jak sem se dostala zpet k "partnerovi" do prace. V podstate sem v tehle chvilich snad nebezpecna sobe i okoli, pac jsem sla pres nekolik prechodu atd. A ja vubec netusim jestli neco jelo, ci ne...kdyz nad tim premyslim ted, kdyz jsem v klidu, je to strasny. Jeste abych nekomu skocila pod auto. Chudak ten dotycny...

@dragonsqueen
Ahoj, jak to po mesici zvladas?
Ja jsem loni prisla o holcicku ve 24. tydnu, prestalo bit srdicko, malo plodove vody, nikdo nic nezjistil, co se vlastne stalo. Pak jsem byla tak fixovana na nové tehotenstvi, ze jsem si zablokovala hlavu, otehotnet se nam podarilo po pul roce snazeni. Bylo to hrozne krasny vedet, ze to jde. I cele druhe tehotenstvi probihalo v pohode. Posledni dobou jsem ale tolik necitila pohyby, vsichni me ujistovali, ze si jen miminko naslo nejakou polohu kde se mu libi. Na bezne kontrole mi doktor oznamil, ze miminku nebije srdicko, 29. tyden. Tomu ani nechces verit, jen nekde podvedome citis, ze to tak je. Nejhorsi bylo vedet, co te ceka za proces. Nastesti i druhy porod byl bez komplikaci, chlapecka jsem si mohla pochovat a rozloucit se s nim. V tomhle pripade se musi navic resit matrika a pohreb, clovek asi otupi jeste vic.
Ze svych zkusenosti muzu tobe i ostatnim pri takovem zazitku doporucit se s miminkem rozloucit jakkoli uznas za vhodne. U Magdalenky jsem nemela moznost to udelat, vyrobila jsem si tedy az na jare venecek a s pisnickou ho poslala po rece. Tenhle proces byl pro me hodne dulezity, cosi v tobe ukonci svou kapitolu a neco noveho, krasneho muze zacit. U Mikulaska me teprve neco podobneho ceka..
Premyslela jsi, v cem ti psycholozka nepomohla? Je snadne rict, ze nepomohla, ale vis jak?
Prala bych ti, abys to zvladla a podarilo se ti tu ztratu prijmout. Priroda umi byt kruta, ale bez bolesti nemuze byt radost.

@zuzlik86 Ahoj :( vis ono se mi seslo dohromady spousty veci...partner nefungoval, rozchod s nim po porodu, stehovani atd...uz to bude druhy mesic ted, ale s malym se stale smirit nemohu. To ze jsem bez partnera, tak bude jiny.. spis nedokazu pocho

Pochopit to, jak je bezcitny...jak mu je vse jedno. Vi jak me to semlelo a neni schopny se zeptat ani jak se mam. Jen jeho ego, ktere dostalo kopacky se v nem mele a on se citi ukrivdeny...s psycholozkou to je spis dobre, ja jen rim ze je toho na me tolik, nezvladam to ani tak...uz sem sla i k psychiatrovi. Ale nez prestanu mit tu nechut nic nedelat...nevim, to pocasi mi nwpridava vubec...

@dragonsqueen
To neni zadna parada teda :( je mi to moc lito..nechtela jsem aby to vyznělo nejak blbě, omlouvam se..
pusobi to na me ze s Tebou byl pak jen kvuli diteti. Jako by to to miminko tusilo..mas kolem sebe nekoho blizkeho, kdo Te behem toho trapeni podporuje? Ne doktory, ale nekoho, kdo vi jak s Tebou zachazet a muzes s nim mluvit kdykoli? Kdybych byla otravna, napis mi to prosim. Jinak ti muzu nabidnout komunikaci jinde. Ja chodím k psycholozce uz pravidelne 3 roky, trpela jsem hodne na deprese a jeste porad jsem sebedestruktivni. Vim jak moc je dulezite mit kolem sebe dostatecnou oporu..
Drz se

@zuzlik86 My se loučili a dělali pohřeb i ve 23. týdnu, je to možné kdykoliv a všem to vřele doporučuju, protože to moc pomůže se se vším lépe vyrovnat, i když je to celé těžké samozřejmě. A je hezké to rozloučení s předchozím miminkem. My měli štěstí, že nám nabídli, zda chceme malého vidět, já vůbec nevím, jestli by mě to v tu chvíli napadlo, jak se to semlelo rychle, ale slýchám i příběhy, že dítě nekompromisně odnesou a nezájem, to je hrozné. Plod je možné si vyžádat a pohřbít v jakékoliv fázi těhotenství.

@dragonsqueen To je mi líto, ale bude to bolet ještě dlouho. Nevím, zda pracuješ, ale práce je opravdu nejlepší lék, odreagovat se a jestli se ti nechce do původní, co najít novou, co udělat nějakou životní změnu, přestěhovat se třeba?
Taky jsem byla několikrát u psycholožky a taky se můžeš ozvat, kdybys chtěla něco probrat. Drž se!

Pěkná akce, byla jsem loni na setkání - http://www.dlouhacesta.cz/zapalme-svicku/

Holky mamka kdyztak tady je email...muzem si predat kontakt, ale tady se mi pise pres telefon spatne. Nejak to nezvlada asi prohizec ci co...borcanyova.p@gmail.com
Prestehovana jsem, koupila jsem si byt, jsem tu tri tydny. Tak zarizuji...do prace nemuzu, je toho hodne a jeste me ceka v lednu operace. A ted do toho Vanoce a ja vim ze budu sama...samozrejme se snazi mamka a i tata, ale s mamkou to je ...

Jsem opet tehotna po 5ti mesicich od porodu Kubicka ve 31tt...jsem v 5-6tt.Jak jste prekonavaly ten strach?Nedovedu si predstavit 40tydnu takoveho strachu.Jedina utecha je pro me,ze na nas Kubicek urcite dava pozor.

