Potrat ve II. trimestru kvůli VV a další těhotenství. Stalo se někomu něco podobného? Za jak dlouho jste se znovu snažili?

Kamarádce bylo doporučeno půl roku, dodrželi to, povedlo se jim na první pokus a už mají zdravou holčičku doma. Taky čekali na výsledky genetiky atd., nic se neodhalilo. Brala jen kyselinu listovou.
Moc mě mrzí, že vás potkala taková tragédie a držím palce.

My jsme neměli vyloženě vvv, u nás se nic nezjistilo, žádné vyšetření co se dělalo,ani nic předtím, prostě přestalo bít srdíčko. Po porodu byla revize, nešla placenta. Doktoři doporučovali 3-6 měsíců. Vzhledem k tomu,že cyklus i s ovulací se vrátil normálně, tlačil nás trochu věk a jiné věci,tak jsme do toho šli po třetí ms. Povedlo se hned. Kamarádka a příbuzná,co se jim bohužel vvv nevyhly byly taky těhotné poměrně brzy znovu,a vše už v pořádku. Déle jak 6 měsíců nemá smysl čekat. A jinak bych to brala podle toho, jestli se čeká na nějaké výsledky, a jak je na tom člověk zdravotně a psychicky.

Jo a brala jsem nějaké komplexní vitamíny a Inofolic a potom listovku. Ale taky mi bylo už skoro 35 let.

@andelka Děkuji za zprávu. Já se právě dočetla že nejméně ty 3 měsíce a tak bych si to asi představovala. V rodině žádné VV právě nemáme a nepředpokládám že by genetika na něco přišla, ale i tak člověk čeká co z toho bude. Mě bude právě 32 let a asi ještě další dvě děti by jsme chtěli. Tak toho času až tak moc taky není no... Kdyby to bylo jen na mě, tak do toho jdu hned po šestinedělí, ale to vím že není úplně ok. Psychicky mě pomáhá myšlenka na další těhu, jen se obávám toho jak se budu v dalším těhu bát. Byla jsi pak dr. nějak více hlídaná?

@janulejean pokud nedoslo k zadne revizi,pockala bych max 3 MS..drzim palce,at jste si smulu uz vybrali..

@janulejean myslím,že hned po šestinedělí je brzo. To jsem byla ještě psychicky mimo. On si to musí člověk i nějak zpracovat, odzit než se pustí s odvahou a nadějí do dalšího snažení. My jsme teda nečekali na genetiku, ta přišla po 5 měsících a to už jsem byla těhotná. Ale ono se ani nečekalo,že by se na něco přišlo.
Já jsem po té zkušenosti měnila Dr. A ten chápal moje obavy,i že to je poslední pokus. Zpočátku jsem chodila na kontrolu každý týden, pak co 14 dní, častěji dělal utz. Od 14 tt jsem byla na nemocenské.

Mě v nemocnici řekli, že můžu hned po 6 nedělí, a řekli mi to i 2 gynekolove. Ale nám to nešlo. Otěhotněla jsem přesně za rok. Ono to bylo i lepší, psychika byla úplně zlomená 💔. Držte se 🍀 a přeji Vám, ať andílek pošle brzo sourozence 💖🙏.

Po treti ms a brala jsem vitaminy i velke davky-na predpis. Povedlo se hned, ale driv bych do toho nesla, i kdyz jeden z doktoru rikal hned po sestinedeli, ale preci jen je potreba se trochu zregenerovat, pak sice otehotnis, ale nemusi to probihat dobre a ja se i snazila udelat vse pro to, abych sve telo co nejlepe pripravila-zdravejsi strava, dostatecne mnostvi vitaminu napr. listovky, .... i partner vynechal radeji alkohol, bral vitaminy ... preci jen teoplodni spermie, ktera se zacla vyvijet uz pred nejakym tim mesicem.Na genetice jsi nebyla?