@fujarka22 upřímně celé těhotenství jsem byla nervózní, každý utz byl stres, domluvila jsem se s doktorem a chodila na kontroly každých 14 dní a cca od 30 týdne každý týden. Měla jsem to poslouchadlo na srdce a poslouchala, musela jsem se hodně přemáhát, abych ho nenosila všude sebou. V noci jsem se budila a poslouchala. Pořád jsem si říkala buď v klidu, tak chvíli jsem byla ok, ale ten strach tam byl pořád. Nakonec jsem rodila o měsíc dříve, nejspíš z těch nervů a byly teda zrovna šílený vedra a bouřky. Teď tu vedle mě spinká už 10mesicni synek, který mě i celou rodinu udělal zase šťastný. Neboj vše v pořádku, snaž se na nic špatného nemyslet. Hlavně se neboj tlačit na doktory s častějšími kontrolami.

@fujarka22 taky jsem už po pár měsících zase těhotná (7tt). Říkám si, že bych už nedala o něj přijít. Zároveň bych Jo nechtěla stresovat častým ultrazvukem. Takové děti pak mívají problém s vysavačem a jinými vysokými tóny (zkušenost z rodiny). Navíc mě teď hlídají i genetici - tím, že to bylo podruhé zhruba ve stejném období. Uklidňuju se tím, že mě budou hlídat odborníci, navíc mám nového gynekologa. Ale musím přiznat, že už teď trnu než budu u doktora na další kontrole. Uklidňuju se tím, že kolem mám kamarády, kterým se otěhotnět nedaří vůbec, tak mám aspoň tento dar. Je to těžký, taky nevim jak to dám..
Mě by možná pomohlo o obavách říct gynekologovi. Taky chodím co týden k psycholožce. Hledám takhle kolem sebe lidi, třeba i v práci, kterým se svěřuju, abych měla pocit větší podpory. Bude to peklo..to ale zvládneme 🙂 když už jsme došly až sem, co 🙂 a jak píšeš, naše děti na nás seshora dávají pozor, dokonce se nám i smějou 🙂 máme nad sebou anděly

@fujarka22 Mě už je navíc přes 30, krátí se mi to. Potřetí za 3 roky těhotná, pro tělo je to záhul, kor když obě těhotenství byla tak pokročilá. Kdyby nám tohle miminko nevyšlo, vím že bych musela čekat i rok, aby se tělo dalo do kupy.

@markokolin gratuluju k prckovi 🙂 jak zvládá vysoké tóny? Já s tím mám blbou zkušenost, bojím se častých ultrazvuků..

@zuzlik8 ty jsi prisla uz o dve miminka?

@zuzlik86 Gratuluji k těhotenství. Taky mě hlídali v gennetu a měla jsem nového gynekologa, ne že by ta předtím nebyla v pohodě, ale měla jsem pocit, že po tom všem musím něco změnit.

Nepřijde mi, že by mu vysoké tóny vadili víc než dětem předtím nebo v okolí. Naopak třeba vysavač ho když byl úplný prcek uklidňoval. Co nemá rád, je když manžel zvedá hlas, ale to se bojí spíš těch emocí, hlas má hrubý. Na můj ječák už je zvyklý, jak pořád staršímu něco hlasitě připomínám pořád dokola😀. Na jedoucí sanitku taky nijak nereaguje, písničky miluje ( zpívala jsem mu v autě celé těhotenství). Mám kamarádku, co dělala před mateřskou utz u Apolináře a říkala, že utz neškodí, sama si dělala utz v těhotenství často. Jí věřím.

Jo a mě bylo v době porodu 37 a otěhotněla jsem půl roku po.....

@zuzlik86 dělali ti nějaké genetické vyšetření? Mě všichni kolem tvrdili, že se to 2x nestane, tím jsem se pořád uklidňovala. Po porodu mu dělali genetiku na trombofilni mutace a vše jsem měla ok. Jako asi ve většině případů se na nic ani u miminka nepřišlo.

@fujarka22
Jojo, už o dvě, 24. a 29. týden.
@markokolin
Po prvním toho moc neřešili, měli jsme růstovou retardaci (špatně vyvinutá placenta) tak jen cystickou fibrózu.
Teď podruhé mi snad vzali litr krve 🙂 a dělali i něco z genetiky včetně té trombofilie. Navíc mě i manžela odeslali na genetiku, výsledky ještě nemáme, ale všichni pochybují, že by na něco přišli.
Gynekologa mám nového, hezky se o mě stará.
Znám i ženy, co potratily i 3x, ale ne takhle pozdě. Stává se to, výjimečně. Ale s největší pravděpodobností vždy z jiného důvodu.
Díky za info s tím ultrazvukem, koukám, že to není pravidlem 🙂

Já si třeba na vlastní žádost nechala dát žádanku na imunologii a tam mi zjistili problém, přitom gynekologa to ani nenapadlo, ten mě poslal na 3D utz, urologii - vyšetření na chlamydie a pak nás oba s manželem na genetiku. Sama jsem si zašla ještě na urogynekologii kvůli pánevnímu dnu. Co si člověk nevyběhá! Doporučuju se zajímat a pátrat.

@zuzlik86 To snad je i statisticky vyloučené, aby to byla náhoda. Musí něco najít. I když, já mám za sebou taky věci, které jsou jak z blbého seriálu. Někomu prostě život umí pěkně naložit.

Jinak já bych raději řešila nemožnost přijít do jiného stavu než přijít o miminko v pokročilém stadiu těhotenství. Obojí je na palici, ale cítit pohyby, těšit se a pak jít domů s prázdnou náručí, je hrůza.