@andelka Nám říkali právě že genetika bude do 3 měsíců cca. Po 5 měsících to je docela pozdě teda, tak snad nám přijde dřív. Můj dr. mi přijde právě takový vstřícný a citlivý, tak uvidím co mi řekne na kontrole no. Do telefonu mi cosi říkal, že pak je nějaký medicínský postup čico. A psychika zatím nic moc no... každý den je jiný. Dneska je zrovna ten z těch lepších. Doufám že se to brzo srovná, dávám manželovi zabrat.

@megi89 Tyjo fakt, tak brzo? Já teda v nemocnici neměla vůbec sílu se na to zeptat. Toto bylo moje třetí těhu (první jsem měla zamklé a pak dcera) a vždycky se to povedlo právě na poprvé či podruhé. Samozřejmě to neznamená, že by to bylo zase tak rychlé, ale předpoklad je. A psychika pracuje dost no 💔, ale je to teprve 14 dní :( .

@janulejean je fajn,že máš dobrého Dr. Ono záleží..u nás asi bylo dost plno, že to trvalo dýl. Psychika chce čas. Pamatuju jak jsem první týden brečela několikrát denně. Potom většinou jen večer. Pomohlo mi když přišla ms a mohla jsem se zaměřit na nový začátek, začít zjišťovat jestli správně vše naběhlo..taky mi pomáhali číst si ve skupině, co prožili jiní, články, podpořit se s ostatními co je to potkalo..a hlavně děti, to byla velká vzpruha. A manžel byl moc trpělivý a chápavý.

@janulejean já jsem byla v životě těhotná celkem 5x a vždy napoprvé. Nikdy jsem s tím nepočítala. Teď se normálně sama sebe bojím a plánuju sterilizaci.

@ito Zregenerovat se chci no, ale zároveň nechci moc dlouho čekat. Mám v plánu tu jógu, tu mám moc ráda a co je dcera na světě tak jsem necvičila. A nějaké meditace a chci někam odjet pryč. A prosím, jaké vitamíny bral partner jestli pamatuješ? Manžel teda bere nějaký vitamíny do posilovny, ale mohl by teda brát něco přímo na potenci. Na genetice jsme byli hned po tom co jsme se to dozvěděli. A to jsme byli tak na dně, že na toto jsem se neptala. Tam nám řekli že výsledky cca 3 měsíce a kdyby tam něco bylo tak se to bude řešit dál. Nic víc...z toho usuzuji že aspoň do těch výsledků počkat.

@janulejean zinek a selen. 😉 Ja mela "vyhodu", ze to probehlo vse celkem rychle a do mesice jsme znali komplet vysledky a meli zaverecnou schuzku s genetickou.

@andelka S tím brečením to mám stejné. Teď už je to míň, spíš jen večer. A jak ms nesnáším, tak se na ni taky těším. Právě proto jsem založila tuto diskuzi, abych se mohla vypovídat s lidmi co je potkalo to stejné. Manžel se skrz toto dost uzavřel do sebe a nejde si s ním o tom moc povídat. Navíc v září bych měla nastoupit opět do práce a ta myšlenka mě taky hodně stresuje. Všechno od mého odchodu je tam jinak, a co vím tak mi plánovali dat práci, která přináší dost stresu a dělat ji nechci...

@ito Díky, zjistím co bere 🙂. To jste měli rychle výsledky...no jak se znám tak tam stejnak po 2 měsících zavolám a zeptám se. Člověk má pocit, že je trochu popožene.

@janulejean drzim pesticky, ono dalsi miminko pak opravdu pomuze. Ja na malou vzpominam velmi casto, ale po tech 3 letech uz je to jen takova vzdalena chvilkova bolest, nic co by se nedalo zvladnout. A to ze mas uz jedno je fajn, ja mela taky uz syna a popravde ten me zachranil, vedela jsem, ze tu pro nej musim byt a starat se o nej.

Ono to časem zůstane jako taková těžká zkušenost, bolest,kterou člověk prožil, ovlivnilo ho to, je to součást života, jako všechny ostatní věci, které se nám staly nebo stanou..bohužel neštěstí nechodí po horách ale po lidech a život tyhle tragické věci přináší a my se s nimi musíme nějak vyrovnat a žít dál. Ale to fakt není otázka pár týdnů. Spíš let.

@andelka měla jsem to stejně😉

@andelka Krásně píšeš a je to těžká pravda.

@ito Mám to stejné s dcerkou a děkuji. Vím že další miminko jistě pomůže, jen teď mi to přijde tak moc vzdálené. Jakoby čas vůbec neběžel...

Ahoj. Prisli jsme o chlapecka v 17.tt, kvuli Downovu syndromu jsme ukoncili tehotenstvi. Bylo to tezke obdobi, utechou mi bxla tehdy 3-leta dcerka. Cekali jsme 3 mesice a pak si rekli, ze nebudeme na nic tlacit a nikam spechat a nechame ten osud bezet. No, 4.menstruace uz neprisla 🙂 Tedma dcerka rok a i kdyz ta vzpominka casto vyleze na povrch a rikam si, jake by to asi bylo se synem, ty vzpominky uz nemaji tolik bolestivy naboj a prijala jsem je jako soucast naseho zivota, zkusenost, ktera jam s manzele sice hodne vzala, ale i dala (ja tehdy pochopila, jak velikou oporu ve svem muzi mam). At je brzo lepe a potkaji vas uz jen radostne zpravy 🍀

@anis87 u nás též tak. Byla to asi první věc, kterou takto traumatickou,jsme museli s manželem překonat, společně ( první dvě děti mám z prvního manželství), ukázalo to, jakou mi je oporou, jak spolu zvládáme krize, jak je chápavý, silný..vlastně právě v nemocnici při čekání na rozběhnutí potratu jsme se domluvili,že se vezmeme. Kvůli těhotenství jsme to plánovali až na další rok. Bylo to něco na co jsme se mohli těšit, plánovat, až ta noční můra skončí. Vzali jsme se 6 měsíců poté. Taky díky tomu těhotenství jsme se rychle rozhodli se sestěhovat, přestěhovat, během nemocenské jsme to pak dotáhli do konce. A byl to nový začátek. Byla to hrozná rána,ale musím říct,že nám to hodně i dalo. Společného prcka nakonec máme,a je fakt vytoužený, jsme za něj hrozně vděční,ač kolikrát je únavný a náročný.

@anis87
@andelka
@ito
Holky dáváte mi úplně naději na lepší zítřky ❤ .

Nicméně teď mi napsala sestra, že si nechala udělat testy a zjistili ji sníženou funkci štítné žlázy a protilátky proti ní. Což má v těhotenství velký vliv právě na vývoj plodu a to zejména i mozečku. Volala jsem gynekologovi a říkal že pokud je to v rodině, tak by určitě po tom pátral a že se mám taky otestovat. Polila mě úplná hrůza že snad budu ještě jak dlouho pak řešit braní nějakých hormonů 😲 . Na jednu stranu by to bylo i vysvětlení příčiny, ale na druhou mám úplnou hrůzu. Zítra si teda asi skočím za obvoďákem a budu trnout.

@janulejean špatnou funkci štítné žlázy má hodně žen. Moje kamarádky taky. Každá má tři děti ( a jeden potrat v 1 trim). Musí se to kompenzovat, hlídat a při těhotenství hned hlásit Dr. Ale určitě to není nic závažného, co by se nedalo řešit. Držím palce, bude to určitě dobrý a dočkáte se. Většina zdravotních potíží se dá řešit.

@janulejean me tedy gynekolog vzdy delal v tehotenstvi testy na stitnou zlazu. U prvniho mi jedna hodnota vysla i horsi, tak sem chodila k endokrinologovi (dle zadanky z gyndy) a ten me jen hlidal a brala jsem jod v tabletkach.

@ito aha, tak pokud vím na to mi nikdy testy nedělal 😐. To abych si sama nějak zjistila co všechno by se příště snad mělo hlídat. No to jsem zvědavá jak dopadnu.